bool(true) Johhan Hari: Celý Měnový fond by měl stát před soudem - Czech Free Press
Facebook Twitter RSS

Johhan Hari: Celý Měnový fond by měl stát před soudem

  • poverty
Skutečnost, že Dominique Strauss-Kahn, bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF), čelí obvinění z údajného znásilnění služky v New Yorském hotelu, je pro média pravdu senzační událostí.

 

Ale představte si, že by takový prominentní představitel byl souzen ne za znásilnění pokojské, ale za to, že ji nechal umřít hlady, společně s jejími dětmi, rodiči a tisícovkami ostatních lidí. To je to, co MMF v poslední době dělá nevinným lidem a bude to dělat znovu, pokud ho od základů nepřetvoříme. Avšak o tom se už moc nemluví a nepíše.

Abychom lépe pochopili současný stav, musíme se přenést zpět do období vzniku MMF. V roce 1944 se vítězné země Druhé světové války sešly v hotelovém pokoji ve venkovském New Hampshire, aby se podělily o kořist. Až na několik výjimek, mezi které patřil například britský ekonom John Maynard Keynes, cílem vyjednavačů byla jediná věc. Chtěli vybudovat globální finanční systém, který by jim zaručil lví podíl na zdrojích a penězích celé planety. Založili několik institucí, které  měli sloužit právě tomuto záměru - a tak se zrodil Mezinárodní měnový fond.

Oficiální role MMF zní jednoduše a atraktivně. Prý je tu na to, aby zajistil, že se chudé země příliš nezadluží a pokud se zadluží, poskytne jim pomoc ve formě půjček a ekonomického poradenství. Je prezentován jako nejlepší přítel a ochránce chudého světa. Když však odstraníme toto klišé, zjistíme, že MMF je ovládán hrstkou bohatých zemí a abychom byli ještě konkrétnější, jejich bankéři. MMF vždy pracoval ve svém vlastním zájmu a ne tak, jak je v médiích proklamované.

Podívejme se nyní na to, co nám říká realita. V 90. letech malá země na jihovýchodě Afriky - Malawi, zažívala obrovské ekonomické problémy po jedné z největších epidemií viru HIV v historii lidstva, k čemu se ještě přidalo státní zřízení v podobě diktatury. Země musela požádat MMF o pomoc. Pokud by MMF jednal v souladu se svými stanovami, poskytl by zemi půjčky a vedl ji stejným směrem, jakým šli všechny současné rozvinuté ekonomiky, tj. ochraňováním začínajícího průmyslu, dotováním farmářů a investováním do vzdělání a  zdraví lidí.

Tak nějak by vypadala instituce, která se zajímá o osudy běžných lidí. Ale MMF udělal něco diametrálně odlišné. Vydal stanovisko, že poskytne Malawi podporu pouze za předpokladu, že země bude souhlasit se "strukturálními změnami", které MMF požaduje. Nařídil Malawi prodat téměř všechen státní majetek soukromým společnostem a spekulantům a seškrtat výdaje. Dále MMF vyžadoval, aby země zrušila příspěvky na průmyslová hnojiva, i když to byl jediný způsob jak mohli farmáři - tvořící většinu populace - dopěstovat alespoň nějaké plodiny v zemi s neúrodnou půdou. Rovněž měly preferovat vydávání peněz mezinárodním bankéřům před lidmi z Malawi.

Když v roce 2001 MMF zjistil, že vláda Malawi nahromadila obrovské zásoby obilí, pro  případ, že nebude dostatek úrody, ihned přikázal prodat všechno obilí soukromým společnostem. Malawi vzkázal, aby si určili priority a použili zisk z prodeje na splacení půjčky poskytnuté velkou bankou. To byla první rada od MMF - vzít si obrovský úvěr, za který Malawi platilo roční úrok ve výši 56 %. Prezident Malawi tehdy protestoval a řekl, že takový krok je nebezpečný. Ale neměl na výběr. Obilí bylo prodáno. Bankéři dostali zaplaceno. Další rok byla úroda katastrofální. Vláda Malawi neměla téměř nic na distribuci. Hladovějící populace byla odkázána na potravu v podobě kůry ze stromů a podobné "výživné" stravy. BBC popsalo situaci jako nejhorší hladomor, jaký kdy postihl Malawi. Třeba připomenout, že v letech 1991 - 1992 byla úroda ještě horší, ale hladomor se nevyskytl, protože vláda disponovala zásobami, které mohla přerozdělovat. A tak tisíce nevinných lidí zemřely hlady.

Na vrcholu hladovění, MMF snížil finanční výpomoc o $ 47 milionů, protože vláda "zpomalila" implementaci tržně orientovaných "reforem", které vedly k zmíněné katastrofě. ActionAid, vedoucí organizace při pomocných pracích v samotném Malawi, se nechala slyšet, že MMF nese odpovědnost za tuto katastrofu.

Nakonec mělo Malawi všeho už dost a udělalo to, co by prý chudé země dělat neměly. Řeklo MMF, aby opustil jejich zemi. Malawi začalo ignorovat "rady" od MMF a opět zavedlo dotace pro průmyslová hnojiva, společně s ostatními službami pro běžné obyvatele. Do dvou let se podařilo zemi změnit statut "žebráka" a stala se tak bohatou (přirozeně, "bohatou" v podmínkách regionu), že zásobovala potravinami Ugandu a Zimbabwe.

Tento příběh nepředstavuje v historii MMF výjimku, právě naopak, je pravidlem. Organizace se ujme chudých zemí, slibuje jim medicínu, která je vyléčí - a pak je přinutí spolknout jed. Od Peru po Etiopii můžeme všude patrná jizvy "strukturálních změn" MMF. Celé země zkolabovaly po poskytnutí "pomoci" od MMF - nejznámějšími případy jsou Argentina a Thajsko v 90.letech.

Podívejme se na několik nejtvrdších úderů z dílny MMF. Tato organizace například trvala na tom, aby vláda v Keni zavedla poplatky při návštěvě lékaře - a tak se množství žen, hledající pomoc nebo rady ohledně pohlavně přenosných nemocech, zmenšilo o 65% v zemi, která je snad nejvíce postiženou virem HIV na celém světě.

V Ghaně zas MMF naléhal, aby se začalo platit školné - počet venkovských rodin, které si mohly dovolit posílat své děti do školy se zmenšil o dvě třetiny.V Zambii se MMF domáhal, aby byly sníženy výdaje na zdravotnictví - počet dětských úmrtí se zdvojnásobil.Ukázalo se, že posílání peněz zahraničním bankéřům místo domácím obyvatelům není až takovou skvělou rozvojovou strategií.

Držitel Nobelovy ceny, ekonom Joseph Stiglitz, pracoval v MMF více než 10 let dokud nedal výpověď a nestal se z něj "bonzák". Před několika lety doslova řekl: " Když se MMF ujme nějaké země, zajímá jeho lidí pouze jedna jediná věc - jak zajistit, aby bankéři a finanční instituce dostali své peníze. Je to MMF, který udržuje finanční spekulanty ve hře. Nezajímá se o jejich rozvoj, nebo pomoc, kterou by se země zbavila chudoby. "

Někteří lidé nazývají MMF "nesourodost", protože tato instituce podporuje obrovské záchranné balíčky pro banky, které jsou financovány vládou a na druhé straně požaduje téměř úplné zastavení státního financování v chudých zemích.Ale něco takového je nekonzistentní, pouze pokud o celé situaci uvažujete jako o intelektuální debatě na některé z prestižních univerzit a unikají vám nefalšované ekonomické zájmy.Za každých podmínek vedou kroky MMF k tomu, co zajistí bankéřům a spekulantům více peněz.Pokud bohaté vlády budou zachraňovat penězi daňových poplatníků banky, které nic netvoří, OK. Pokud jsou chudé země donuceny posílat peníze na vyděračské "splátky", OK. Něco takového je absolutně konzistentní.

Někteří lidé tvrdí, že Strauss-Kahn byl reformátorem, který změnil MMF poté, co v roce 2009 přebral úřad. Jistě, rétorika MMF se změnila, avšak detailnější studie by nám potvrdila, že podstata MMF se vůbec nezměnila.

Podívejme se například na Maďarsko. Po krizi v roce 2008, MMF vychvaloval tuto zemi za to, že se nevzdala svého původního rozpočtového cíle a snížila veřejné výdaje. Zděšeni Maďaři odpověděli změnou vlády a vybrali si stranu, která slibovala, že donutí banky platit za krizi, kterou způsobily. Nová vláda zvýšila bankám daně a MMF zuřil, protože prý takové opatření je "vysoce deformační" pro aktivitu bank - na rozdíl od bailoutů, přirozeně - a banky po tomto rozhodnutí opustí zemi. MMF zcela zrušil program pomoci pro Maďarsko, aby ho zastrašil.

Ale kolaps, který MMF předpověděl, se nekonal. Maďarsko pokračovalo v realizaci opatření, aniž trestalo své obyvatele. Uvalilo daně na nejziskovější oblasti ekonomiky zahrnující retail, energie a telekomunikace a vzalo prostředky ze soukromých penzijních fondů, aby zapláclo deficit. MMF doslova šílel při každém z těchto opatření a namísto toho vyžadoval škrty pro běžné obyvatele. Jednalo se o stejnou agendu, se stejně starými hrozbami. Strauss-Kahn udělal totéž téměř ve všech chudých zemích, od El Salvadoru, přes Pákistán až po Etiopii. Americký think-tank, Center for Economic and Policy Research, přišel s tvrzením, že 31 ze 41 změn, které MMF požadoval, mělo procyklický charakter a recesi v postižených zemích ještě zhoršilo.

Proto nejen Strauss-Kahn by měl být obviňován, ale celá instituce, v jejímž čele stál. Momentálně sledujeme v médiích nesmyslnou debatu o tom, kdo by se měl stát dalším šéfem MMF, a přitom je to úplně jedno. Pokud bychom brali ideu rovnosti lidí skutečně vážně a vzpomněli si na všechny, kteří byli touto institucí přivedeni do bídy, umírali hlady a byli zabiti, diskuse by probíhala na téma jak skoncovat s MMF a začít úplně od znova.

Pokud je Strauss-Kahn vinen, existuje pro jeho skutek jednoduché vysvětlení. Musel si splést služku v hotelu s chudou zemí, která se ocitla v problémech. Konec konců, vrcholní představitelé MMF měli mnoho let povolení beztrestně znásilňovat takové země.

Zdroj: Johann Hari, The Independent

Překlad: Peter Bor

http://www.independent.co.uk/opinion/commentators/johann-hari/johann-hari-its-not-just-dominique-strausskahn-the-imf-itself-should-be-on-trial-2292270.html

http://dolezite.sk/Cely_Menovy_fond_by_mal_stat_pred_sudom_156.html#ixzz1Pe1O0vd1

learn-english-affiliate

neuro-restart-affiliate