Takže: Iluse, že zvolíme dokonalou sympatickou vládu, která udělá vše, co mají jednotlivé „naše“ strany v programech, je skutečně ILUSÍ!
Podíváme-li se totiž na strany, které se do sněmovny patrně dostanou (a v jakých poměrech), musí být každému jasné, že dosavadní marasmus bude tím či oním způsobem pokračovat i nadále. To není škarohlídství – to je jen velmi, velmi pravděpodobný fakt. Nevidíme tu nikde Churchilla, de Gaula či Orbána – vidíme jen vůkol nejrůznější třesoucí se Beneše, spíše však ještě jen pouze Dubčeky či rovnou všeho schopné Biľaky!
Tudíž v těch volbách nám, jako obyvatelům této země, jde tedy o co? Nu, o to, aby kombinace Biľaků a Dubčeků pokud možno vládla co nejobtížněji – a současně dej Bůh ne moc dlouho.
Takže jde o to, aby v parlamentu byla skupina poslanců – a pokud možno co největší – která zkomplikuje stávajícím subjektům co to půjde sestavení takové vlády, která bude pokračovat v dosavadní cestě k tyranii. K tyranii na úrovni byrokratické diktatury, která už tu panuje již hrozným způsobem a současně k tyranii, v níž budeme zaplaveni zločinci, kteří si sem budou jezdit z Německa „na lov“ našeho klidu v našich ulicích, zatímco nás samotné bude náš stát sekýrovat za krabičku od jogurtu v kamnech či za prodej mrkve na chodníku bez EET.
O toto nyní jde! Ne o to, kdo mi je či není sympatický; koho mám či nemám emocionálně „rád“.
Je to pragmatická a jasná úvaha, která vede k přání, aby po těchto volbách pokud možno vládu nikdo z „tradičních“ profláknutých stran sestavit jen tak lehce nemohl.
Čím hůře se bude příští vládě po příští sobotě vládnout (tedy, pokud se budou muset opírat o většinu jen jednoho koupeného hlasu – či o tichou vratkou dohodu s některou vydírající oposiční stranou) – tím pro nás pro všechny lépe. A tím méně zla do dalších, a věřme, že co nejbližších, voleb takový kabinet napáchá!