Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Klaus a jeho puzení

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Tak vám, přátelé, nevím. Někdy až s údivem sleduju na CFP! komentáře k článkům ohledně Lisabonské smlouvy. Málokdo ji četl, uchopitelné argumenty aby člověk pohledal, ale všichni tak nějak vědí že je všechno

špatně, a přitom horují za svého nového národního hrdinu zosobněného až žižkovsky střiženým Václavem Klausem. Cožpak o to, vynášení do nebes se mu určitě líbí a se slzou v oku přitom asi vzpomíná na počátek 90. let, kdy vznikaly dokonce jeho fankluby skutečné, a nejen jako ty dnešní facebookové. Ale... V tom mám právě problém. I já si totiž počátek 90. let, a nejen jich, pamatuju. Už tenkrát stál Václav Klaus proti celému světu i odborné ekonomické veřejnosti a prosadil si kupónovou privatizaci. Jejím výsledkem ale nebyla Nobelova cena za ekonomiku a genialitu, jak si jeho fandové takřka už automaticky mysleli, ale rozkradený majetek v hodnotě stovek miliard korun. Svou chybu, byť je slovo „chyba" v porovnání s výsledkem privatizace olbřímím eufemismem, nikdy nepřiznal. Místo toho jel ve své touze po výjimečnosti dál. Jen namátkou: odmítal podepsat zákon o sňatcích osob stejného pohlaví, byť je to v Evropě norma vcelku běžná, a bojuje proti vědcům celého světa a za peníze amerických ropných firem na konferencích promlouvá o tom, že se s počasím nic neděje, i když se stačí podívat se zcela laicky na kalendář a pak z okna. Příkladů Klausovy geniality by jistě bylo víc, každý si může do seznamu dodat podle svého gusta.

Jeho „puzení" (to je hezký psychologický termín, který se asi hodí nejvíc) stát sám samotinký proti všem ho kupodivu dohnalo až k některým sympatickým názorům, jako třeba v případě kritiky bombardování bývalé Jugoslávie nebo loňské války Saakašviliho Gruzie s Ruskem. Obávám se ale, že tyto občasné projevy racionality jsou spíš jen náhodné, jsou jen vedlejším produktem jeho snahy být tím JEDINÝM PROTI VŠEM, a je přitom vlastně jedno, co že to říká a za tak zvaně bojuje. Nevím, jaká duševní porucha je v pozadí, na to je třeba se zeptat expertů, ale určitou představu mám.

Při takovém pohledu zpět se pak - alespoň mně - dnes hodně podezřele jeví jeho opožděný boj proti Lisabonské smlouvě, potažmo proti EU. A nejen proto, že třeba popis Bruselu coby horšího než bývalý Sovětský svaz, se mi zdá hodně přitažený za vlasy. A nebo vlastně právě proto. Už v jeho argumentaci proti „Lisabonu" necítím žádné racionálno, tím spíš, že třeba zmínka o ohrožení Benešových dekretů, několikrát vyvrácená lidmi, jejichž názoru si vážím, je podle všeho určena jen k vyburcování nejnižších pudů české veřejnosti. Hájit národní zájmy v situaci, kdy právě jeho rukou doprovázenou heslem o neviditelné ruce volného trhu byl prakticky celý český stát vyprodán kamsi do zahraničí, je až nechutně pokrytecké. Václav Klaus si ale dobře všiml, jak rychle a snadno umí česká společnost hodit všechny své problémy třeba na Romy, a tak se nyní jen na stejné vlně vyváží na svůj další level. Vychází mu to, i když je to -- obávám se -- z jeho strany všechno jen hra. Hra na Boha.

Lisabonské smlouvě se dá jistě vytknout spousta faktických a možná až nebezpečných věcí, nicméně nutnou a důležitou diskusi na toto téma náš pan prezident spolehlivě přehlušil. A to je asi největší chyba důsledků jeho puzení. Až totiž Lisabonskou smlouvu nakonec po sérii trucování a přemlouvání ráčí podepsat, budeme tam, kde jsme teď, a jen on se přitom bude zahalovat do aureoly jakéhosi hrdiny. A bude náramně spokojený.

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře