Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

George Monbiot: Papež před soudem

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • georgemonbiot-x

Mezinárodní právo klade před mocné radikální výzvu: Mohou být souzeni podle stejných standardů jako my ostatní.

Zpovědi a pokání k papežovým ctnostem zrovna nepatří. Omluvil se za znásilňování dětí katolickými kněžími v Irsku, ale to je jen jeden z pedofilních skandálů, který nyní otřásá církví. Odsoudil „vážné chyby úsudku" irských biskupů a „selhání jejich vůdčí role", ale o svých vlastních chybách a selháních -- v Mnichově, Wisconsinu či Kalifornii - neutrousil ani slovo, snad jen s výjimkou toho, že vše odsoudil coby „drobné klepy". Jeho odpověď na tento skandál připomíná původní význam slovesa kázat.

Obětem, které vystoupily z jeho uzamčených skříní a jím řízeného světa, obětem církevního znásilňování zbývaly jen vztek a frustrace. Až do teď.

Během víkendu Richard Dawkins a Christopher Hitchens oznámili, že požádali právníky, aby připravili žalobu proti papeži. Geoffrey Robertson, právník, s nímž celou věc konzultují, před pár dny v deníku Guardian vysvětlil, že čelní duchovní, kteří chránili pedofilní kněze, zapřísahali oběti, aby vše tajily, a umožnili pachatelům pokračovat v práci s dětmi, se dopustili trestného činu napomáhání a spoluúčasti na sexu s nezletilými. Vzhledem k tomu, že vše probíhalo ve velkém měřítku, stává se to zločinem proti lidskosti uznaným Mezinárodním trestním soudem. Jedná se o obecnou politiku Vatikánu, za niž je kardinál Ratzinger zodpovědný. Až tedy Benedikt XVI. přijede v září do Velké Británie, mohl by být zatčen, pokud se Dawkinsovi a Hitchensovi podaří získat příkaz.

Konečně jsme se probudili a začínáme přemýšlet, co vlastně mezinárodní právo znamená. Základní předpoklad politického života -- že ti, kteří nad námi vykonávají moc, nebudou posuzováni stejnými právními a morálními normami jako běžní občané - dostává poprvé v novodobé historii trhliny.

Mezinárodní právo je opožděnou odpovědí na jeden z nejstarších anglických aforismů: „Pověsí muže a zbičují ženu / kteří ukradli husu prostým lidem / ale nechají většího darebáka /, který ukradne prosté lidi huse." Měli jsme dojem, že to bude platit dál. Měli jsme pocit, že mocní jsou oprávněni páchat velké zločiny, zatímco jejich poddaní budou trestaní za zločiny drobné. Už ne. Představte si papeže, jak v britském vězení čeká na soud, a začnete plně chápat důsledky radikální myšlenky, která ještě nikdy nebyla v praxi použita: říká se jí rovnost před zákonem.

Ve stejné době, kdy Dawkins s Hitchensem přišli se svou kauzou, narušila právnička Polly Higginsová naše dosavadní vnímání toho, co vlastně znamená právní rovnost. V pátek zahájila kampaň za to, aby Mezinárodní trestní soud uznal pátý zločin proti míru. Tím zločinem je ekocida, čili ničení přirozeného světa.

Právní předpisy většiny států chrání soukromý majetek divoce, lidi rozmarně a společnost téměř vůbec. Za jednu vraždu se odsuzuje, masové vraždění se ale stává legitimní státní záležitostí. Teprve když tyto akty pojmenujeme -- genocida, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny, zločiny agrese -- začneme chápat jejich mravní význam.

Totéž platí i pro přírodu. Zákon o divoké přírodě a venkově z roku 1981 kriminalizuje, když někdo „záměrně utrhne" byť jediný květ z chráněné rostliny, můžete jich ale vytrhat kolik chcete, pokud tak budete činit v rámci zákonem posvěceného postupu. Utrhněte si kytičku do knoflíkové dírky a skončíte v base, zničte celý habitat a zákon se vás nedotkne.

Higginsová uvádí příklady zničení životního prostředí: dehtové písky v Albertě, moře odpadků v Pacifiku, znečištění delty Nigeru ropnými společnostmi. Konstatuje, že ekocida je jen výjimečně úmyslným trestným činem, protože se vesměs jedná o vedlejší důsledek jiných politik. Ředitelé firem nebo politici mohou být stíháni jako jednotlivci, ale namísto pokut jim bývá spíše uloženo, aby napravili škody, které napáchali. Smyslem kriminalizace ekocidy je proto zvýšit náklady za zaneřáďování planety natolik, že to přestane být smysluplné. To je zřejmý výsledek širšího chápání rovnosti před zákonem: Proč by měl být soukromý majetek jednotlivce chráněn, zatímco společné bohatství lidstva nikoli?

Mezinárodní právo je v současné době pojímáno spíš jako spravedlnost vítězů: jediní, kdo byli potrestáni, jsou ti, kdo prohráli války, které vedli s mocnými státy. A neplatí vlastně ani to. Minulý týden jsme se dozvěděli, že v Británii žije asi 50 lidí podezřelých z válečných zločinů a porušování lidských práv. Zatímco tedy lidé, kteří kradou v obchodech, končí ve vězení, údajní masoví vrazi chodí volně mezi námi.

Tolik ohledně slibů premiéra. Před měsícem, poté, co bývalá izraelská ministryně zahraničí Tzipi Livniová zrušila svou cestu do Británie ze strachu, že bude zatčena na základě zatykače vydaného na žádost obhájců lidských práv, napsal Gordon Brown článek pro The Telegraph, v němž navrhl zastavit soukromá stíhání zločinů proti lidskosti. Tvrdil, že žádost o zatykač byla podepřena jen „málem důkazů", a že těm, kteří požadovali zatčení Livniové, šlo jen o to získat palcové titulky v novinách. Důkazy o spojení Livniové se zločiny proti lidskosti jsou ale obsaženy v Goldstoneově zprávě i jinde - a jsou masivní, detailní a těžko zpochybnitelné.

Brown se ale dopustil i dalšího zcela falšeného prohlášení: „Británie bude vždy ctít své závazky vůči mezinárodní spravedlnosti. Naše policie je kauzy neustále připravena vyšetřovat, prokuratura je žalovat a soud je projednat." Jeho vláda přitom ale odmítla výzvy, aby zřídila specializovanou jednotku pro šetření válečných zločinů a na potrestání osob podezřelých z válečných zločinů nevyčlenila ani penny.

Pak vysvětlil skutečné důvody, proč brání soukromým iniciativám. Lidé jako Livniová, podotkl, zastupují „země a zájmy, s nimiž se Spojené království musí angažovat, pokud chce hájit nejen své národní zájmy, ale zachovat a rozšířit vliv i nadále po celém světě." Británie, jinými slovy, nebude vyšetřovat nebo stíhat své spojence. Jeho článek tak prokázal pravý opak toho, co chtěl Brown původně říct: Že existuje-li důvod pro stíhání zahraničních hodnostářů, kteří navštíví Británii, vláda se o to postará. Bez soukromých akcí typu té Dawkinsovy a Hitchensovy zůstane rovnost před zákonem dál jen pustou frází.

Brownovo zoufalé vykrucování kolem kauzy Livniové ale naznačuje, že vlády pomalu začínají chápat šokující důsledky toho, k čemu se samy přihlásily. Je čas, abychom učinili totéž. V mezinárodním právu je implicitní příslib. Příslib konce věku výjimek.

 

monbiot.com

 


Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře