Facebook Twitter RSS

Amelia Andersdotterová: Na cédéčka nebudu mít peníze nikdy

  • amelie
Koncept duševního vlastnictví slouží jen tomu, aby se to, co je v zásadě zadarmo, muselo platit a prodávat, říká europoslankyně za švédskou Pirátskou stranu Amelia Andersdotterová: „Jeho prosazováním v mnoha zemích ohrožujeme i svobodu projevu."

V Bruselu se soustředíte na změny autorského a patentového zákona. Co přesně to znamená?

Mým politickým cílem je vytvořit udržitelný systém, v němž by lidská společnost sdílela vědomosti a možnosti řízení. Zní to vznešeně? My totiž s vědomostmi zacházíme velmi špatně. Máme sice k dispozici potenciálně neomezené zdroje výzkumu, ale snažíme se ho kontrolovat a jeho výsledky utajovat. Máme možnosti propojovat mezi sebou lidi z celého světa, ale bráníme i tomu. A jedním z důvodů je, že se celá průmyslová odvětví pokoušejí uchovat si v oblasti výzkumu monopolní postavení. Vlády v tomto směru už vlastně nehrají žádnou roli.

Taková je realita, já si ale myslím, že je naopak nutné nastolit co největší spolupráci například v  patentových otázkách - máme znalosti, máme informace, tak proč se o ně nepodělit s ostatními, s celou společností? Neděláme to, i když je jasné, že svých úspěchů naše civilizace dosáhla jen díky tomu, že jsme měli znalosti odjinud. Nyní ale prosazujeme pravý opak.

Musí nastat změna. Po celém světě máte politické vůdce, kteří diskutují o klimatických změnách takových a makových, jsme svědky regionálních nedostatků potravin, třetí svět umírá podvýživou, zachraňujeme evropský automobilový průmysl - přitom ale hlavně potřebujeme systémovou inovaci, kulturní a průmyslovou inovaci. My ale své zdroje vědomostí naopak zamykáme do sejfů. To je ve skutečnosti velmi hloupé.

 

Takže jste zásadní odpůrkyní smlouvy ACTA, která ještě více posiluje postavení mocných tohoto světa nad těmi „bezmocnými"?

ACTA je jen jedním z problémů, nikoli však jediným (o tomto tématu více v Literárních novinách 13/2010, pozn. red.). Problémem je, že se Evropská unie snaží uchovat si monopol na kulturu, což je jeden ze základních zdrojů vědomostí. Přitom ale fenomén typu intelektuálního vlastnictví nedává žádný smysl, protože využívání kultury nebo její duplikování je levné. Nebyl by žádný problém dělat to v rámci globálního trhu. Prodej duševního vlastnictví v rámci Evropy je navíc složitější, než jeho dovoz z chudých zemí. To opravdu nedává smysl.

Dohoda ACTA přitom ale také odráží změnu obchodní politiky, k níž došlo v posledních dvaceti letech. Od té doby se totiž obchodní smlouvy začaly namísto tradičního zboží, služeb či cel orientovat na duševní vlastnictví. Řeč je přitom ale o čemsi velmi abstraktním, protože koncept duševního vlastnictví slouží jen tomu, aby se to, co je v zásadě zadarmo, muselo platit a prodávat. Počínaje uruguajským kolem rozhovorů Světové obchodní organizace Spojené státy začaly prosazovat ideu duševního vlastnictví a s tím spojené nutnosti investic, čímž zcela otevřeně ohrozily svobodu projevu v mnoha zemích. A teď se stejnou cestou vydala i Evropská unie.

A co hůř, dohoda ACTA se uzavírá mezi třinácti účastnickými stranami, a to na bilaterální úrovni. Třeba už v roce 2006 EU uzavřela smlouvu o spolupráci ve vědě a informacích s Japonskem, stejná bilaterální dohoda se vyjednává s Jižní Koreou, Kanadou, Karibským fórem, rozvojovými zeměmi jihu, východu i západu Afriky, Vietnamem, Indií, Čínou, Singapurem nebo Andským společenstvím. EU se tak snaží využívat svou obchodní politiku k tomu, aby rozbíjela regionální spolupráci ve světě. Vietnam a Singapur se posledních dvacet let podílely na budování společenství v jihovýchodní Asii v rámci ASEAN a EU to vše nyní svými smlouvami rozloží. Totéž platí pro organizace společného obchodu v Latinské Americe - EU nyní ale jedná jen s Peru a Kolumbií, čímž svými specifickými smluvními pravidly rozloží tamní regionální kooperaci. Zkrátka, smlouva ACTA se nejspíš stane korunou na pavučině bilaterálních smluv, jejichž prostřednictvím ekonomicky silné země zneužívají svého postavení, aby těm slabším vnutily nefér obchodní podmínky, aby třeba chudé lidi zbavily přístupu k telekomunikačním technologiím. Vezměte si například dohodu s Jordánskem - pokud by ji Jordánsko nepodepsalo, EU hrozila, že zarazí vývoz různých druhů zboží. A Jordánsko proti tomu mohlo pohrozit snad jen tím, že by přestalo vyvážet písek...

 

Otázka sdílení či nesdílení duševního vlastnictví má ve svém důsledku značné sociální dopady...

Ano, tyto obchodní dohody jsou vlastně dohodami sociálními. V Evropě máme například velmi striktní legislativu ohledně autorského práva, ale přesto smíme materiály, na něž se autorské právo vztahuje, použít kupříkladu k výuce, vědeckému výzkumu, zpřístupnit je handicapovaným lidem, knihovnám a podobně. Brazílii jsme ale vnutili smlouvu, která nic z toho neumožňuje. Tam si nesmíte okopírovat ani stránku z knihy, jak to běžně dělají studenti u nás, tam žákům nesmíte ukázat ani kopii obrazu... Brazílii jsme zákonem o autorském právu svázali natolik, že se tam zadarmo nesmí udělat už prakticky nic. Většina psaného materiálu lidstva je přitom neznámého původu, nebo je autor mrtev a nemá dědice, nebo autorské právo vypršelo, ale přesto drtivá většina kulturního dědictví lidstva není brazilským školákům přístupná.

 

Co si myslíte o snahách Googlu digitalizovat knihy?

Je to skvělá iniciativa a vymýšlet zákony proti ní je absurdní. Evropská unie vytváří souběžně knihovnu nazvanou Europeana - proč ne, ale když už máme firmu, která to dělá sama o sobě, tak proč rozbíhat vlastní byrokratickou strukturu, která by to vše jen kopírovala? Podle mě je to jen mrhání silami a financemi, nemluvě už o penězích, které budou stát soudy s Googlem. Je to zbytečné.

 

Autoři a jejich dědicové ale křičí, že je Google okrádá o peníze.

Kašlu na to.

 

Naslouchá v europarlamentu někdo vašim vizím?

Ano, a dokonce mám pocit, že se věci začínají zlepšovat. Jsme tam dva piráti ze Švédska a spolupracujeme s levicovou frakcí Zelených-EFA (European Free Alliance, neplést si s našimi pravicovými zelenými, pozn. red.), s nimiž se vcelku shodujeme na nutnosti internetové svobody projevu či dostupnosti kulturních hodnot...

 

Prý jste slíbila, že část svého europoslaneckého platu budete posílat různým sdružením, počínaje Attakem, který bojuje za zdanění bankovních transakcí, až po jedno levicové knižní nakladatelství u vás ve Švédsku. Plníte to?

To bylo tak: studovala jsem na univerzitě v Lundu, a když jsem za piráty kandidovala do Evropského parlamentu, přišli za mnou z univerzitního časopisu. Byli to kamarádi a kamarádi kamarádů, a co že prý budu dělat s těmi penězi, které budu v Bruselu brát. Jen tak jsem vyjmenovala několik organizací, které by potřebovaly finančně vypomoci, ale ten rozhovor, který jsem nebrala nijak závazně, se zničehonic objevil ve třech celošvédských novinách, a všichni si najednou mysleli, že svůj plat rozdám.

 

Takže ho nerozdáváte?

Ne, protože ani žádný neberu - bruselská byrokratická chybka. Prý už je ale náprava na dobré cestě.

 

A požádal vás už někdo z kolegů europoslanců, abyste mu stáhla z internetu zadarmo nějaký film.

Zatím ne.

 

Myslíte, že to nikdo z europoslanců nedělá?

Nevím, ale po několika měsících mezi nimi mám dojem, že to nejspíš ani neumějí.

 

A co jste si vy sama stáhla naposledy?

Osobně moc filmů ani hudby z internetu nestahuju, ale nedávno se mi podařilo získat konečně Haxxxor. Ještě jsem to sice neshlédla, ale slyšela jsem o tom už někdy v roce 2006. Má to být skvělé hackerské soft porno...

 

Až vám ale začne v Bruselu chodit výplata, tak byste měla mít na to, abyste si hudební cédéčka nebo filmy na DVD mohla koupit...

Ne, na tohle nebudu mít peněz nikdy dost...(smích)

 


Amelia Andersdotterová (1987) byla do Evropského parlamentu za švédskou Pirátskou stranu (spolu s kolegou Christianem Engströmem) zvolena v roce 2009. Přerušila kvůli tomu studia ekonomiky a španělštiny na univerzitě v jihošvédském Lundu.

Publikováno v Literárních novinách