Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Koho a proč bych (ne)volil na Hrad (díl 4.): Vysloužilí hoši

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

  • schwarzenberg_spici

Čím více v české společnosti rezonují mocenské spory soudců a státních zástupců a čím jsou tyto spory nepřehlednější a neprůhlednější, čím více se rozevírají nůžky subjektivního vymáhání spravedlnosti, když na jedné straně stojí právo lehce a efektivně vymahatelné, postihující drobnější přestupky a trestné činy a na straně právo obtížně vymahatelné, kde se však jedná často o ty nejzávažnější trestné činy s miliónovými až miliardovými škodami, tím méně člověka překvapuje volání lidí po změně.

 

Lidé se však většinou nechtějí na případné změně nějak angažovaněji podílet, trávit čas roznášením letáků či přesvědčováním druhých. Chtějí, aby se našel někdo dokonalý, koho jednorázově zvolí a pečení holubi jim pak budou létat přímo do otevřených úst. Tady ovšem hrozí, že lidem zůstanou pouze ona otevřená ústa, na což jsem upozorňoval ve svém článku, nazvaném Správní hoši. Varoval jsem před slepým následováním idolu, který po zvolení není povinován svým voličům ničím a který se může výrazně odklonit od jakýchkoli demokratických principů. Neupínejme se na jednoho člověka, jeden člověk systém nemění, jeden člověk nám nepomůže.

V tomto dílu se chci zaměřit na kandidáty, jež bych zahrnul pod označení Vysloužilí hoši. Jedná se o zkušené politiky, kteří se v politických vodách pohybují již dlouho a média jim dávala dostatek prostoru být lidem na očích, ať v pozitivním či negativním světle. U lidí nakonec hlavně bodují ti, kteří jsou vidět a slyšet, ti, kteří jim na obrazovkách televizí a monitorech počítačů zdomácní.

Jedním z nich je Karel Schwarzenberg, kolem jehož osoby se utvořil téměř kult. Pravice (konkrétně TOP09) ho použila v parlamentních volbách jako svého maskota s tím, že v médiích byl prezentován jako určitá kombinace slušného a správného hocha. Hlásí se k Evropské Unii (bohužel však k té její tváři, jež je spjatá s politikou sociálních škrtů a redukcí sociálního státu), hlásá boj proti korupci, je jedním z mála, kdo evidentně nepotřebují „hrabat", když je knížetem a stojí za ním poměrně značný majetek. Je zastáncem menšin, ale neváhá vypustit občas i nějakou tu větu, jež se příslušníků menšin může dotknout, a jež by někomu jinému s blahosklonným přivřením očí neprošla. Je vcelku jedno, jak co myslel, pokud nevystupuje jako bavič, ale ztělesňuje v médiích ministra vlády, neměl by se uchylovat k výrokům, jimiž se někdo může oprávněně cítit poškozen. Aneb „Qod licet Jovi, non licet bovi" (Co je dovoleno Bohu, není dovoleno volovi). Takový člověk dává lidem najevo zcela jasně: „pro mě platí jiná kritéria, než pro vás ostatní".

Presidentem republiky by měl být někdo, kdo si umí svá ústa pohlídat a kdo bude v první řadě myslet na dobré jméno své země. Také by to měl být člověk, který se sice ve svých názorech dokáže vyvíjet a někam posouvat, který ale zásadně nemění kabát svého přesvědčení. Do roku 2007 byl členem ODA, v září 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí za Stranu Zelených a v červnu 2009 se stal předsedou přípravného výboru nově vzniklé strany, TOP09. Když nějaká strana ztratila svůj politický vliv či zanikla, našel si nějakou perspektivnější.

Při bližším pohledu však pokulhává také deklarovaný zásadový postoj vůči korupci. Těžko si představím v roli hlavy státu člověka, který ve chvíli, kdy by ho média vláčela za zjištění faktu o podplácení úředníka, aby restituční kauza dopadla v jeho prospěch pokud možno hladce, s bezstarostností jemu vlastní, tuto okolnost přizná. Z možného vyvrhele je rázem správný chlapík, prostě sympaťák. Nebezpečí tu je hlavně v precedensu vnímání práva, kde se vyskytuje „zanedbatelný úplatek" versus „velký úplatek". Úplatek je jednou úplatkem a na podstatě nelegálního skutku jeho výše či motivace s ním spojená nehrají žádnou roli. President republiky by neměl lidem ukazovat, že existuje „právo" a „právo" a že jsou zde různě nastavené metry.

Hlava státu by měla být pro lidi čitelná a neměla by mít svou tvář napůl (či zcela) zahalenou. Je-li kandidát na presidenta členem nějaké uzavřené společnosti (Bilderberg), musí počítat s nedůvěrou části občanů a s výskytem konspiračních teorií, jakkoli iracionálních. Presidnet by však měl občany stmelovat a měl by být pro ně čitelným.

Velmi rozporuplné je jeho počínání na poli mezinárodním. President republiky by sice neměl mít v utváření zahraniční politiky státu výraznější slovo, nicméně ji do určité míry ovlivňovat může. Karel Schwarzenberg je člověk, který se na jednu stranu hlásí k „evropanství", na druhou však patří mezi první z těch, kdo se vyjádřili pro uznání samostatného Kosova. To je akt z hlediska mezinárodního práva přinejmenším velmi nešťastný a je podtržením mocenské zvůle jedněch států vůči suverénnímu státu jinému. Na jiném místě jsem již komentoval podání ruky pánů Fischera a Thaciho, což jsem odsoudil právě z hlediska postoje k právu. Člověk napojený na organizovaný zločin a spojený s válečnými zločiny včetně genocidy by neměl být ostatními uznáván a přijímán.

Pan Schwarzenberg navíc během svého působení v Nečasově vládě nechal uzavřít některé konzuláty ve strategických afrických a latinskoamerických zemích (např. Demokratická republika Kongo, Keňa, Venezuela, Kostarika), čímž mohl poškodit zájmy České republiky.

Schwarzenbergovi v očích mnohých lidí pomáhá fakt, že to je muž se vztahem k půdě a přírodě. Že je vnímán jako dobrý správce a že působil v Topolánkově vládě za Stranu zelených. Zkrátka ekolog, jakého pohledat. Jak prvního listopadu 2007, tak druhého února o rok později hlasoval tento muž jako zástupce České republiky proti návrhu, aby jednotlivé členské země OSN a relevantní mezinárodní organizace hledaly dopady použití zbraní a munice z ochuzeného uranu. Ve druhém případě již byl představitelem Strany zelených, jejíž pozice ke schvalovanému dokumentu byla diametrálně odlišná.

V případě restitucí majetku se pan Schwarzenberg dostal do sporu mezi českým a rakouským právním pojetím v otázce dědických práv po biologických rodičích v případě adopce, navíc v dospělosti (to české zákony neumožňují). President České republiky by neměl být v pozici někoho, kdo svými soukromými kauzami zpochybňuje český právní systém.

Je potřeba si také uvědomit, že K. Schwarzenberg je určitým symbolem současné vládní politiky. Je spojen s tzv. reformami, jež nic nereformují, ale destruují dosavadní zdravotnický a sociální systém včetně systému vzdělávacího. Jestli by tato vláda šla nějak pojmenovat, pak by se jednalo o vládu všeobecné privatizace a právního rozkladu.

Lidé mají tendenci zapomínat, a tak se již příliš nepamatují na zásadovost pana Schwarzenberga v kauze Čunek, kdy vyhrožoval, že z vlády odejde, když se pan Čunek vrátí. Pan Čunek se vrátil, pan Schwarzenberg zůstal a vše jelo veselo dál. A zůstává i v této vládě s Věcmi veřejnými. Podobné výhružky odchodu, navlas shodné výsledky. Takovéto chování nehodnotím z hlediska přirozené autority případné hlavy státu jako příliš šťastné.

Z vysloužilých hochů není pan Schwarzenberg zdaleka sám, kdo chce své politické zkušenosti přetavit do prezidentské funkce. O totéž se budou snažit i silně stranicky profilovaní P. Sobotka a M. Němcová, které spojuje přesvědčení, že lidé, kteří někoho svázali a pak podřezali a kteří zabili při loupežném přepadení pokladníka, se mají vyznamenávat, protože doba byla zlá. Už toto hrubé porušení norem právního státu – vraždit svázané je zakázáno i ve válkách – obhajovat tyto vraždy je morálně nepřípustné a jejich oceňování nevím, jak bych pojmenoval, by podle mě mělo oba kandidáty z volby vylučovat. Mimochodem, pan Schwarzenberg se nijak proti ocenění bratrů Mašínů za hrdinství nevymezil, naopak, souhlasil s ním.

Z bývalých politiků budou kandidovat ještě např. Miloš Zeman, jenž se velmi silně angažuje v protiislámských náladách, kdy všechny muslimy zahrnuje pod jednu nálepku – nebezpeční, a možná Zuzana Roithová, europoslankyně za KDU-ČSL (působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů). Bývalý premiér a bývalý eurokomisař, Vladimír Špidla, zřejmě kandidovat nebude, neboť ho ČSSD jako svého kandidáta nominovat nebude. Je otázka, sehnal-li by padesát tisíc hlasů, každopádně média mu před lidmi vyrobila krajně nepopulární tvář. Jeho kandidaturou tedy netřeba se více zabývat.

Na závěr shrnu, proč bych nevolil hochy (dívky) ani „slušné", ani „správné", ani „vysloužilé". Všechny tři skupiny mají jednoho společného jmenovatele: touhu po moci a vidinu pozice, kde neexistuje odvolatelnost zvoleného. Slušní hoši hrají na svou bezúhonnou image a v rukávu mají kartu morálky. Dokonalý obraz však při bližším pohledu bledne. Správní hoši mají zase nakročeno k manipulaci davem a k cestě k diktátorství. Vysloužilí hoši již většinou předvedli, co dovedou. Jenže funkce presidenta republiky není odpočinkem za zásluhy, respektive neměla by jím být. I když na Hradě se musí klimbat slastně a nerušeně, zvláště v parném létě.

Marek Řezanka - člen Hnutí za přímou demokracii

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře