Jan Schneider: Oportunistická debolševizace senátora Štětiny

Podrobnosti

Z domova / Politika|

13. červenec 2011|

Jan Schneider|

19126 x

Senátor neusiluje o ukončení, ale pozastavení činnosti KSČM, dokud neodstraní například název strany a adoraci marx-leninistického násilí. Možná by bylo naprosto nejpříhodnější, kdyby si senátor Jaromír Štětina za trest sám pozastavil vlastní frenetické aktivity.

Ministerstvo vnitra vypracovalo analýzu právních důkazů pro zákaz Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM). Nedávno o tom referovaly Lidové noviny a týdeník Reflex. Podle nich jeden z iniciátorů procesu, na jehož konci by měl být soudní zákaz komunistické strany, senátor Jaromír Štětina, však odmítá skeptický závěr této analýzy.

Autorem analýzy je Karel Bačkovský, který se spolupodílel na vládním návrhu na rozpuštění Dělnické strany. Dle jeho vyjádření ministerstvo vnitra vycházelo z rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla Dělnická strana rozpuštěna. V něm byly specifikované aspekty, které musejí být splněné, aby byl důvod zasáhnout proti politické straně.

Ostré výroky politiků v Parlamentu na pozastavení činnosti strany nestačí. Musí jít o aktivity politické strany jako takové, nikoli o excesy jednotlivců. Proto resumé analýzy vyznívá skepticky: „Program strany v kontextu projevů jejich představitelů, příznivců, oficiálních materiálů či webových prezentací neodůvodňuje závěr, že právní kroky vůči KSČM by mohly mít naději na úspěch."

Senátor Jaromír Štětina však říká na toto téma věci, které je nutno ocitovat doslova: „To, o co usilujeme, není ukončení, nýbrž pozastavení činnosti KSČM. A to do doby odstranění těch nejvýznamnějších nedostatků, kterými jsou jednak název strany a jeho historie, jednak adorace marx-leninistického násilí, která jde jednoznačně proti článku 5 naší Ústavy. Není proto pro mě směrodatná analýza ministerstva vnitra, ale rozhodnutí nezávislého soudu, o čemž také přímo mluví usnesení Senátu z roku 2008."

K tomu dodává, že článek 5 Ústavy říká: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů." V tomto bodě podle něho KSČM vytrvale selhává.

Uražený jemnocit

Zkusme se oprostit od rétoriky založené na účelovém zahlcování pozornosti nadužíváním pojmu „komunismus" v jeho různých podobách. Abstrahujeme-li pak, co nám vlastně na minulém režimu vadilo, s hrůzou, nebo s překvapením či jen se smutkem zjistíme, že podobné jevy a postupy můžeme indikovat i v současnosti. Menším šokem pak bude, že se v obou případech do hledáčku dostávají typově podobní, někdy dokonce titíž lidé. Nazývejme jejich životní projev oportunismem, neboť je založen na využívání jakékoli ideologie a jakýchkoli způsobů k tomu, aby se dotyčný dostal k moci a udržel se u ní.

Povznesme se na chvíli nad to, že nás mistruje bývalý člen komunistické strany. Štětina sice někdy po srpnové okupaci v roce 1968 vrátil stranickou legitimaci, nicméně perzekvován za to nebyl, spíše naopak. Po jeho výslechu Státní bezpečností v roce 1977, kdy uvedl několik osob, které mohly přinést výtisk Charty 77 na pracoviště, podepsal spolupráci. Vyhradil si spolupracovat v zahraničí, proto si pro jeho svazek přišli rozvědčíci z První správy. Poté se svazkovaný osud senátora Štětiny ztrácí. Buď jeho archivní stopy „vyluxovali" jeho spříseženci, nebo stopy vedly do jiné země.

Poslechněme si pozorně, co k zákazu komunistické strany vlastně Štětina říká. Za jeden z „nejvýznamnějších nedostatků" považuje název „komunistická strana", po jehož odstranění by mu již činnost této partaje tolik nevadila! Jinými slovy, komunismus v názvu oné strany dráždí Štětinův jemnocit – možná ještě zjitřený jeho komunistickou minulostí – natolik, že tento krasoduch považuje název za „protidemokratický aspekt".

Upravit historii!

Dalším z nejvýznamnějších nedostatků, jejichž odstranění by Štětinu smířilo s existencí oné partaje, je kromě názvu strany „jeho historie". Štětinovi vadí název strany a jeho historie! Je to k neuvěření, ale senátor Štětina – přesně po bolševicku – doporučuje komunistické straně, aby „odstranila" své dějiny, nebo alespoň historii svého názvu! Aby v ní nezůstala ona pověstná Clementisova beranice vedle Klementa Gottwalda, nebo co?

Pro ty, kterým to rozum nebere, s velkým porozuměním zopakujme, co ze Štětinových slov vyplývá. Po „odstranění těchto závažných nedostatků" by dle něho vlastně nic nebránilo činnosti této strany. Přejmenováním a zfalšováním své historie by dle Štětinova pojetí učinila výrazný pokrok na cestě k demokracii!

Dalším komunistickým nešvarem je „adorace" marx-leninistického násilí. Karel Marx je pro Brity dle průzkumu BBC nejvýznamnějším myslitelem 2. tisíciletí. Důsledně domyšleno, Britové se tím dopustili jisté adorace Karla Marxe a jsou zřejmě zralí, aby jim byla též „pozastavena činnost". Vladimír Iljič Lenin pak byl do Ruska potajmu dopraven a financován Němci. Ti jsou zřejmě ještě zralejší na pozastavení činnosti, protože místo adorace přímo konali!

V důsledku téže opovrženíhodné adorace, jíž se jako člen komunistické strany sám nepochybně dopustil, by pak bylo naprosto nejpříhodnější, kdyby si senátor Štětina za trest pozastavil vlastní frenetické aktivity. Pak by se snad v naší zemi mohl začít naplňovat pátý článek Ústavy o svobodné politické soutěži.

ceskapozice.cz

Komentáře