UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (29)

Svědectví, která objasňují toto tajemství:

Marie Shane McDow; US Navy Atlantic Command (US vojenské námořnictvo)

„...Ti dva muži se mě začali vyptávat na tu událost. Abych vám řekl pravdu, začali být velmi hrubí. Vzpomínám si, že jsem doslova dal ruce nad hlavu a zvolal: .Pánové, počkejte chvíli. Jsem na vaší straně. Dejte mi chvilku.' Vůbec se nechovali pěkně. Hrubě mi hrozili a dali mi jasně najevo, že vše, co jsem viděl, slyšel a čeho jsem byl svědkem, nesmí opustit zdi této budovy. .Neřekneš o tom půl slova ani svým spolupracovníkům. A když budeš mimo základnu, prostě zapomeň na všechno, co jsi ohledně této záležitosti viděl nebo slyšel. Prostě k ní vůbec nedošlo...'"

Nadplukovník Charles Brown (v penzi): US Air Force (US vojenské letectvo)

„Může se to zdát poněkud podivné, ale posíláme lidi do vězení, posíláme lidi na smrt, protože na vlastní oči viděli záznamy o zločinech. Náš právní systém je do značné míry založen právě na tomto. Z mého následujícího přehledu neob vyklých vzdušných fenoménů, ke kterým došlo v posledních padesáti letech, vysvítá, že existuje nějaký důvod, proč diskreditovat velmi schopné a důvěryhodné svědky, kteří začnou mluvit o něčem neidentifikovatelném...

Velmi dobře vím, že naše vláda má agentury, které manipulují s daty. Mohou stvořit či předělat všechno, co si přejí. Létající koráby, koráby ovládané neznámou inteligencí v zása dě porušují fyzikální zákony platné na naší planetě. Dělají to už velmi dlouho. Vláda do tohoto okamžiku - vím, že tento jev zkoumáme od roku 1947 - nepodala žádné vysvětlení, což jasně naznačuje, že něco je v hrubém nepořádku. To jsme, co se vědy týče, tak nekompetentní? Nemyslím si to. To jsme rozumově tak neschopní? Vím, že ani toto není ten případ. Byl tu projekt Blue Book, který nakonec uzavřela skupina dr. Condona, ale mám všechny důvody se domnívat, že se jednalo o záměrnou kamufláž...

Fenomén UFO je zkoumán již velmi dlouho, ale široká veřejnost o tom vůbec není informována - jsou poskytovány pouze kousky a útržky, programově účelové odpovědi a něco na ten způsob."

Starší seržant Dan Morris: US Air Force, NRO Operative (US vojenské letectvo, agent NRO)

„Stal jsem se součástí skupiny, která zkoumala a shromažďovala informace. Zpočátku to bylo v rámci projektu Blue Book, Snowbird a dalších tajných operací. Mou prací bylo vést pohovory s lidmi, kteří prohlašovali, že něco viděli. Měl jsem se je pokusit přesvědčit, že nic neviděli nebo že měli halucinace. Pokud to nefungovalo, nastoupil další tým, který vyrukoval s celou škálou hrozeb a zastrašováni, Vyhrožovali jak těm lidem, tak jejich rodinám atd. Jejich úkolem bylo je zdiskreditovat, udělat z nich blázny a tak dál a tak dál. Pokud ani toto nezabralo, nastoupila další skupina, která s nimi tím či oním způsobem skoncovala..."

I)r. Robert Wood: McDonnell Douglas Aerospace Engineer (výzkum kosmického prostoru)

„Jak možná víte, když projdete bezpečnostními prověrkami pro jeden z těch klasifikovaných programů, dostanete zvláštní odznak a víte, že můžete otevřeně mluvit s každým, kdo je v místnosti - díky tomu vzniká pocit přátelství, cítíte, že psychicky patříte do jedné skupiny. A také máte přístup do speciálních knihoven. Takže jedna z věcí, která se před námi otevřela, byly návštěvy speciální knihovny, kterou spravuje US Air Force. Mohli jsme nahlížet do top-secret materiálů. Poněvadž jsem při své běžné práci několikrát viděl UFO, nahlédl jsem do knihovny a zjišťoval, co zde o této věci mají. Zhruba rok jsem se mohl dostat k poměrně dobrému materiálu z několika různých zpráv. Pak všechen materiál na toto téma zničehonic zmizel. Zmizely všechny záznamy a odkazy na tento materiál. Knihovník z naší skupiny, se kterým jsem často spolupracoval, mi řekl, že je zde víc než dvacet let a že přesně ví, jakým způsobem se tu véci dějí. Tento případ však byl něčím výjimečný. Řekl: ,Nikdy předtím jsem nic takového neviděl ... není možné, abys najednou nemohl najít jedinou knihu o celé té věci.' Pak dodal, že si myslí, že jsem na něco důležitého narazil...

Mezitím došlo k další věci, která byla výsledkem mé práce pro Jima McDonalda. Oblíbil jsem si jednoho chlapíka, byl to velmi energický fyzik, který všemu přišel na kloub. Když dostal jednu práci, zakousl se do ní a pak svým vědeckým kolegům prezentoval velmi překvapivé a přesvědčující závěry. Přednášel na Americkém institutu letectví a kosmonautiky a v American Physical Society. Shodou náhod jsem byl členem obou těchto institucí. Vždy, když byl u nás ve městě, vyzvedl jsem ho na letišti, dovezl k nám a zajistil, aby se cítil v pohodě.

Jednou jsem projížděl Tusconem, kde žil on. Letadlo mi odlétalo až za dvě hodiny, tak jsem ho pozval na letiště na jedno pivo. Zeptal jsem se: ,Co je nového, Jíme?' Odpověděl: .Myslím, že jsem na to kápl.' .O čem to mluvíš?' vyzvídal jsem. .Myslím, že jsem přišel na odpověď,' pokračoval. ,Ohledně čeho?' ptal jsem se. ,To ti zatím nemohu říci, musím si být nejdřív stopro centně jistý,' odvětil. O šest týdnů později se pokusil zastřelit. Pár měsíců nato byl již mrtev.

Myslím si, že za tím vším jsou čachry našich lidí z kontra rozvědky, myslím, že měli schopnost ho přesvědčit, aby to udě lal sám. Myslím si, že právě toto se stalo.

Je jasné, že ten, kdo chce mít kontrolu nad touto záležitostí, musí mít kontrolu nad všemi úrovněmi, a tou nejdůležitější rovinou jsou média. Takže je třeba dohlížet na všechna média, která existují - filmy a časopisy... Dříve bylo pouze toto: novi ny, filmy, časopisy. Nyní mám internet a video a mnoho dalších věcí. Jak vzkvétají tyto nové technologie šířící informace, ti lidé se obávají o svou moc, takže musejí sledovat aktuální vývoj těchto nových médií. Takže pokaždé, když se objeví něco nové ho, mají již svou protizbraň."

Dr. Paul Czysz: profesní inženýr u McDonnell Douglas

„Svět černých rozpočtů je jako pokus o popis Caspera, toho přátelského ducha. Vidíte jeho obrázek, ale nevíte, jak je veliký, nevíte, odkud ty finance přicházejí, nevíte, kolik těch zdrojů je, protože všechno je rozdrobené a lidé, kteří s tím pracují, jsou vázáni slibem mlčenlivosti. Dnes znám lidi, kteří kdysi pracova li na jedné z těch věcí, do kterých jsem byl zapojen i já. Když se jich na to zeptáte - přestože o tom probíhá diskuse na internetu - odpoví vám: ,Ne, vůbec netuším, o čem to mluvíte.' Nyní jsou to již sedmdesátníci, ale přesto za žádných okolností nepřipustí, že by věděli, o čem to mluvíte. Nemáte představu, ale pravděpodobně je to větší, než si myslíte."

)ohn Callahan: Federal Aviation Administration - federální letecká správa; šéf odboru nehod a vyšetřování

„Když na to přijde, skutečně přísahají všem okolo, že nikdy k žádné UFO události nedošlo. Nikdy jsme neměli takový mítink, nikdy nebylo nic takového zaznamenáno...

Byl tam jeden z těch chlápků z CLA. Rozumíte? Je třeba říkat, |e tam nikdo z nich nikdy nebyl a že k ničemu takovému vůbec nedošlo. Kdysi jsem jim řekl: .Nechápu, proč to všechno děláte.' Rozumíte, na obloze bylo něco, co nebyl bombardér Stealth, pak víte, že to bylo UFO. A pokud to bylo UFO, proč o tom nechtěli říci lidem? Kvůli těmto mým větám byli celí rozrušení. Ten i lilápek ze CIA mi řekl, že toto je poprvé, co mají půlhodinový /.i/nam UFO na radaru. A byli celí žhaví, aby ta data dostali do nikou a zjistili, o co se jedná a co se vlastně stalo. Řekl mi, že kilyby předstoupili před americkou veřejnost a řekli, že narazili na UFO, vznikla by v celé zemi panika. A proto si všechny ty /.iznamy odnesou...

Když nám CLA. řekla, že k této události nikdy nedošlo a že jsme neměli žádný mítink, byl jsem přesvědčen, že je to kvůli tomu, /<: necht="" j="" aby="" ve="" ejnost="" v="" d="" la="" co="" se="" je="" oby="" ejn="" vyd="" me="" n="" jak="" tiskov="" prohl="" en="" kter="" m="" k="" e="" stalo="" to="" a="" span="">

Když jsem pracoval ve FAA, hodně jsem se podílel na takovýchto kamuflážích. Když jsme předali prezentaci Reaganově týmu, byl jsem ve skupině, která tam byla. A poté, co promluvili I lidem přítomným v místnosti, všichni jsme museli přísahat, t.e k žádné takové události nedošlo."

Profesor Robert Jacobs: US Air force (US vojenské letectvo)

„Poté, co jsem vydal ten článek o UFO události, začal to být průser. Začali mě v práci různě šikanovat. Začal jsem mít l>óhem dne zvláštní telefonáty. I v noci mě budili telefonem někdy celou noc, ve tři ráno, ve čtyři ráno, o půlnoci. Lidé mi volali a řvali na mě: .Půjdeš do hajzlu, ty zkurvysyne! Půjdeš do

hajzlu, ty zkurvysyne!' Nic víc už neřekli. Ječeli tak do té doby, než jsem položil sluchátko.

Jednou v noci někdo vyhodil do vzduchu mou poštovní schránku tak, že do ní nacpal hrst rachejtlí. Schránka celá sho řela. A tu noc v jednu hodinu mi zazvonil telefon a někdo řekl; .Raketa ohňostrojová, v tvé schránce schovaná, pohled, co ti nemine, ty zrádný zkurvysyne!'

K takovým věcem začalo docházet od roku 1982. Jsem přisvědčen, že všechny ty nechutnosti kolem UFO jsou součásti soustředěného úsilí, jak zabránit serióznímu výzkumu. Pokaz dé, když se někdo pokusí o poctivé bádání, je zesměšněn. Jsem řádným profesorem na relativně vážené univerzitě. Jsem si jist, že se mi kolegové za zády vysmívají kvůli tomu, že mám zájem studovat létající neidentifikované objekty - a to je pouze jedna z věcí, se kterou musím žít...

To, co se stalo s tím vojenským filmem o UFO, je samo o sobě velmi zajímavé, jak mně a dalším vyprávěl major Mans mann. Poté, co jsem odešel, přišli nějací chlápci v civilu - mys lei jsem si, že byli z CIA, ale on řekl, že nebyli, že to byl někdo jiný - vzali ten film a přemotali jej na tu část s UFO, vzali nůžky a vystřihli to. Tuto část dali na jinou cívku, kterou si schovali do kufru. Pak majoru Mansmanovi podali zbytek filmu a řekli mi ,Tu máte, majore, není třeba vám připomínat, jak vážné se trest.i porušení bezpečnosti; tím považujeme celou věc za ukončenou.' Pak odešli i s tím filmem. Major jej už nikdy neviděl."

Případy uváděné piloty a zachycené na radarech

Kapitán John Callahan

„Na špici letadla Boening 747 měli radar, který sleduje poča sí. Náhle ten radar zaměřil jakýsi cíl. Pilot se svýma očima podí val ven na tu věc, kterou zachytil radar. Podle jeho popisu t.i věc vypadala jako obrovský balon, kolem kterého sršely blesky. Myslím, že řekl, že je čtyřikrát tak velký jako Boening 747!

A ten voják řekl něco jako: ,Jo, vidím to padesát kilometrů na sever od Anchorage...'

To UFO létalo kolem té 747. Jakmile měl ten voják čas, začal do vysílačky udávat pozici toho korábu. Vojenské kontrolní přístroje mají něco, čemu říkají výšku určující radar a radar dalekého rozsahu a radar krátkého rozsahu. Takže když to zachytí na jednom z těch přístrojů, zachytí to i na druhém. Naslouchal jsem tomu vojákovi. Občas říkal: mám to na svém výškovém radaru. Nebo: mám to na svém radaru krátkého rozsahu, což indikuje, že na jeho systému byl zachycen nějaký cíl. Celá tato událost - její nejlepší část - trvala 31 minut.

Další den mi zavolal někdo ze Skupiny vědeckého studia (pro prezidenta Reagana) nebo z CIA, nejsem si jist, kdo mi zavolal jako první. Začali se mě na celou tu událost vyptávat. Já jsem jim řekl: .Nevím, o čem to mluvíte, patrně jste chtěli mluvit s admirálem.'

Za pár minut mi zavolal admirál a řekl, že mám na další den na ráno svolat lidi na brífink. Měl jsem shromáždit všechny své lidi. Řekl mi: .Přiveď všechny své lidi a dej těm chlápkům všechno, o co si řeknou.' Chtěli jsme to už mít za sebou. Prostě jsme je nechali, ať si dělají, co chtějí. Přivedl jsem všechny lidi z technického centra. Donesli jsme všechny druhy přístrojů s různými daty, která jsme vytiskli. Byla toho plná místnost. Přišli tam tři lidi z FBI, tři lidi z CIA a tři lidi z toho Reaganova vědeckého týmu - nevím, odkud byl zbytek těch lidí. Všichni byli rozrušeni...

Když byli hotovi, zapřísáhli nás všechny, abychom o této události nikdy nemluvili... nikdy nedošlo k tomuto mítinku ... nikdy nebylo nic takového zaznamenáno...

Jediní, kdo se v televizi dívají na programy o UFO, jsou jižanští křupáni, kteří v noci vycházejí na lov aligátorů nebo lov negrů. Nenajdeš nikoho chytrého ani nikoho z branže, kdo

by řekl: .Poslechni si, na co jsem se díval včera v noci...' Ve Spojených státech nic takového v televizi neuvidíš. Pokud cek- neš o tom, že jsi viděl UFO, jsi okamžitě zařazen do kategorie cvoků. To je patrně jeden z důvodů, proč o tom není slyšet. Co se mě týče, viděl jsem, jak UFO na obloze závodilo s Boeingem 747. Sledoval jsem to na radaru více než půl hodiny. A bylo to mnohem rychlejší než všechno, co podle naší vlády existuje.

Stále mě znepokojuje, že jsem to viděl, o tom všem vím, chodím kolem dokola s odpovědí, ale nikdo mi nechce položit tu otázku, na kterou bych mu mohl dát odpověď. To mě trochu štve. A nevěřím, že by naše vláda mohla být tak natvrdlá. Myslím, že když máme něco podobného, pak bychom o tom měli zjistit více, a nikoliv to tajit. Pokud se UFO dokáže pohybovat tak rychle, tak daleko a s takovými stroji, kdo ví, čeho by byli (mimozemšťané) schopni v otázce zdraví - mohou léčit národy i lidi, vyléčit rakovinu, nasytit hladovějící atd. Pokud jsou schopni létat tak rychle, musejí toho vědět mnohem víc než my.

Někteří lidé říkají, že pokud UFO existuje, musí být i zachycené na radaru a musejí existovat odborníci, kteří to spatřili. Těmto lidem vzkazuji, že tehdy v roce 1986 to sledovalo hodně profesionálů. Záznamy této události byly předány různým velitelům jak v Pentagonu, tak v Bílém domě. Administrátor ty záznamy viděl. Viděli je i všichni ti lidé, kteří se zúčastnili toho brífinku. Ti tři profesoři z Reaganova vědeckého týmu. Pokud je mi známo, právě tito muži potvrdili mé vlastní úvahy. Byli těmi daty velmi, velmi rozrušeni. Řekli mi, že toto je jediný případ, kdy bylo UFO sledováno na radaru po dobu delší než třicet minut. Ti muži měli ke studiu všechna data, která potřebovali...

Mohu vám říci, co jsem viděl na vlastní oči. Mám videonahrávku. Mám zvukový záznam. Mám zaregistrované zprávy, které vám potvrdí, co vám říkám. Jsem jeden z těch, kteří patří k vysokým vládním důstojníkům federální letecké správy. Jsem . náčelník divize. Jsem třetí nejvýše postavený muž po admirálovi..."

Strategické vojenské letectvo/ jaderná základna Nadplukovník Bob Saias:

„...K této UFO události došlo 16. března 1967. Měl jsem službu společně s velitelem Fredem Mywaldem. Oba jsme sloužili u letky Oscar, která je součástí 490. jednotky strategických raket. Naší eskadře bylo přiděleno pět vypouštěcích a kontrolních stanovišť. My jsme byli u letky Oscar.

Venku byla ještě tma a my jsme byli v kontrolním středisku mezikontinentálních balistických střel, ve výšce dvacet metrů nad zemí. Bylo časně ráno a já měl telefonát od muže v kontrolní věži, který má na starosti bezpečnost letů. Řekl mi, že on a další lidé z ostrahy pozorují nějaký podivný létající předmět, který se pohybuje poblíž zařízení určených k vypouštění raket. Řekl mi, že se ten předmět chová velmi neobvykle, že létá kolem dokola. Zeptal jsem se: ,Máš na mysli UFO?' Odpověděl mi, že neví, o co se jedná, ale že to má rozsvícená světla a létá to kolem dokola. Nebyly to vrtulníky; ten objekt se pohyboval velmi neobvyklým, nevysvětlitelným způsobem...

Za pár minut, nanejvýš za půl hodiny mi zavolal znovu. Tentokrát byl velice vystrašený. Hlas se mu doslova třásl. Řekl: ,Pane, nad vstupní branou se vznáší nějaký zářící červený objekt... Právě teď se na něj dívám. Vyslal jsem tam všechny muže a řekl jsem jim, ať mají zbraně v pohotovosti..

Okamžitě jsem zašel za svým velitelem, který právě spal - měli jsme tam malé lůžko určené k takovýmto chvilkám odpočinku - a informoval ho o tom telefonátu, jak jsem mu to říkal, všechny naše strategické střely byly jedna po druhé vypnuty. Vypnutím myslím to, že se ocitly ve stavu, kdy nemohly být odpáleny. Spustila se všechna poplašná zařízení...

Byly to rakety typu Minuteman One a samozřejmě měly jaderné hlavice.

Jakmile se začaly rakety vypínat, velitel okamžitě vstal a oba jsme začali zkoumat řídící panely. Jak si vybavuji, většina z nich ukazovala, že nastala chyba v naváděcím a řídícím systému.

Velitel to okamžitě začal hlásit na velitelské stanoviště. Mezitím jsem zavolal do řídicí věže a zeptal se, co je nového s tím létajícím objektem. Ostraha mi řekla, že už je pryč - právě odlétl ohromnou rychlostí.

Lidé z Air Force provedli rozsáhlé šetření celého incidentu, ale nebyli s to nalézt uspokojivou příčinu vypnutí raket. Mám několik svědků, kteří to mohou dosvědčit - máme pár lidí, co pracovali v tom odborném týmu, který to šetřil - a také mám korespondenci s tím mužem, který vlastně ten odborný tým organizoval. Neexistovalo žádné přijatelné řešení pro to vypnutí mezikontinentálních balistických střel. Každá taková základna je v podstatě soběstačná. Většina z nich odebírá elektřinu z komerční sítě, ale každá střela má svůj vlastní nezávislý zdroj energie...

Na naší základně bylo tehdy vypnuto šest či osm střel, odešly jedna po druhé velmi rychle za sebou, což je něco zcela mimořádného. Málokdy jsme měli ze všech možných důvodů vypnutou více než jednu střelu.

Po mém rozhovoru s ostrahou z věže zavolal náš velitel na velitelství. Když položil sluchátko, obrátil se ke mně a řekl: ,K témuž incidentu došlo i u letky ECHO.' Tato letka byla další eskadrou, sídlili asi sto kilometrů od nás, ale měli ten stejný problém. Viděli UFO, které se vznášelo nikoliv nad budovou, ze které se ovládaly rakety, ale přímo nad odpalovacími rampami se střelami. Byli tam lidé z údržby a ostrahy, kteří to všechno viděli. Tato základna přišla o všech deset svých střel, o všech deset...

Stalo se to téhož rána. Takže v tu dobu jsme na obou místech ztratili šestnáct nebo osmnáct balistických raket a zároveň zde letci spatřili UFO. Ty rakety byly vypnuté celý den, vím to, protože máme svědectví plukovníka Dona Crawforda, který vystřídal posádku u letky ECHO a byl tam, když se opět obnovila funkčnost raket. Ten mi řekl, že oprava zabrala celý den. Takže předpokládám, že to trvalo celý den i na naší základně...

Sepsal jsem o tom incidentu hlášení, uložil to do oficiálního deníku hlášení a předal to dál. Když jsme se dostali na základnu, okamžité jsme to museli nahlásit veliteli eskadry. Společně s velitelem eskadry byl místnosti i chlapík z AFOS1 (úřad zvláštního vyšetřování při vojenském letectvu). Jeden jejich tým sídlil přímo na naší základně. Ten muž mě požádal o můj deník a chtěl, abych mu stručně řekl, k čemu došlo. Nicméně se mi zdálo, že je již o všem velmi dobře informován. Buď jak buď, oba jsme mu sdělili přehled událostí a on nám dal podepsat dokument, který nás zavazoval o celé události mlčet. Rekl nám, že jsou to tajné informace a že o nich nesmíme s nikým mluvit, včetně lidí z naší vlastní posádky, manželek, rodiny a dokonce ani mezi sebou navzájem...

Mám kopii dálnopisu - prohlášení od FOIA z následujícího (Freedom of Information Act), které nám zaslalo velitelství Strategického vojenského letectva. Velení toto prohlášení rozeslalo na několik našich základen. Tvrdí se v něm, že celá tato událost je nanejvýš důležitá, poněvadž ji nikdo nedokáže vysvětlit. Nikdo nám k tomu nikdy nepodal žádné vysvětlení, přestože jsme prošli velmi vysokými bezpečnostními prověrkami, které nás opravňují zacházet s atomovými zbraněmi.

Na těch základnách, kde došlo k vypnutí raket, byla zavedena bezpečnostní opatření proti vniknutí. To je velmi neobvyklé, poněvadž tam, kde dřív došlo k selhání střel, například kvůli chybě v navádění, nebyla nikdy takováto opatření zavedena, to by totiž znamenalo, že někdo pronikl do objektu, že někdo překročil plot anebo že něco proniklo bezpečnostním systémem, který máme po obvodu celé základny. Vyslal jsem stráže k několika zařízením, aby všechno zkontrolovaly.

Myslím si, že tento příběh je velmi důležitý proto, že v srpnu 1966 došlo k něčemu velmi podobnému v Severní Dakotě. Bylo to na odpalovacích zařízeních vojenské letecké základny v Minot. Měli tentýž zbrojní systém jako my - měli rakety M 1. Na radaru bylo zaznamenáno UFO a pak došlo k selhání ovládacího panelu. V téže době se ten objekt vznášel nad řídicím střediskem (pro odpalování raket).

Došlo k tomu v roce 1966 a celý incident je velmi dobře zdokumentován. Asi týden před tím incidentem u nás, v březnu 1967, jsme dostali záznam telefonátu jednoho z muže z ostrahy, který byl venku a díval se na odpalovací rampy. Při své obchůzce uviděl podobný objekt, který byl o týden později spatřen nad řídicím střediskem.

Bob Kominski vedl tým, který zkoumal všechny aspekty tohoto vypnutí. Kominski mi písemně sdělil, že v jednom okamžiku mu jeho šéf řekl, že mu vojenské letectvo přikázalo: .Ukončete vyšetřování, ukončete všechny práce s tím spojené a nepište závěrečnou zprávu.' To je opět velmi neobvyklé, s přihlédnutím k faktu, že velitelství strategických zbraní pokládalo za naprosto zásadní, aby byla zjištěna příčina selhání a aby bylo vypátráno, co se zde vlastně stalo. Přesto bylo šéfovi výzkumného týmu řečeno, aby s tím skončil a nepsal závěrečnou zprávu..."

Profesor Robert Jacobs: nadporučík US Air Force

„Poslali jsme ten UFO film zpět na základnu a za den či dva - nevím už přesně, jak dlouho to bylo po té události - jsem byl zavolán do kanceláře majora Mansmanna na velitelství První strategické kosmické (aerospace) divize. V kanceláři měli promítací plátno a připravený šestnáctimilimetrový projektor. Major mě vyzval, abych se posadil na gauč. Byli tam i dva chlápci v šedých oblecích; vidět zde lidi v civilních šatech bylo něco velmi neobvyklého. Major Mansman mi přikázal: ,Dobře se na to dívejte', a zapnul promítačku. Díval jsem se na plátno, byl zde ten start vojenských raket, ke kterému došlo před dnem či dvěma.

Sledovali jsme třetí stupeň zážehu. A pak jsme v záběru viděli tu maketu atomových hlavic. Prolétla okolo a do záběru se dostalo něco jiného. Vlétlo to do záběru kamery a na tu jadernou hlavici to vystřelilo paprsek světla.

Připomínám, všechny tyhle rakety létají rychlostí několik tisíc kilometrů za hodinu. Takže ta věc - UFO - vystřelilo světelný paprsek na tu hlavici a zasáhlo ji. Pak se přesunulo na druhou stranu a vystřelilo další paprsek světla, pak se opět přesunulo a vystřelilo další paprsek světla, pak sestoupilo níž a vystřelilo ještě jeden světelný paprsek, a pak odlétlo tím stejným způsobem, jako se objevilo. Ta hlavice ve vzduchu prudce poklesla. Ten objekt, ty světelné body, které jsme viděli, ta hlavice atd. pak společně letěly prostorem přímo vzhůru dalších asi devadesát kilometrů. Pohybovalo se to rychlostí nějakých 15 000 kilometrů za hodinu, když je to UFO dohnalo, přilétlo k nim, letělo vedle nich a odlétlo zpět.

Viděl jsem to! Je mi k čertu jedno, co kdo o tom říká. Viděl jsem ten film. Byl jsem tam!

Když se rozsvítilo světlo, major Mansmann se otočil, podíval se na mě a řekl: ,Už jste se v tom případu šťourali?' Odpověděl jsem: ,Ne, pane.' ,Co to bylo?' zeptal se. .Myslím, že tu máme na záběrech UFO.' Ta věc, kterou jsme viděli, ten létající objekt byl kruhový, vypadal jako dva talíře přidělané k sobě s pingpongovým míčkem nahoře. Ten světelný paprsek vycházel z toho pingpongového míčku. Tak jsem to viděl na tom filmu.

Pak jsme o tom ještě chvíli diskutovali a nakonec mi major Mansmann řekl, abych už o tom nikdy víc nemluvil. Pokud by se někdo ptal, tak k tomu prostě nikdy nedošlo. Řekl mi: ,Není potřeba zdůrazňovat, že by se jednalo o vážné narušení bezpečnostních pravidel.' Odpověděl jsem: .Rozumím.' Dodal: Výborně. Nikdy k tomu nedošlo...' Když už jsem stál u dveří, ještě zavolal: .Počkejte chvíli!' A pak věc uzavřel slovy: .Kdyby vás někdo v budoucnu nutil, abyste o tom mluvil, řekněte, že to byl laserový útok, pokusný laserový útok...'

To není příběh z druhé ruky. Stalo se to přímo mně. Byl jsem součástí této kamufláže US Air Force celých osmnáct let."

Plukovník Ross Dedrickson (nyní v penzi): US Air Force/ Komise pro atomovou energii

Plukovník Dedrickson je bývalým plukovníkem amerického vojenského letectva. Na Stanfordově obchodní škole studoval management. V padesátých letech patřilo k jeho povinnostem i katalogizování zásob jaderných zbraní pro Komisi pro atomovou energii a doprovázení bezpečnostních týmů, které zkoumaly, jak jsou tyto zbraně zabezpečeny. Stále přicházelo mnoho hlášení o tom, že nad místy, kde jsou jaderné zbraně skladovány, a někdy i nad zařízeními, kde jsou vyráběny, dochází k častým pozorováním UFO. On sám viděl UFO mnohokrát a byl přítomen tomu, když v červenci roku 1952 došlo k slavnému přeletu UFO nad Washingtonem. Vzpomíná si, že viděl devět osvětlených disko- vitých korábů. Také říká, že nejméně ve dvou případech mimozemšťané zničili jaderné zbraně mířící do vesmíru, jednou zničili raketu s jadernou hlavicí, která měla v rámci zkoušek jaderných zbraní vybuchnout na Měsíci. Byla zrušena proto, že „jaderné zbrané ve vesmíru ... jsou pro ty mimozemšťany nepřijatelné".

Zasvěcenci z řad vlády/NASA a jiní velmi zasvěcení lidé Merle Shane McDow: US Navy Atlantic Command (US vojenské námořnictvo)

Pan McDow vstoupil do vojenského námořnictva v roce 1978 a prošel nejvyššími bezpečnostními prověrkami (Speciál Compartmented Intelligence se „zebra výložkami"), takže mohl zacházet s top-secret materiálem. Byl převelen k atlantické části námořnictva pod velením admirála Traneho. McDow byl přítomen, když došlo k zachycení UFO na radaru. Toto UFO, rychle se pohybující podél atlantického pobřeží, bylo též vizuálně pozorováno piloty. Velitelství ihned vyhlásilo „zebra poplach" a admirál Trane nařídil sestřelení UFO. McDow hovořil o zastrašováni, hrozbách a konfiskaci záznamů a knih s hlášením, které následovaly po tomto incidentu.

„...A první poplašný signál - myslím, že přišel z letecké vojenské základny v Grónsku nebo v Novém Skotsku - říkalo se v něm, že máme kontakt s neidentifikovaným létajícím objektem, který přilétl přímo z vesmíru...

Během pár minut přiběhl do velitelského centra admirál Trane a díval se na obrazovky kontrolních přístrojů. První věc, kterou chtěl admirál vědět, bylo, kolik jsme měli kontaktů, kde k nim došlo, jakým směrem se objekty pohybují a co na to Sověti. My už jsme věděli, že to nejsou Sověti, protože to přilétlo z vesmíru.

V okamžiku, kdy admirál Trane zjistil, že to nejsou Sověti, chtěl vědět, jak Sověti reagují na tuto hrozbu, a přikázal, aby vzlétla dvě letadla a pokusila se k tomu objektu přiblížit. Tím začala honička sem a tam po atlantickém pobřeží. Za chvíli vzlétla další letadla ze všech možných základen - od Grónska až po Oceánii. Po celou tu dobu jsme tu věc měli na radaru - trvalo to skoro hodinu. Rozhovory pilotů byly přenášeny živě rovnou k nám do velitelského centra. Několikrát se pilotům podařilo k tomu UFO přiblížit na dohled. Potvrdili, že se to nepodobá žádnému letadlu ani čemukoliv, co jsme měli k dispozici my nebo Sověti. Tento posudek jsme měli velmi rychle. Ten koráb (nebo co to bylo), který jsme naháněli, se pohyboval velmi nepředvídatelným nahodilým způsobem sem tam po celém pobřeží. Byl velmi rychlý...

Jednu minutu byl zde a další minutu byl někde jinde, o mnoho set kilometrů dál. Prostě si s námi hrál na honičku...

Fotografie, které jsme později dostali do velitelského centra, pocházely z toho prvního setkání s letadlem nad mořem kousek od severního pobřeží Severní Ameriky. Dostali se k tomu na takovou vzdálenost, že to mohli vyfotografovat. Později jsme se k těm fotkám dostali...

To, co admirála Traneho skutečně štvalo, to, co ho skutečně přivádělo k šílenství, bylo, že ten objekt měl nad situací absolutní kontrolu. Během pár vteřin byl přesně tam, kde chtěl být. Jednu minutu byl kousek od kanadského pobřeží a druhou minutu už si to uháněl někde na jihu, kousek od Floridy. Jediné, co jsme my mohli dělat, bylo vyhlásit včasný poplach tam, kde se právě objevil, a pozorovat, jak si z nás ten objekt dělá dobrý den.

Admirál Trane a jeho lidi tím byli zcela posedlí. Jejich zaujetí se ještě zvýšilo v okamžiku, kdy zjistili, že to nejsou ani Sověti, ani my. Nevěděli nic o tom, že by někdo jiný mohl disponovat s takovou technologií, která by se dokázala tak snadno a tak rychle pohybovat. Vzpomínám si, že jsem chvíli stál stranou a pouze pozoroval všechen ten vzrůstající zmatek, kterému propadali díky tomu, že nebyli schopni ten objekt trvale sledovat.

To UFO se pohybovalo tak nahodile a tak rychle podél celého pobřeží... Pokoušeli se informovat všechna velitelství, která mohli, aby jim pomohla sledovat tu věc, nebo aby za ní vyslala svá letadla. Admirál dával příkaz k vzlétnutí jednomu letadlu za druhým, nařizoval jim letět nahoru dolů, doleva doprava po celém pobřeží a snažil se ten objekt obklíčit ze všech stran, vystopovat jej a sestřelit. Je jasné, že se ho chtěli zmocnit, jakýmkoliv způsobem jej dostat na zem.

Admirál vydal příkaz, aby bylo učiněno vše možné i nemožné a pomocí všech prostředků, aby tu věc dostali na zem.

Tento incident skončil tak, že objekt, který jsme naháněli, zamířil nad Atlantik směrem k Azorským ostrovům. Dobře si vzpomíná, že říkali, že když byl nad Azory, tak najednou začal stoupat pod úhlem 66 stupňů, aniž by zpomalil. Prostě opustil atmosféru a zmizel ve vesmíru. Prostě se vznesl a byl pryč jako tó ... (lusknutí prsty). Chci tím říct, že zmizel nadobro. Mluvím tu o něčem, co urazilo vzdálenost tisíce kilometrů a v mžiku oka to bylo pryč, zatímco my dole jsme jen stáli v kruhu a drbali se na hlavě a mumlali: ,Hrome, to bych chtěl vědět, co to vlastně bylo.'

Bylo vlastně svým způsobem komické vidět, jak byla veškerá síla americké armády náhle sražena na kolena něčím, o čem vlastně nikdo nevěděl, co to je, odkud to přišlo a kam to míří...

nikdo o tom nic nevěděl... Jediná věc, kterou si byli jisti, bylo, že to nejsou Sověti a že chtějí přijít na to, co to bylo...

Pokud by ten objekt byl nepřátelský a chtěl na nás shodit bomby nebo vypustit rakety nebo cokoliv, mohl by to klidně udělat. O tom netřeba diskutovat. V té době jsme neměli vůbec žádné prostředky, abychom mu v tom mohli zabránit. Mohl se volně pohybovat v našem vzdušném prostoru, a dokud byl v pohybu, mohl udělat všechno, co chtěl. Nebyli jsme pro něj žádnou hrozbou. To bylo všem jasné, bylo to poněkud bolestivé zjištění. Jsem přesvědčen, že to admirál Trane věděl také a že se toho obával. Jednou větou bych řekl, že ten starý mazák měl prostě naděláno v kalhotách...

Řekl bych, že těch základen, které měly to UFO na radaru, mohlo být dost. Přinejmenším pěti jsem si stoprocentně jistý. Leží na pobřeží od Grónska po Floridu. Možná byly i jiné základny, o kterých nevím. Vím to, protože admirál dával rozkazy do základny NAS Oceania: „Potřebuji vaše letadla, ať vzlétne několik stíhaček!" Vyhlašoval poplach ještě v těchto základnách: Dover Air Force Base, Patuxent River, Maryland a Cecil Field na Floridě..."

Admirál Lord Hill-Norton

pětihvězdičkový admirál, dřívější šéf britského ministerstva obrany

Admirál Lord Hill-Norton je pětihvězdičkový admirál a dřívější šéf britského ministerstva obrany, kterému se během jeho funkčního období nedostal do rukou žádný UFO materiál. V tomto krátkém interview tvrdí, že toto téma je velmi důležité a že by již nemělo být popíráno a zatajováno. Důrazně prohlašuje: „...existuje velmi pravděpodobná možnost, že jsme navštěvováni ... a to již mnoho let ... lidmi z vesmíru, lidmi z jiných civilizací. Bylo by vhodné, kdybychom zjistili, o koho se jedná, odkud pocházejí a co chtějí. Mělo by se to stát subjektem přísného vědeckého bádání, a nikoliv tématem pokleslých bulvárních plátků."

Seržant Cliíford Stone: United States Army (armáda Spojených států amerických)

Seržant Stone vypráví překvapující příběh o historii UFO a mimozemšťanech, který se odehrál ve čtyřicátých letech a možná ještě dříve. Generál Douglas Mac Arthur zorganizoval v roce 1943 skupinu nazývanou Jednotka výzkumu meziplanetárního fenoménu, která se zabývala studiem toho tématu a pokračuje ve své práci dodnes. Cílem skupiny bylo shromažďovat objekty neznámého původu, zvláště ty, které nemají pozemský původ. Skupina získávala tajné zprávy z bojišť a předávala je těm, kteří byli „správci těchto informací". Stone říká, že dokonce projekt Bluebook měl svou elitní výzkumnou skupinu, která však byla vně tohoto projektu. Obecně se soudilo, že tato skupina spolupracuje s Bluebook, ale nebyla to pravda. Stone během svých úředních povinností (pracoval ve vojenském týmu, který vyhledával havarované mimozemské koráby) viděl živé i mrtvé mimozemšťany. Domnívá se, že tito mimozemšťané nám nedovolí zkoumat hlubiny vesmíru, dokud k tomu nevyspějeme duchovně, a že pokud my veřejně nepřiznáme jejich přítomnost, brzy se tu sami veřejně ohlásí.

Don Phillips: Loskheed Skunkworks, US Air Force, spolupracovník CIA

Don Phillips byl ve vojenské letecké základně v I.as Vegas, když došlo k UFO incidentu. Bylo viděno UFO, jak letí ohromnou rychlostí poblíž Mt. Charleston, severozápadně od Las Vegas. Navíc pracoval s Kellym Johnsonem v Lockheed Skunkworks - na plánech a konstrukci letounu U-2 a SR-71 Black- bird. Dosvědčil, nejenom že máme jistá mimozemská zařízení, ale že díky jejich studiu a rozboru jsme dosáhli ohromných technologických pokroků. Tvrdí, že v padesátých a šedesátých letech NATO provádělo výzkum původu mimozemské rasy a zaslalo zprávy hlavám některých zemí. Pan Phillips dále tvrdí, že existují záznamy a dokumentární filmy ze setkání v Kalifornii v roce 1954, během kterého se sešli mimozemšťané a vůdcové Spojených států. Podává přehled technologií, které jsme byli schopni vyvinout díky mimozemšťanům: počítačové čipy, lasery, zařízení na noční vidění, neprůstřelné vesty. Končí slovy: „Jsou tito mimozemští lidé nepřátelští? Nuže, kdyby byli nepřátelští, jejich zbraně by nás zničily již dávno ... nebo by nám alespoň napáchali podstatné škody." Pan Phillips nyní vyvíjí technologie, které mohou pomoci eliminovat látky znečišťující prostředí a zredukovat nutnost potřeby fosilních paliv; tedy ty energetické systémy nové generace, které využívají přírodní energie planety Země.

 Technologie / věda Fred Threlfell: Královské kanadské vojenské letectvo

Pan Threlfell byl komunikační instruktor na vojenské letecké základně v Torontu v roce 1953, kde byl svědkem experimentu, který zahrnoval úspěšný pokus o dematerializaci a opětovnou materializaci objektu. Díky svým špičkovým bezpečnostním prověrkám byl též schopen navštěvovat knihovnu na základně a vidět originální filmy z kamer připevněných k dělům na letadlech během druhé světové války. Když sledoval tyto filmy, mnohokrát si všiml, že v záběru je UFO - v různých pozicích, různých tvarů ... ale bezpochyby UFO. Sám několikrát viděl manévry UFO na obloze.