Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Vykukové české ufologie aneb badatelská romantika v armádě a státní správě (výpověď bývalé členky projektu Záře)

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

  • ufos
V roce 2010 uskutečnili členové skupiny Česká exopolitika akci s názvem „Dopisy za zveřejnění dokumentů UFO". Oslovili politiky a vojenské činitele, o nichž se domnívali, že by mohli mít povědomí o vojenských záznamech týkajících se UFO v ČR, a požádali o uvolnění těchto spisů pro veřejnost.

 

Jistě nedoufali, že jim ministři a důstojníci armády obratem zpřístupní svazky se spisy, které pravděpodobně podléhají utajení. Spíše šlo o zjištění reakcí dotyčných – zda vůbec odpoví, dá-li se co vyčíst mezi řádky a do jaké míry se jejich odpovědi budou shodovat s informacemi z jiných zdrojů. Jaké výsledky experiment přinesl? Šest ze sedmi oslovených exopolitiků odpovědělo. Většinou se shodně vyjádřili ve smyslu, že Armáda ČR se jevy UFO nezabývá a žádné vojenské záznamy o UFO v ČR neexistují. Konkrétně:

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Ing. Vlastimil Picek, dopis z 1. 7. 2010: „Armáda České republiky žádné dokumenty tohoto druhu nemá v evidenci... Problematika sledování UFO není předmětem zvláštních zájmů AČR... Pro více informací k fenoménu UFO doporučuji navštívit internetové stránky projektu Záře (www.projektzare.cz), kde je možno nalézt utříděné a statisticky vyhodnocené informace o UFO a dalších abnormálních jevech na území České republiky."

Někdejší ministr obrany ČR Martin Barták prostřednictvím zástupce ředitele odboru komunikace s médii a s veřejností MOČR Mgr. Jana Pejška v dopise z 8. 2. 2010 sdělil: „Bohužel Vám musím sdělit, že Armáda České republiky se nezabývala ani nezabývá problematikou sledování UFO. Téma spadá do oblasti kosmonautiky a česká armáda se kosmickými prvky nezabývá. Ani v jednom z armádních archivů není složka, která by se věnovala tomuto tématu a neexistuje ani žádný interní normativní akt, který by se podobnými jevy zabýval."

Bývalí ministři obrany Luboš Dobrovský a Antonín Baudyš st. konstatovali, že o vojenských dokumentech týkajících se UFO nemají ani ponětí. Dobrovský údajně dodal, že nic takového jako UFO neexistuje. Kdyby prý nějaký pilot něco podobného hlásil, bylo by mu vědci vysvětleno, že nic jako UFO nemůže existovat a měl by se nechat vyšetřit.

Mgr. Josef Žikeš, Vojenský ústřední archiv Praha, dopis z 12. 7. 2010: „Byla provedena rozsáhlá rešerše v dokumentaci složek MO (a předchozích FMO, MNO) jak ve Vojenském historickém archivu, tak ve správních archivech. Žádné samostatné složky, jednotlivé písemnosti ani evidenční záznamy nebyly v uložené dokumentaci nalezeny."

Kancelář prezidenta republiky, tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, dopis z 1. 7. 2010: „Prezident republiky Václav Klaus mne pověřil, abych se blíže seznámil s obsahem Vašeho dopisu... při nejbližší vhodné příležitosti pana prezidenta s obsahem Vašeho dopisu seznámím. Záleží však zcela na něm, jaké stanovisko k Vašim požadavkům zaujme."

Brigádní generál Ing. Jiří Verner, velitel protivzdušné obrany, se do dnešního dne nevyjádřil.

Na základě těchto odpovědí by se tedy mohlo zdát, že naši vojáci o objektech UFO skutečně nic nevědí. Seznamme se proto s materiálem, jenž je neoddiskutovatelným důkazem o tom, že neidentifikovanými létajícími objekty se i u nás vojáci zcela vážně zabývají a seznamy týkající se UFO přinejmenším v minulosti nepochybně měli...

Přenesme se nejprve na počátek 90. let minulého století. Tehdy v bývalé ČSFR vznikají dva dodnes aktivní záhadologicko-ufologické spolky. V roce 1990 Československá archeoastronautická asociace (Čs.AAA), charakterizující se jako zájmové sdružení zabývající se studiem a výzkumem UFO, výzkumem sporných otázek vývoje lidské civilizace, hraničních jevů v oblastech psychotroniky, lidové medicíny, apod. V roce 1992 se z Čs.AAA vyděluje zvláštní skupina, která si zpočátku říká Centrum pro sběr informací o UFO při Čs.AAA. Jejími výraznými představiteli jsou Vladimír Liška, Ladislav Lenk, Jaroslav Chvátal a XXXXX. Tito pánové zahajují projekt zaměřený výhradně na zaznamenávání, třídění a vyhodnocování poznatků o UFO na našem území, který pojmenují Záře. Vedoucím projektu se stává Jaroslav Chvátal, zástupcem vedoucího je XXXXX. Po několika měsících Chvátal z projektu odchází a funkci vedoucího přebírá XXXXX.

Projekt Záře na první pohled působí dojmem seriózního a dobře organizovaného spolku o přibližně dvaceti členech. Má svůj vnitřní řád, svého vedoucího i zástupce vedoucího, má statut, své programy a cíle, formuláře a dotazníky, svůj archiv, razítka, porady, zaujímá přísně racionální a neutrální postoje, hojně užívá policejního výraziva, často poukazuje na dobré známosti s váženými institucemi. Na webu Záře si např. přečtete, že projekt si „za dobu své existence vybudoval dobrou spolupráci s nejrůznějšími vědeckými odborníky a experty, jejichž konzultací pak využívá při vyhodnocování získaných informací". (Bohužel není uvedeno, o které vědecké odborníky jde, kdo s těmito vědeckými kapacitami za Záři jedná, jak často a o čem konkrétně. Za dobu mého šestiletého působení v projektu jsem se s vědeckým expertem setkala pouze jednou – šlo o meteorologa, který na schůzce Záře přednesl hodinovou přednášku o meteobalónech). Zájemci o seriózní výzkum UFO Záři důvěřují. Svěřují se jí se svými zážitky ohledně pozorování neobvyklých jevů a neváhají o sobě uvádět i velmi citlivé a osobní údaje. Mnozí mají za to, že seriózně vyhlížející projekt, operující dnes s daty sebranými od několika tisícovek lidí z celé České republiky, jistě má nějaké úřední posvěcení. A tito lidé snad mají pravdu. Jen nevědí, že tato skutečnost by je měla spíše znepokojovat. Projekt Záře se sice ve sdělovacích prostředcích rád prohlašuje za sdružení, např. „zájmové sdružení amatérských badatelů", v žádném běžně dostupném seznamu zájmových, občanských ani jiných sdružení na MVČR ani na jiném úřadě evidován však nikdy nebyl. Dovolím si tvrdit, že je-li projekt Záře registrován, může to být klidně na nějakém veřejnosti nedostupném seznamu některého z orgánů státní správy nebo některé z armádních složek... Nevěříte?

Když tenkrát Liška, Lenk, Chvátal, XXXXX a spol. projekt zakládali, nebyli na to vlastně úplně sami. Zkuste si tipnout, kdo další, byť v pozadí, stojí u samého zrodu dnes již poměrně známého projektu Záře. Tipujete-li armádu, uhádli jste. Armáda ČSFR v roce 1992 skutečně a doslova spoluzakládá ufologický projekt Záře. V roce 1993 členové Centra vydávají publikaci s názvem „UFO i nad Čechami a Slovenskem", v níž popisují právě i vznik projektu, včetně spolupráce s vojenskými důstojníky. Hned na obalu útlé knížečky najdeme tento odstavec:

„Kniha přiznává, že i vojákům se nezamlouvá, když jim „něco létá nad republikou, za jejíž vzdušný prostor nesou zodpovědnost. Projekt Centra Čs.AAA a naší armády (kódový název Záře) už vnesl jasno na mnohé létající záhady. Nad fenoménem UFO však také vojáci kroutí hlavou, ale začínají se o něj detailně zajímat."

Více se autoři rozepisují od str. 57. Dozvídáme se, že v roce 1992 členové Centra pro sběr informací o UFO písemně oslovují velitele československého vojenského letectva generálmajora Jana Ploce s žádostí o spolupráci armády při výzkumu UFO. Generálmajor Ploc na jejich výzvu odpovídá:

Str. 60: „Obsah vašeho dopisu jsem nechal posoudit odbornými orgány, z čehož vyplynulo, že z naší strany není překážek k navázání spolupráce s cílem vytvoření systému vzájemné informovanosti. K navázání kontaktu a k projednání spolupráce jsem určil skupinu odborníků z velitelství letectva a PVO. Jmenovitě jde o tyto funkcionáře: plukovník Ing. Rudolf Koubek (později se ukázalo, že je zástupcem náčelníka oddělení bojové přípravy letectva), plukovník RNDr. Vilibald Kakos (synoptik Hlavního povětrnostního ústředí), podplukovník Ing. Ivan Pisetta (důstojník úseku RTV velitelství letectva a PVO) a kapitán Ing. Jan Valášek (inspektor úseku metodického řízení velitelských stanovišť RTV)."

Na str. 61 zjišťujeme, že „Od té doby se členové Centra pro sběr informací o UFO s uvedenou skupinou důstojníků setkali už několikrát. A tyto kontakty předčily veškerá očekávání. Žádné postranní úsměšky, žádné vyhýbavé odpovědi či vykrucování. Nic takového. Jednání probíhala naprosto věcně, seriozně a co je hlavní, založila naději, že ve sběru informací o UFO pozorovaných v Československu, se udělá pořádný krok dopředu. Tak třeba při druhé poradě bylo dohodnuto následující: Plukovník Koubek na metodické radě projedná s veliteli leteckých útvarů celou záležitost a požádá je, aby na každém letišti vybrali skupinu lidí, kteří budou jakékoli zprávy o UFO předávat do Prahy. Vojáci dostanou k dispozici kopii počítačové databáze Centra a budou moci samostatně zkoumat všechny zaregistrované případy pozorování UFO. Podrobnějšímu výzkumu vojáci podrobí všechny záznamy o pozorování UFO za rok 1991, které doposud Centrum soustředilo. V případě, že do Centra přijde z jakéhokoli konce republiky hlášení o UFO, stačí zavolat a velitelství letectva a PVO ihned prověří, zda prostředky RTV cokoli zaznamenaly. Skupina vojenských odborníků ve spolupráci s členy Centra podrobně, případně přímo na místě, prozkoumá dva konkrétní případy pozorování UFO: případ z Nepomuku z roku 1990 a také případ pozorování UFO vojenským pilotem v roce 1978."

Str. 63: „Setkání s vojenskými spolupracovníky v projektu Záře se začala uskutečňovat od té doby pravidelně. Na počítači vojenských členů začíná pracovat stejný databázový program jako u Petra Vitouše (odborník na tvorbu počítačových programů, který zpracoval počítačovou databázi pro zakládání a vyhodnocování hlášení o UFO). Při setkáních se vždy vyměňuje disketa s novými poznatky. Vojáci také pomáhají svými zkušenostmi. Plukovník Koubek je neustále dotazován na podrobnosti letecké techniky (Jak jsou vlastně rozmístěna poziční světla letadel?), dr. Kakos zase podává podrobné informace o meteorologické situaci v místě a také o tom, zda třeba viděný objekt nebyl produktem nějakého meteorologického jevu."

V letech 2003–2009 jsem byla jedním z členů projektu Záře. Je pravda, že v té době jsem se osobně nesetkala ani s náznakem jakékoliv vojenské spolupráce. Oficiální stanovisko bylo takové, že Záře se s armádou již dávno nadobro rozešla, snad v roce 1994. Kdykoliv jsem také jako člen projektu pátrala po případech, které před lety měly být armádou zkoumány, nevypátrala jsem nic. O těchto případech se v Záři nemluví. Je až úsměvné, že se vedení projektu v obecné rovině dodnes velmi chlubí bývalými kontakty a spoluprací s vojáky, ačkoliv není schopno předložit žádné konkrétní výsledky minimálně dvouleté spolupráce ani vlastním členům, kteří se na ně vyptávají. Nedávno se na internetových stránkách Záře objevila nová informace, že spolupráce s velením vojenského letectva dnes funguje „spíše formálně". Těžko říct, co si pod tím máme představit. Podle mého názoru je možné, že vybraná skupina členů projektu s armádou tiše spolupracuje dodnes, a to tak, že „klidně i neformálně". Připomeňme, že i náčelník Generálního štábu Picek projekt Záře zná a ve své odpovědi exopolitikům z roku 2010 na něj odkazuje.

pokračování v části 2.

Více zde: http://www.exopolitika.cz/news/vykukove-ceske-ufologie-aneb-badatelska-romantika-v-armade-a-statni-sprave/

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře