Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Kdo je osobnost, která stojí v čele Řádu národa? A proč přitahuje zejména "ulici".

Hodnocení uživatelů:  / 17
NejhoršíNejlepší 

Několik měsíců působí na naší politické scéně nové politické hnutí Řád národa. Jeho zakladatel se nezdržoval s procesem registrace a schvalování, ale jedním tahem ovládl již existující a popravdě bezvýznamný spolek VIZE 2014. Zájem médií se však překvapivě nesoustředí ani tolik na hnutí, jako na jeho předsedu Josefa Zicklera. Má to své dobré důvody, které se pokusíme zanalyzovat.

  • vime-kdo-je-osobnost-ktera-stoji-vcele-radu-naroda-a-proc-pritahuje-zejmena-ulici

 

V naší zemi se skoro každý předseda politického subjektu bojí označení „nacionální“. Nikoliv Josef ZICKLER. Ten to o svém subjektu prohlásil na prvou dobrou a bez jakýchkoli zábran. Je pravdou, že celé prohlášení bylo následně zjemněno spojením konzervativní nacionalismus. Jenže, buď pan předseda ztratil pojem o čase, místě a společnosti, nebo je hráč a dobrodruh. Možná je obojí. Zatímco vůdci ostatních stran mají většinově osypky už při pouhé zmínce o nacionalizmu v jejich straně a v tom okamžiku se mění v absolutně nechápající maskoty, Zickler klidně prohlásí: „Jsme konzervativní nacionalisté. Našimi zásadami jsou vlastenectví, rodina, tradice a historie.“

To se tedy loutkovodičům z EU líbit nebude. Nemůže se to líbit ani kapitánům velkých politických uskupení. Proč? Mohli by se totiž dostat do euroevropské nelibosti. Vezměte si jen krásné divadlo na téma uprchlíci. Povinné kvóty ne, ne a NE!! No a pak si jich vezmeme „dobrovolně“ raději víc. A už se na nás v tom Bruselu, prosím, nezlobte. To bylo nutné představení pro naše voliče. A co teprve, kdyby vyschly proudy tak milovaných dotací?

Zpátky k našim prvním oficiálním nacionalistům dneška. Historicky posledním velkým představitelem konzervativního nacionalistického proudu byl francouzský prezident a generál Charles de Gaulle. Pro porovnání současné konzervativní nacionalistické strany Josefa ZICKLERA a strany typicky neonacionalistické se dá vybrat subjekt Tomia Okamury. Jak oba předsedové deklarují své zaměření?

Nebojují proti islámu, ale proti ekonomickým imigrantům

Zicklerovi nacionalisti nebojují proti ISLÁMU, ale proti ekonomickým imigrantům. Ti jsou sice shodou okolností v současnosti většinově islámského vyznání, ale to je teď. Jak se asi zachová, až se sem povalí vlna uprchlíků ze zničené Ukrajiny? Okamurovci jsou v SPD proti ISLÁMU. Okamurova strana brojí proti zneužívání dávek Romy. Zicklerovci stojí proti všem, kdo zneužívají dávky. Obrázek si udělejte sami. Hlavně kdo je alibista a bojí se přiznat ke své politické cestě. Možná, že si Tomio Okamura ani nevšiml, že je vlastně liberální nacionalista. Nebo není a používá pouze nacionalistické proklamace?

První rozsáhlejší článek o guru vlastenců, pardon nacionalistů, Josefu Zicklerovi otiskl v nedávné době časopis Týden. O předsedovi Řádu národa se v něm čtenáři ale moc nedozvěděli. Spíše jen proklamace o člověku, který je obestřen tajemným mlčením. I proto je dobré pídit se po nových věrohodných informacích. Je jich poměrně dost.

I podle Rudého práva byl považován za kontroverzní osobu. Proč?

Jednou z hlavních etap života Josefa Zicklera byla práce u SNB a později u Policie České republiky. Již před rokem 1989 byl, i dle článků tehdejšího Rudého práva, kontroverzní osobou. Dovolil si bez jakýchkoli zábran zakládat vyšetřovací spisy na pracovníky tehdejších OV a KV KSČ a další prominenty.

Zřejmě pro svůj nekonvenční přístup „padni komu padni" byl přeřazen z odboru hospodářské kriminality na násilnou trestnou činnost. I zde, podle informací získaných od bývalého pracovníka krajské správy, ve své zásadě říkat každému svůj názor přímo nepovolil, i když šlo o nadřízené. O tom, že jeho služební působení bylo skutečně nekonvenční a kontroverzní, svědčí fakt, že po stranické linii to dotáhl nejdál na pouhého mnohaletého člena SSM a dlouhověkého „jenkandidáta“ KSČ. To při jeho hodnosti a funkčním zařazení svědčí minimálně o velké zarputilosti. Ovšem i o jiných důvodech, proč ho na funkci „držet“. V letech 1991 a 1992 veřejně kritizoval nucený odchod kriminalistů-specialistů pro jejich dřívější členství v KSČ. V tuto dobu zasáhl v jeho prospěch tehdejší ministr vnitra Václav Ruml. Uvolil se zařadit rebela na OTPS MV ČR (Odbor tělesné přípravy a sportu Ministerstva vnitra ČR).

Civil, řádové uskupení nebo též jiná „služba“ ?

V roce 1994 odešel major ZICKLER oficiálně do civilního sektoru. Ovšem to je okamžik, kdy se vše začíná ještě vice zamotávat. Jedni tvrdí, že odešel od policie k úplně jiné službě, kde setrval ještě několik let (údajně až do roku 2004). Druzí prohlašují, že se skutečně stal civilistou, který ovšem již v té době byl významnou osobností řádového uskupení. Koneckonců dokonce oboje může být zároveň pravdou.

Obě teorie potvrzují množství nadstandardních kontaktů ZICKLERA. Jsou přinejmenším výjimečné i z pohledu úspěšného politika. Zde je nutné zmínit, že mezi „horními deseti tisíci“ není moc těch, kteří by se ke kontaktům s Josefem Zicklerem hlásili. Na základě osobní zkušenosti vím, že po nějaké době připustí možnost, že pro ně tento muž není úplně neznámou figurou. To je tak vše. Co těmto úspěšňákům vadí na Zicklerovi? U některých je přitom zcela zřejmé, že na něj mají nějaké vazby. Zjistil jsem, že jde o zásadové a nekompromisní vystupování ZICKLERA vůči všem a každému. Tedy i vůči úspěšňákům, na což tito držitelé moci nejsou moc zvyklí.

Klíčem tajemství jsou informace

Tento stav souvisí s nejúspěšnější podnikatelskou aktivitou JOSEFA ZICKLERA. Fakta již uvedená v tisku, jako stavebnictví, pronajímání nemovitostí, služby a podobně, jsou pravdivá. Nicméně hlavní činností jeho týmu bylo/je? velmi speciální poradenství. V podstatě pokračoval ve své původní práci. Jeho tým prováděl v různých společnostech na přání akcionářů šetření podobná práci hospodářské kriminálky. Úkolem bylo zmapovat různé formy úniků a obohacování managementu na úkor majitelů. Minimálně dvě společnosti, které práci tohoto týmu zažily, patří k pilířům podnikání Antonína Charouze či Petra Kellnera, ale bylo jich mnohem více. Zde je skutečné jádro pudla moci tajemného předsedy - informace.

Lze konstatovat, že si kolem sebe vytvořil za dvacet let strukturu příznivců a podporovatelů. Ta dělá z tohoto muže ze Sokolovska ekonomicky silnou a nezávislou osobnost s perfektně propracovanou strukturou práce s informacemi. Navíc s vlastní utajenou skupinou řešící bezpečnostní otázky. Jeho vstup do politiky pak pro mnohé nebyl až takovým překvapením. Zasvěcení dokonce tvrdí, že celá věc má charakter dlouhodobě připravovaného plánu. Nelze opomenout možná tu nejdůležitější informaci, která mezi zasvěcenými neustále koluje. Kdo dál stojí za předsedou Zicklerem?

Teď nemáme na mysli tolikrát již proklamovaný Řád Strážců, ale někoho mnohem mocnějšího. K nutnosti zamyslet se nad touto otázkou mě vedla slova jednoho z lidí z okolí pana Zicklera: „Zickler není hazardní hráč, ale chladný realista, který předem kalkuluje situaci a kroky promýšlí do všech alternativ.“

Má Řád národa na vše říkat ano hnutí ANO?

Některé prameny uvádějí nadstandardní vztah s Andrejem Babišem. O hnutí Řád národa se mluvilo jako o uměle vypiplaném koaličním partnerovi, který bude bez nároků na cokoliv říkat ano ANO. Zicklerovo hnutí bylo v komentáři na fb nazýváno „Babišovou úderkou". Tato konstrukce však není příliš pravděpodobná. Oba páni jsou až příliš sebestřední a pocházejí každý z úplně jiného světa. Navíc Babišovi dnes bude s chutí přisluhovat kdokoliv, aby se mohl vést na vlně jeho úspěchu. Což vlastně Zickler nemá zapotřebí.

Další kolující spekulací je tvrzení, že kolem ZICKLERA vznikla silná skupina českých podnikatelů, kteří se deklarují jako národovci, ale nechtějí současnou politikou pošpinit sebe nebo své společnosti. Tato teorie má jistě racionální jádro. Ovšem o jaké podnikatele by mělo jít, je zatím zahaleno neprůhlednou tmou.

Do poslední teorie zapadají údajně velice významná spojení mimo území České republiky. Hovoří se především o Rusku a Izraeli. To však prý neznamená kontakty na proslulé ‚vory v zakoně‘, ale spíše na speciální přidělence na konkrétních velvyslanectvích.

Všechny výše uvedené skutečnosti dělají z Josefa ZICKLERA nepříjemnou konkurenci pro současnou politickou garnituru. A je přitom třeba se zaměřit též na jeho osobní vystupování.

Vynikající táborový řečník, ovšem s negativem projevu nepřístupnosti vůči svému okolí. Může být nekompromisním předákem jakéhokoli hnutí nebo politické strany, ale nikdy politikem tvořícím velké koalice. Neuznává slova jako kompromis, diplomacie či ústupek.

Nová naděje pro nevoliče?

Podle průzkumu, který v nedávné době proběhl rozborem respondentů zájmových sociálních sítí, se příznivci Zicklerova hnutí rekrutují především ze dvou oblastí.

Tu prvou a větší část tvoří chroničtí nevoliči. Především jde o příznivce z ulice, sportovišť, zájmových a spolkových organizací. Tito ortodoxní nevoliči si v něm našli svého reprezentanta. Podvědomě v něm poznávají jednoho z nich. ZICKLER totiž jednoznačně připouští, že ulice, tělocvična, střelnice a třeba psí útulek je jeho domov. Druhou, menší skupinu tvoří voliči přicházející od Tomáše Vandase a především od Tomia Okamury. U Dělnické strany jde o ty příznivce, kteří tuto stranu měli pouze jako alternativu, ale nesouhlasili se vším, co prezentovala. Teď dostali alternativu, která vlastně říká to samé, ale umně zabalené do pojmů vlast, rodina, tradice a jako třešinku dostávají k tomuto balíčku ještě duchovno.

„Temný rytíř“ se médií zatím straní

U příznivců SPD je to jinak. Opět jsou proklamace Okamury a ZICKLERA z větší části v základu stejné. Okamura je vyřkne a strhne dav k jednoznačné reakci. ZICKLER je spíše nabídne a dá jim reálný podklad. Nechá tedy svým příznivcům dojem možnosti vytvořit si vlastní dlouhodobější názor. Přecházejí tedy ti, kteří si chtějí ponechat dojem prostoru na vlastní pohled a kterým je v tomto případě bližší představa vlastního přemýšlení než reakce pomyslného davu. V případě, že by Zickler slevil aspoň částečně ze své pozice „TEMNÉHO RYTÍŘE" a šel více vstříc médiím a běžnému populismu, mohl by se skutečně stát součástí velké politiky naší země, kde by hrál nezanedbatelnou roli.

Jeho hnutí již získalo na sociálních sítích větší podporu než všechny ostatní „zavedené“ strany dohromady. A to díky cílené a mohutné propagandě z hesel, která jsou někdy provokativní, jindy kontroverzní, ale vždy pozitivní. Pokud by mu opravdu všichni jeho elektroničtí příznivci odevzdali hlas, má parlamentní zastoupení jisté. Oponenti mu vyčítají, že vtahuje do politiky ulici (prozatím elektronickou). Na to má břitkou odpověď - „Pánové, tahle ulice Vás živí, tak na co si stěžujete?“

V případě, že by to volič Zicklerovi umožnil, může se stát, že by to byla první opravdová jízda na české politické scéně.

Na závěr tohoto článku lze vyslovit dvě přání.

Za prvé vidět v jedné vládě Andreje Babiše jako ministra financí a Zicklera jako ministra práce a sociálních věcí. To by se děly věci! Pokud by to nevyšlo, tak aspoň diskuze v pořadu „Otázky Václava Moravce" v obsazení Babiš, Kalousek a Zickler… Již nyní se proslýchá, že by to stálo i za přerušení dovolené. Došlo by tam totiž prý asi úplně na vše, co by chtěl divák vidět a slyšet…

 

podporte-width

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře