Žádejme pro děti vzdělanost, ne ideologii!

Vždy jsme přece měli potřebu vědět, přesvědčit se, sáhnout si...

Touha po opravdovém vzdělání však i dle rozhodných nepřátel Českého národa byla vždy naším charakteristickým rysem. Sahá po staletí vzad, je dobře dokladována i vznikem první středoevropské univerzity na našem území. O necelé století později ji pak dokumentoval i parafrázovaný výrok kardinála Giuliana Cesariniho, jenž organizoval poslední (čtvrtou) křížovou výpravu proti husitským Čechům. „Jediné, co dobrého je nutno přiznat tomuto zlořečenému plemeni, je jeho baživost po vědění.“ Takto děl papežský nuncius a velitel stotisícového vojska dokonce ještě i před mohutným výpraskem v bitvě u Domažlic, kde při kvapném úprku stoupenců římskogermánské civilizace zanechal též kardinálský klobouk, zlatý krucifix i bulu. Totiž dokument, jimž papež vyhlašoval už čtvrtý pokus o podmanění středověkého ohniska šíření nebezpečné pravdy.

A skutečné vzdělávání, učební proces organizovaný ať už obcí velikosti vesnice nebo třeba státu, to je jediná pravda. Pravda, kterou nelze ošálit při výuce matematiky, fyziky, chemie a dalších přírodních věd, zato s ní lze manipulovat u různých humanitních nauk, jimiž se to v dnešním výukovém (ne)systému jen hemží. A protože ze seznamu povinných maturitních předmětů má dle novodobého paskvilu na školskou koncepci vymizet například ta matematika, jsme už na tom bídněji než před deseti lety, kdy už jsme na tom dost bídně byli.

Generace X, Y, Z. Konec abecedy. A taky konec naší země? Dovolíme to?

Naše momentálně ekonomicky činná populace je v té nejvýznamnější části členěná některými sociology na generace X, Y a Z.

Generaci X se u nás říká tzv. Husákovy děti. Jsou to občané, co absolvovali vzdělání ještě za předchozího režimu, jejich vzdělávací proces je ukončen, mají zkušenost s realitou bez virtuálních vlivů. Jsou oborově zdatní, velká část pracuje i ve službách současného politického nastavení. Budou předávat moc.

Dalším subtypem tohoto dělení je generace Y. Narozeni kolem počátku devadesátých let, společenské změny přelomu tisíciletí mají spíše jen v podvědomí, zastoupení těch, kdo absolvují přírodovědná studia, již klesá ve prospěch absolventů humanitárních oborů. Nastává boom sociálně preferovaných povolání, jako jsou právníci, finančníci, sociologové, žurnalisté, ale i umělecké směry všech typů, které sice hospodářskému prospěchu nedávají nic, ale jsou společensky na výsluní. Tito budou moc přebírat, aby ji uchovali pro generaci Z.

Generace Z je prakticky bez výchovy, protože nepřátelsky uměle naladěná proti rodičům, proti autoritám a proti vlastnímu národu infikovaná ze školských institucí vzhlížením ke konzumu a „právům“ na cokoli. Hlavně k právu ve jménu kterékoli momentálně se hodící marginálii nebo menšinově cinknuté „filozofii“ stávkovat za tato „práva“. Správně ovšem za „právo“ flákat se, „právo“ chodit beztrestně za školu, „právo“ „užívat si...“. Povinnost má tato generace určenu již jen jednu. Poslušně, s hlavami skolněnými ke smarphonu a s jointem v pusinkách chrlících jednu liberální, internetovou frázičku za druhou, v rytmu hip-hopu či rapu vkráčet do „tlamy pekla“ (jak zpívá Jožo Ráž ve skladbě „Bulvárne krysy“. pozn. aut.)

Podrobněji a s analytickým náhledem popsala tyto jevy Jelena Pustovojtová na webu Protiproud v eseji Diktatura dětí.

Místo národa jen tupé stádo? Říkají něco politici?

Proč tomu tak je? Protože ideologicky vypláchnutým myslím bez skutečných znalostí se lehčeji vládne v cizím zájmu. A jak to vidí politické subjekty, které v našem parlamentním způsobu vládnutí určují, kam se vlastně ubíráme? Většinou kolaborantsky, lokajsky, poníženecky. K tomu dospěje kterýkoli volič, jenž si dá tu práci a ještě než při jakýchkoliv volbách hodí svůj hlas do urny, přečte si u politických stran tu část programu, co se vzdělání, tedy budoucnosti naší země, týče. Většinou je to smutně tristní počtení. Ale snad – inu, nahlédněme...

Vládní ČSSD se ve svém politickém programu zaměřuje na to, že vzdělání musí být veřejně dostupné, ovšem nekompromisně „zohledňující“ jakékoli etnické, kulturní, národnostní, genderové i predisponované menšiny. Je velebena inkluze všech typů tělesných a mentálních postižení do všeobecného školství, tedy systém, jenž činí nešťastnými mentálně postižené žáky a hloupými ty nepostižené. Omáčky na téma „hodnot“ „humanity“ Evropské unie a integrace je tam na kilometry, ty skutečně důležité priority pak viz výše.

Co se týče Hnutí ANO, se svou vizí školství se nemaže. „Vzdělání inspirované Evropu“ zní hlavní bod jejich vzdělanostního programu. A pak následuje mišmaš povzbudivých sloves „Napomůžeme“, „podpoříme“, „posílíme“, „zasadíme se“, „budeme stimulovat“. A co že jako? Tak třeba „spolupráce“, „rekvalifikace“, „motivace“. Prostě jedna velká „inspirace“. Eurosojuzem pochopitelně.

Pak je tady také i program „demokratické“ opozice a politický program jejího lídra ODS. Ve svých čtyřech programových pilířích na cestě k zářným, modrým zítřkům se školství nebo vzdělanosti nevěnuje raději už vůbec. Proč taky? Přece všem členům a voličům ODS musí stačit vědomosti staronového předsedy pana profesora Fialy a empatie všestranně vzdělaného Pavla Novotného, není-liž pravda?

Ti, kteří se dětí ani země zříci nechtějí.

Část parlamentní i mimoparlamentní politické sféry se však vzdát budoucnosti našich potomků nechce.

V programu hnutí Trikolóra se na toto téma praví, že atentát paní bývalé ministryně Valachové (ČSSD) na vzdělanost národa v podobě inkluze, bude touto stranou nekompromisně zrušen. Školy budou učit povinně nejen mateřský jazyk a jazyky cizí, ale též matematiku, ze které se bude maturovat. Zaplatí se učitelé, vzdělaní zpřísní a neziskové organizace na prahu školních budov obrazně řečeno „utřou nosy“, nebudou-li chtít mít opletačky se zákonem.

Parlamentní SPD poněkud mírněji potvrzuje, že zamezí další šíření inkluze a podobně jako Trikolóra bude ručit i za školské priority ve výuce věcí nezbytných a neideologických.

Co se týče zmiňovaných mimoparlamentních stran, nejpropracovaněji zaznívá od ANS. Nejenže jsou školství a vzdělanost deklarovány jako veřejný zájem vždy pod ochranou státu, ale je kladen důraz i na mezigenerační solidaritu vydělávajících, vychovávaných i seniorů. Důraz na vliv rodiny, výchova k vlastenectví, ústavní uzákonění nepromlčitelnosti Benešových dekretů, to vše se pak automaticky bude promítat do školské koncepce. V občanské nauce v režii ANS se pak děti budou učit i Ústavě ČR, kde opět bude jmenován český národ jako suverén. Budou se učit i o nebezpečí sudetoněmeckého revanšismu, jakož i nelegální, nepřípustné, protože nezákonné a bezpečnost republiky ohrožující migraci.