Jedním ze článků napsaných do sborníku k poctě Jana Janka zabývající se výkladem slov je i text Pavla Krejčího na téma, jak se vyvíjela slova významového okruhu VLAST.
Slovo „vlast“ znamenalo původně „objekt vládnutí, državu“, v starší češtině však také prostě „zemi“ (jakoukoliv), „sídlo“, a je poměrně málo výrazné. Proto vyhovělo i době renaissanční, kdy se měnil středověký pojem vlasti a rodilo se vlastenectví zdůrazňující prvky obecné a nadtřídní. V době probuzenské působí dvojí pojetí vlasti. Romantismus chápe vlast patheticky jako velké společenství generací — minulých i přítomné (= Vaterland): idylický biedermeier — našim poměrům bližší — chápe ji sentimentálně jako rodný kout, s nímž jsme spojeni citovými svazky (= Heimat). Pro tuto představu si obrozenství přizpůsobuje slovo dědina (znamenalo původně „dědictví, statek“, potom „území“, později — jako už v druhé polovině XIX. stol. obecně — „vesnici“). [24]To se projevuje hlavně v Rukopisech, kde vlast je prostě „kraj, země“ (sebra voje ze všech vlastí valných), kdežto dědina má vždy hluboký citový přízvuk. K. H. Mácha, u něhož se prolíná dvojí pojetí vlasti — rodné země i individuálního fatamorganického cíle jeho pouti („Zem, která sluje vlastí mou, však vlastí mou ach není!“) —, nečiní rozdílu ani mezi slovy „vlast — otčina — dědina“, jenže „dědina“ mívá zase silnější citový přízvuk. — Vedle těchto tří slov se v době obrozenské vyskytují i výrazy jiné: vlivem polštiny se objevuje slovo otčizna (neboť domácí „otčina“ má v starší době spíše význam rodné obce), hojně se užívá slova domov a rodná země; koncem let 40. pak přichází z jazyků jihoslovanských slovo domovina. — Následující generace přejímají většinu těchto jmen (mimo otčiznu a dědinu), stírají však jemnější odstíny, které se pokoušela vytvořiti doba obrozenská. V tom vidí autor projev velmi podstatného rozdílu mezi dobou předbřeznovou a pobřeznovou: doba probuzenská těžce zápasila s jazykem, ale v tomto boji dosahovala hlubokého a jemného styku s ním; doby následující přejímaly slovník už bohatý, ale v svém sklonu k verbalismu nemají citu pro jemné odstíny. Dnes je základním výrazem slovo nejstarší, vlast; druhých (otčina, domovina, rodná země) se užívá jen jako příležitostných modifikací.
1. Je (v dnešní době) potřebné vlastenectví? Mohl by stačit jen korektní vztah k zemi, ve které žijete? 2. Čím se podle vás liší vlastenectví od nacionalismu? 3. Byli – nebyli či jsou Češi nacionalističtí, šovinističtí a xenofobní? 4. Bylo podle Vás nutné některé historické skutečnosti dezinterpretovat, tedy tak, aby mohl v roce 1918 vzniknout národní, nikoliv národnostní československý stát (stát přesahující etnografické (jazykové) hranice českého národa?) – Je pravdivý výrok 5. – Palackého, že husitské hnutí bylo národně českoslovanské? 6. – že po bitvě na Bílé hoře nastala podle Jiráska „doba temna“? 7. – že rakouské mocnářství bylo „žalářem národů“? 8. – že Království české patřilo a patří Čechům? 9. – že meziválečná ČSR byla demokratickým státem, ostrůvkem demokracie v Evropě? 10. – že odsun československých Němců má příčinnou souvislost s jejich zradou a rozbitím republiky v roce 1938? 11. Co by podle vás přineslo vystoupení ČR z EU? 12. Pokud by ČR vystoupila z NATO, jakou obrannou doktrínu byste pro ČR navrhl? 13. Je Česká republika státem Čechů?
Technická poznámka: Vystoupení jsou opatřená interaktivním indexem, který je umístěný v popisu videa, ten funguje pouze na youtube.com. Kliknete-li na časový kód před otázkou, bude přehrávač nastaven na zvolené místo.