Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Pojmenuj své pocity. Dvanáct kroků na cestě uskutečnění - krok 3.

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • deep

Každý z nás má svůj sen. Ne žádné obyčejné přání plné touhy, ale skutečný, ničím nespoutaný a neomezený Sen, který činí náš život Životem, dává mu řád a smysl. Naplnění tohoto Snu se rovná naplnění našeho života. Darovat to nejlepší ze sebe bez očekávání, co dostaneme nazpět. Odevzdat to, čím jsme, ve prospěch toho, čím se můžeme stát...

Každý z nás má všechny prostředky k naplnění svého snu. Každý z nás může uskutečnit to, co chová ve svém srdci. Někdy stačí impulz, drobné povzbuzení, aby všechno zapadlo na své místo a nám se zjevil cíl a smysl.Jistý šlechtic měl sluhu. Přes dvacet let sloužil ke spokojenosti svého pána, rychle a ochotně vykonával všechny úkoly, bez řečí plnil jeho rozmarná přání. Vždy byl dobře naladěný a každé ráno na pánovu otázku: „Jak se dnes máte, Jeane?" odpovídal se stejným úsměvem: „Velmi dobře, pane, děkuji za optání." Jaké tedy bylo pánovo překvapení, když svého sloužícího jednou v době jeho volna zastihl na městském rynku a on na obligátní otázku, jak se má, neodpověděl úsměvem a tradiční větou. Místo toho se zašklebil a odsekl: „Jak se asi tak můžu mít, když mi teče do světnice, žena umírá na nevyléčitelnou nemoc a moji jedinou dceru svedl největší sukničkář ve městě?"

Další den na zámku čekal pána opět starý známý usmívající se sloužící v přesně padnoucí livreji a s překotnou ochotou plnit svěřené povinnosti. Když se pán poněkud nejistě zeptal, jak se má, hned vesele odpověděl, že velmi dobře. Pán, celý zmatený, si sloužícího bedlivě prohlížel.

„Milý Jeane," promluvil konečně, „to bys nevěřil, co se mi stalo. Včera odpoledne jsem na městském rynku potkal muže, který jako by ti z oka vypadl. Ale jaký nezdvořák to byl a hulvát, to si nedokážeš představit."

„Odpusťte, pane, že vám budu odporovat," promluvil sluha se vší pokorou, „já si to představit dokážu. Ten muž jsem byl totiž skutečně já."

„Opravdu? Jak je ale tedy možné-"

„Abyste tomu rozuměl," dal se sloužící do vysvětlování. „Pokud jsem zde na zámku, jsem povinen usmívat se a plnit všechna vaše přání. Za zdmi paláce jsem však svým pánem jenom já sám a nikdo mi nemůže zabránit, abych naplno projevil své pocity. Jinak řečeno: zámek rovná se úsměv, za to jsem placen a to také dělám, jak nejlépe umím. Mimo zámek jsem hlavně manžel a otec. Jenom šílenec by se usmíval, když jeho nejbližší trápí nemoc nebo smutek."

Jak se cítíš právě na tomto místě? Je ti příjemně? Cítíš se jako doma nebo se naopak cítíš ohrožený? Máš strach? Cítíš radost nebo obavy? Chce se ti smát nebo bys raději plakal?

Prostě a obyčejně pojmenuj své pocity. Bez soudu, bez snahy jakkoliv je měnit.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře