Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Již 25 let žijeme v kapitalismu (zamyšlení nad uplynulým čtvrtstoletím) II

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

V letošním roce si připomínáme již 25. výročí počátku restaurování kapitalismu v Československu, které započalo tzv. sametovou revolucí. Ta stála na počátku výrazných společenských změn.

Většina lidí tehdejší změny u nás přivítala. Mnozí se domnívali, že to dobré co v minulosti fungovalo, zůstane zachováno a to špatné a nefunkční nahradíme novým, lepším a výkonnějším. V roce 1989 také skoro nikdo nemluvil otevřeně o obnově kapitalismu, ale spíše o vylepšení socialismu.

  • jiz-25-let-zijeme-v-kapitalismu-zamysleni-nad-uplynulym-ctvrtstoletim-ii

Výroky, které stojí za připomenutí

To, že řada vysokých státních a stranických činitelů před rokem 1989 věděla o tom, že situace našeho hospodářství není zcela růžová a je nutno učinit zásadní opatření pro zlepšení, může svědčit i tento dnes již opomenutý výrok předsedy vlády ČSSR Ladislava Adamce. Nic na tom nemění ani to, že uvedená slova byla pronesna v době, kdy do začátku převratu zbývaly již jen desítky hodin. V úterý 14. listopadu 1989 na schůzi Federálního shromáždění řekl Ladislav Adamec kromě jiného i následující: „Kořeny dnešních problémů jsou dlouhodobého charakteru. Léta narůstající, ale neřešené potíže hluboce poznamenaly nejen stav ekonomiky, ale i vztah lidí k socialistickému státu, pracovní morálku a myšlení … Mimořádně vážný až havarijní je stav v údržbě a opravách bytového fondu…Mnoho starostí máme s nízkou výkonností stavebnictví….Výkonnost československé ekonomiky je nadále neuspokojivá, produktivita práce nízká a výrobní spotřeba vysoká. Vyrábíme stále málo kvalitně a draho.“ (Rudé právo 15.11.1989).

V analýze ideologického oddělení KSČ z druhé poloviny roku 1989 vyplývaly některé zajímavé údaje svědčící o vážnosti situace a zvyšující se nespokojenosti občanů a panujícími poměry a pomalým tempem přestavby: „zvyšovala se nespokojenost lidí se stavem hospodářství, 65% respondentů žádalo rychlejší postup společenské přestavby, 67% vyjadřovalo vážné výhrady k činitelům, kteří proces přestavby řídili a dvě třetiny pochybovaly o jejich schopnosti dovést přestavbu do konce.“ (citováno z knihy Záhady 17. listopadu 1989).

Připomeňme ale také pro úplnost popisu situace naší společnosti před rokem 1989 analýzu mise Světové banky, která u nás na žádost federální vlády v květnu roku 1990 vypracovala zprávu ke stavu tehdejšího hospodářství: „V mnoha ohledech jsou československá ekonomická opatření v posledních dvaceti letech relativně dobrá. Příjmy na hlavu stále stoupají. I vnější a vnitřní stabilita je udržována. Zjevná inflace je menší než 2 %. Nezaměstnanost skutečně neexistuje. Sociální ukazatele země ukazují relativně dobrý obrázek. Dostupnost obyvatelstva ke zdravotním službám, dostatečná doprava, služby v péči o děti a možnosti rekreace jsou působivé. Celkový standard vzdělávání zůstává vysoký. Nakonec bezpochyby má Československo poměrně malé vnější zadlužení.“ (Jak to bylo doopravdy 1989-2010, kolektiv autorů).

A ještě jeden zajímavý výrok, tentokrát od Tomáše Bati. Ten řekl v roce 1987 tehdejšímu vysokému činiteli KSČ Rudolfu Hegenbartovi při jeho návštěvě v Kanadě toto: „Československo není chudá země. Jste zemí bohatou, prakticky bez dluhů…Máte hodně pohledávek. Já bych vám je mohl pomoci získat zpět.“ (citováno z knihy Záhady 17. listopadu 1989).

Mnohé problémy se nejen nevyřešily, ale ani neřeší

Náš Parlament dnes bohužel není tvořivou dílnou vysoce vzdělaných a charakterních osob, odkud vycházejí kvalitní a potřebné zákony, ale spíše žvanírnou, která slouží ke slovním exhibicím arogantních politiků a která produkuje velké množství legislativních zmetků. Dodnes není schválen zákon o obecném referendu. Občané se tak od převratu nemohli osobně vyjádřit k žádné podstatné problematice jako bylo například rozdělení Československa, privatizace klíčových průmyslových podniků, vstup do NATO, církevní restituce nebo případné umístění vojenské základny na našem území. Naše země se stala ekonomicky až příliš silně závislá na Německu, vyklidily jsme trestuhodně východní trhy. Nemáme žádnou významnou českou banku, náš tisk ovládl až na pár vyjímek cizí kapitál. Po roce 1989 začal u nás nově také vycházet bulvární tisk, vznikly soukromé rozhlasové stanice a soukromé televize. Jejich úroveň je většinou dost mizerná, ale slouží svým majitelům jako slušný zdroj příjmu hlavně z reklamy, bez ohledu na úroveň svých zpráv a vysílání. Nastoupila také nová skutečně velká éra hazardu v podobě vzniku tisíců heren a sázkových kanceláří, různých loterií. Řada našinců v nich i dnes marně zkouší zbohatnout, jelikož vědí, že poctivou prací v našich poměrech zbohatnou většinou opravdu nelze a často žel ani důstojně žít. Zdravotnictví se stalo byznysem, kde na první straně není zájem o zdraví pacienta, ale diktát zdravotních pojišťoven a zisk farmaceutických firem. Tyto rozhodují o kvalitě o rozsahu zdravotní péče, což je pro pacienty velmi špatná zpráva.

Po roce 1989 skončilo na indexu mnoho levicových publicistů a spisovatelů. Knihy některých z nich byly dokonce narychlo vyřazeny z již připravovaného tisku, někdy i skartovány. Mnohé knihy, dnes nepohodlných autorů, zmizely i z veřejných knihoven. Začalo být v módě býti antikomunistou a hanět vše minulé. Dnešní režim si dokonce vytvořil i zvláštní Ústav pro kádrování minulosti, lidově zvaný ÚSTRK. Tato instituce není nezávislým vědeckým pracovištěm, ale značně zatuchlým ideologickým nástrojem, jehož pracovní metodou je zejména antikomunismus a účelová skandalizace minulosti a vybraných osob. Toto nemá ani v rámci zemí EU obdoby. Dnes je namístě hovořit již o zločinech kapitalismu, jelikož údajné i skutečné zločiny minulého režimu byly již široce a mnohokráte popsány.

Je smutnou realitou, že dnešní režim nevyřešil žádný podstatný problém současnosti (ještě horší je skutečnost, že snad ani není vůle problémy řešit) jako je vysoká nezaměstnanost, korupce, problematika sociálně nepřizpůsobivých osob, stále rostoucí veřejný dluh, cenově dostupné bydlení pro mladé rodiny apod. zato se naše vláda činí v servilní poslušnosti mnoha nesmyslů, které nám diktuje Brusel. Ať už se týkají další legislativy, která ještě více znepřehledňuje náš už tak dost nesrozumitelný právní řád nebo zahraniční politiky zaměřené proti Rusku, Číně a vůbec všem, kteří chtějí jít a také jdou vlastní cestou bez ohledu na diktát nadnárodního kapitálu, který dělá z lidí otroky a ze států jakési novodobé protektoráty.

Ne, prostého člověka opravdu nezajímají uměle vytvářené pseudoproblémy, zda poslanec Filip měl či neměl jet do Ruska, že Zeman řekl do rádia pár vulgárních slov nebo že socani vytvořili v jednom městě v severních Čechách koalici s Dělnickou stranou, ani opilecké bláboly páně Kalouska a knížecí rady od lidí, kteří vůbec nechápou s čím vším se dnes potýká prostý člověk. Člověka dnes zajímá zda má a bude mít práci, zda bude dostatek školek pro děti, zda bude řádně fungovat místní nemocnice a škola nebo o kolik se zase zdraží základní životní potřeby či zda z důchodu poplatí všechny nutné životní náklady apod. - to jsou skutečné problémy, které lidi zajímají.

Karel Kryl stále aktuální

Karel Kryl řekl v roce 1993 na adresu listopadu 1989 následující: „Listopadová revoluce se rozjela neobyčejně sympaticky, byla to revoluce ducha a duší. Avšak vzápětí se z ní stala revoluce guláše a peněz. Nejvíce ji, podle mne, poškodily dvě věty: Nejsme jako oni a Špinavé peníze neexistují. Ten dnešní guláš je horší než ten husákovský, protože se odehrává pod pláštíkem demokracie a svobody. Ohrožuje charakter národa s dopadem daleko tragičtějším, než si dokážeme představit. Ono se v téhle zemi vyplácí být gaunerem, gangsterem, členem mafie a nevyplácí se být slušným člověkem“. (Kronika polistopadového vývoje, listopad 1989 – leden 1994, S. Ravik). Pokud se kolem sebe rozhlédneme, zjistíme nepochybně, že tato slova jsou vlastně do značné míry stále aktuální, a to i s odstupem více než dvaceti let. Dnes již navíc došlo k přímému a jasně viditelnému propojení médií, byznysu a politiky v tak velkém měřítku, že ohrožuje i nezávislost veřejných institucí a svobodu slova.

Dnešní poměry vyžadují v mnohém rychlou a zásadní nápravu. O tom, že dnešní situace je vážnější, než si mnozí myslí, mohou svědčit opět slova F.R. Čecha. Tedy člověka, který po listopadu nakoukl do velké politiky a vydal o poměrech v ní svědectví natolik upřímné, až z něj mrazí. Viz záznam z televizního pořadu Na plovárně z roku 2013.



">www.youtube.com/watch?v=SDBjZihS89g

Velmi výstižná jsou zejména jeho slova o naší politice jako o dvou či více partách, jejichž hlavním cílem je se přetahovat o balík peněz. Tento popis je trefou do černého. Tímto je naprosto precizně řečeno, ač se to mnohým nemusí líbit, že tzv. systém parlamentní demokracie byl zredukován na pouhou rvačku několika organizovaných skupin, pod zástěrkou údajného plnění politických programů, jejichž hlavním cílem je se napakovat, dosadit své lidi do vlivných funkcí, přihrát spřáteleným firmám veřejné zakázky a ovládnout veřejné sdělovací prostředky, které mají důležitý úkol odvádět pozornost od skutečných problémů a vytvářet tak iluzi demokratické společnosti, kde jsme si údajně všichni rovni co do práv a povinností. Třešničkou na dortu pak mají být instituce typu Ústavního soudu, prý zcela nezávislého na politické moci, což je více než k smíchu nebo ombudsmana, který i kdyby chtěl v individuálních případech skutečně mírnit zvůli v některých křiklavých případech porušení např. sociálních a občanských práv, nemá stejně žádné pravomoci. Dnešní systém je pouhou účelovou dělbou moci, kde i ten nejposlednější ministerský úředník a řadový redaktor České televize plní svoji roli ve hře, kde hybatelé stojí většinou (až na pár silně viditelných vyjímek) mimo politiku, ale zcela ovládají naše životy. Přesně ve stylu všeříkajícího výroku z jedné známé popřevratové komedie: „Tak a teď si Vás koupím všechny.“

Na co bychom neměli zapomenout

Některé banky či kampeličky po převratu vznikly jen pro to, aby brzy zkrachovaly a pár jedinců se napakovalo. V drtivé většině případů skončili tito podnikaví velkozloději bez trestu, zato drobným střadatelům zbyly jen oči pro pláč. Dnes u nás již nemáme žádnou významnou českou banku. Zahraniční vlastníci podniků, bank a obchodních řetězců většinu zisků z naší země v hodnotě desítek miliard ročně odvádí pryč, aniž by u nás tyto prostředky dále investovali. Tímto potom tratíme všichni, zejména ti méně majetní. V důsledku odvodu zisků z naší země se pak nedostává prostředků nejen na investice, ale i na veřejné služby nebo vyšší penze. Po roce 1989 jsme zcela nesmyslně opustili východní trhy, které pak rychle obsadilo Německo, Francie a jiné země. Stejně necitlivě se rušila i obchodní zastoupení na našich ambasádách. S odstupem času vidíme, jak obrovské to byly chyby. Žijeme dnes v kapitalismu se vším, co k němu patří. Péče o zdraví se stala byznysem, stejně jako nouze v podobě lidí, kteří si potřebují vypůjčit peníze na životně nezbytné potřeby, jako jsou léky či zaplacení operace. Pokud dlužíte malou částku, přijde na vás exekutor, pokud dlužíte miliardy, zaplatí je daňoví poplatníci – i to je dnešní kapitalismus.

Nouze, chudoba, kriminalita, korupce, bezdomovectví, nezaměstnanost, lichva, rasismus, bezohledný individualismus, šíření polopravd, tendenčních a zkreslených informací a antikomunismu prostřednictvím veřejnoprávních i soukromých sdělovacích prostředků, úpadek kultury a morálky – to jsou jen některé základní charakteristiky dnešní doby. Naštěstí u nás stále žije dost obyčejných poctivých lidí, kteří nejsou lhostejní k těm, kdo třeba přišli o střechu nad hlavou nebo o práci. Pro řadu lidí jsou hodnoty jako solidarita, spravedlnost a slušnost nedílnou součástí jejich jednání a nikoliv jen prázdné fráze. Máme mezi námi poctivé podnikatele, kteří svou firmu vybudovali z ničeho, zaměstnávají řadu dalších lidí a řádně platí daně. Máme u nás aktivní vlastence, kteří udržují národní tradice. I dobré kumštýře, co svoji práci nedělají jen pro co největší zisk. Máme poctivé úředníky, pedagogy i lékaře, kteří svou práci berou jako poslání a snaží se ji dělat ze všech sil opravdu pro lidi a ne jen pro peníze. Stejně jako pracovníci v sociálních službách, kteří přes svou náročnou práci patří k nejhůře odměňovaným profesím. Což jen ukazuje na skutečnost, koho si naše společnost váží a kým pohrdá. Máme na druhé straně i církevní papaláše, kterým jde v prvé řadě nikoliv o spásu hříšných duší svých bližních a šíření křesťanské lásky, ale spíše o hmotné statky a osobní moc. Nemluvě o úplatných novinářích sloužících svému majiteli tím, že popírají pravdu a manipulují veřejným míněním.

To samé platí o našich politicích, někteří z nich si z politiky udělali jen dobrý byznys pro sebe a své kamarády. V každé době však platí a tedy platí to i dnes, že pouze poctivá práce, ať už v kterémkoliv oboru, přináší hodnoty pro celou společnost. Současná garnitura ale podle všeho není schopna učinit nic pro zásadní zlepšení poměrů u nás a řešení skutečných problémů, které občany pálí (vysoká nezaměstnanost, sociální situace řady důchodců, absolventů škol, kteří nemohou najít uplatnění, stále rostoucí veřejný dluh, rozkrádání veřejných zdrojů, vymahatelnost práva, atd.). Žádná změna nikdy nepřišla a nepřijde sama od sebe. Důležitá je především silná veřejná poptávka po změně a především pak odvaha vystoupit z mlčícího manipulovaného stáda. Jisté je, že nespokojenost veřejnosti s politikou a poměry obecně je dost velká. Cesta na Národní třídu je ale volná (pokud se zas nechystá nějaká pseudodemonstrace pražských elit a příslušníků zlaté mládeže proti Zemanovi nebo proti Putinovi). Že by tedy opět zbývala již jen otázka, kdy to zase praskne?! Na to si ale každý musí odpovědět sám.

Bc. Miroslav Pořízek

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře