Facebook Twitter RSS

Rusko, volby a informační bezpečnost

  • putinx
Návrat Vladimíra Putina je přirozeně hodnocen především podle toho, co se v uplynulých letech stalo. Pozoruhodné je ale i to, co se nestalo. Nestalo se, ač to mnozí experti s jistotou předvídali, že by se během funkčního období prezident Dmitrij Medveděv rozkmotřil se svým premiérem. Kolik bylo předpovědí, že se Medveděvovi ve funkci hlavy státu zalíbí tak, že se bude chtít v Kremlu udržet za každou cenu – což především znamená, za cenu odstranění Putina... Taková je prý lidská povaha.

Pravda, dějiny znají mnoho příkladů duumvirátů, kdy ten, kdo byl vyzdvižen, zlikvidoval toho, kdo jej vyzvedl. V povědomí lidí je i obraz triumvirátů, které skončily válkami a absolutní mocí jednoho. V Rusku se navíc mnozí cíleně snažili vytvořit atmosféru, v níž by to byl Medveděv, kdo zablokuje návrat dlouhodobě démonizovaného Putina. Tato propaganda nevyrůstala z lásky k Medveděvovi – prezident opravdu mohl zkomplikovat Putinovi cestu k třetímu prezidentství.

Nestalo se. Někteří informovanější ovšem upozorňovali, že mezi prezidentskou a premiérskou kanceláří je velká rivalita. Taková je úřednická povaha. Pravděpodobně i tato skutečnost přispěla k tomu, že Putinova kandidatura byla oznámena už koncem listopadu, aby se neštěpily síly v předvečer voleb do dumy. Podstatné je ale něco jiného: znovu se potvrdilo, že v Rusku vládne stmelený tým, kde nespornou autoritu Putina doprovází společná představa o potřebách, slabostech a síle země.

Už podruhé byli všichni překvapeni oznámením prezidentské kandidatury za tento tým. Minule se do poslední chvíle diskutovalo, zda prezidentským kandidátem po Putinovi bude Sergej Ivanov, Dmitrij Medveděv nebo někdo další. Dokud se v prosinci 2007 neobjevilo Putinovo prohlášení o podpoře Medvěděvovi kandidatury, nikdo netušil, jaké rozhodnutí uvnitř onoho týmu padlo.

Jaký to je kontrast ve srovnání se situací v době vlády Borise Jelcina! Tehdy se z kanceláří vyneslo i to, co se nestalo – nemluvě o tom, že na mnohých kremelských rozhodnutích se podíleli i „přátelé Ruska" v zahraničí. Je možné uvádět mnoho čísel, které ukáží, co se po příchodu Putina před 12 lety podařilo a co ne. Je tu například jeden údaj, který ukazuje změnu sociálního klimatu v nejširším slova smyslu: 

průměrná délka života poprvé v Rusku přesáhla 70 let; po rozpadu Sovětského svazu se propadla u mužů pod 58 let. Rusko už nepředstavuje onu „černou díru", o které psal Zbigniew Brzezinski v knize Velká šachovnice. Rusko dosáhlo loni růstu HDP + 4,1% – který ze států G8 má dnes takový růst? Jestliže se dnes Evropská unie utápí ve veřejném dluhu ve výši téměř 90 % HDP a dluh USA překročil 100 % HDP, ruský dluh činí necelých 9 % HDP. To vše se odráží v růstu důvěry podnikatelů, kteří nejsou závislí na informacích z českých veřejnoprávních masmédií: meziroční růst zahraničních investic v Rusku dosáhl loni + 33,3 %.

A to je jedna ze zásadních proměn Ruska: po příchodu Putina tato zem postupně obnovuje informační svrchovanost. Přestává být závislá na západních mediálních agenturách a expertech. Ti v dobách jelcinovského rozkladu získali téměř úplný monopol na interpretace dokonce i vnitropolitických událostí v Rusku.

S příchodem Putina se zvýšila informační bezpečnost Ruska, což zásadně komplikuje ovládání demokratických procesů ze zahraničí. To však je základ suverénního politického rozhodování. A elementární předpoklad toho, že ten, kdo v prezidentských volbách zvítězí, dokáže toto vítězství i uhájit. Neboť na východ od starých států Evropské unie musí každý volební vítěz ještě obstát pod ostrými útoky. Tyto výpady nebývají vždy motivovány láskou k lidským právům.

Až příliš často jsou vedeny těmi, kdo své sobecké zájmy a nenaplněné ambice dokáže schovat za faktické či uměle vyvolané nejasnosti kolem hlasování, které jsou tak časté v prostoru od Krupky na Teplicku až po Floridu. 

zdroj: http://www.publica.cz/index.php/tubepublica/hotspot/997-rusko-volby-a-informacni-bezpecnost.html

 

podporte-width