Veřejně prospěšným institucím zvoní v Česku hrana

Podobně na tom jsou i další, převážně neziskové a veřejně prospěšné instituce, které zajišťují například péči o osoby či rodiny v nouzi. Také tyto instituce se často ocitají díky nepříliš dobré vládní a především sociální politice již prakticky vzato na pokraji svého krachu.

Zatímco tak běžný občan sleduje každodenní politické hašteření našich politických reprezentantů na půdě poslanecké sněmovny či dokonce i v médiích, lidé v nouzi a často především děti, které nemají tu a tam kam jít, mohou pouze nadále setrvávat v prostředí, které je pro jejich další život a vývoj zcela nevhodným. Co jiného totiž zbývá, nejsou peníze, slýcháme stále ze všech stran…

To všechno zdaleka není nic proti tomu, kdy denně slýcháme o tom, jak korupce a rozkrádání státní kasy nabírá na otáčkách. Nejednoho tak napadá, že je to už skoro jakési „IN“ dnešní společnosti, vyznačující se snad heslem jednotlivce, že kdo nekrade, nemá nic.

Neuplyne tak ani jeden den, kdy bychom neslýchali v médiích o tom, jak ten či onen politik, veřejný funkcionář, zástupce vlády nebo dokonce i prostý člen místní samosprávy, neukradl nějaké finance z peněz daňových poplatníků. Chtě nechtě si nutno přiznat, že náš stát je patrně již v totálním rozpadu. A kéž by jen v něm…

A tak zatímco ministr financí Kalousek a též i zástupci krajských samospráv - jakožto prodloužené ruky vlády na úrovni regionálních samospráv, hlásají o nutnosti šetření, veřejně prospěšné instituce, dbající o pomoc široké veřejnosti a zejména těm v nouzi, budou nejspíše končit jen proto, že jim chybí tolik potřebné finance na další provoz. Je jistě stěží pochopitelné, že by tamní zaměstnanci vykonávali práci pro druhé zadarmo či za hezké slovo.

Co by o dění v této zemi dnes prohlásili právě ti, kteří v roce 1989 stáli na Národní třídě v Praze s klíči v rukou? Jak by dnes oznámkovali vývoj této země?

Michal Šebek