Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Jan Schneider: Vina, nebo podraz? Jde Strauss-Kahn cestou Sarkozyho?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • strauss-kahn2
Očištění v kauze sexuálního napadení by mohlo být pro ex-šéfa MMF divokou kartou ve francouzských prezidentských volbách. Bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn (DSK), který byl v New Yorku v sobotu 14. května zatčen a obviněn ze sexuálního napadení pokojské, má být dnes propuštěn na kauci do domácího vězení. 

 

Ze svých údajných trestných činů se bude před soudem zpovídat 6. června. Okolnosti případu, v němž se protínají cesty šéfa MMF, globálních finančních hráčů a jejich zájmů, ale i současného a budoucího francouzského prezidenta, vyvolávají řadu spekulací. Co se ve skutečnosti v luxusním hotelovém pokoji na Manhattanu událo? Nejdůležitější dějovou linií bude zajisté osud oné pokojské. Z něho budeme moci po čase zhruba usoudit na charakter její role v případu.

První varianta příběhu, jak se mohl odehrát, vychází z prostého čtení události, a ačkoliv může být silné podezření, že celá událost byla naaranžována, nelze této variantě upřít jistou reálnost. A to navzdory nadutým poznámkám některých „holobrádků“, že v 62 letech už má muž jiné starosti.

Reálnost této „prosté“ interpretace textu je založena na různých pravdě podobných náznacích, že DSK svůj bujný sexuální apetit neprojevoval ojediněle. Mohlo se stát, že při spatření půvabné ženy se v něm probudilo zvíře, ve prospěch jiného orgánu se mu odkrvil mozek, a za rychlý konec kariéry si tedy může sám. Ostatně, nebyl by první. Takto neslavně, zcela banálním vpochvením za úplatu, skončila slibně se rozvíjející kariéra newyorkského ex-guvernéra Eliota Spitzera, který byl – k hrůze mnohých špinavců z Wall Streetu – na nejlepší cestě stát se šéfem Komise pro cenné papíry a burzy.

Bouda finanční…

Mnoho detailů příhody naznačuje, že DSK možná vlezl do nastražené, poněkud chatrné, přesto však funkční pasti. Pokojská, která vleze do obsazeného pokoje? S tím by se jistě hotel tak vysoké kategorie neměl chlubit a měl by leccos vysvětlovat. Pokojská, navíc poněkud nahluchlá, že neslyší provoz v koupelně a nechá se překvapit? Pozoruhodné.

DSK navíc nebyl zadržen v hotelu, na místě činu, bezprostředně po něm, ale až po nějaké době. Tedy až to pokojské „došlo“. Divné. Kdyby se událost odehrála, jak je předkládáno k uvěření, jistě by pokojská zburcovala personál dříve, než by DSK byl schopen hotel opustit. Nota bene, jak to bylo s placením hotelu? Je nám sugerováno, že finančník vypadl jak cukrář, část věcí v pokoji ve zmatku ponechal. A co takhle bez problémů zaplatit hotel, to stihl?

Je samozřejmě možné, že k něčemu mezi DSK a pokojskou došlo, a to na „obchodní“ bázi. A pak si žena uvědomila, nebo ji někdo uvědomil, že by z toho mohl být mnohem větší „vejvar“? A začaly se dít věci. Pochopitelně, najít na pokoji po hotelovém hostovi biologický materiál, který bude použit způsobem podobným kauze Clinton – Lewinská, není problém. A že takový nález lze interpretovat mnohým způsobem, včetně zcela neškodného – o to již asi v této hysterické kauze nejde. Případu by se opět mohl chopit neslavně proslulý Clintonův vyšetřovatel Kenneth „Porno“ Starr, a napsat druhé pokračování svých peprných vyšetřovacích spisů.

Zapomenutý telefon DSK na hotelovém pokoji mohl být jak dílem jeho „úprku“, tak zapomnětlivosti, nehledě na to, že mohl být nejprve odcizen, a pak do pokoje zpětně umístěn. Pohyb DSK však může být odvozen od telekomunikačních buněk, na něž se hlásil jiný mobil, který měl stále při sobě. Tak by se dalo zjistit, zda byl DSK v inkriminované době s dcerou, protože na základě telefonátu z tohoto mobilu ho americká policie našla a lokalizovala. Nota bene, v době vzniku tohoto textu prý ještě nebyly analyzovány údaje z elektronického systému o vstupech do hotelových pokojů. Zvláštní.

Další otázkou je, komu by likvidace DSK byla k užitku. Tento dotaz však spíše překypuje možnými odpověďmi, než aby jich byl nedostatek. Všeliké pnutí, týkající se MMF, by mohlo poskytovat dobré vysvětlení. Přidejme k tomu nedávné výroky DSK o nutnosti ze základu přehodnotit ekonomické teorie, o větší redistribuci zisků, o větší regulaci finančních institucí, plus jeho kritické náhledy na americkou krizi a její důsledky i snahy o záchranu eura, coby konkurence dolaru. A jak vyplývá z událostí posledních let, souboj dolaru s eurem je urputný. Vysledovatelné to je zejména v oblasti obchodování s ropou, kde se záměry prodávat surovinu za euro již několika zemím tvrdě vymstily. Mohl by tedy být z MMF „vymístěn“ za pomoci hotelové aféry. Překotné reakce z prostředí fondu, požadující jeho rezignaci, by tomu nasvědčovaly.

… nebo prezidentská?

Podraz mohl vzejít i ze strany odpůrců předvolebních šancí DSK na francouzského prezidenta. Dokonce by mohl jít i o tuplovaný komplot, mixující oba zájmy – prostě likvidací politické kariéry DSK. O „francouzské“ příměsi do motivu by lehce mohl nasvědčovat i způsob provedení. V zemích obklopujících Středozemní moře platí za kompromitující podezření z finančních machinací spíše, než nějaké milostné aféry. V anglosaském prostředí zase opak. Jestliže se u DSK dalo poukázat na nějakou kompromitující skutečnost spíše v oblasti milostné, než finanční, musela být past nastražena v anglosaském bigotním prostředí. Ve Francii by se asi něčemu takovému spíše zasmáli. Američané si navíc na významném „úchylovi“ z Francie rádi smlsli, což případu dodalo extra příchuť.

Otázka načasování této příhody nás přivádí spíše k MMF – totiž že někdo možná považoval za nutné zbavit se DSK rychle. Francouzské prezidentské volby jsou až za rok – a do té doby by se DSK mohl zbavit nařčení a až nečekaně obživnout. Tím se dostáváme k další variantě, jejíž reálnost nebudeme přeceňovat. Proč ale nepotěšit ty malé šedé buňky pěknou spekulací, o níž lze pouze říci, že ji nelze vyloučit?

Salto mortale á la Sarkozy

Mnozí si jistě pamatují na aféru Clearstream. Třetina sumy za prodej šesti francouzských fregat na Tchaj-wan šla na úplatky. A zhruba třetina těchto úplatků se ocitla na osobních účtech v lucemburské bance Clearstream. Banka se zabývá vyrovnávacími platbami a vede pouze prominentní účty. Tato skutečnost, spolu s obrovskými sumami peněz, přesunovanými bez dobrého důvodu z Asie, vzbudily pozornost evropských institucí.

Seznam držitelů lucemburských kont se dostal k tehdejšímu francouzskému premiérovi Dominique de Villepinovi. Ten měl dvě možnosti. Zaprvé nechat seznam prověřit i přesto, že v případě dvou účtů bylo zjevné, že majitelovo jméno souvisí se jménem Nicolase Sarkozyho, jeho soka v prezidentských volbách. Nebo seznam nenechat prověřit a riskovat důvodné obvinění, že někoho kryje – a tím se sám vyšachovat ze hry o Elysejský palác. Villepin seznamy nechal prověřit. Zjistilo se, že Sarkozyho jméno do nich bylo bezdůvodně připsáno. Sarkozy byl slavně očištěn, vyhrál prezidentské volby a o Villepinovi jemnocitně prohlásil, že ho „pověsí na řeznický hák“.

Během následného soudního procesu však vyšlo najevo, řečeno slovy ředitele dijonské sekce pařížského Institutu politických věd Lukáše Macka, že ani Sarkozy nemá úplně čisté svědomí: „Podle některých lidí Sarkozy věděl poměrně brzy, že jde o podvrh. Nechával ale situaci zajít relativně daleko, aby o to více potom mohl vystupovat jako oběť.“ S odstupem času se tedy zdá, že Villepin prostě nemohl vyhrát. Naštěstí pro něj byl i on následně soudně očištěn ze Sarkozyho obvinění.

To by byla karta!

Být ve Francii podezřelý z finančních machinací je na politické úrovni jevem velmi běžným. Být však před volbami slavně očištěn z takového nařčení, to je trumfové eso! Proto zazněly i úvahy, že Sarkozyho jméno bylo na seznamy dopsáno s jeho vědomím, protože v podstatě neměl co ztratit.

Ve Francii by „harašení“ zdaleka nemělo takovou brizanci, jako v pokrytecky puritánských USA. Být tam obviněn jako Francouz, po všech těch nedávných třenicích kolem americké invaze do Iráku, a pak následně s omluvami očištěn, to by byla pro DSK karta! Nepochybně by poskytla dobrou startovní pozici ke strhujícímu finiši v prezidentských volbách! Pokud se něco takového povedlo Sarkozymu, budeme daleko od reality, když pod podobným úhlem cvičně pohlédneme i na případ DSK? V každém případě však nezapomeňme, že pravdivá může být ta první, úplně stupidní verze.

Převzato z  www.ceskapozice.cz

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře