"Každý, kdo za účelem obtěžování provádí opakované telefonáty nebo opakovaný kontakt prostřednictvím elektronického prostředku komunikace... se vůči jiné osobě... dopouští přestupku."
Podle kanceláře státního zástupce byl Feigin vinen, protože se dopustil "opakovaného obtěžování" lidí, jejichž náboženství se snažil "zesměšňovat a urážet".
Eugene Volokh, profesor práva na UCLA, jehož blog "Volokh Conspiracy" je populárním místem právních debat, napsal o Feiginově případu 29. prosince. Upozornil v něm na to, že podle logiky státního zástupce by stát mohl postavit před soud občany, kteří napsali podobně kritické komentáře například na stránky NRA nebo na stránky příznivců Trumpa. "To nemůže být v souladu s Prvním dodatkem," řekl Volokh.
To opravdu není. Ale je to naprosto v souladu s islámským právem, šaríou. Je zcela zřejmým faktem, že v současné době by bylo naprosto výjimečné vidět v západním světě někoho před soudem za zesměšňování či urážení organizace práv držitelů zbraní nebo křesťanského politika. Ne, tyto výjimečné právní kroky jsou téměř výlučně rezervovány pro kritiky islámu.
Vzpomeňte si na dánského spisovatele Larse Hedegaarda, který byl v roce 2011 odsouzen za nenávistný projev, když v soukromé konverzaci u sebe doma zmínil, že mnoho muslimských dívek a žen je znásilněno členy jejich rodiny. (Jeho odsouzení později zrušil dánský Nejvyšší soud.) Nebo na holandského politika Geerta Wilderse, který byl v Holandsku souzen již třikrát – napotřetí úspěšněodsouzen – ze "nenávistný projev" vůči muslimům. Nebo na zesnulou spisovatelku Orianu Fallaci souzenou ve Francii a Itálii za "podněcování náboženské nesnášenlivosti" a "hanění islámu." Nebo na finskou političku Terhi Kiemunki, jež byla shledána vinnou z "pomlouvání a urážení islámské víry", protože řekla, "že všichni teroristé v Evropě jsou muslimové".
V Západním světě je každý den projevováno široké spektrum názorů na každé myslitelné téma pod sluncem. V knihách, časopisech, veřejných projevech, v televizních a rozhlasových rozhovorech. Pouze nepatrný zlomek těchto tvrzení vede k žalobě za urážku na cti či pomluvu. A velice zřídka někoho žalobce obviní za kritiku skupiny či náboženství, nebo za "nenávistný projev".
Pokud však takový případ nastane, pravidelně se jedná o jediné téma – islám. Politici a komentátoři ospravedlňují tyto žaloby tím, že muslimové na západě jsou zranitelnou menšinou a že mluvit špatně o jejich víře by mohlo posilovat předsudky proti nim nebo dokonce vyvolávat násilí. Právě naopak. Zdá se jasné, že skutečný důvod těchto žalob je strach odpovědných úředních osob z násilí, kterého by se mohli dopustit muslimové, pokud by jejich kritici nebyli umlčeni.
Tyto žaloby vedou k zavedení klíčového elementu šaríi na Západě. Ironií je, že ve stejný den, kdy Volohk uveřejnil svá pozorování o kalifornském případu Marka Feigina, Guardian otiskl článek Eda Pilkingtona, který pojednává o návrzích zákona na zákaz šaríi v 18 státních legislaturách. "Právničtí experti upozorňují na to, že tyto návrhy jsou nadbytečné," napsal Pilkington, "jelikož ústava Spojených států je nejvyšší zákon v zemi a jakékoliv cizí právo je jí podřízené."
Pilkington zmiňuje názor jednoho z expertů, Elsadiga Elsheikha, podle kterého je jediným cílem těchto návrhů zákona šířit strach z amerických muslimů. "I když se z těchto návrhů nestanou zákony," řekl Elsadig, který se monitoringem legislativy proti šaríe zabývá pro jakýsi Hass Institute, "napomáhají tomu, aby se muslimové stávali předmětem dohledu a jiných forem vyloučení a diskriminace." Pilkington dále cituje jiné "experty" – patřící například k hanebnému Southern Poverty Law Center (SPLC) nebo s teroristy provázanému Council on American-Islamic Relations (CAIR) – s celkovým zněním, že zákony proti šaríi "dále odsouvají muslimské komunity na okraj společnosti", normalizují "islamofobii", a tak dále.
Nikde v Pilkingtonově článku není ani zmínka o tom, že ve skutečnosti je šaría na Západě úspěšně na postupu. I v jeho vlastní zemi, ve Spojeném Království, to vypadá, že policie místo pronásledování skutečných pachatelů raději trápí ty, které podezřívá z projevování nenávisti. (Například minulý červen byli tři muži ze Severního Irska zatčeni za zveřejnění "protiislámských materiálů", a dva lidé ze Západní Mercie byli vzati do vazby za pálení Koránu.) Také soudy ve stylu šaríi, které proběhly s Wildersem, Hedegaardem a dalšími, Pilkington jaksi opomněl zmínit. Stejně tak stíhání Marka Feigina v Kalifornii. Pilkington rovněž nepřiložil žádný odkaz na německý soud, který minulý červen dokonce "povolil skupině samozvaných ochránců šaríi, aby pokračovala v prosazování šaríi ve městě Wuppertal."
Také nijak nekomentoval německý zákon proti nenávistnému projevu, který zavazuje sociální sítě k mazání nevhodných příspěvků. Zákon, který vstoupil v platnost 1. ledna, nespecifikuje, co by měl obsahovat nevhodný příspěvek, ale to vlastně ani není potřeba: dnes už každý dobře ví, co tento zákaz ve skutečnosti znamená. Na základě tohoto zákona byly z Facebooku a Twitteru odstraněny novoroční příspěvky Beatrix von Storch a Alice Weidel, které jsou členky Alternativy pro Německo (AfD). V Der Spiegelu toto potlačování oslavovali, i když se pozastavili nad tím, že umlčování Storch a Weidel jim umožňí, aby se "prezentovali jako [sic] oběti." Der Spiegel také povýšeně přešel oficiální prohlášení AfD, že nový zákon znamená "konec svobodných názorů", ačkoliv zákon zcela jistě představuje přinejmenším alarmující krok směrem k potlačení svobody projevu. (K jeho cti je potřeba uznat, že deník Bild toto nebezpečí rozpoznal a na titulní straně uvedl nadpis: "Prosím ušetřete nás myšlenkové policie!" V článku požadoval "okamžité zrušení zákona".)
Chmurné pozadí celé situace tvoří fakt, že reportéři a komentátoři, kteří trvají na absurditě obav z rozmachu šaríi na Západě, jsou ve skutečnosti ti samí, kteří jsou ideologicky pevně spjatí s autoritami, jež na Západě agresivně prosazují zákony ve stylu šaríi. S autoritami, které pronásledují projevy odporu vůči těmto zákonům a které vydávají temná varování – způsobem zcela nevhodným pro úředníky ve svobodných zemích – že je nutné naučit se žít v souladu se šaríou, nebo toho litovat. Skutečná lekce, kterou bychom si z toho měli vzít, je naučit se razantněji odporovat rozšiřování zákazů založených na šaríe, nebo toho ve finále opravdu budeme hořce litovat.
Bruce Bawer je autorem nového románu "The Alhambra". Jeho kniha Zatímco Evropa spala (2006) se stala bestsellerem New York Times a finalistou ceny National Book Critics Circle.
Překlad původního textu: Sharia for New Year's
Překlad: Jan Kuta
zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/11753/saria-noveho-roku
