Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Transatlantická obchodní unie mezi EU a USA

Joseph Stiglitz srovnává snahu o zřízení zón volného obchodu s opiovými válkami 19.století. Dnes jde pod hlavičkou Světové obchodní organizace o totéž.

 
V madridském muzeu Prado vizí obraz Sebastiena Bourona z roku 1653 Mojžíš a neúprosný had. Obraz znázorňuje velmi plasticky strach národů ze zákeřného a nezničitelného hada. Dnes, začátkem 21. století, je poselství tohoto obrazu víc jak aktuální. Neúprosný a nemilosrdný had hrozí zahubit celé národy.
  • transatlanticka-obchodni-unie-mezi-eu-a-usa
  • Tisk
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)
  • (external link)

Politici se třesou jako ustrašení králíčci před kousnutím finančních elit. Německé hospodářské noviny DWN, nezávislý web, který od tohoto týdne začíná vycházet i v podobě magazínu, si vybral motiv hada a Mojžíše u příležitosti návštěvy prezidentsa Obamy u kancléřky Merkelové. Deník přetiskl překvapivě otevřené odhalení nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglize k plánům finančních elit na podrobení si národů a zavedení feudálního systému. Některé myšlenky s rozsáhlého rozhovoru, který si můžete přečíst zde, předkládáme i čtenářům e-republiky.

Potomci Martina Luthera Kinga již dávno ztratili naději, že by Barack Obama mohl být tím jejich novým J. F. Kennedym. Obamovo "Yes, we can", se netýká miliónů amerických občanů, kteří si slibovali se zvolením Obamy více svobody a naději na lepší život. Toto heslo - Ano, my můžeme - se zdá být heslem finančních elit, které lapily Obamu do svých sítí. A ty nedávají nikomu nic zadarmo.

Nyní má Obama pohnout Angelu Merkelovou k souhlasu s transatlantickou obchodní unií, což bude znamenat americkou expanzi do Evropy a ztrátu prosperity především pro Německo. Němečtí experti varují v tisku, že podobné politické rozhodnutí může oslabit německý export až o 30 %.

Podle hodnocení Global Research je prezident Barack Obama mnohem horším prezidentem, než byl W. Bush, a to byl už hodně špatný prezident. Především se za jeho vlády podařilo prohloubit nerovnosti v USA. Ročně zachraňuje banky díky státním injekcím částkou 780 miliard dolarů. Pod jeho vedením odmítl nejvyšší americký státní zástupce vést stíhání proti podvodům bank. Obama několikrát porušil americkou Ústavu a zahájil další války, např. v Africe.

Nejvyšší americký úřadující soudce Clarence Thomas si dovolil kritizovat před studenty právnické fakulty na univerzitě v Duquesne před několika týdny prezidenta, když řekl: "Obama byl akceptován a zvolen elitami a médii, protože bude dělat to, co od černého prezidenta očekávají." Dovolil si hodně. Dnes tento soudce čelí vyšetřování kvůli údajnému sexuálnímu skandálu.

Volby vyhrávají v USA peníze. Souboj s Mittem Romneyem byl nejdražším volebním bojem v historii USA. Na Obamu si vsadily především technologické koncerny, největší soukromí sponzoři Obamy byli šéf Googlu Eric Schmidt a manažerka FaceBooku Sheryl Sandbergová. Vsadily si na něj i banky, ty však financovaly i druhou stranu. Jistota je jistota. Obamu podpořila Světová banka, Trilaterální komise, Economic Club of New York a Mezinárodní měnový fond. A právě sem, k Mezinárodnímu měnovému fondu směřuje Stiglitzova největší kritika.

Mezinárodní měnový fond hraje v zájmu finančních elit klíčovou roli. V minulých dnech se snesla na jeho působení velká kritika. Portugalsko požadovalo, aby MMF opustil pověstnou a obávanou Trojku. Dokonce si přisadil i německý ministr financí W. Schäuble, který prohlásil,že by bylo na čase, aby MMF opustil Evropu a věnoval se tomu, kvůli čemu byl původně založen. Dnes ovšem plní jiná zadání.

Jaké jsou to úkoly, vysvětlil v rozhovoru pro Guardian Joseph Stiglitz, bývalý šéf ekonom Světové banky, kterého v roce 1999 vyhodili pro jeho kritické postoje z jeho pozice. Stiglitz není žádný konspirační teoretik, v roce 2001 však zveřejnil informace o čtyřstupňovém plánu elit, o kterých se dověděl. A vývoj v Evropě potvrzuje v plném rozsahu jeho stanovisko. Finanční elity sdružené do Trojky postupují podle těchto kroků.

  • Privatizace na prvním místě. Co se finančním elitám dostane do ruky, to je vítáno. Stiglitz potvrzuje americkou podporu ruských oligarchů za Jelcina a americké vykořisťování v Rusku v tomto období.
  • Liberalizace kapitálových trhů. Vlastně dobrý nápad, jak destabilizovat celé země, viz pohyb investic bez překážek. Jak ukazují příklady Brazílie a Indonésie, proud peněz tekl, ale vždy jenom jedním směrem, totiž ven ze země. My nemusíme jít příliš daleko, totéž se děje v Česku.
  • Zavedení "správných tržních cen". Další dobrý nápad, díky kterému došlo k explozi cen potravin, vody a topného oleje. Pak se šroub dále utahuje a Stiglitz říká doslova: "Když už je nějaká země na dně, vymačká se z ní ještě poslední krev. Tak dlouho zahřívají papiňák, až to bouchne." A uvádí příklady: Indonésii, Bolívii, Ekvádor. A se sociálními bouřemi se pochopitelně počítá. To, co zažily země Jižní Ameriky, zažíváme dnes v Evropě.
  • Volný obchod. Stiglitz srovnává snahu o zřízení zón volného obchodu s opiovými válkami 19.století. Dnes jde pod hlavičkou Světové obchodní organizace o totéž.
  • Latinská Amerika, Asie a Afrika byly nuceny vojenskými blokádami nuceny otevřít své hranice, ale Evropané a Američané uplatňovaly protekcionismus a své trhy rozhodně otevřít nehodlali. Dnes je tu jeden podstatný rozdíl. Není potřeba vojenských blokád, dnes se to dělá prostřednictvím blokád finančních.


Privatizace je velké téma EU - volný pohyb kapitálu předcházel dokonce volnému pohybu zboží a osob. Zavedení eura nebylo ničím jiným než liberalizací kapitálových trhů. Ten, kdo neposlouchal, jako například Kypr, byl potrestán. Ceny, to je jedno z hlavních téma EU. A sociální bouře - viz Řecko, Španělsko, Portugalsko. V těchto dnech se obává známý ekonom z Harvardu Niall Fergusson (u nás vyšla jeho kniha Vzestup peněz), že by se po Brazílii mohl požár v létě rozšířit do srdce revolucí, tedy do Paříže.

A téma transantlantické unie leží na stole. Proto jel Obama osobně za Merkelovou. Finanční elity tedy chtějí svou investici dostat víc jak zpátky. Když politici nepotáhnou káru, jak si přejí, bude zle. Když teď Američané slibují, že díky transatlantické unii bude vytvořeno v Evropě 180 tisíc pracovních míst, nemůžeme čekat zase na konci nic jiného, než že se nakonec experti "zmýlili". Dnes se všichni politici klepou strachem. Protože vidí blížící se zuby nezničitelného hada finančních elit. Naivně doufají, že když mu předhodí oběti, dá jim pokoj. Přitom ale dobře všichni vědí, že had stejně nakonec kousne. 

Karel De Gucht, evropský komisař pro obchod, se nemůže nabažit faktu, že si zajistíme ekonomický růst, aniž by nás to stálo jediné euro. Nekupte to, když je to tak laciné.

Na transatlantickou smlouvu o volném obchodu mezi USA a EU se lze dívat z mnoha stran. Pozitivní pohled zdůrazní fakt vzatý z evropské zkušenosti: kde se obchoduje, tam se neválčí, protože smluvní strany jsou na sobě životně závislé. Objektivně je USA hlavním protektorem západní Evropy a její bezpečnosti. Tradice vzájemných dohod je dlouhá a jednání o těsnější ekonomické spolupráci se táhnou už jedno desetiletí. Historii jednání kolem Transatlantické dohody máte zde.


Brusel zdůrazňuje ekonomickou výhodu smlouvy pro EU. Nejasným způsobem vyčíslila EK zisk na kulatých 100 miliard EU ročně pro evropské země. Karel De Gucht, evropský komisař pro obchod, se nemůže nabažit faktu, že si zajistíme ekonomický růst, aniž by nás to stálo jediné euro. Nekupte to, když je to tak laciné.

Na druhé straně stojí stále větší řada otazníků, které začínají postupně přicházet ze všech stran. Shrňme je do několika bloků.

1. Krach jednání WTO

Postupně ztroskotala jednání v rámci mezinárodních dohod WTO v rámci tzv. kola jednání v Doha, které byly vedené mezi státy. USA tam nezískaly žádnou velkou výhodu a jednání poslaly k ledu. Mnohem větší zisk mají z bilaterálních dohod mezi jednotlivými státy. V nedávném článku Latinská Amerika odmítá novou formu vydírání jsme ukázali, jak tato forma jednání ničí některé státy Latinské Ameriky. Bilaterální smlouva USA-EU tedy do jisté míry obchází jednání WTO a představuje nebezpečný precedens. A rozbitá a nerozhodná EU se silným demokratickým deficitem rozhodně netahá za silnější konec provazu.

2. Tajnosti kolem jednání

Dnes je více méně jasné, že smlouvu píší lobbisté velkých mezinárodních společností, které sedí na obou březích Atlantiku. Státy zasahují do jednání jen tehdy, když zjistí, že jejich vitální zájmy jsou nějak ohroženy. Například Francie si vymínila kulturní výjimku, protože americký mediální a komerční brak by je zničil. Zhloupl by obyvatele natolik, že by už ani kvalitnější kulturu nechtěli. Německo zablokovalo dovoz nejhorších sort americké GMO, protože by padla vláda pod tlakem Zelených a znepokojených důchodců, kteří chtějí (na rozdíl od Čechů) žít zdravě a dlouho. Málokdo se chce nechat dobrovolně zabít. Každý stát tedy sleduje neveřejná, až utajená jednání, a zasahuje do nich jen v okamžiku, kde mu jde politicky o krk. Zbytek nevýhod nikdo nekomentuje a zájem občanů nikoho nezajímá. Jde o přežití národních vlád, zájmy Evropy občanů fakticky nehájí nikdo.

3. Ekonomické otazníky

Transatlantický jednotný trh ovládaný několika multinacionálami vyvolá několik negativních procesů. Za prvé, zavede nebývalou uniformitu v průmyslové a potravinářské výrobě. Pokud jste četli naše nedávné články o potravinách a řetězcích, pak je jasné, kdo v tomto boji zahyne jako první na žaludeční vředy a na rakovinu. Za druhé, umožní divokou akvizici a fúzi firem, na níž jako obvykle krátkodobě vydělají akcionáři a banky, a dlouhodobě prodělají všichni ostatní. Pokud vás zajímá, jak se takové obchody dělají, podívejte se na činnost firmy Bain Kapital neúspěšného kandidáta Mitta Romneyho.


Ze šotu Roberta Reicha zjistíte, že kromě Romneyho a jeho akcionářů na tom prodělávají úplně všichni. A navíc skrytě platí ze svých daní vzniklé škody. Za třetí, tento trh může systematicky ničit vybrané lokální oblasti výroby a zemědělství. Dokonce ani jednotlivé státy nebudou mít dostatečnou moc, aby se proti němu mohly bránit. Na ochranu tzv. "svobodného trhu" multinacionály jistě přidají do smlouvy milión právních kliček. Lobbisté v USA nic jiného léta nedělají, než že píší podobné bilaterální dohody.

4. Rozvrat veřejno-právních institucí

Sami vidíme, jak u nás pravo-leví zloději bez problémů vytunelovali komunální majetek obcí, krajů a přidali si k tomu i další státní veřejnosprávní zdroje jako zdravotnictví, školství a důchodový systém. Tyto instituce jsou velmi křehké a velmi ohrožené, protože proti nim je nyní veden hlavní neoliberální útok. Jsou totiž poslední baštou ekonomické svobody a nezávislosti občanů. Jejich výhodou v dnešní krizi je lokální zakotvení a sítě vztahů vybudované po desetiletí společné práce a důvěry. Viz naše tematické číslo věnované lokální ekonomice a družstevnictví. Jenže tato výhoda se v případě T-smlouvy stává velkou nevýhodou. Multinacionály dostanou prostřednictvím dohod, které si samy vypracovaly, a na ně navázaného lobbingu, první historickou příležitost od 19. století, aby tento systém vzájemné pomoci občanů zničily. Garantuje ho nakonec stát a sféra zákonů, které budou postupně erodovat vinou bilaterálních dohod USA-EU.

5. Utéci z EU? To by byla pořádná blbost

Jistěže je možné jít cestou českých demagogů typu tatíčka Klause a skončit v české tunelářské a oligarchické balkanizaci, kterou nakonec ovládnou Rusové. Nebo je možné jít cestou západních zemí a aktivistů, kteří bojují přes instituci evropského referenda proti unifikačním výstřelkům Bruselu a proti Barrosovu komediantství. A nezapomeňme, že v mnohých věcech Brusel velmi efektivně hájí zájmy občanů: potrestání Googlu a dalších firem, snížený roaming, omezení vlivu zemědělské lobby, energetických monopolů atd. Žádný EU stát by to sám nedokázal.

Proto je nutné konečně dohlížet na Evropský parlament (EP) a mobilizovat jej k tomu, aby úředníky v Bruselu efektivně řídil a reálně kontroloval. Transatlantická smlouva nevoleným mandátem o ekonomické nadvládě nahrává oněm bankovním mechanismům, které jednou zničí EU. Viz článek ECB ukončila hru na demokraciia analytický článek Bankovní únos Evropy II.

Transatlantická smlouva pokračuje v tradici nekontrolované moci oligarchických elit nad Evropou. Ovšem EU má potřebné demokratické mechanismy, jak tomuto útoku čelit. Dokonce mnohem lepší, než některé národní státy, zejména Česko. Ale veřejnost spí, EP více méně také a referendum proti Transatlantické smlouvě se zatím ani nechystá.

 

  • Celoevropskou petici za Bezpodmínečný základní příjem (BZP) můžete podepsat zde.
  • Iniciativa proti privatizaci vody v Evropě (Right 2 Water), jejíž petici můžete podepsat zde


zdroj:http://news.e-republika.cz/article1910-Transatlanticka-obchodni-unie-mezi-EU-a-USA

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře