Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

A.B.Batroš: Střet civilizací trochu jinak aneb Židé ve stínu muslimů

Hodnocení uživatelů:  / 17
NejhoršíNejlepší 

  • islam
Dlouho jsem sbíral odvahu k tomuto textu, protože mi bylo jasné, že když napíšu to, co se na příštích řádcích popsat chystám, rozzuřím tím ještě více lidí, než se mi zpravidla podaří rozzuřit svými texty běžnými. Tento text tak trochu navazuje na nedávné zamyšlení Je větší nebezpečí NWO, nebo islamizace?, byť na první pohled někomu může připadat, že si texty v lecčems oponují a že v tomto textu popírám to, co jsem napsal v onom předchozím.

Pro vysvětlení motivace k psaní těchto řádek také odkazuji na článek "Můj vztah k Židům".

ODPOUTAT POZORNOST

Nedávno uplynulé desetileté výročí teroristického útoku na New York a s ním spojená existence noční můry tzv. mezinárodního terorismu by snad měl být dostatečný důvod k tomu, abychom rekapitulaci uplynulé dekády provedli poněkud hlouběji, než se při dosavadních výročích těchto smutných událostí činilo.

Mocní tohoto světa nás naučili třást se před muslimskými fanatiky, obávat se jejich bombových útoků, žít ve strachu z islámu. Islám se pro Západ stal zlem, podobně jako předtím Sovětský svaz. Zlem ale možná ještě větším, protože v éře studené války se na Západě ještě našli mnozí intelektuálové, kteří se Sovětským svazem sympatizovali, ale zlo v podobě islámského terorismu na Západě téměř nemá zastánce. Jeho odsudek je stoprocentní. Ztělesněním tohoto zla se stal nedávno údajně popravený Usáma bin Ládin.

Sdělovací prostředky vypracovaly velice záhy po útocích ohromnou legendu k celému příběhu, abychom se v něm mohli orientovat a ani na chvíli o něm nezapochybovali. Přispěla k tomu i dopředu vytvářená atmosféra, za kterou vděčíme například členu CFR Samuelovi P. Huntingtonovi a jeho eseji, posléze rozpracovanému do knihy s názvem Střet civilizací, která vzbudila očekávání příštího střetu tak silné, že když později skutečně nastal, neptali jsme se, zda ta "náhoda" není podezřelá, ale rovnou tomu všemu uvěřili. I autor tohoto článku žil dlouhá léta v neokonzervativním zajetí, neschopen připustit si jinou, než oficiálně vnucovanou doktrínu.

Dnes už ale víme, že celý příběh sloužil jako kouřová clona, jako záminka k napadání cizích států, jako požadovaný zdroj napětí, chaosu a strachu a že někdo celý příběh dopodrobna naplánoval.

Od vědomí těchto skutečností není daleko k otázce, kdo to byl. Komu prospěla tato davová psychóza, komu posloužila hysterie, ve které jednotlivci i celé státy dávaly souhlas k bezprecedentnímu ořezání svobody a k válečným aktům, které by dříve, když se ještě respektovalo mezinárodní právo, nebyly vůbec myslitelné? Kdo si přál, abychom začali prstem ukazovat na muslimy a abychom se jich začali bát? A kdo dodnes profituje z toho, že celá západní společnost na bájný ´Střet civilizací´ přistoupila a stále mu věří (byť někdy s výhradami a s různou intenzitou nadšení)?

Netvrdím, že znám odpověď, ale jedno vysvětlení mne napadá. Možná to byla jiná menšina, menšina, které se dříve evropské křesťanské státy rovněž obávaly, která si pak za to hodně vytrpěla, byla téměř zdecimována, aby poté - jako Fénix z popela - zázračně povstala k novému rozmachu. A která v nové éře činí vše proto, aby promyšlenými kroky sama sebe uchránila před opakováním minulých tragédií.

Vždyť jak ze sebe nejlépe sejmout podezření a odpoutat pozornost, než svedením této pozornosti na někoho jiného? A jak nejlépe obrousit hrany antisemitismu, než nabídnout společnosti jiného nepřítele (navíc svého vlastního nepřítele)?

PODOBNOST ČISTĚ NÁHODNÁ?

Při bližším porovnání islámu a judaismu totiž nemůžeme nevidět podstatné podobnosti, které by nás měly vést k zamyšlení a k následné úvaze. Muslimové a židé jsou si v mnohém (ve zvycích, v mentalitě, v touze podmaňovat si svět) podobní, což může znamenat:

1) kritizujeme-li za tyto postoje muslimy, pak bychom měli za tytéž postoje kritizovat i Židy

nebo

2) pokud ale kritizovat Židy nechceme / nesmíme (protože se to prý nesluší), pak ale není férová ani naše kritika muslimů.

Snažím se poukázat na to, abychom měřili stejným metrem. Snažím se poukázat na to, že se stejným metrem neměří. A že zatímco se stalo módou jednu náboženskou skupinu démonizovat, o druhé se nesmí ani zapochybovat. Rozdíl v přístupu je to obrovský - zatímco kritika islámu se v médiích stala téměř normou a nikdo se nad ní nepozastaví, zmínit se byť jen slůvkem kriticky o judaismu je zapovězeno. To je minimálně zvláštní. Iracionální. Měli bychom se ptát, proč tomu tak je.

Vím, o čem mluvím. Jako šéfredaktor protiislámsky zaměřeného serveru Eurabia.cz jsem pomáhal vytvářet o muslimech jen ten nejhorší obraz. Židy jsem vnímal jako jejich naprostý opak, protipól. Jedni byli černí, druzí bílí. Jedni zlí, druzí dobří.

Aby mi bylo dobře rozuměno - že je islám an sich pro Evropu, potažmo pro Západ, nebezpečný, si myslím stále. Po čase jsem si ale uvědomil, že židé a muslimové k sobě mají blíže, než si jsme schopni připustit.

Často bývá největší rivalita právě mezi těmi, kteří si jsou nejblíže a kteří usilují o stejný cíl. A tak mne napadlo - co když celý ten Střet civilizací, který se maskuje jako střet Západu s islámem, je ve skutečnosti střetem mezi islámem a judaismem? A co když židé, kteří si zvykli dělat věci nenápadně, oklikou, nepřímo a skrytě, manipulují Západ do střetu s islámem jednak proto, aby získali západní veřejné mínění na svou stranu a ze svého blízkovýchodního sporu učinili spor celosvětový (protože jinak nemají šanci v něm zvítězit) a jednak také proto, aby své vlastní světovládné tendence svalili na druhé a odpoutali tak pozornost od svých vlastních plánů?

Pokud by to tak bylo, byla by to geniální strategie. A ty bývají Židům vlastní.

Podstata mé úvahy spočívá v tom, že obě skupiny si na Západě počínají stejně arogantně, byť jedna to činí sofistikovaněji než druhá. Muslimové nám svůj pocit nadřazenosti a opovržení naší civilizací dávají znát jaksi prvoplánově, přímočaře, veskrze primitivně. O tom, že stejnou nenávistí k naší civilizaci se vyznačují i Židé (byť ji začasté skrývají a dělají vše proto, abychom o ní nevěděli), se ale můžeme dočíst v židovských náboženských knihách. V jejich výrocích téměř není rozdílu.

Co to znamená? Pokud se rozhodneme nenávistným výrokům Židů vůči Nežidům nevěnovat pozornost a omlouvat je, měli bychom stejným prizmatem pohlížet i na muslimy. A tedy dojít k závěru, že muslimové nám nejsou nebezpeční, protože se vlastně nechovají o mnoho jinak, než jejich ve víře starší bratři (a že to jsou bratrské národy, o tom není sporu, vždyť oba mají svého otce v Abrahámovi). A protože jsme učeni tomu, že Židé mají vždy jen dobré úmysly a jsou nositeli světla a pokroku, měli bychom stejně důvěřivě přistupovat i k muslimům.

Může to ale znamenat i to druhé - protože si jsou obě skupiny blízké a obě mají touhu vládnout zbytku světa, měli bychom se stejnou opatrností, s jakou přistupujeme k muslimům, přistupovat i k Židům - pokud jsme se tedy shodli na tom, že nenávistné výroky v Koránu nejsou jen nějakým folklórem, ale projevem nejhlubší podstaty islámu jako takového a jeho nenávisti ke všemu okolnímu.

Jinými slovy, jsou-li si obě skupiny podobné, pak platí, že jak muslimská, tak židovská víra jsou se západní společností buď kompatibilní, nebo není kompatibilní ani jedna.

Čím více o těchto věcech přemýšlím, tím více se kloním k druhé části věty. Tento text není žádnou studií, pouze chce jednoduchým jazykem poukázat na zajímavé souvislosti a shody. Každý bod by bylo možné rozpracovat a sáhodlouze o něm hovořit. To ale není mým cílem. Chci spíše otevřít téma, které bylo už mnoho let tabu...

1. TOUHA VLÁDNOUT

Muslimové usilují o podmanění světa. V jejich světonázoru se každý rodí jako poddaný islámu, ale v dětství od víry (není-li k ní veden) odpadá a je třeba ho ke správné víře zpět dovést, třebas i za použití násilí. Alláhovou vůlí je rozšířit panství islámu po celé zemi.

Židé nemají světovládné choutky o nic menší. Spíše naopak. Nevěnují se sice misii a nechtějí všechny získat na svou víru (naopak si ji úzkostlivě střeží a ani konvertité k judaismu se u nich netěší příliš velké vážnosti), zato ale skrze zaslíbení ve Starém zákoně stále věří, že Bůh jim dal celou zemi a jakožto svůj vyvolený národ si je připravuje na to, aby celé zemi vládli.

Z historie známe mnoho příkladů aktivních Židů, kteří těmto zaslíbením věřili a v jejich příkladu konali. Existuje nesčetně citátů, které dokazují židovské přesvědčení o tom, že mají vládnout celému světu.

2. SKRÝVÁNÍ SKUTEČNÝCH CÍLŮ / NEUPŘÍMNOST

Muslimové ve svých výrocích vůči západní veřejnosti úmyslně klamou. Používají koncept ´takíja´, který institucionalizuje lež jako nástroj vlastní sebeobrany. Mezi svými mohou o nás, které považují za nevěřící psy, mluvit nanejvýše otevřeně, ale na veřejnosti takové výroky budou popírat. Jinak mluví ve svých mešitách a jinak, když vystupují oficiálně vůči hostitelské společnosti. Když je konfrontujeme verši Koránu, které jsou mnohem ostřejší, než co říkají mnozí jejich mluvčí, budou je všemožně vysvětlovat, jen aby zamluvili jejich skutečnou podstatu.

Méně je ale známé, že podobný koncept mají i Židé. I oni jednají jinak navenek a jinak mezi svými. Protože ale uprostřed národů žijí už podstatně déle (celá staletí) a protože na svou upřímnost během historie už několikrát doplatili, své pravé úmysly dovedou lépe skrývat.

V průběhu doby existovalo například mnoho židovské náboženské literatury, která, když se dostala do nepovolaných rukou (tj. do rukou křesťanů), odhalovala, s jakým pohrdáním se židé vůči křesťanům staví. Této literatuře dodnes vděčíme za mnohá odhalení pravé podstaty judaismu, protože bez nich bychom se k těmto informacím už jinak nedostali. Aby se totiž už takové informační úniky, které by židovskou minoritu mohly vážně kompromitovat, neopakovaly, bylo rozhodnuto o tom, že tyto citlivé věroučné články budou předávany jen ústně. Proto se náboženské knihy (Talmud a jeho výklady) obsahující dříve šokující výroky o křesťanech upravují od jisté doby tak, aby v nezasvěcených nevzbudily žádné pochybnosti. Prakticky například tím, že kritická místa byla vypuštěna a označena systémem značek, které studující upozorňují na doplňující ústně předáváné výroky. Není ale i toto systém zapírání? Není to jakási obdoba muslimské takíji? Není to neupřímnost a faleš?

Tuto přetvářku ilustruje například i další častý zvyk Židů - změna jména, zdánlivá, pouze předstíraná, konverze, nazývaná kryptojudaismem, kdy dotyčný zůstává židem, třebaže navenek vytváří dojem, že se své víry zřekl. Příklad najdeme jak ve Starém zákoně (Ester), tak v historii, kdy předstíraná konverze umožnila Židům setrvání v dané zemi či vyhnutí se vysokým daním, případně vstup do společnosti, která byla jinak Židům uzavřená.

Podle některých Židů, kteří prodělali naopak upřímnou konverzi ke křesťanství, popsali způsob židovského myšlení a vydali o židovských rituálech svědectví, existuje také například modlitba, ve které si Židé vzájemně dovolují křivě přísahat vůči Nežidům (gójům).

Přísaha vůči Nežidům se ostatně podle Židů ruší už ve chvíli, kdy za ni přikládají vlastní dodatek: když je tedy Žid nucen přísahat věrnost zákonům a státní autoritě, aby byl přijat do státní služby nebo do armády, může podle Talmudu v duchu připojit vlastní dovětek, který smysl přísahy ruší a tím ji činí nezávaznou (Eisenmenger).

Žid se také má vůči Nežidovi chovat dobře jen v případě, kdy z toho chce mít nějakou výhodu: "Proto pokloň se goji, abys žil s ním v míru, učiň se mu příjemným, abys vyhnul se nepříjemnostem a strastem."

Rabbi Bakaj k tomu vysvětluje: "Licoměrnost je dovolená: Žid má navenek býti přívětivý k nečistým, má jim projevovat úctu a říkati: ´Miluji vás!´ To vše ale "jen v tom případě, potřebuje-li Žid v něčem nečistého, nebo má-li důvod se ho obávati, jinak byl by to hřích."

3. NENÁVIST KE KŘESŤANŮM / NEŽIDŮM, POCIT NADŘAZENOSTI

Tím se dostáváme k tomu, co obě minority (muslimskou a židovskou) sbližuje, a to je odpor vůči křesťanům, čímž myslím i ateisty žijící v Evropě, protože židé ani muslimové nerozlišují, jak niterná či naopak nominální je naše víra. Podle nich patříme ke křesťanské civilizaci už jen tím, že žijeme v tomto geografickém prostoru.

Jak Korán, tak Talmud, respektive jejich výklady, se vůči křesťanům vyslovují velice pohrdlivě. To může být pro někoho překvapivé. Ze sdělovacích prostředků známe ukázky mnoha negativních a bojovných veršů Koránu a zvykli jsme si na to, že nás muslimové považují za prašivé psy a vyhlašují nám džihád. Víme ale, co o nás říkají judaistické náboženské texty?

Možná budeme překvapeni, protože už několik desetiletí či spíše století jsou tyto verše záměrně utajovány, ale porovnáme-li je, nejsou o nic méně urážlivé. Leckdy i ty muslimské předstihnou.

Židé mají pro Nežidy mnoho vlastních výrazů. Už jen jejich označení "gój" pro Nežida naznačuje, že nás nepovažují za sobě rovné.

Například v jednom talmudském traktátu se říká: "Izraelitovi je dovoleno učinit bezpráví gójovi [Nežidovi], neboť je psáno: 'Nezpůsobíš bezpráví svému bližnímu. Tím však není myšlen gój'." ("Sanhédrin", str. 57, odst. 1, Tesephóth; Eisenmenger, str. 447)

Nežidé / křesťané jsou v židovských očích podřadnou rasou, která nemá žádná práva. Například zákon o navrácení ztracené věci říká: "Rozumí se, že se příkaz týká jen Žida, jenž něco ztratil; patří-li ale nalezená věc akumovi (tj. křesťanovi), tu nejen není povinnost ji vrátit, ale je přímo těžkým hříchem akumovi něco vrátit, neboť naši rabíni blahé paměti říkali: '... tak je to se vším, co ztratil tvůj bratr, ale ne s tím, co ztratil gój, neboť gój není součástí Boha, nýbrž součástí cizích božstev země, a tudíž to, co gój ztratí, je věc ztracená, která by se měla vrátit svému pánovi podle toho, že tato znamenitost nepřísluší ostatním národům Země, nýbrž pouze Izraelitům'." (Rabbi Bechai über Deut. 22,3, str. 212, odst. 1, Parascha Ki téze; Eisenmenger, str. 450)

Mnoho židovských nařízení zakazuje praktické stýkání se s Nežidy - slavit s nimi, jíst s nimi, používat víno nebo olej, kterého se dotkli. Domy Nežidů jsou pro Židy nečisté, stejně jako vše, co je v nich.

Naopak Židé jsou téměř nadlidmi, říká Talmud: "Žid je Bohu milejší než andělé", "kdo dá Židu políček, jako by Boha políčkoval" a "kdyby nebylo Židů, nebylo by blaha pozemského, ni slunečních paprsků, ni deště a lidé nemohli by žíti."

A jinde Talmud tvrdí: "Pročež goj, jenž Žida udeřil, hoden je smrti," a dále: "neboť beze sporu je rozdílnost mezi všemi věcmi, rostliny a zvířata nemohou trvati bez péče lidské a jako je člověk vyšší zvířat, tak Židé předčí všechny národy na světě."

4. URÁŽLIVOST

Muslimové se urážejí a jsou hákliví, dotknete-li se jejich náboženství. Řeknete-li vtip na účet Mohameda, vyjdou rozzuření muslimové do ulic a je z toho pozdvižení. Urazíte-li Proroka, byť nechtěně, jsou z toho celosvětové protesty, bojkoty, útoky. Muslimům stačí málo, aby se vzedmula jejich vášeň. Uráží je i některé naše vlastní symboly křesťanské Evropy, tedy zdaleka ne jen zesměšňování jejich náboženských symbolů.

Ale co Židé? Nejsou stejně tak urážliví? Řekneme-li vtip o Židech, nikdo do ulic nevyjde. Proč? Je to známka benevolence? Naopak. Dnes si totiž už nikdo vtip o Židech říci veřejně nedovolí, nikdo na to nemá odvahu. Vtipy o Židech se možná říkají v hospodách, ale kdyby někdo veřejně pronesl na adresu Židů něco kritického, strhla by se kolem jeho osoby kampaň, která by ho společensky znemožnila. Sdělovací prostředky by takového člověka ukamenovaly samy, často to ale není potřeba, protože politická korektnost a autocenzura novinářů a politiků všechny možné potenciálně výbušné výroky a myšlenky často dopředu odfiltruje, takže k podobným střetnutím skoro vůbec nedochází.

Někdy ale přesto můžeme být svědky židovského urážení se. Židovský jemnocit dokáže urazit například několik století stará socha na Karlově mostě (proti které před časem protestoval Karol Sidon, protože obsahovala latinský nápis, který se Židům nelíbil). Nebo stížnost na reklamu firmy Mountfiled, abych jmenoval aspoň některé mediálně známé "kauzy". Není to totéž, jako stížnosti muslimů na díla Danteho, na to či ono? A nejde jen o to, co Židy uráží. Nesmí se říkat ani to, co je objetivně pravda, ale pro Židy nebo stát Izrael je to pravda nepohodlná. Nálepka "antisemity" spolehlivě většinu kritiky dopředu utlumí, nebo alespoň rozmělní.

To úzce souvisí s pocitem, který je Židům vlastní - že celý svět je proti nim a oni se musí bránit. Podobně muslimové se takto vymezují vůči Západu a každý svůj neúspěch přičítají svým nepřátelům, aniž by byli ochotni uznat svoji chybu.

5. MORÁLKA NESLUČITELNÁ SE ZÁPADNÍM POJETÍM

Leckdy se v boji proti muslimské rozpínavosti používají argumenty, na které i postkřesťanská Evropa stále ještě slyší, protože se týkají obecně přijímaných etických norem a zásad. Proroka Mohameda můžeme například trefně nazvat pedofilem (k velké nespokojenosti muslimů), protože se svou ženou Aíšou zahájil sexuální život v jejích devíti letech, což je - i v dnešní sekularizované společnosti - stále ještě považováno za zavrženíhodné.

Podobné verše ale najdeme i v židovských náboženských knihách. Například rabín Salomon Jarchi ve výkladu pasáže z 1. Mojžíšovy 25,20 ("když mu /Izákovi/ bylo čtyřicet roků, pojal za manželku Rebeku") píše, že Rebece byly tehdy jen tři roky. "V ten čas se narodila Rebeka a poté, co na ní Izák tři roky čekal, až byla vhodná pro manželský (pohlavní) styk, vzal si jí za ženu," píše. Že je tříletá dcera už vhodná pro pohlavní styk, se také učí v knize Emek hammelech (str. 103, odst. 4, kap. 95) pod titulem Scháar kirjáth árba: "Naši mudrci blahé paměti říkají, že žena není k manželské souloži vhodná dříve, než má tři roky a jeden den."

Ostatně, žena je podle obou náboženství jen sexuální objekt. O podřadném postavení žen v islámu se toho napsalo už hodně. Bití, zotročování, znásilňování. Příklady muslimské praxe jsme bombardováni dnes a denně ve sdělovacích prostředcích. Ale co Židé?

"Muž smí dělat se svojí ženou, co se mu zlíbí, jako s kusem masa, jež může jísti pečené nebo vařené podle chuti," říká se například v Talmudu. Jeho výklady přináší i následující historku: "Přišla si jednou stěžovati rabínu žena na svého muže pro jeho nepřirozené sklony. Rabbi řekl: "Dcero moje, nemohu ti pomoci, neboť zákon přináší tě v oběť."

Muslimští přistěhovalci se také netají přezíravým pohledem na křesťanské / západní ženy. Považují je za děvky a často se tak západní ženy stávají obětí znásilnění. Podobnou mentalitu ale mají i Židé, kteří si pro sex s oblibou hledají Nežidovky a mezi svými se pak jejich svedením chlubí.

Tento postoj vychází z výše zmíněného náboženského přesvědčení nejen o tom, že Nežidé jsou méněcenní, ale i z učení rabínů, podle kterých není manželství křesťanů skutečným manželstvím, a tak se na něj nevztahuje přikázání o zákazu cizoložství. Když žid svede ženu křesťana, nezhřešil.

Například rabín Salomon Jarchi ve výkladu pěti knih Mojžíšových o slovech z 3. Mojž 20,10 (Bude-li kdo souložiti se ženou druhého, dopustí se cizoložství s manželkou bližního svého, a smrtí ať umrou jak cizoložník i cizoložnice) doplňuje: S výjimkou ženy cizince (protože ten není bližním Žida).

Podobně mluví i další rabíni: "To nám ukazuje, že (svůdce) není hoden smrti, s výjimkou případu ženy svého soukmenovce (tj. Izraelity), neboť podmínky a okolnosti manželství jsou jiné u těch, kdo nepatří mezi našince." (rabín Levi ben Gerson). "Z toho se poučujeme, že gój (neboli křesťan) nemá žádné manželství" (Rabín Salomon).

Představa, že křesťanské manželství v podstatě neexistuje, pochází z talmudského traktátu Sanhédrin (str. 52, odst. 2). Ve výkladu výše zmíněného biblického verše poznamenává: "S výjimkou žen ostatních (tzn. křesťanů)." Důvodem je přesvědčení, že není cizoložství, kde není manželství a protože gój je jen obyčejný živočišný druh, zvíře, nemůže přirozeně uzavírat sňatky - ty jsou totiž Božího původu.

Majmonides proto například říká: "Dovoleno je svésti ženu nežidovku".

Podobných příkladů rozdílné morálky bychom mohli najít více. Je například prokázané, že mnohé z toho, co dnes považujeme za západní pokleslost (například pornografický průmysl apod.), je ve skutečnosti výsledkem židovské dvojí morálky, kdy ve své vlastní komunitě Židé dodržují přísná nařízení, ale vůči Nežidům se snaží použít cokoli, co by jejich tradice a hodnoty narušilo a rozložilo.

6. NEMUSLIM MÁ MENŠÍ CENU. STEJNĚ JAKO NEŽID

Historická praxe i neoddiskutovatelná nařízení islámského právního řádu činily z křesťanů žijících pod muslimskou nadvládou občany druhé kategorie. Například před soudem mělo svědectví křesťana (označovaného jako dhimmi) menší cenu než svědectví muslima. To platí v islámském světě i dnes - svědectví nemuslima (nebo odpadlíka od islámu, konvertity ke křesťanství apod.) nemá stejnou hodnotu, jako svědectví muslima.

Podobně přezíravě se ale na křesťany (Nežidy) dívá i Talmud a jeho vykladači. Například rabi Kook řekl, že "rozdíl mezi duší Žida a duší Nežida je větší a hlubší než rozdíl mezi lidskou duší a duší dobytka." Tím se opět vracíme k bodu zmíněnému výše, který se týká židovské víry v nadřazenost své rasy.

Jinde (například spis Jalkut Rubéni) se zase píše: "Izraelité budou zváni lidmi, protože jejich duše pochází od nejvyššího člověka, avšak modláři (tj. křesťané), jejichž duše má svůj původ od nečistého ducha, budou nazýváni vepři. Protože je tomu tak, jest rovněž i tělo modláře tělem a duší vepře."

Jindy Židé nazývají Nežidy jako "dobytčí plémě" nebo je přirovnává k oslům ("Židovský národ je hoden věčného života a ostatní národové oslům jsou podobni" - rabbi Abravanel)

Jinde se dočteme: "Vy všichni Židé jste lidmi a ostatní národové nejsou lidmi, neboť duše jejich od zlých duchů pocházejí, duše pak židovská ze Svatého Ducha Božího" (rabbi Menachen).

Podobně mluví rabbi Jakulta: "Pouze Židé hodni jsou názvu lidi, kdežto goj od zlých duchů zplozený, má právo nazývati se jedině sviní".

Podle židovského učení je člověkem ve vlastním slova smyslu pouze Žid. "Kdo není obřezán a neslaví šábes, nebude nazýván člověkem," říká spis Jalkut Rubéni.

Křesťan jako takový pak už na počítání se k lidem nemá nárok vůbec. Ve spisu "Sepher gilgulím" se můžeme dočíst, že "modláři nebudou zváni lidmi, to znamená, že pocházejí z oné špatné části, která byla přimíšena k prvnímu člověku."

Židé také věří, že zatímco jich původ je odvozen od praotce Adama před jeho pádem do hříchu, původ Nežidů je v Adamovi, který už zhřešil. Proto jsou svými učenci vybízeni k tomu, aby dělali rozdíl mezi židovským národem a národy nežidovskými stejně, jako dělají rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty.

Odtud není daleko k mentalitě, podle které jsou Židé pány a Nežidé pouhými otroky. Rozdíl mezi Židy a Nežidy je navíc vnímán jako rozdíl rasový - Žid dostává při narození čistou duši a může se počítat k čistým lidem, na rozdíl od Nežida.

Proto podle Majmonida "přikázání ´nezabiješ!´ znamená, že nesmí býti zabíjeni synové Izraele", avšak "goj a kacíř nejsou syny Izraelovými".

Talmud pak dává mnoho dalších ponaučení, jak by se měli Židé vůči Nežidům chovat:

"Nejlepšího z pohanů zab!" - "Nenávidět, opovrhovat a hubit každého, kdo k synagoze nepřísluší nebo od ní odpadl!" (rabbi Abravanel) - "Neprojevujte gojům žádného soucitu." - "Buďte čistí k čistým a lstiví k nečistým."

"Vytáhneš-li goja z jámy, do které padl, pak zachraňuješ člověka pro modloslužebnictví," připomíná také Maimonides a vysvětluje: "Zakazuje se míti soucit s nevěrným, vidíš-li ho, že tone v řece nebo hyne. Je-li blízek záhuby, netřeba ho zachraňovati."

A tak zabití góje je v pořádku ("Kdo chce zabíti zvíře a zabije neočekávaně člověka, kdo chce zabít goja a omylem zabije Žida, není vinen a nezaslouží trestu."), ale "goj vědomě zabivší Žida, vinen je tolik, jako kdyby celý svět vyvraždil". Stejně tak "goj, který se rouhal, svedl ženu nebo zavraždil jiného goja, budiž prohlášen za nevina, pak-li přijme víru židovskou," ale "zavraždí-li goj Žida, tu i bez ohledu, dá-li se obřezati nebo ne, hoden je smrti."

7. FINANČNÍ ZOTROČOVÁNÍ

Důsledkem výše zmíněného jsou i odlišné ekonomické normy pro ty "správně věřící" a pro všechny ostatní.

Historie muslimské nadvlády nad křesťanskými oblastmi přinesla dostatek historických důkazů o speciální dani pro křesťany - tzv. džizje. Výměnou za pofidérní slib ochrany ze strany muslimského státu museli poddaní křesťané platit z hlavy daň, kterou na stejném území žijící muslimové přirozeně neplatili.

Podobný princip finanční útlaku Nežidů ze strany Židů najdeme ale například v lichvě, kdy půjčování na úrok židům (neboli spolubratřím) je Talmudem zakázáno, ale půjčovat na úrok Nežidům je doporučováno a výše úroku přitom nemá téměř žádné omezení.

Současný finanční systém, kde dluh a úroky z něho stojí v jeho samotném základu, je bez pochyb židovským vynálezem, ale uplatňovaným jen vůči Nežidům. Židovské banky se vůči Židům chovají odlišně a peníze jim půjčují za jiných obchodních podmínek.

Tato praxe vychází už ze Starého zákona, kde se píše (Deuteronomium 23:19-20): "Svému bratru nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani

za stříbro, ani za pokrm, ani za cokoli, co se půjčuje na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš..."

Židovské komentáře jdou ještě dále, když například David Kimchi v komentáři k Žalmu 15:5 říká: "Zákon pouze zakazuje půjčovat peníze na úrok Izraelitovi, avšak s cizincem je to dovoleno, jak je (Dt 23,20) psáno: 'Cizinci můžeš půjčovat na úrok'."

Rabín Levi dokonce považuje lichvu za přikázání, které je nutno zachovávat: "Protože však on [cizinec, gój] holduje modlářství, zákon nám ukládá zatěžovat ho lichvou, neboť půjčujeme-li mu, všemožně mu škodíme, jak je nám uloženo. Proto se také nedopouštíme žádného bezpráví." Podobnými slovy se vyjadřují i mnozí další rabíni.

Další verš z Talmudu pak říká jednoznačně: "Dovoluje se bojovati proti gojům s pomocí lichvářství a šiditi je, prodáte-li však něco Židu, nebo kupujete-li od něho, není vám dovoleno šidit ho."

To opět vychází z přesvědčení, že Nežidé ve skutečnosti nejsou lidmi: "Stejně jako s klidným svědomím lze zabíti divokou šelmu a zmocniti se jejího lesa, tak možno zabíti nebo vyhnati goje a přivlastniti si jeho majetek. Majetek gojův podoben je opuštěné věci, jeho pravým majitelem je Žid, který se ho zmocní."

Jindy zase rabbi Albo a další vysvětluje: "Bůh dal Židům právo na život i majetek ostatních národů". Proto "ukradne-li goj sebemenší věc, vydán budiž smrti", ale "Židu dovoleno je, zachce-li se mu zmocniti se majetku gojova, neboť tam, kde psáno je: ´Nečiň zla bližnímu´, nepraví se: ´Nečiň zla gojům´".

Majetek gójů, je vlastně majetkem Žida, ten si pouze bere zpět, co je jeho: "Může býti obviněn Žid z krádeže, neokradl-li jiného Žida? Okradl-li goje, pak sobě vzal jen, co je jeho vlastnictvím."

8. PÍSMO VS. VÝKLADY

Muslimové mají svůj Korán, ale neobejdou se bez hadísů, neboli záznamů ústně předávaných tradic o tom, co kdy "prorok" řekl, udělal či naopak neudělal a výkladů islámských učenců k těmto historkám. Jedná se o stovky stran textu, který je mnohem obsáhlejší, než Korán sám, a které jsou základem pro komplexní právní systém (tzv. šáríu), který přesně popisuje každičký aspekt muslimova soukromého i veřejného života.

Nejinak je tomu u Židů, kteří se více než Tórou (tedy zákonem, jak jej známe z prvních pěti knih Mojžíšových - Pentateuchu) řídí Talmudem (v překladu znamená Poučení) a jeho obsáhlými výklady, které jsou ještě preciznější, než ty muslimské. Talmud je totiž výkladem božího zákona, tedy vlastním zákonem židovství. Existuje Talmud babylonský a Talmud jeruzalémský (jeden z počátku 4. století po Kristu, druhý z počátku 6. století). Talmud se formálně dělí na dvě sbírky - Mišnu (sbírku vlastních textů zákona) a Gemaru (sbírku výkladů). V 16. století pro snadnější práci s Talmudem vznikl židovský katechismus, tzv. Šulchan arucha (hebr. znamená Prostřený stůl), který je sborníkem hlavních ustanovení Tóry a Talmudu, doplněných zvykovým právem.

Židovští učenci přitom Talmud nadřazují samotné Tóře, když tvrdí, že slova Talmudu jsou sladčí než slova Tóry. Nikoliv tedy Mojžíšovy knihy, které důvěrně známe z křesťanské Bible, a které křesťané považují za Boží slovo, nýbrž Talmud se stal židovským zákonem. K tomu připočtěme tzv. ústní podání - kabbalu - a máme zde zcela jinou víru, než jakou si představujeme pod Starým zákonem.

Slova Talmudu jsou tak "sladší než slova Zákona", "Hřích proti Talmudu je těžší hříchu proti Bibli", člověk (Žid) by měl chovat "větší úctu a pozornost k slovům rabínů, než ke slovům Zákona" a "Ten, jenž čte Bibli bez Mišny a Gemary, podoben je člověku, neznajícímu Boha."

Talmud jde ale ještě dál, když tvrdí: "Kdo neplní slov rabína, hoden je smrti" nebo "Pomněte, že slova rabínů jsou sladší než slova proroků" či "Obyčejné rozhovory rabínů nutno chovati v úctě jako zákon v plném jeho rozsahu."

Slova rabínova jsou podle Talmudu "slova Boha živého" a to i ve chvíli, kdy postrádají smysluplnost: "Prohlásí-li rabín, že pravá ruka je levou a levá pravou, je třeba uvěřiti v jeho slova." (rabbi Raši). O výkladech a učení rabínů se nepochybuje, jak tvrdí rabbi Menachen: "Všechna slova rabínů všech věků a pokolení jsou slova Boží, podobná slovům proroků a to i tehdy, odporují-li si navzájem, kdo odporuje rabínu, vstupuje s ním ve spor, reptá proti němu, spor vede s Bohem a proti Bohu reptá."

Mluví-li se tak v případě křesťanství, islámu a judaismu o tzv. náboženstvích Knihy, není to tak úplně pravda. Pro muslimy a židy jsou výklady a doprovodné texty učenců důležitější než jejich vlastní Písmo. Hledáme-li vysvětlení pro muslimskou neochotu se integrovat a pro židovskou uzavřenost a segregaci, hledejme je v prvé řadě v jejich obsáhlých výkladech Koránu respektive Talmudu.

A smějeme-li se občas některým posážím Koránu, které jsou naší mentalitě vzdálené a neuchopitelné a proto nám připadají komické, pak ještě podivnější je Talmud, který podle nejlepších farizejských tradic přesně definuje a reguluje tisíc a jednu maličkost denního života a do detailu rozebírá i témata týkající se takových podružností, jako je vyměšování, pobyt na záchodě a jeho pravidla a podobně. Sám Žid Karel Marx to poměrně trefně vystihl, když napsal, že "židovský monoteismus je ve skutečnosti polyteismem mnoha potřeb, polyteismem, který i ze záchodu dělá předmět božího zákonodárství."

V křesťanské víře k takovéto posedlosti příkazy, zákazy a nařízeními nenajdeme sebemenší adekvátní příklad. Navíc v Talmudu objevíme spousty nesmyslů - povídaček, báchorek, pověr, okultismu či nechutností, pro které nemůže být Talmud nikdy srovnáván s křesťanskými náboženskými knihami.

Následující ukázka je jednou z mnoha desítek nesmyslných báchorek, které lze v Talmudu nalézt.

"Den má 12 hodin. V prvních třech hodinách Bůh sedí a zkoumá Zákon, pak po tři hodiny soudí svět, v dalších třech hodinách zaměstnává se výživou a pak, spokojen činností devíti hodin, znovu usedá, zve si Leviathána, krále ryb, a hraje si s nimi. Tento Leviathán je strašná nestvůra, poněvadž (tak tvrdí Talmud), aniž by vydával v nebezpečí svůj jícen, může pohltiti rybu třeba třista kilometrů dlouhou. Proto Bůh ze strachu, aby potomstvo tohoto obra nezaplavilo svět, Leviathána vykleštil a zabil jeho samici. Maso z ní nasolil a krmí jím vyvolené v ráji."

9. KULTURNÍ SEPARATISMUS

Muslimům je vyčítáno, že se nechtějí integrovat do společnosti, žijí v ghettech a západní společnosti se straní, i když jim v zapojení se do ní nic objektivně nebrání.

Židovský separatismus není jiný. Židé žili v ghettech dobrovolně a rádi, protože v něm viděli potřebnou izolaci od světa modloslužebníků a prostředek k posílení vlastní identity. Separatismus se ale projevuje i dnes, protože je v samém základě židovské víry - náboženské předpisy omezují sociální kontakt mezi Židy a Nežidy. Potřebnou roli také v historii sehrála hebrejština, zákaz smíšených manželství, opovržení odpadlíky. I v nedávné historii (například počátkem minulého století) žili v Rakousku Židé dobrovolně ve zvláštních čtvrtích, aby si s Nežidy zbytečně nemuseli vytvářet blízké vazby.

A zatímco muslim si může vzít nemuslimku (za předpokladu, že děti budou vychovávány v muslimské víře), u Židů jsou náboženské příkazy ještě přísnější. Žid by si vůbec neměl brát Nežidovku a to nejen z náboženských důvodů, ale především z rasových. Podobných příkladů kulturního separatismu Židů bychom našli bezpočet.

10. RITUÁLNÍ PORÁŽKA

Muslimům je často vytýkáno, že jejich náboženský systém požaduje takovou přípravu pokrmů, k níž je třeba porážku zvířete provést speciálním rituálním způsobem - zvíře se jednoduše nechá vykrvácet. To je pro mnoho západních lidí, převážně ekologistů, nepředstavitelné, protože poukazují na to, že zvíře trpí a prožívá velké bolesti, na rozdíl od běžného způsobu porážky, kterému předchází omráčení. Kritika těchto výjimek, které muslimové získávají, pochází i od těch lidí, kteří nejsou ve vztahu ke zvířatům přecitlivělí, ale vadí jim představa, že by se v přípravě potravin měla zohledňovat muslimská náboženská nařízení.

V praxi ale není přitom žádného rozdílu mezi stejnou rituální porážkou dobytka u Židů. Muslimské halal jídlo je totéž co židovské košér jídlo. Západní pokrytectví ale spočívá v tom, že rituální porážky provozované Židy dnes nemá nikdo odvahu zpochybnit či zakázat, i když v případě muslimů se takové názory objevují.

11. VZTAH K ODPADLÍKŮM

Nenávist muslimů k těm, kteří od islámu konvertovali, je snad všeobecně známá a není potřeba ji dokládat žádnými verši. Odpadlík od islámu se často vystavuje nebezpečí popravy nebo rituální vraždy, mnoho - obzvláště známých - konvertitů od islámu proto nemělo a nemá na růžích ustláno a žijí v utajení a permanentním strachu z pomsty.

Židé sice své odpadlíky nevraždí, ale pohrdání tím, kdo zavrhne judaismus a přikloní se například ke křesťanství, není o nic menší, než je tomu u muslimů. V historii jsou známy příklady, kdy byli konvertité ke křesťanství vystaveni sankcím ze strany svých bývalých souvěrců a často tudíž v tíživé finanční situaci. Smíšená manželství byla donedávna pro Židy nepředstavitelná a často pro rodiče konvertovaného znamenala potupu a přerušení jakýchkoli styků mezi oběma rodinami.

12. NENÁVIST K JINÝM / CHOROBNÝ STRACH Z JINÝCH / RASISMUS

Muslimové pohrdají křesťany, které považují za "nevěřící psy". V Koránu a dalších náboženských knihách islámu najdeme spousty veršů překypujících nenávistí k nemuslimům, které znemožňují navazování přirozených vztahů s lidmi jiného vyznání. Jak si ale vedou Židé?

Už jsem si ukázali, že o křesťanech smýšlejí stejně negativně, že se považují za nadřazenou rasu, že se druhých ras straní. Tato nenávist je ale až chorobná a zdaleka nejde jen o případy ortodoxních Židů, ale i sekulárně vychovávané mládeže dnešního Izraele.

Například zajímavý dokument o antisemitismu a roli ADL (Antidefamation league) ukázal neuvěřitelný doklad chorobného strachu, ke kterému jsou vedeni mladí Izraelci, kteří podnikli z Izraele studijní výlet do Osvětimi. Dokument zachycuje mladé lidi ve školním věku, kteří prokazují iracionální strach z Poláků, které považují za antisemity. K těmto postojům jsou vedeni svým doprovodem a instruktory Mossadu, kteří jim vykládají, že Poláci nenávidí Židy a že jsou pro Židy nebezpeční - mladí Izraelci mají například při pobytu v Polsku zákaz nočního vycházení, aby se nevystavovali nebezpečí a žijí pod permanentní kontrolou agentů svých tajných služeb. Není divu, že taková propagandistická indoktrinace vede k tomu, že celé generace Židů žijí v nedůvěře k okolnímu světu, která znemožňuje jakékoli navazování normálních mezilidských vztahů.

Mnohá svědectví poukazují navíc na skutečný rasismus, který vládne v soudobém Izraeli ať už ve vztahu k menšinám, tak například ve vztahu k sefardským Židům, kteří jsou považováni za občany druhé kategorie. V Izraeli existují halachické zákazy prodeje nemovitostí do rukou Nežidů, někteří rabíni bojují za zákaz transfuze nežidovské krve Židovi a podobně. Příkladů židovského rasismu bychom mohli najít bezpočet.

***

Samozřejmě netvrdím, že každý Žid tímto způsobem uvažuje. Výše zmíněnými verši a úvahami jsem pouze chtěl poukázat na to, že Židé nejsou za muslimy v jejich problematickém vztahu k západní společnosti nikterak pozadu. Závěr nechť si z toho každý učiní svůj vlastní...

zdroj:http://abbartos.wordpress.com/2011/11/17/stret-civilizaci-trochu-jinak-aneb-zide-ve-stinu-muslimu/

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře