UTAJOVANÁ PRAVDA - ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ (20)

Ve skutečnosti byla součástí plukovníkových tajných operací a projektů zaobírajících se psychickými a psychotronickými zbraněmi. Jeho specialitou jsou psychotronické, rádiové zbraně a aparáty na kontrolu mysli, které jsou nesprávně nazývány nesmrtící zbraňové systémy. Tyto takzvané EM zbraně se skutečně občas používají k vraždění lidí a využívají takzvaných skalárních, podélných elektromagnetických vln.

Ta žena si nějakým způsobem obstarala moje telefonní číslo. Byl jsem právě pryč, takže zavolala mé manželce - skvělé ženě, která ztělesňuje vznešenou laskavost a vlídnost. Ta žena spustila: „A s kým konkrétně mám šukat, abych se na tu akci dostala?" Toto řekla mé ženě! Takové bylo naše přivítání do té osvícené komunity špionů a bláznivé UFO subkultury, a pak už to bylo jen horší a horší.

To stačí, abyste si udělali představu o kalibru těch lidí. Když veřejnosti říkám, že lidi, které na tomto poli potkáte, jsou ti nejpodlejší, nejdrzejší, nejprodejnější a nejzkorumpovanéjší, které vůbec můžete na Zemi potkat v jakémkoliv prostředí či subkultuře, tak to tak i míním.

Také jsem se setkal s báječnými lidmi. Jedna z těch, kteří přišli na jednu přednášku, byla Dorothy Ivesová, manželka herce

Burla Ivese, držitele filmového Oscara. Ives se přátelil s Nixonovými, Reaganovými a mnoha dalšími politickými veličinami. Byl svobodný zednář 32. stupně zasvěcení.

Po přednášce za mnou přišla Dorothy, byla velmi rozrušená a požádala mě, zda bych nešel s ní domů a nesetkal se Burlem. Navrhl jsem, že může jet se mnou na MacGuirův ranč, kde jsme se chystali kontaktovat mimozemšťany, a pak že bychom mohli společně jet za Burlem.

Takže po konferenci v Denveru jsme odjeli na McGuirův ranč ve Wyomingu, kousek od Laramie. Na místo jsme dorazili zhruba v době západu slunce. Provedli jsme naše kontaktní protokoly. Přesně v okamžiku, kdy slunce zapadlo, se objevilo zářící diskovité UFO, vznášelo se nad vrcholem mraku. Vykukovalo na nás z mraku a předávalo signály celé skupině.

Dorothy nikdy nic takového neviděla. Vysvětlil jsem: „Oni jsou zde a jsou celou tu dobu s námi ve velmi těsném kontaktu. Vědí, kdy se chystáme vyrazit ven a provést CE-5 protokol." Často se stává, že když vyrazím ven na nějaké místo a provádíme tuto práci, jsou již mimozemšťané tady, protože jim říkám, kam jedeme a kdy tam budeme. Dorothy byla udivena. „Burl se s vámi musí setkat!" zvolala.

Opustili jsme Denver a letěli do Seattlu, odkud jsme pokračovali autem do jejich domova v Anacortes ve státě Washington.

Burl a já jsme se rychle spřátelili. Ve skutečnosti je přesně takový, jakého ho známe z filmového plátna. V každém případě patří k největším v 20th Century Fox.

Strávili jsme spolu delší dobu a diskutovali o spoustě témat, o utajení celé té věci, o technologiích, o kontaktech s mimozemšťany. .. „Víš, toto je ten nejbláznivější rozumný člověk, kterého jsi mi kdy představila," řekl Dorothy, která se vždy setkávala se zajímavými a excentrickými lidmi. Pochopil, že to, s čím pracujeme, má mnoho hlubokých dimenzí a že náš přístup je velmi racionální a velmi střízlivý - vzhledem k „ulítlosti" toho všeho.

Dorothy zpočátku nevěděla, kdo opravdu jsem ani jak hluboké mám kontakty mezi tajnými agenty a lidmi z národní bezpečnosti. Nakonec k tomu došlo a já jí řekl: „Je jeden muž, jehož rodina je hluboce svázána s Národní bezpečnostní agenturou (NSA). Je tu i pár vysokých úředníků z NSA, kteří mi předávají jisté dokumenty."

Jedním z těchto dokumentů byla i velká, nadměrná xeroxová kopie dokumentu z roku 1962. Dokument měl kódové jméno „Projekt Moondust, Projekt 46'" a byl klasifikován jako top-secret, ale nikdy nebyl odtajněn! Byl mi předán, abych jej mohl ukázat těm pravým lidem. Tento dokument byl shrnutím záznamu odposlechu o všem, co se doslechli o Marilyn Monroe.

Tento dokument byl uznán jako autentický jedním z největších znalců přes pravost dokumentů na světě. Jeden agent FBI mi řekl: „Víš, pokaždé, když to někomu ukážeš, můžeš jít do lochu na dobrých pár let a ještě ti napaří tisícidolarové pokuty." Já na to: „Opravdu? Už jsem to ukázal pár tisícům lidí. Pojď a nasaď mně želízka! První, koho zavolám, bude Ted Koppel nebo Larry King, a ne žádný právník!" Podíval se na mě, jako bych byl blázen, tak jsem dodal: „Myslíš, že si z tebe dělám srandu? Vyzkoušej to!" Představte si ty titulky v novinách: „Doktor z pohotovosti je ve vězení, protože odhalil dokumenty, které potvrzují, že vládní špioni oddělali Marylin Monroe předtím, než odpráskli prezidenta!" Po chvíli jsem pokračoval: „Chceš, aby toho byly plné titulní stránky novin? Tak pojď a zatkni mě." Vypadal šokované, tak jen potřásl hlavou a nechal mě být. O tom špionovi jsem už nikdy víc neslyšel.

Tento dokument popisuje, jak se Marylin Monroe, které těsně předtím dali bratři Kennedyové košem, cítila zraněná a znechucená a volala Robertu Kennedymu a jedné velké dámě v New Yorku a svému příteli - obchodníkovi s uměním. Marylin Monroe tvrdila, že se chystá uspořádat tiskovou konferenci a říci veřejnosti to, co jí Jack Kennedy prozradil ohledně objektů z vesmíru, které ve čtyřicátých letech havarovaly a byly objeveny v Novém Mexiku! Prezident jí tyto informace svěřil, protože viděl mimozemský koráb i trosky UFO. Tento dosud top-secret dokument nese datum ze dne předtím, než byla Marylin Monroe nalezena mrtvá. Také se mi podařilo vypátrat někoho, kdo byl v losangelském oddělení tajné služby a pomáhal ji odposlouchávat a sledovat v době před její smrtí a skutečně ví, jak byla Marylin Monroe zavražděna. Nejsou pochyby o tom, že to byla vražda vykonaná agenty nějaké tajné kliky, kteří patřili do komunity tajných bezpečnostních složek Spojených států.

A co je důležité, tento dokument byl podepsán Jamesem Angletonem - legendárním fanatickým lovcem špehů a lidí vynášejících informace v rámci CIA. Tento dokument je podle mého názoru rozsudkem smrti pro Marylin Monroe, protože je v něm shrnuto, co zamýšlela dělat v nejbližší budoucnosti. Myslím, že netušila, do čeho se namočila, v tom smyslu, že nechápala, jaká mašinérie se proti ní rozjede.

Nyní pracuji s někým, kdo má podobné dokumenty o vraždě Mary Meyerové. Mary Meyerová byla dlouholetá milenka Jacka Kennedyho, která byla zastřelena v roku 1964 v C+C Canal Path v Georgetownu, protože věděla příliš mnoho. Tento můj kontakt identifikoval zdroje, které vědí, proč byla Meyerová zastřelena. A z téhož důvodu zabili i Marylin Monroe!

Když jsem se o tom všem zmínil Burlovi, řekl: „Marylin Monroe jsem znal velmi dobře a mohu ti k tomu povědět toto: my všichni, kteří jsme jí znali, jsme si byli jisti, že byla zavražděna, ale až do dnešního dne jsem nevěděl proč!"

Někteří Burlovi známí byli dobrými přáteli Ronalda Reagana, takže mi mohl potvrdit informaci, kterou jsem zaslechl z jiných zdrojů. Například jsem se setkal se dvěma lidmi, kteří byli s Ronaldem Reaganem během promítání filmu „Blízká setkání třetího druhu" od Stevena Spielberga. Tento film je vlastně dokument či dokumentární drama, protože většina z toho, co je ve filmu, pochází z dokumentů vojenského letectva, ke kterým Spíelberg tajně získal přístup na Wright-Pattersonově vojenské letecké základně. Ronald Reagan se obrátil k lidem, kteří se účastnili promítání tohoto filmu v Bílém domě, a řekl: „V této místnosti je jen velmi málo lidí, kteří vědí, jak pravdivé je to, co ten film líčí." Zprávu o této události mi předali dva nezávislí svědci.

Lidé si neuvědomují, že jeden ze stěžejních kontrolních prvků pro udržení celé věci v tajnosti je agresivní kultura peněz a korupce v Hollywoodu a velkých médiích. Je skrz naskrz prošpikována zájmy „národní bezpečnosti" stínové vlády.

Je jasné, že pokud jste někdo jako Burl Ives, znáte každého a každý zná vás. Jedno setkání vede k druhému, takže tímto způsobem jsem potkal mnoho celebrit. Co jsem se z několika takových setkání dozvěděl, bylo, že záležitosti UFO jsou otevřeným tajemstvím - lidé vědí, že je to skutečnost a že dochází k vraždám a dalším zločinům, aby se vše udrželo v tajnosti. Hollywood a celý film je odshora dolů prolezlý různými kontrolními mechanismy, které jsou postupem času čím dál mocnější a rozvětvenější.

Od mnoha lidí jsem se dozvěděl, že ve skutečnosti již nikdo nemůže udělat film na téma mimozemšťané, pokud nemá silný militaristický a xenofobní podtext. Od filmu jako „Blízká setkání třetího druhu" a „ET mimozemšťan" jsme se dostali k filmům jako „Den nezávislosti" nebo potrhlým dílům „Muži v černém" nebo „Mars útočí". Všechny tyto filmy mají jako téma mimozemskou invazi nebo vojenský konflikt. Skryté zájmy chtějí, aby byl veřejnosti vymyt mozek prostřednictvím tohoto typu propagandy o falešném „nepřátelství mimozemšťanů".

Hollywood a média obecně jsou těmi klíčovými kontrolními orgány.

Poté, co jsem naučil Dorothy, jak provádět protokoly CSETI CE-5, se jednoho odpoledne rozhodla, že je vyzkouší. Seděla na břehu moře v Anacortes ve státě Washington. Byla s jednou ze svých vnuček ... a náhle se objevilo UFO! Sem a tam se vynořovalo z mraků a komunikovalo s ní a předávalo signály. Její vnučka řekla: „Ach bože, podívej se na to!" A tak Dorothy poznala, že je schopna tohoto spojení a může navázat kontakt.

Během zemětřesení v Los Angeles, které se odehrálo v devadesátých letech, se Dorothy probudila kolem půl páté ráno pacifického času a sešla po schodech dolů. Když se podívala ven, uviděla, jak skrze okno v hale prochází zlaté světlo. Když vyhlédla ven, aby našla zdroj toho světla, spatřila přímo nad řadou stromů velký mimozemský koráb. Ocitla se v paprsku světla.

Okamžitě začala v duchu přijímat tuto zprávu: „Neobávej se, budeš v bezpečí, jsme stále s tebou, budeš ochráněna..." Okamžitě ucítila potřebu zavolat své nejlepší přítelkyni do Los Angeles. V té době právě došlo k zemětřesení. Ta žena řekla: „Ach, právě tu máme zemětřesení, ale nebudeš věřit, co tu je." Pak oznámila Dorothy: „Objevil se diskovitý koráb, ze kterého vyzařuje zlaté světlo, a já jsem v jeho světelném paprsku a přijímám zprávu, která říká: .Neobávej se, budeš v bezpečí. Jsme s tebou a budeš ochráněna."'

Byla to přesně tatáž zpráva v témže okamžiku vycházející z téhož korábu, která jim byla doručena pomoci zlatého světelného paprsku. Vypadlo to, jako by neexistoval žádný prostorový rozdíl a ten koráb byl v jednom okamžiku na dvou místech současně.

Dorothy mi zavolala a řekla, co se stalo. Řekl jsem jí, že může dojít k mnoha změnám ve světě, včetně velkých geofyzikálních a jiných změn, a že ti mimozemští lidé jsou s námi spojeni a pomohou nám stabilizovat Zemi a chránit lidstvo.

K zajímavému setkání došlo, když jsem byl v devadesátých letech pozván na Cambridgskou univerzitu, abych měl proslov během konference spolku MENSA, což je skupina lidí s vysokým IQ. Měl jsem velmi seriózní, obecnou, daty podloženou a vědecky orientovanou prezentaci.

Ke konci mé přednášky povstal jeden starší muž a řekl: „Musím vám oznámit, že jsem doktor ten a ten. Byl jsem v té a oné komisi, jsem v komisi britské vlády. A pokud by na tom, co říkáte, bylo něco pravdivého, musel bych to vědět. A navíc mi připadá nanejvýš skličující, že muž vaší inteligence mrhá svůj čas takovými bláboly!" Měl vystouplé žíly na krku a v tváři byl celý rudý. To všechno před stovkami lidí!

Já na to: „Se vší úctou, pokud existuje byť jen desetiprocentní šance, že je to pravda a že existují technologie schopné mezihvězdného cestování a mohou pomoci této planetě zbavit se znečištění či chudoby a na celé tisíce let vytvořit udržitelný svět, pak mi stojí za to dát v sázku svou kariéru a přinést jakoukoliv oběť. Další otázka?"

Malé post scriptum k této události: Měli jsme banket v jedné 7. těch obřích hal v Cambridgi, které jsou stále osvětleny loučemi a svíčkami. Když jsem z banketu odcházel, uslyšel jsem, jak za mnou někdo běží ... klap, klap, klap. Bylo to pár mladých vědců, kteří byli s tím starým vědcem, když ho tak rozrušila moje řeč.

Řekli mi: „Chtěli bychom se omluvit za chování doktora toho a toho." Odpověděl jsem: „To je v pořádku, v té přednášce jsem uvedl všechna jména a jsem na to zvyklý..." Oni zakroutili hlavou: „Ne, vy nám nerozumíte. Nebyl tak rozrušený proto, že by si myslel, že to není pravda, ale protože je význačný vědec a fyzik a hluboko ve svém nitru tuší, že to všechno je pravda, a to by znamenalo, že všechno, co ví, a všechno, co během své šedesátileté kariéry učil, byly žvásty!"

Ten muž si pomyslel: „Můj bože, pokud je to pravda - a já myslím, že tomu tak může být - pak všechno, co o vědě a fyzice vím, je pohádka a není dobrá ani pro vědu na úrovni mateřské školky!" A pokud je to pravda, pak ten fakt nezmění ani to, že jste význačný vědec z Cambridge.

S tímto jevem jsem se setkával znovu a znovu. Já byl tou nešťastnou osobou, která se musela setkat s lidmi jako Lord

Hill Norton či šéf národní kontrarozvědky či nějaký význačný vědec z akademie věd a podělit se s nimi o tyto informace. Jsou to důležití lidé na důležitých postech. A přesto se museli smířit s faktem, že existuje celý vesmír operací, technologií, věd a moci, které vůbec nepodléhají jejich kontrole. To bylo velmi znepokojivé.

Mnoho takových lidí si uvědomilo, že jsou pouhými pěšáky či kolečkem ve stroji, který vůbec neovládají - nebo nechtějí. Je velmi traumatické se to dozvědět, když si myslíte, že jste na tom, co považujete za vrchol kariéry a moci.

Existuje celé množství předvídatelných reakcí: hněv, popření, přijetí, strach.

V polovině devadasátých let jsem byl Radou ředitelů noetic- kých věd pozván, abych jim udělal krátký brífink. Byl tam zakladatel tohoto institutu společně s mnoha velmi prominentními lidmi. Prezentoval jsem jim svoji práci, naše zjištění, všechny důkazy. Bylo mezi nimi přítomno i několik lidí šířících dezinformace, kteří kdysi dělali na tomto poli dobrou práci, ale kteří byli později podplaceni a zkorumpováni zájmy tajných služeb.

Jeden takový posluhovač stínové vlády přednesl svoji prezentaci. Spustil: „To všechno je pouhý mýtus. Tu a tam někdo zahlédne ty malé světelné koule." Dokonale smetl ze stolu všechny ty nezvratné důkazy, o kterých kdysi sám psal. Bylo velmi zajímavé to sledovat. Já jsem tehdy vstal a uctivě jsem řekl: „Ach, je to naopak..."

On přišel se svým návrhem: „Samozřejmě, tyto věci vlastně neexistují ve fyzickém světě, protože jsou interdimenzní."

Já řekl: „Podívejte, interdimenzní nic neznamená, a navíc, i květina je interdimenzní, protože v sobě obsahuje vše, od fyzické skutečnosti květiny po astrální formu a světlo, které je v ní obsažené, po formu ideje květiny a po příčinnou ideu květiny. A skutečná vědomá inteligence, která ji vytvořila a která ji uchovává, je v ní stále přítomna. Takže všechno je interdimenzní. Neexistuje nic, co by nebylo."

Pokračoval jsem: „Podívejte se na své vlastní já. Uvnitř sebe máte otvor vedoucí do nekonečné Mysli a všech těch vesmírů, které jsou v ní obsaženy. Rovněž vlastníte takzvané kauzální tělo, jak mystici nazývají myšlenkovou formu toho, co jsme. A uvnitř vašeho fyzického těla je astrální tělo, které podporuje tělo fyzické - světelné tělo, ve kterém můžete létat v lucidních snech, ve kterém můžete létat do jiné doby. Lidská bytost je zcela interdimenzní či transdimenzní a obsahuje všechny jemné a nekonečné roviny stvoření až po tu hrubou, fyzickou. O čem se tedy bavíme, když řekneme interdimenzní? Otázkou je: Jsme ve spojení s dostatečným počtem dimenzí, abychom je dokázali vyjádřit? Podívejte, nějaký zasvěcenec v Indii je možná schopen dematerializovat své tělo a stát se neviditelným. Nebo je schopný zhmotnit třeba prsten nebo jiný předmět. Ale mimozemské civilizace jsou schopny dosáhnout téhož prostřednictvím spojení mentálních schopností s technologickými zařízeními. Takže fakt, že existují interdimenzní projevy mimozemských technologií, neznamená, ani že nejsou fyzické, ani že nejsou mimozemské. Není to otázka buď a nebo. Takový argument je podobný debatě, při které se lidé hádají, zda je pomeranč kulatý nebo oranžový, když ve skutečnosti je jak kulatý, tak oranžový."

Ten večer jsme byli pozváni na večeři Paulem a Dianou Templeovými. Byli to bohatí kapitalisté a měli velké pozemky vedle ranče George Lucase poblíž San Raphaelu v Kalifornii.

Večeře se zúčastnil i senátor Claiborne Pell. Senátor Pell byl ztělesněním toho nejlepšího z našich vůdců; byl to velmi osvícený člověk. Věděl, na čem pracujeme. Kdysi jsem pracoval s několika jeho lidmi a pobočníky. Tak jsme se spolu setkali v kalifornském San Raphaelu v tom domě na kopci.

Senátor Pell, Emily a já jsme prošli těmi ohromnými zdobenými dveřmi, které vedly na vnitřní dvůr. Rozprávěli jsme, zatímco nám nad hlavou svítily hvězdy. Senátor se na mě podíval přes své brýle s černou obroučkou a řekl: „Víte, doktore Greere, o tu věc se zajímám už mnoho let. Byl jsem v kongresu už v době, kdy byl kongresmanem i Jack Kennedy. Byl jsem v každé komisi, která tu věc zkoumala ... a nikdy jsem nedostal přímou odpověď." Pak se zeptal: „Byl byste ochoten přijít a udělat přednášku pro mé lidi a podělit se s námi o vše, co víte?"

„Ano, senátore, udělám to s největší radostí - můžeme to udělat kdykoliv," odpověděl jsem.

Jeho další otázka zněla: „Nechápu, proč mi nikdy nic neřekli - proč mě stále udržovali v temnotě?"

Pronesl jsem pár poznámek, které říkám i jiným lidem, když jsem tázán na to „proč". Odpovědět na otázku „proč" je vždy to nejtěžší a nejbolestivější. Skutečně. „Víte, senátore, je to do nebe volající hanba, protože na jedné straně jste tu vy, jeden ze skutečně osvícených členů senátu. Mohl jste udělat mnoho dobrého jako předseda senátní rady pro zahraniční vztahy. Ale byl vám dokonale odepřen přístup k celé té problematice těch nejvíce .zahraničních' vztahů." Když jsem to dořekl, ukázal jsem na hvězdy na obloze. Podíval se na mě, mrkl za svými brýlemi s černou obroučkou z rohoviny a řekl: „Víte, doktore Greere, obávám se, že máte pravdu."

Řekl jsem: „Ano! Vy a lidé jako vy by měli být předvojem lidské rasy, který dělá kontakt s tamtěmi lidmi. Měli by ovládat ty technologie a mít pod kontrolou naše vztahy s nimi, ale zatím to dopadlo tak, že nás o to všechno obrala ta ničemná kleptokracie. Po celou tu dobu, co jste byl v kongresu a senátu, vám byla odpírána možnost angažovat se v té nejdůležitější záležitosti tohoto století." Byl to velmi dojemný okamžik...

Cítil jsem, že je velmi důležité, aby senátor Pell pochopil, o co se hraje: není to jen o tom, aby věděl pravdu; je to o tom, že lidé jako on, lidé, kteří podle práva mají v této zemi ústavní moc a kteří by mohli celou věc dobře řídit a spravovat, jsou / této činnosti zcela vyloučeni. On a senátor Byrd a senátor Bryan byli odstrčeni a celá ta věc byla uzurpována a odejmuta legálnímu dohledu a kontrola připadla ničemné ilegální tajné skupině.

Někdy, když mluvím pro tisk, tak jsem tázán: „Vědí někteří členové kongresu o tom, co se děje, a jsou součástí té skupiny, která se snaží vše udržet v tajnosti?" Ano. A my víme, o koho se jedná. Jedna z osob, která hraje při zatajování klíčovou roli a má velkou kontrolní moc při blokování těchto informací na úrovni kongresu, je důležitou postavou v senátu. Dřívější kalifronský kongresman George Brown, který je nyní již mrtvý, též spolupracoval s touto skupinou a jako člen vědecké a technologické komise byl zodpovědný za udržování nečinného status quo. Existují i další lidé, kteří spolupracují na utajení, jako například dřívější předseda House Intelligence Committee (komise tajných služeb) a současný ředitel CIA Porter Goss. Poslal jsem mu důležité informace přes jednoho člena našeho týmu, který je jeho blízkým osobním přítelem.

Faktem je, že stačí mít v této instituci pouze pár kontrolních bodů a utajení je zaručeno. Tito tajní hráči pak chodí za svými kolegy z kongresu a říkají: „Mám přístup k těm nejtajnéj- ším informacím, ale nic z toho není pravda." Sdělení pro jejich kolegy: Lidé lžou.

Během let se tato tajná vláda dopracovala k tomu, že si drží pár svých agentů v klíčových kontrolních orgánech v různých institucích, a tím udržuje celou věc v tajnosti a udržuje současný pořádek skryté vlády. Totéž lze říci o každé důležitější zemi na světě, každém důležitějším parlamentu a každém z hlavních světových náboženství. Stejně tak jsou infiltrovány akademické a vědecké komunity.

Během téhož výletu jsem navštívil domov Y. H„ neuvěřitelně duchovní ženy s čistým srdcem, která je původní nakladatel- kou důležitých knih s novými myšlenkami. Stala se naší velkou podporovatelkou. Její manžel, který díříve pracoval v armádě, o všech těch věcech ví. Vedli jsme spolu dlouhou a zajímavou debatu o UFO.

Jedna z věcí, které mi Y. H. řekla, bylo, že se během let spřá telila s mnoha lidmi, kteří byli tajně zapojeni do těchto typů projektů. Znala Andriju Puhariče, Marcela Vogela z IBM a další lidi s ohromnými vědomostmi - ovšem jejich poznání bylo použito k posílení technologií v rukou té stínové tajné celosvětové korporace. Znala i další lidi, kteří hráli dvojí roli při získávání informací a jejich předávání lidem u vesla, teprve odsud se pak informace šíří k veřejnosti, a to často v podobě dezinformací.

Jedna z takových postav je i fyzik, který se zaobírá point- -zero energií. Ten řekl paní Y. H., že ví, že v současné době existují funkční zařízení jak na volnou energii (free energy), tak na point-zero energii, avšak tento muž je agentem NSA a námořní tajné služby. Poté, co jsem mluvil s těmito vědci, mi bylo skutečně řečeno, že onen muž je špionem tajných služeb.

Přesto něco, co objasnil paní Y. H., je příčinou mého hlubokého soucitu s lidmi v jeho postavení. Zároveň však cítím i jistý odpor. Ten muž říkal, že si velmi přeje, aby pravda vyšla na světlo a ta k Zemi šetrná energetická zařízení začala být obecně používána, ale je přesvědčen, že kdyby o tom začal mluvit, byla by jeho rodina a děti zavražděny. To je běžné téma.

Cílem projektu Disclosure je shromáždit lidi, kteří mají odvahu pramenící z jejich přesvědčení, aby vytvořili tým - a říci pravdu! Když je lidí celá skupina, skýtá jim to jak bezpečí, tak důvěryhodnost. Nicméně mnoho lidí z těchto tajných stínových projektů, které jsme kontaktovali, mi řeklo: „Chci vyjít s pravdou ven, ale rád bych zde na Zemi dýchal vzduch alespoň dalších třicet let." Jejich strach je silnější než jejich smysl pro povinnost a tuší, že kdyby promluvili, byly by z nich chodící mrtvoly.

Také jsem se setkal s kongresmanem Christopherem Co- xem, současným šéfem Bezpečnostní komise. Tento muž je na úzkém seznamu lidí, kteří mohou být kandidáty na prezidenta Spojených států za republikánskou strana. Tento muž, který vystudoval Harvard, je zářným příkladem kalifornské Oran- ge County a je členem mnoha klíčových komisí. Jeden přítel a podporovatel CSETI, který zná kongresmana Coxe a který je řídícím pracovníkem IBM v Orange County, ho požádal o schůzku.

Krátce poté, co jsme se setkali, Cox řekl: „Nepochybuji, že je to pravda, přestože jsem o tom nikdy neslyšel, a to jsem byl v několika velmi důležitých komisích." Tak jsem mu pověděl o všech těch důležitých lidech, se kterými jsem se setkal a kteří byli zcela mimo mísu, přestože měli mít všechno pod palcem, takže je to zcela běžné téma.

Připomínám, projekt Diselosure není jen odhalením pravého stavu věcí milionům lidí na internetu a v CNN, ale také vyjevení pravdy lidem jako Christopher Cox, kteří to skutečné potřebují vědět.

Někdy k těmto setkáním a kontaktům docházelo poněkud tajemně. Občas jsem zajel do nějakého města, lehl si na postel ve svém hotelovém pokoji a položil si otázku: „Bydlí zde někdo z těch, se kterými potřebuji mluvit?" Vstoupil jsem do medita- tivního stavu a nechal svou pozornost putovat k někomu, s kým jsem se měl setkat. Pak jsem uviděl nějakou konkrétní osobu a rozhodl jsem se: „Půjdu na to konkrétní místo a zeptám se, zda tam ten člověk je."

Tak jsem tam zašel a toho člověka tam vyhledal. Byl tam! Uviděl jsem, že je přesně takový, jakého jsem ho zahlédl v meditaci. Ten člověk mi obvykle poněkud vágně řekl: „Připadáte mi povědomý." Já na to. „Ano, opravdu?" Pak jsme spolu mluvili a nakonec vždy padla otázka: „No, a co bych měl udělat?" Já jsem vždy naplno řekl, co od nich očekávám. Bez výjimky pokaždé řekli něco jako: „Pracuji v SIAC - mezinárodní korporaci pro aplikaci vědy - a ani nevíte, jak blízko jste pravdě. Povyprávím vám, co jsem věděl..." Tímto způsobem jsme získali informace od desítek důležitých zdrojů z řad tajných služeb.