Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Naše Pravda - Příjezd Hitlera do Chebu

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

 

Je 4. říjen 1938. Mnichovská dohoda se naplňuje. A tehdy... přibližme si chebskou skutečnost podle tehdejšího Ascher Zeitung a některých dalších chebských listů...

Kolona vozů míří na hlavní chebské náměstí. Hitler zde vystupuje pod dohledem své osobní stráže z vozu a doprovázen Henleinem a dalšími hodnostáři vchází do historického chebského městského domu (dnes je zde muzeum). U portálu mu děti předávají květiny.

  • nase-pravda-prijezd-hitlera-do-chebu

Hitler s květinami v ruce přichází do zasedacího sálu. Na stole jsou rozloženy nejstarší dokumenty z dějin města. Uvítací řeč drží krajský vedoucí SdP a donedávna poslanec čs. parlamentu Georg Wollner, muž statné postavy a řízného vojenského vystupování (po válce, s cejchem válečného zločince, bude Wollner zakládat Witikobund a Sudetoněmecký landsmanšaft). Slova neumožňují vyjádřit, jak jsme v této hodině pohnuti, praví Wollner. Přijměte také Vy, můj Vůdce, šťastnou vzpomínku na hlavní město Chebska!

Henlein pak ukazuje Hitlerovi listinu z roku 1315 a Hitler říká: Vy znáte můj boj a víte, že na špičce tohoto boje bylo mé rozhodnutí, přivést znovu do Říše deset milionů Němců, kteří od ní byli odtrženi. V tuto hodinu tento boj skončil! List Die Zeit pak v této souvislosti uvedl: Je štěstím vědět, že v několika málo měsících budou mužové Sudet plnit svoji povinnost ve stejné Wehrmacht, jež je dnes pro ně zárukou svobody!

Hitler s doprovodem opouští Městský dům a přechází ke Špalíčku, jedinečnému shluku gotických domů, před kterým je zbudována tribuna. Čestná rota Wehrmachtu vzdává Hitlerovi za jeho chůze poctu zbraněmi. Zní orkán nadšení podobně jako v Aši, ovšem několikanásobně silnější. Tisíce lidí doslova řvou nadšením a blahem, a za tohoto řevu Hitler se svým doprovodem vystupuje na tribunu. Před nim se zdvihá les vztyčených pravic, nad Chebem krouží stíhací letouny; slovy novin je to vzrušující, jedinečný obraz nepojmenovatelné krásy .

Za neutuchajícího, ba stále sílícího jásotu (je-li to ještě vůbec možné) přistupuje k mikrofonu Henlein. Trvá dlouho, než se davy utiší; ostatně propukají opět v jásot po každé Henleinově větě. Henlein praví: Můj Vůdce! Moji Chebané! Jen zřídka zažilo naše Chebsko, které je bohaté na dějinnou minulost, takový den, jako je ten dnešní, a já mohu říci: Je to nejkrásnější a nejsvatější den, který dnes prožíváme. /Jásot, skandování 'děkujeme svému Vůdci!'/ Neboť náš Vůdce k nám přijel a navrátil nás domů do Říše. Dvacet let jsme byli nuceni žít ve státě, ve kterém jsme žít nechtěli, do kterého jsme nepatřili, a který svou jedinou činnost viděl v tom, aby nás utlačoval. Všechno to utrpení, bída a nouze, soužení a slzy se nedají slovy vyjádřit. To, co jsme za dvacet let museli vytrpět, se nedá vyslovit. Ale o to šťastnější je srdce, že jsme se konečně, konečně stali svobodnými. /Jásot, skandování./ A tak patří náš pozdrav a náš dík muži, který vyvedl Německo z největší bídy ke svobodě, vyvedl je k síle a moci, muži, o kterém mluví svět a jemuž každý Němec patří a je mu zapřísahán do poslední nitky svého srdce. /Skandování Heil! / A my mu nemůžeme poděkovat krásněji, jemu, jenž nás a naše děti zachránil před jistou zkázou, než že mu složíme přísahu, že při něm budeme stát ve dnech dobrých i ve dnech zlých. Na nás Chebany se může kdykoli spolehnout! /Bouřlivé volání Heil! / Tak zdravíme Vůdce, tak děkujeme Vůdci a tak náležíme svému Vůdci!

Přísaha je tedy hotovou věcí a orkán nadšení, který po ní následuje, předčí zatím vše, co se doposud odehrálo. Trvá několik minut, několik minut nepřetržitého řevu a vztyčených pravic!

K mikrofonu přistupuje Hitler. Sotva lehce zvedne ruku, nastává ticho. A nyní - hovoří muž, jehož jméno po léta smělo být jen tajným vyznáním našich srdcí, na půdě naší vlasti, v Chebu. Hovoří muž, jehož slova mohla doposud doléhat k našim uším jen na vlnách éteru, muž, o kterém jsme všichni věděli, že jedině on může zasáhnout do našeho osudu, zdánlivě poraženého v roce 1919, uvádí druhého dne deník Die Zeit. Není žádným tajemstvím, že vůli připojení k Říši mělo sudetské němectví už v dobách, kdy se stará rakousko-uherská monarchie snažila udržet pohromadě svou pestrou národnostní směs. Naprosto zbytečné jsou proto domněnky Západu, chtějící vzbudit dojem, jakoby sudetští Němci usilovali pouze o autonomii uvnitř bílo-červeno-modrých hraničních sloupů.

Mluví Hitler a přítomné tisíce a tisíce sudetských Němců by měly lépe naslouchat jeho slovům! Neboť fürer je otevřeně varuje, varuje je ve zkratce, ale přesto vážně: čekají vás povinnosti a oběti. Čeká vás válka! A odpovědí je - nadšené přitakání, přísaha, frenetické nadšení!

Chebané! Smím vás dnes poprvé pozdravit jako své Chebany! Mým prostřednictvím vás zdraví nyní celý německý národ, praví Hitler. Zdravím však v tento okamžik nejen vás, ale celé sudetské němectví, které bude v nejbližších dnech beze zbytku patřit k Německé říši! Tento pozdrav je zároveň slavnostním slibem: Už nikdy více nebude tato země vytržena Říši! Nad touto Německou říší spočívá jako ochrana německý štít a jako záštita německý meč. Vy sami jste pod touto ochranou, ale stejně jako ostatní Němci i vy od nynějška k této ochraně svým dílem přispějete. Neboť je ctí nás všech, že každý německý syn má svůj podíl nejen na německé radosti, nýbrž také na našich povinnostech, a - pokud je to nutné - na našich obětech.

Pro vás byl národ připraven tasit meč! Vy k tomu budete také připraveni, bude-li někdy někde německá země a německý národ ohrožen. V tomto společenství osudu a vůle bude německý národ od nynějška vytvářet svoji budoucnost a žádná moc na světě ji už nebude moci ohrozit! Tak dnes stojí německý národ v sevřené jednotě od severu k jihu a od východu k západu, všichni společně připraveni, stát při sobě.

Celé Německo je z těchto dnů šťastné. Neprožíváte je jen vy; celý národ s vámi cítí a s vámi se raduje! Vaše štěstí je štěstím 75 milionů v dosavadní Říši, stejně jako vaše utrpení bylo ještě před několika dny utrpením všech. Nyní tak nastupujete cestu do velké německé budoucnosti! Chceme v tuto hodinu poděkovat Všemohoucímu, že nás chránil na cestě v minulosti a poprosit ho, aby k dobrému řídil i naši cestu v budoucnosti. Německo - Sieg heil!

Věta za větou je přerušována nadšeným řevem tisíců hrdel. Po skončení projevu zpívají davy spontánně německou hymnu a Píseň Horsta Wessela, hymnu nacismu. Písně doznějí a u mikrofonu je Georg Wollner. Jeho produkce je jednoduchá: třikrát zařve k davům Sieg heil! a davy mu třikrát stejně odpovědí. A opět orkán jásotu, při kterém Hitler a spol. opouštějí tribunu.

Automobily se vzácnými hosty se pak pomalu sunou směrem k nádraží, k hotelu Viktoria, někdejšímu sídlu vedení SdP, kde se před pár dny odehrál závažný incident mezi henleinovci a československými policisty; incident, který měl za následek několik mrtvých. Hitler slovy novináře hluboce pohnut vstoupil do tohoto domu, který nesl stopy boje . Vše je připraveno pro působivý spektákl: ačkoliv od incidentu uplynuly už tři týdny, okna jsou rozbitá, sklo praská pod botami návštěvníků, po zemi jsou rozházena jakási lejstra a vnitřní zařízení je náležitě zdemolováno... Vůdce je spokojen!

Kolona vozů odjíždí. Hitler odjíždí. Míří z Chebu opět přes neméně jásající Františkovy Lázně a kolem městečka Skalná do Lubů. Nadšení obyvatelstva je podobné jako v jiných místech, jen kulisy se mění. Kolem 16. hodiny Hitler přejíždí u Markneukirchenu hranici do Saska. Nejkrásnější a nejsvatější den Sudet končí.


Emil HRUŠKA

Poznámky:

1) Die Zeit, 4.10.1938,

2) Ascher Zeitung, 4.10.1938,

3) Die Zeit, 4.10.1938,

4) Ascher Zeitung, 4.10.1938,

5) tamtéž,

6) tamtéž,

7) tamtéž,

8) tamtéž,

9. tamtéž,

10) tamtéž,

11) tamtéž,

12) tamtéž.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře