Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Dost bylo sexuálního běsnění ve sportu

  • caster
Obscénní sportovní média a puritánští fanatici, kteří ovládají mezinárodní atletiku, dosáhli nového rekordu vlastní pokleslosti. Kdosi z Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) pustil do médií zprávu, že Caster Semenyová, osmnáctiletá jihoafrická vítězka běhu na 800 metrů ve finále atletického Mistrovství světa v Berlíně, je, slovy bulváru New York Daily News „jak žena... tak i muž!"

Poté, co ji zavalili spoustou „genderových" testů včetně invazivních zkoušek u gynekologů, endokrinologů a psychologů, stalo se soukromí Caster Semenyové zbožím veřejné spotřeby. Pokud máme brát úniky informací za pravdivé, pak má Caster Semenyová vnitřní varlata a nemá dělohu nebo vaječníky. Je tak podle všeho jen jedním z milionů lidí po celém světě (jen v USA se to stává jednou z 1666 porodů), které označujeme za „intersexuály". Nebo má možná syndrom úplné androgenní necitlivosti (AIS), který postihuje dvě až pět dětí na 100 tisíc porodů. Různé biologické genderové klasifikace jsou komplexní, neustále se měnící, ale hlavně, v ideálním případě, soukromé. Pro bulvár ale nastal čas supího trhání kořisti.

Jak napsal New York Daily News, „testy prokázaly... že vítězka běhu na 800 metrů na mistrovství světa Semenyová je hermafrodit - má jak mužské, tak ženské orgány." A v tu chvíli ten příběh vyrazil do světa, zatímco Caster Semenyová se začala skrývat.

Zapomeňme na chvíli, že je termín „hermafrodit" zastaralý a může znít i urážlivě, stejně jako třeba „negr". Zapomeňme na to, že informace unikaly do australského tisku, který o Semenyové také psal jako o hermafroditovi. A zapomeňme na to, že to byla Austrálie, která s těmito obviněními proti Semenyové přišla jako první.

Důležité totiž je, že sextesty nejsou jen kruté a idiotské, navíc neberou v potaz ani to, že gender je přinejmenším z části utvářen sociálně a je mnohem proměnlivější než železné kategorie mužů a žen. Osmnáctiletá žena je v médiích trhána na kousky jen za to, že zvítězila v závodě. Pokud je cílem médií i IAAF zničit život mladé a talentované atletky tím, že ji označí za potenciálně intersexuální, tak už nejsou jen k politování; ale jsou sociálně odporní.

Kvůli předsudku, že ženy jsou jaksi slabší a pomalejší než muži, kvůli bazírování na západním standardu vzhledu, podle něhož poměřujeme zbytek světa, a s ignorancí vůči nejasným hranicím pohlaví a genderu tak nyní hrozí, že tyto instituce vrátí ženský sport kamsi do středověku. Nesmíme jim to dovolit.

Být ženou - nebo mužem - tuto otázku nelze zjednodušit jen na vnější orgány nebo chromozomy. To, kým jsme a jak vnímáme svou genderovou identitu, určují historické, politické a ekonomické síly v kombinaci s naší biologií. Lhostejnost a hloupé a oportunistické „sexy" palcové titulky v novinách by nás měly pobouřit. Musíme požadovat konec genderových testů ve sportu, neboť je to nesmyslná činnost, která svým obětem přináší jen trápení a do světa vysílá pitomé teze o to mužích a ženách.

Koneckonců, až se tenhle mediální horor přežene, může se dost dobře stát, že IAAF proti Semenyové přestane cokoli namítat, a to přesně podle svých vlastních pravidel. Jak totiž připomněli autoři v Science of Sport, „zatímco se zdá, že být intersexuálním nebo někým, kdo ´není úplně ženou´, je příčinou pro diskvalifikaci, není tomu tak. Při olympijských hrách v Atlantě v roce 1996 neprošlo testy potvrzujícími jejich ženskost hned osm sportovkyň, protože měly chromozom Y. Všem osmi byl start na olympiádě povolen."

Pokud je nám známo, bylo od roku 2005 kvůli „pohlavním věcem" vyšetřováno osm sportovkyň a z nich bylo podle generálního tajemníka IAAF jen čtyřem „doporučeno, aby ukončily kariéru".

Dr. Myron Genel, emeritní profesor pediatrie Yaleovy univerzity a jeden z poradců IAAF, prohlásil, že se Semenyová „narodila jako žena, v dospívání byla vychovávána jako žena. Pokud tedy u ní najdeme cokoli, s výjimkou zakázaných podpůrných látek, bude jí povoleno soutěžit jako žena."

Pokud ale není biologická stránka Caster Semenyové „normální", stojí za to se zamyslet nad tím, kdo ze špičkových světových sportovců takové normální tělo má? Nikdo o Shaquillu O´Nealovi netvrdí, že je abnormální, byť měří 216 centimetrů. Michael Phelps, kterého sportovní komentátoři vynášejí do nebes, až u toho sípají, má tak velká chodidla, že mu v bazénu slouží jako ploutve. A Usain Bolt má takovou délku kroku, která mu umožňuje proběhnout nepředstavitelnou vzdálenost rychleji než komukoli jinému. Jak podotýká sportovní novinář Tommy Craggs, „vynikající atleti obvykle nepocházejí z nedozírného průměru lidského života. Každý je svým vlastním způsobem monstrum... Přesto je ale Semenyová vydávána za ojedinělou podivnost, za jakéhosi Sloního muže světa sportu, a všichni kolem se s posedlostí viktoriánských vědců chtějí přesvědčit, jestli má v sobě párek varlat. Je to směšné: Lidé si myslí, že její bizarnost je důvodem, proč ji strhnout z krku zlatou medaili a jednou provždy vyhnat z atletických stadionů. Ale tohle je přece sport. Tam je bizarnost naprosto normální."

Je třeba připomenout, že ji do potíží dostala právě její ženská stránka. K výjimečným mužským sportovcům se všichni chovají jako ke králům, a ne jako ke zrůdičkám z potulného cirkusu. Když jste ale žena a chcete se dostat na jejich piedestal, musíte přitom navíc vypadat tak, jako byste rovnou ze závodního oválu byla s to skočit na stránky softpornového magazínu. Zrůdičky se hlásit ani nemusejí, mají to předem marné.

Rodina Caster Semenyové už pod tlakem toho mediálního uragánu vyjádřila obavy o její duševní zdraví. Měli bychom se bezpodmínečně postavit na její stranu a nad těmi, kteří se ji pokoušejí zničit, finančně i jinak, vyjádřit jen naprosté zhnusení.

 

Autor je spisovatel a sportovní redaktor amerického The Nation a pravidelný přispěvatel Sports Illustrated a Los Angeles Times. Text byl převzat z The Nation

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře