Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Ondřej Mirovský: Bursíkův odchod zeleným pomohl ujasnit si, kde stojí

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Zelení nejsou ani pravicovější, ani levicovější než před odchodem Martina Bursíka, ale jsou schopni se lépe mezi sebou dohodnout, říká v profilovém rozhovoru pro Ekolist.cz Ondřej Mirovský. 

  • ondrej-mirovsky-bursikuv-odchod-zelenym-pomohl-ujasnit-si-kde-stoji

Strana zelených se cítí na české politické scéně jako jediný garant ekologické politiky, i když možná strana zůstane před branami parlamentu.Ekolist.cz: Jak jsou na tom zelení po odchodu Martina Bursíka a dalších členů?

Mirovský: Určitě jsme si dobře vydefinovali, kde vlastně stojíme a kam směřujeme. Martin Bursík se od doby, co byl zvolen do funkce místopředsedy, bohužel příliš nepodílel na fungování strany. To byl problém pro předsednictvo, jehož práce se příliš neúčastnil, a také pro členy strany, kteří Martina Bursíka volili na sjezdu. Místo profilování ekologického programu zelených se spíše zaměřil na vymezování vůči KSČM, k níž však SZ zaujala opakovaně jasný postoj. Samozřejmě postoj vůči komunistům je důležitý, ale máme řadu dalších skutečně podstatných témat, která řešíme a komunikujeme. Paradoxně strana si po jeho odchodu uvědomila, že se musíme držet politicky ve středu a najít rozumný komunikační kód k levicovější části naší strany.

Takže jsou teď zelení levicovější?

Ne, myslím si, že jsme se konečně posunuli tam, kde máme být. Jsme středová, liberální ekologická strana, která má ovšem i své levicovější křídlo. Nyní to doufám povede to k tomu, že budeme fungovat podobně jako němečtí Zelení. Ti mají část členů "realos", část ve středu a část "fundis", kteří mají tradici v levicovém aktivismu. Hlavně jsou ale schopní se dohodnout, kdo a jak bude co komunikovat a třeba na jakém místě kandidátky kdo bude. U nás v Praze to vedlo například k tomu, že je Matěj Stropnický na sedmém místě kandidátky.

Protože je příliš levicový?

Především proto, že tak dopadla demokratická volba kandidátky. Pražští členové zelených jsou tradičně spíše středoví, i když levicová část tu má viditelné místo. Ale hlavně je vidět, že jsme schopní se dohodnout a ne proti sobě jít, což se právě po odchodu Martina Bursíka daří. Je ale také pravdou, že s odchodem Martina ze zelených odešla výrazná osobnost, schopná velmi dobře komunikovat ekologická témata. Měl představu, že Stranu zelených musí primárně řídit ekolog.

A to už tak není?

Ekologická agenda je téma, které nám nikdo neodpáře a bude vždycky prvním bodem našeho programu a já osobně za to budu jistě bojovat. Sám jsem vystudovaný ekolog, a proto jsem také do Strany zelených vstupoval. Jsme ale politická strana a ne okrašlovací spolek. Velmi dobře vím, že nemůžeme být monotematičtí. Musíme prokázat zásadní kompetenci v ochraně životního prostředí, ale samozřejmě i v ostatních aspektech bytí na této planetě. Já sám jsem osmým rokem zastupitelem na Praze 7, ale přes všechnu snahu jsem se zatím k ekologickým tématům nedostal. Jsou prostě další témata, která trápí naší společnost. Proto pracujeme i na tématech jako jsou lidská práva, sociální problematika či protikorupční oblast.

Co je podle zelených nejdůležitější v jejich ekologickém programu?

Já osobně bych prosazoval komplexní ochranu krajiny, ale tím nejdůležitějším tématem nyní je kvalita ovzduší. Nemůžu se smířit s tím, že v Ostravě jsou osmkrát vyšší koncentrace některých jedovatých látek, než v podobných průmyslových lokalitách v západní Evropě. O to více nechápu, že kvůli redukci stavu Českého hydrometeorologického ústavu se snižuje počet měřících stanic. To jsou neskutečné kiksy, za které může rezort ministerstva životního prostředí pod vedením ODS. Naším primárním cílem v oblasti ochrany ovzduší je tedy co nejdříve dojít k novele zákona o ochraně ovzduší, kde by byly znečišťovatelé skutečně motivování snižovat znečištění.

Jak by to fungovalo?

Pokud nebudou schopni velmi výrazně zefektivnit svojí výrobu a snížit emise, tak budou muset platit poplatky. Míra by ale měla být tak motivační, aby spíše zmodernizovali technologie, než aby platili. Tím můžou i snížit své náklady na výrobu a zejména nepoškozovat zdraví lidí v celých krajích. Také chceme, aby se nepovolovala výstavba nových zdrojů, dokud znečištění nepoklesne alespoň na zákonnou úroveň. Aktuální studie celého česko - polského regionu ukázaly, že například v Polsku je trochu významnější vliv lokálních topenišť, zatímco na české straně je významnější vliv velkých zdrojů. Přesto chceme vedle modernizace výroby velkých producentů také další dotace na výměnu kotlů v domácnostech, tak, aby se vyčistil vzduch v malých obcích.

Ty by měly být plošné, nebo jen pro vybrané lokality?

Dovedu si představit, že by základní nabídka přes krajské rozpočty fungovala ve všech krajích. A v exponovaných oblastech, jako je Ústecký nebo Moravskoslezský kraj, by měly mít větší objem prostředků, aby se dostalo na všechny. Nesmíme udělat tu chybu, abychom si proti sobě poštvali nízkopříjmové skupiny, jako se to stalo například u zvýšení daňové sazby na uhlí, kde nenásledovaly ihned kompenzační opatření ve formě kotlíkových dotací.

Jak by v tomto směru měla fungovat Zelená úsporám?

Zelená úsporám dobře vystihla moment doby a je potřeba na ní dále pracovat, protože počet dobře zateplených domů není pořád dostatečný. A jedná se o obor s obrovským multiplikačním efektem, kdy každá miliarda veřejné podpory investovaná do energetické modernizace domů vytvoří až 1 000 pracovních míst. A proto je potřeba najít další peníze, aby byl potenciál úspor a zaměstnanosti maximálně vyčerpán. Zelená úsporám by mohla být třeba i na krajské úrovni, aby fungovala podobně jako kotlíkové dotace a mohla být blíže potřebám lidí, včetně schopnosti vnímat i sociální kontext těch, kteří na tom nejsou finančně nejlépe.

Jak by takový systém mohl zachytit právě ty nejchudší obyvatele?

Nejchudší občané mají často problém vůbec s tím, že se o podobných programech nedozvědí nebo nejsou schopní v nich reálně participovat. Dokážu si představit poradenskou organizaci, která by dostala drobný grant a jezdila by do obcí a obešla domy přímo v obci. A nabídla jim pomoc s tím, že pokud dokáží nízký příjem, mohou dosáhnout třeba na 80 % dotaci. Program, jako je Zelená úsporám, může celkově pomoci i znevýhodněným krajům, kde může přinést práci místním lidem, kteří třeba doplácejí na krizi jiného oboru. Příkladem za všechny mohou být hrozící problémy po uzavření dolu Paskov.

Navrhujete zákon o energetické náročnosti. Jak by měl vypadat?

My jsme se připojili k Velké výzvě Hnutí Duha a chceme prosadit zákon, který by měl stanovit roční tempo pro snižování emisí skleníkových plynů – konkrétně o 2 %. Zákon by měl být propojen na mnohé další zákony a politiky, například na ochranu ovzduší, kde by měl motivovat velké podniky k modernizaci, měl by řešit financování programů jako je Zelená úsporám z prodeje povolenek, měl by řešit i odpadovou politiku, materiálovou náročnost, úspory v dopravě apod. Je to poměrně složitý systém, který nebude jednoduché vyjednat, ale cítím u některých stran jistou vstřícnost k tomuto komplexnímu návrhu. Česká republika by se měla mnohem aktivněji připojit k politice snižování emisí skleníkových plynů. ČR v současné době v klimatické politice nedělá skoro nic, navíc strany jako KSČM nebo ODS tvrdí, že to není náš problém, ale problém velkých producentů emisí jako je například Čína.

Jak by se ten systém měl vyhodnocovat?

Nejdůležitějším krokem a také indikátorem změn je zásadní proměna energetiky, postupné omezování těch nejméně efektivních uhelných elektráren, které budou nahrazovány zdroji obnovitelnými. Vlastně musíme také projít kritickou debatou, proč máme být jedním z největších vývozců elektřiny v Evropě. Modernizace a zvyšování efektivity průmyslu dále povede k nižší spotřebě elektřiny a možnosti snižování celkové produkce elektřiny, což se ale logicky kříži s komerčními zájmy provozovatelů, kteří chtějí jen těžit, pálit uhlí a exportovat elektřinu. Zvýšení efektivity průmyslu a energetiky bude měřitelné postupným absolutním snižováním množství emisí. Ve finále snížení energetické náročnosti povede doufám i k ukončení tlaku na prolomení limitů těžby a tím dostane celý Ústecký kraj novou naději a impuls.

Jsou zelení pro zachování uhlí pro teplárenství?

Je to určitý logický mezistupeň před tím, než se významně projeví efekt zateplování a teplárenství přejde na masivní využívání biomasy či energie ze slunce. Počítáme i s budováním malých výtopen / kogeneračních jednotek na biomasu v menších obcích. Využití uhlí v teplárnách je mnohem efektivnější než v elektrárnách, ale ekonomicky se bohužel dnes více vyplácí pálit uhlí pro výrobu elektřiny a proto není úplně jednoduché uhlí přesměrovat právě do teplárenství a tím i zasáhnout do fungování volného trhu. Ale cesta by se jistě našla. V této souvislosti je nutné zmínit, že tlak na prolomení limitů vůbec nesouvisí s uhlím pro teplárny. Ve stávajících limitech je ho s rezervou dost minimálně na 25 let.

Jak by měla vypadat budoucí podpora obnovitelných zdrojů?

Ještě by měla nastat kritická debata například o tom, co se přesně stalo ve fotovoltaice, a to na úrovni vlády, parlamentu, ČEZ a Energetického regulačního úřadu a celkově rehabilitovat tento segment energetiky, neboť přes všechny porodní bolesti jsou obnovitelné zdroje jediným udržitelným a čistým zdrojem energie. A dobře přeci víme, že v solárním průšvihu byla fotovoltaika jen pouhým nástrojem pro neuvěřitelné příjmy úzké skupiny lidí. Abychom nyní maximálně využili potenciál obnovitelných zdrojů, tak musíme fotovoltaiku dostat na střechy, nejen domů, ale i průmyslových objektů.

Dnes jsou panely na zemědělské půdě a solární elektrárny jsou ve vlastnictví velkých majitelů, ale mělo by to být naopak. Nutné je také využít net-metering, protože domácí fotovoltaika se vyplácí i bez jakékoli dotace od státu. Takže lidé si mohou vyrábět elektřinu sami a pokud ji nepotřebují, mohou dodat do sítě. A naopak si elektřinu vzít, když třeba nesvítí slunce. Nikdo nikomu nic neplatí, tedy pokud odběr ze sítě není vyšší, než to, co sami dodáte. To se dá udělat obratem ruky, na Slovensku to funguje. A základní investice je někde kolem dvou set tisíc korun. Tady je důležitý i nástup elektromobilů, v jejichž bateriích je možné ukládat přebytečnou elektřinu. To je i ukázka, jak proměnit i mobilitu, protože dobíjení baterií aut přímo z domácích fotovoltaických systémů je velmi efektivní, neboť nevyžaduje posilování distribuční sítě. Už se těším, jak manažeři místo ježdění k pumpám, budou své elektromobily zapojovat do svých domácích sítí. To bude řešit i emise z aut a sníží závislost na dovozech paliv ze zahraničí.

Další obnovitelné zdroje jako rozumné projekty věrných farem, geotermální systémy či malé bioplynové stanice by měly znovu získat podporu formou výkupních cen a víme, že to bude podpora pouze v řádu jednotek miliard, které lze ušetřit například zastavením podpory pro kontroverzní spalovny odpadu.

Investice do moderní přenosové sítě stejně musí proběhnout. Jak na to?

Vzhledem k nástupu obnovitelných zdrojů v Německu to je potřeba udělat. A my se musíme rozhodnout, zda chceme vytvořit novou železnou oponu a budovat přepěťové transformátory za dvě miliardy nebo budeme s Němci spolupracovat a více se propojíme do jejich sítě a budeme se snažit využít třeba část potenciálu jejich obnovitelných zdrojů. My dnes vyvážíme elektřinu bez přidané hodnoty, ale rozhodně je lepší díky elektřině něco vyrobit a to vyvážet. Tady se pořád bojuje o soběstačnost, ale soběstačnost jsou přeci místní obnovitelné zdroje a ne jaderné elektrárny závislé na dovozu paliva z Ruska. V Evropském kontextu je jasné, že přenosové distribuční sítě se musí proměnit ze sítí postavených na velkých centrálních zdrojích na inteligentní systémy, které budou schopné maximálně využívat potenciál především sluneční a větrné elektřiny, efektivně řídit poptávku a zapojovat i potenciál akumulace. Ve finále se vůbec nebráním možnosti, že budeme nakupovat část elektřiny z OZE pro potřebu ČR na trzích.

To už míříte ke Státní energetické koncepci. Jaká by měla být podle zelených?

Nám obecně vadí, když nejsou alternativy. A stávající koncepce je daná jedním jasným, temelínským směrem. Při přípravě navíc gradovala kampaň proti obnovitelným zdrojům. Takže současný návrh není potřeba ani přepracovat, ale rovnou vyhodit a napsat nový, který zohlední energetické směřování v Evropské unii i u našich sousedů, zejména v Německu a Rakousku. Základem našeho návrhu je maximálně využít potenciál obnovitelných zdrojů, maximalizovat úspory a využít obrovský prostor pro snížení energetické náročnosti českého průmyslu, ale otázkou je, co s jadernými bloky. Rozhodně jsme proti jakýmkoliv úvahám o nové výstavbě bloků, která je primárně ekonomickým hazardem. Stávající bloky buď nechme dožít, pokud dokáží splňovat ty nejpřísnější bezpečnostní standardy, nebo je postupně vyřazujme jako v Německu. Utlumení jaderné energetiky podporují také zkušenosti s brutální těžbou uranu, která zanechala nezvratné škody na české krajině. Již jsem zmínil nutnost kritické debaty o uhelné energetice, kde se musíme zbavit nejméně efektivních zdrojů, uhlí dočasně přesměrovat do teplárenství a vyhodnotit, co nám vlastně přináší export elektřiny. Já ho považuji za zcela zvrácený.

V programu slibujete podstatně snížit biologickou složku komunálního odpadu. Jak?

Díky platbám podle objemu, čím víc vytřídíte, tím méně zaplatíte. Protože třeba systém, který nyní funguje v našich městech (barevně odlišené kontejnery na papír, sklo apod.) není úplně ideální pro vyšší motivaci ke třídění. Mnozí prostě říkají, že to mají moc daleko. Proto myslím, že je potřeba lidem nabídnout možnost třídění bližší, než je teď. Třeba v Belgii funguje systém sběru odpadů tak, že se třídí a sbírá přímo v pytlích u domů a ne v kontejnerech s tím, že v různé dny se odvážejí různé složky odpadu. Čili v pondělí papír, v úterý plasty a podobně.

Finančně to vychází podobně jako u nás, ale efektivita je podstatně vyšší, i když to v Bruselu někdy vypadá po ránu dost „bordelózně". Takže aktuální debata by měla jít směrem k možnostem prevence vzniku odpadu, vyššímu třídění a ne k ukvapeným plánům na budování spaloven, abychom nemuseli třídit. Obecně je problematika odpadů hned po ochraně ovzduší druhým tématem, které musíme v parlamentu nadhodit.

Jak by měla vypadat klimatická politika?

Česká republika žádnou klimatickou politiku prakticky nedělá, v rámci ministerstva životního prostředí byl klimatický odbor téměř zdevastovaný. Bytostně s tím souvisí otázka, co dělat s naší krajinou. Zda se ČR v rámci adaptací připojí k betonářské lobby a bude chtít budovat obří hráze, což my samozřejmě nechceme.

Co tedy zelení navrhují v rámci krajiny jako opatření?

My bychom rádi šli cestou prevence, kterou obsahuje například návrh zákona o snižování emisí skleníkových plynů. Ale z pohledu dopadů na naši krajinu musíme dělat zásadní kroky i v přizpůsobování, protože změny už probíhají. Dopady jsou viditelné a i laik vidí, že povodní je příliš mnoho a sucha jsou podivně dlouhá a mohou mít fatální dopady. Chceme jít do vyšších úrovní povodí, zvyšovat retenční schopnosti krajiny, zlepšovat kvalitu mokřadů, zvyšovat pestrost krajiny, což může jít někde i cestou rychlorostoucích dřevin v rámci pěstování biomasy, která se pak zase sklidí. Stejně tak musíme dát prostor vodě, aby se mohla rozlévat, tedy dát prostor suchým poldrům, ale dokážu si představit i umožnit lidem přestěhovat se, protože je jednoduší dát jednou nějakou částku na to přestěhování ze záplavové zóny, než každých deset let opravovat domy, které už žádná pojišťovna nepojistí.

Vůbec koncepční práce s krajinou je tragická. Musíme najít řešení, jak výrazně zlepšit retenční poměry krajiny a její odolnosti vůči povodňovým vlnám a zároveň nejít cestou lití tuny betonu, což by se některým podnikatelům líbilo. Je to na meziresortní vyjasnění kompetencí a možná i na nový poradní orgán při úřadu vlády - něco jako Rada pro krajinu.

Zaujala mě myšlenka krajinotvorných offsetů, co to je?

Stejně jako v Praze, když pokácíte strom, tak musíte jinde zajistit náhradní výsadbu. Když někdo zastaví novou plochu, měl by zajistit rekultivaci jiného území, což by mělo ušetřit náklady státu. Naším cílem je ale primárně využít zdevastované plochy (tzv. brownfieldy pozn. red.) i tím, že se převede dotační politika právě na podporu projektů na zdevastovaných plochách. Dnes se bohužel staví i do zásoby. Firma území zabetonuje a čeká, co dál. Nikdo dnes neví, zda nebude do budoucna potřeba mnohem více kvalitní půdy právě pro pěstování potravin v extenzivnějším režimu, jako náhrada za nižší využívání průmyslových hnojiv. Kvalitní zemědělská půda je naším národním bohatstvím a kdekoliv vidím nově vznikající sklad na místě orné půdy, tak je mi velmi smutno.

V budoucnu se tak nejvíce obávám dalšího růstu právě komerční výstavby v naší krajině, zatímco rezidenční mi připadá, že v okolí měst spíše stagnuje. Aktuální politika hl. města Prahy například počítá se zahušťováním města a developeři na to reagují. Komerční výstavba je dnes bohužel silně navázaná na dopravní infrastruktuře kolem dálnic. Nebezpečí to představuje třeba pro krajinu na sever od Prahy směrem na Německo, kde až dojde k propojení D8, tak je tam velký potenciál kolem Kralup a před Lovosicemi, kde mohou vznikat nové komerční areály. Tomu se dá zabránit jedině zvýšením poplatků za vyjímání zemědělské půdy z fondu, jejichž výnos by se investoval právě do rekultivací, tedy pokud se nám nepodaří prosadit krajinotvorné offsety. Ty by rekultivaci přímo nařizovaly developerům.

Zelení slibují podporu zahrádkářství. Jak by měla vypadat?

Podpora zahrádkářství je hrozně důležité pro města, protože může omezit vylidňování měst na víkendy. V České republice je velmi rozšířené chataření, které je postavené na individuální automobilové dopravě. Zahrádkářství může vytvářet nový fenomén živého města přes víkendy, ale i přes týden. A podpořit se to dá tím, že zahrádkářům dáte jistotu, že město nájemní smlouvu nevypoví, nebo případně za rozumných podmínek může pozemky prodat a v územních plánech zůstane zahrádkářská kolonie.

Má podle zelených vzniknout zákon o Šumavě? A jak by měl vypadat?

No, zákon Šumava vlastně nepotřebuje, ale pro politický klid a konsenzus v rámci České republiky by bylo dobré ho mít i proto, abychom zabránili tomu, co se stalo v roce 2011 při kácení v prvních zónách. My rozhodně nechceme připravovat návrh zákona ve spolupráci s firmami, které chtějí v parku těžit nebo stavět lanovku, ale ve spolupráci s obcemi. Což je ta nejobtížnější věc, protože obce a místní nás často považují za lidi, kteří chtějí celou oblast zakonzervovat a přitom si neuvědomují, že největší hodnotou Šumavy je právě to, že v evropské kulturní krajně máme malé území, které žije svým přirozeným vývojem. Samozřejmě chceme také spolupracovat s vědci, na jejichž postoje se poslední tři roky kašlalo.

Naším cílem je mít maximálně celistvé plochy prvních zón, které ponecháme spontánnímu vývoji. Je jasné, že aktuální lesní porosty jsou zatížené monokulturním pojetím a také nevhodnou věkovou strukturou lesa, ale právě ponecháním spontánních procesů bude vznikat nový mnohem pestřejší, a věkově více strukturovaný les, který bude ve finále mnohem odolnějším lesem. Mnozí místní lidé jsou ale přesvědčení, že kácení je nejlepší i z hlediska jejich pracovních pozic, přestože za blokády byla velká většina lesních dělníků např. z Rumunska a oni musejí za prací dojíždět někam jinam v ČR.

Nechceme rozhodně do cenných oblastí Šumavy pouštět lanovky či jiné prvky tvrdé infrastruktury. Šumava to nejsou Tatry nebo Alpy, ale úžasný prostor, kde se dá mnohé zvládnout i pěšky a mnohem pokorněji si užít přírodu, než jen vyjet někam lanovkou, koupit jídlo a pohled a zase se hnát někam jinam. Obecně chceme na Šumavě dosáhnout veřejného konsensu v tom smyslu, že zde bude národní park, který ponechá část ploch zcela spontánním procesům, zapojí místní obyvatele, kteří budou participovat na cílech parku a budou třeba rozvíjet udržitelné formy turismu. Ideální bude, až místní budou hrdě ukazovat turistům, že příroda může fungovat sama, bez těžařů.

Doporučeno Starnou zelených k publikování...

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře