Zlomyslná statistika aneb Nerovný boj arogance moci se zdravým selským rozumem

Už několik desítek let existují modely na řízení toku zákazníků v samoobsluhách. Vznikly kvůli obslužnosti nakupujících a hlavně pak kvůli optimalizaci zřízení a instalace pokladen. Do toho modelu se statisticky započítává statisticky průměrný počet nakupujících, statisticky průměrná doba nákupu a statisticky průměrná doba kasírování nákupu. To důležité ovšem je statisticky průměrná doba čekání nakupujícího před pokladnou. Netrpěliví lidé v extrémním případě totiž nechají košík s nákupem za pokladnou a jdou si nakoupit jinam, ti ohleduplnější jdou hned nakoupit jinam. Je nad nebe jasnější, že velmi důležité je uspokojit nakupující v jejich potřebách v čase, který oni akceptují, protože v tom tkví zisk prodejny.

My v ČR jsme zvyklí na fronty a nevadí nám, že jsou zbytečné, proposice obchody jsou vybaveny odpovídajícím počtem pokladen, ale nakupující trpělivě stepují před jedinou pokladnou obsazenou obsluhou, zatímco smutně pokukují po ostatních pokladnách s cedulkou Zavřeno. To je už jiná věc.

Myslím, že jsme si všichni v praxi všimli důležité skutečnosti, že totiž statistika funguje pouze „ve velkém“, od určitého, poměrně vysokého počtu případů, tedy v obchodě od určitého počtu nakupujících a sortimentu.A právě zde jsme statistice zavařili omezením počtu nakupujících. No, statistice, zavařili jsme sobě, jak už to bývá. Zlomyslná statistika nám to samozřejmě vrací ve svém nevyzpytatelném stylu, takže tvrdohlavě boří myšlenku výskytu jednoho nakupujícího na 15 metrech čtverečních v obchodě.

V malém obchodě na náměstí v Šenově jsem měla možnost tyhle zlomyslnosti pozorovat. Nejprve jsem čekala s jednou paní u dveří, až se objeví někdo s vozíkem u pokladny. Nikde nikdo. Po několika minutách přijely dvě zákaznice, jedna s jedním balíčkem, druhá se dvěma a obě se postavily k pokladně ve stejnou dobu.

My dvě čekající jsme tedy získaly nákupní vozík ve stejnou dobu a okamžitě jsme startovaly na jízdu k nákupu. U pultu s masem se sešli tři zákazníci, jako se stávalo obvykle v čase neomezení počtu lidí na plochu prodejny. Vynechala jsem tedy nákupy masa, posbírala jiné další objekty svého zájmu a vypravila se k pokladně. Tam jsme se postavila do řady jako třetí, za mnou hned další nakupující jako čtvrtá. Nakupovalo se do šesti vozíků. A tak zatímco jindy jsem při vyšším počtu spolunakupujících proběhla pokladnou jako první nebo druhá, tentokrát při té početní bídě jako třetí.

Druhou pokladnu prodavačka neobsadila, protože i počet prodavaček byl zredukován podle počtu nakupujících, to dá rozum. A tak se podařilo statistice tvrdohlavě se prosadit a zlomyslně nakopnout skvělou myšlenku reprezentantů vrcholové politiky ČR o omezení počtu nakupujících tak, aby každý jeden měl pro sebe patnáct metrů čtverečních prodejní plochy. Na asi devíti metrech čtverečných jsme se nahustili čtyři s nakoupeným zbožím, paní u pokladny a dva čekající na nákupní vozíky.

Na štěstí brzy jsme se zase rozptýlili, jak nám statistika milosrdně předpovídá, každý jinou rychlostí, jiným směrem, jinou orientací.

Na závěr bych jen dodala, že tento případ není příkladem, který komentuje staré české úsloví o cestě do pekel dlážděné dobrými úmysly, neboť jde od základu o laické rozhodnutí a arogantní příkaz někoho, kdo takový příkaz ze své moci úřední sice vydat může, ale kdo neví, jak funguje obslužnost nakupujících v samoobslužných prodejnách, někoho, kdo se nad tím ani nemínil pozastavit a popřemýšlet. Tuším, že se tomu říká neznalost a arogance moci, ale modernější, politicky korektnější a občansky taktičtější asi bude nařknout statistiku ze zlomyslnosti, což tímto se svým zvráceným humorem potrhlého matematika ráda činím.

Moje 5.12.2020 na FCB