Jaké divadýlko nám (ne)ničí demokracii

A pravděpodobně stojíme před hrozbou nástupu diktatury.“ František Nachtigall, Týden (Policejní divadlo ničí demokracii) Vzkaz podobných článků je naprosto jasný. Žijeme v policejním státě, nevěřme policii, věřme jen naší „nejlepší vládě“, neboť jen ona zná nejlépe, jak (ne)smí policie postupovat – a jak v žádném případě. Média, která mají být nestranná a pokud možno investigativní, místo aby pátrala po pozadí kauz, které se dostaly do hledáčku policie, tak se zaměřila na frontální útok proti policii a státním zastupitelstvím. Dala tak připomenout své nedávné selhání při prezidentských volbách, kdy upřednostnila klanění svému favoritovi před objektivním a pokud možno nezávislým, informováním. Je smutné, jak se většina médií zprofanovala (snad proto, že mají vlastníky mimo hranice České republiky, či proto, že novináři hájí zájmy svých zaměstnavatelů, aby se uživili?). Věříme snad, že by ve stejném tónu komentovala tu samou situaci, kdyby premiérem byl například Paroubek a v jeho vládě působili například Rath či Jandák? Stačí si u většiny komentátorů porovnat, jak od začátku přistupovali ke kauze Rath a jak přistupují od začátku ke kauze Nečase a dalších vrcholných politiků. Více snad ani není třeba dodávat.

Je opravdu smutné, že média papouškují Kalouska, který již u kauzy CASA zpochybnil legitimitu postupu policie. Jak je vůbec možné, že ministrovi takovéto zpochybnění jednoho z pilířů demokracie projde, aniž média bijí na poplach? Nebo psi hlídají jenom tehdy, když nedostávají kost i s pořádnou dávkou masa?

A co teď?

Pokud se naplní očekávaný scénář, totiž že zde do podzimu bude úřednická vláda – a potom dojde na předčasné volby, neboť je ODS i TOP09 se skřípěním zubů upřednostní před scénářem, kdy ministři úřednické vlády budou vytahovat jednoho jejich kostlivce ze skříní za druhým, je třeba se ptát, co nám předčasné volby přinesou – a co vše hrozí. Krom toho, že je náhle kde kdo expertem přes policejní práci, množí se i počty „znalců“ Ústavy ČR. Kde kdo vykřikuje, co si prezident republiky (ne)může dovolit a co je protiústavní. Jediné správné řešení je podle těchto znalců samozřejmě jmenování Miroslavy Němcové předsedkyní vlády – aby vláda dlouhodobě podezřelá z korupce mohla ve svém snažení pokračovat. I za cenu, že další ministři (včetně ministra spravedlnosti) budou obviněni. My je ale nevydáme. Prezident opravdu nemá jediné řešení. Volí možná postup neobvyklý, ale ne protiústavní, jak se nám snaží namluvit např. právník Stanislav Polčák (TOP09). „Rozpouštět Sněmovnu jen kvůli tomu, že má prezident svoji hlavu, považuji za ústavně neodpovědné. Bylo by to popření ústavního modelu, kdy k rozpuštění Sněmovny má docházet jen tehdy, když je vážná politická krize. Ale tady je jen krize jedinců, krize bývalého předsedy vlády a krizí jedince je i krize postupu pana prezidenta,“ vyjevil své moudro Polčák. „Měli bychom nejpozději zítra (úterý 25. 6. 2013) panu prezidentovi dodat seznam 100 či 101 poslaneckých podpisů. A pokud je nebude akceptovat, tak neakceptuje to, že voliči takto rozdali karty.“

Ano, prezident by měl tuto iniciativu uvítat – a dodat jediné. Totiž, že žádný z těch hlasů nesmí být spojen ani se stínem nějaké korupční aféry či jiného podvodného jednání. Takže žádní „kolibříci“, žádní rychlokvašení právníci s pochybnými tituly, žádní „páni čistí“, žádné pěvkyně spojené s kauzou CASA, žádní politici napojení na pochybné „podnikatele“ s předraženými budovami na triku. Bém, Benda, Drobil, Nečas, Pospíšil, Řápková, Besser, Kalousek, Parkanová – jmen by šlo uvést více – těžko výše danou podmínku splní. Vážná politická krize bezesporu nastala – již uvedením ABL do vrcholné politiky a následnými kauzami na pokračování. Nejedná se o osobní selhání, ale o systémový kolaps. Voliči již dávno měli rozdat karty znovu – a to např. po kauze Drobil, po metanolové aféře, po aféře V. Šišky ohledně sKaret, po rozpadu VV a vzniku nikým nevolené frakce LIDEM, atd. Buďme vděčni, že aspoň prezident republiky nepěje s ostatním sborem a nehájí praktiky, které většinu občanů České republiky dlouhodobě frustrují a deprivují. Važme si toho, není to samozřejmost. Co by bylo ještě horší, než stávající stav? Kdyby se ČSSD ve vládě chovala úplně stejně jako stávající garnitura – a kdyby to podtrhla spoluprací s Kalouskem a jeho stranou, která je nepochybně TOP.

Takový otřes důvěry v parlamentní strany by demokracii v ČR pravděpodobně velmi oslabil a nahrál by těm, kteří již za bukem čekají, že půjdou k moci: Okamura, Janeček, Babiš, Ponert – a další. Ohánějí se sice prvky přímé demokracie (či „pozitivními vlnami“), de facto ale práva občanů oslabují a přisvojují si pravomoci, které ohrožují demokracii (např. nezávislost soudů). Oni vše vědí nejlépe, oni jsou lid. Sociální demokraté jsou přesvědčeni, že zcela bez práce shrábnou bank. Jako by se již v minulosti nepřepočítali. Lidé je ale nebudou volit pro jejich hezké oči. Chtějí konkrétní řešení - a ne prázdné, třebaže sebelíbivější, fráze. Chtějí vidět návrhy konkrétních zákonů, potřebují někoho, kdo se za ně bude bít. Pokud si sociální demokraté myslí, jak jsou ušlechtilí, když budou na prezidenta republiky neoprávněně plivat, že jedná protiústavně, pletou se. Sami sice mají plná ústa potřeby předčasných voleb, ale když dojde na konkrétní – jediný možný – scénář (v tuto chvíli neexistuje 120 hlasů pro rozpuštění Sněmovny a vypsání předčasných voleb), který ve svém důsledku s velkou pravděpodobností k předčasným volbám povede, tváří se, že je pro ně nepřijatelný. Lze se obávat, že takto to bude i se vším ostatním. Selhání sociální demokracie otevírá dveře Okamurovi, případně někomu jinému, kdo poukáže na současný politický marast a kdo bude prahnout po moci. Není zde čas ani prostor na dětinské boje. Prohrát bychom pak totiž mohli my všichni.