Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Levice – pravice

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Konflikt levice – pravice hýbe už politikou více než 100 let. Já sám nemám rád toto označování protože vím, že si to každý vykládá po svém – zvláště politici. Např. demokraté ve Spojených státech jsou presentováni jako levice. Jenže se chovají jako ultrapravice.

  • levice-pravice

Pol Pot se považoval za komunistu. Ve skutečnosti to nebyl žádný komunista – jako masový vrah to  byl prototyp fašisty, nota bene posledních 10 let vyhnaný z domova, ale udržovaný v křeslech OSN s pomocí USA. Tony Blair byl prý levičák – tedy jeho strana je prý levicová. Jestli jsou labouristé levičáci, já jsem čínský bůh srandy. Válečný štváč a zločinec není levicový politik, i když si tak stokrát říkal.  Stejně je na tom Francie – jejich president Francoise Hollande je prý socialista, tedy levičák. Ve skutečnosti je to válečný štváč, posluha Obamy.

Hitlerova NSDAP byla prý krajní pravicí. Tento rozpor je opravdovým evergreenem a po desetiletí proklamovaným mýtem nejen naší domácí politiky. Pravičáci říkají, že nacismus je levicový – konečně byl to nacionální socialismus. Tak proč s tím neoperovat, když se nám to hodí? Mají pravdu, ale až podle peří je poznáte. A na Hitlerově Německu kromě několika propagačních hesel, nic levicového nebo socialistického nebylo. Ale proč si to nedat do názvu, když to mají lidi rádi? Spojené státy také tvrdí, že tam mají demokracii. Přitom skutečností je fašistická diktatura.

Aby bylo možno se po druhé světové válce distancovat od poražených ideologií a současně realizovat sílící levicové myšlenky, bylo potřeba nacistické a také fašistické režimy negativně zaškatulkovat.

Podobně je u nás Dělnická strana označována jako ultrapravicová. Ale její program je levicový – dokonce lepší než komunistický. Ale stačí na jejich akce poslat pár blbečků s oholenými hlavami a je z ní ultrapravice. Peníze se vždycky najdou.

Stejné je to vůbec se všemi tzv. socialistickými stranami na západě. Když se vrátíme do historie vidíme, že levicové strany byly dělnické strany. Ale levicové názory nezastávají jen dělníci. A dnes už dělnická třída – alespoň u nás a na západě neexistuje. Dělnická práce se odstěhovala do Číny.

Ani naše sociální demokracie není dělnická strana. Ta zradila dělnické ideály ihned, jak se dostala do první vlády v roce 1920. Dnes hledá partnery pro vládnutí po příštích volbách, které chce vyhrát. A hledá na pravé straně spektra. Komunisté jsou pro ně nepřijatelní. Jestli jsou posledními socialisty komunisté, nevím. Nad některými jejich názory nebo hlasováními ve sněmovně musí člověku s levicovými názory vstávat vlasy hrůzou na hlavě.

Pravičáci to mají lehčí. Ti můžou svoje názory veřejně hlásat a vždycky se najde dost hlupáků, kteří je zvolí. Člověk žasne, když čte volební prognózy dneska a vidí, kolik lidí je chce ještě volit navzdory průšvihům jichž se dopustili. Vždyť tyto strany dělají politiku vyhovující sotva 3% obyvatel. (to jsou ty 3% lidí, kteří na Letné v roce 1989 chtěli návrat kapitalismu)

Ale když jsou chytří, tak jim to vydrží. Musí jenom svoje plány dávat lidem po kapkách, aby to vydrželi. Když jsou hloupí a myslí si, že musí změnit svět za jedno volební období jako naši politici, spláčou nad výdělkem. U nás ODS a TOP09 se k lizu asi dlouho nedostanou. Ale nevadí – vstanou noví bojovníci a všechno bude jak má být. Nová strana se už připravuje. Peníze zařídí všechno.

Takže to vypadá tak, že politici nejsou ani levičáci ani pravičáci, ale jen slouhové těch, co je platí. Celý problém vyřešili už dávno v USA – tam mají odedávna jen dvě strany – ultrapravicové strany. Lidé v USA smí mít jen dva názory. Je to asi dobré a hlavně jednoduché. Ať vyhraje ten či druhý kandidát, je to jedno. Důležité je, kdo zaplatil jeho kampaň. Třeba Bushe podporovaly zbrojní firmy, proto musel vyrazit do války. Kdyby ho zaplatily naftové společnosti, musel by do války pro ropu taky. Jak jednoduché. Není ta politika jednoduchá?

Neexistuje levice nebo pravice, ale jen politici, kteří se za ideál levicovosti, nebo pravicovosti jen schovávají. Jsou to loutky, které za Jidášův groš, prodaly národní státy, do rukou globální mafie. Navenek se politici hádají, obviňují, ale jak se za nimi zavřou dveře, už si podávají ruce a domlouvají se, kde si nahrabat.

Podívejte se na následující kravinu. Dnes mají lidé pravičáků plné zuby, tak budou volit levici. Sociální demokraté se už těší, až se dostanou k lizu. Ale ti samí lidé před 4 roky vyhnali socialisty z vlády a zvolili si pravici, na kterou dneska všichni nadávají. A za pár let opět zvolí pravici. Vždyť střídání vlád je tou nejlepší cestou, jak se jedni a titíž lidé mohou střídat ve vládě. Jen si trochu nakradou, vystřídají je druzí zloději. A tak to půjde pořád kolem dokola, než se ucho utrhne. Jenže - kdo to ucho utrhne? Žádný Lenin na obzoru není.

Některé hlavně nové strany se odmítají vymezovat na pravolevé ose. Většinou se za tím skrývá snaha o co nejširší koaliční potenciál. Ve skutečnosti může jít o klamání „spotřebitelů“. Nebo se tím vymezují proti pravolevému hašteření, které skrývá vyprázdněné ideje na obou stranách. Levice se zaštiťuje právy námezdně pracujících, zatímco pravice preferuje podnikatele. Ve skutečnosti se oba směry dnes podbízejí finančním žralokům.

Pragnantně to vyjádřil skutečný revolucionář José Ortega : být vpravo nebo být vlevo je jeden z mnoha způsobů, jak se z člověka stane imbecil.  Názor skutečně rasantní, ale člověk si musí vybrat. Tedy - když má z čeho.  Nikdo nemůže žít ve vzduchoprázdnu.

Ovšem být středovým voličem není to pravé ořechové. Tragédií všech voleb je STŘEDNÍ TŘÍDA se svým snem o hodování u stolu bohatých. 

Příkladem může být Francie v roce 1968. Situace pracujících se stala neudržitelná. Stávkovalo 7 milionů dělníků. Mezi stávkujícími se ozývaly požadavky na vytvoření lidové vlády. V čele demonstrací byli představitelé komunistů. Vláda dostala panickou hrůzu z komunistického převratu. Do toho zasáhl De Gaule a vstoupil razantně znovu do politiky. Rozpustil národní shromáždění a vypsal nové volby. V nich zvítězili gaullisté. První, co udělala nová vláda, byl zákaz levicových organizací a vyasfaltování všech bulvárů a chodníků - byly odstraněny kostky – to pro případ nových nepokojů. Francii zaplavila vlna pravice. 

V těch volbách promluvila mlčící většina. Tato mlčící většina je masa maloměšťáků, bojících se o svůj mizerný majeteček a hlavně bojící se dělnického hnutí. Názorově nemají daleko k fašismu. Je to tatáž mlčící většina, která před lety pomohla Hitlerovi do vlády a u nás volila ODS a TOP09.

Současná doba však střední třídě nepřeje. Krize spěje k značně ponuré vizi vývoje a úpadku středních vrstev. Ty mohou sledovat nepříjemný zážitek sledování příčin a důsledků vlastního společenského sestupu. A dobře jim tak. Dokud bude existovat střední třída, nic se nezmění. Proto současné zbídačování střední třídy je dobré.

Politika je svinstvo, řekl klasik. A lidé to poznávají také. A začínají toho mít dost. Výsledkem je to, že přestávají chodit k volbám. Ví totiž, že na běhu dějin nemůžou nic změnit. Zvolili levicovou vládu a ona je ožebračila, zvolí pravicovou vládu a ona zřídí policejní diktaturu, aby uchránila to, co zavedla vláda levicová. Takže - koho zvolíme příště? Nejlepší bude cvičená opice - bude alespoň sranda. (to není z mé hlavy, ale líbí se mi to)

Přes všechny výhrady se názvy levice a pravice asi udrží, protože nic lepšího není. Ale musíme si těch ptáčků všímat. Často lžou.

 

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře