Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Kdepak loňské sněhy jsou (díl 2.)... (ohlédnutí, které dlužím nejenom sám sobě)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • demonstrace_3
Stálý pohyb

Život je neustálý, nezadržitelný pohyb a my sami, i naše životní role, se v jeho průběhu, tu pozvolna, jindy naopak dramaticky, měníme. Je to nepřetržitý proces naší duchovní proměny a nepodlehnout v něm lze pouze tehdy, pokud neztratíme kontakt se svým vnitřním Já, pokud se nevyčleníme, neoddělíme od ostatních. A zatímco jedni dnes ještě hledají a zítra pak jistě i naleznou, ti druzí, za cenu svých kompromisů, výsad i výhod, sami sebe již dávno ztratili, prodali...

Čas od času si vzpomenu na své „porevoluční" uspokojení, když jsem na naší polistopadové TV obrazovce vídal třeba takového Miroslava Macka. Na prvý pohled inteligentní a vzdělaný muž, který se uměl jasně a věcně vyjádřit k tématu. Ve srovnání s ním působil Miloš Jakeš jako žalostná, komická figurka... Co zůstalo za Milošem Jakešem, a co za Miroslavem Mackem? Který z nich byl pro českou společnost nebezpečnější? Který z nich naší společnosti více uškodil nebo prospěl? Jakým majetkem dnes disponuje Miloš, a jak je na tom Miroslav? Miloš bývá vídán, jak si občas v nějakém zapadlém řeznictví kupuje bůček... A co Miroslav, byly dnes k obědu lanýže nebo žabí stehýnka? Jak snadné je nás oklamat? Jak rozpoznat rafinovaného lháře? Kolik těch solidně, seriózně a odpovědně vyhlížejících Miroslavů Macků jsme si již od listopadu 1989 naordinovali, a kam jsme se to s nimi dostali? Všimli jste si, jak se za tu dobu změnily jejich tváře?

Moc mrzačí své otroky především tím, že je postupně a nenápadně vtahuje do svého fiktivního, od každodenní reality odtrženého a odlidštěného světa. V takovém iluzorním světě je pak vše člověčí a lidské postupně znetvořeno v účelovou hru okamžitých výhod a zisků, polopravd a lží, kde člověk je jen věcí, číslem, které nemá žádnou další hodnotu. Naši mocní pak nakonec obětují na oltář svého propůjčeného „božství" i poslední zbytky své někdejší lidskosti...

Bývalý šéf české rozvědky, Karel Randák, říká v rozhovoru s Martinem Vlnasem toto: „V zásadě je ale dokázané, že na někoho detektor lži nefunguje. Jsou mraky lidí, kteří dokážou lhát, a jelikož lžou neustále, není to na jejich tělesných funkcích jakkoliv patrné. Jsou to buď sociopati, masoví vrazi, kterým je všechno jedno – zeptáte se jich, jestli někoho zabili, jenže jim je to fuk, prostě zabili – mno, takže se to na detektoru lži neprojeví nebo politici." Čtete správně: Sociopati, masoví vrazi a (naši) politici! A tohle říká člověk, který se v tomto prostředí dlouhé roky pohyboval, na nejrůznějších úrovních se stýkal s naší politickou elitou, ví tedy přesně, o čem hovoří! Toto je nahá skutečnost, naše dnešní politická realita, nikoliv to, co je nám předestíráno a našeptáváno naší vrchností. V tohle se proměnili všichni ti naši Václavové, Ivanové, Karlové, Sašové, Mirci atd. Toto byli a jsou lidé, kteří disponují a nakládají naším společným majetkem, kteří nás zadlužují, upisují, zavazují, orientují naši zahraniční politiku a „brání" tam naše zájmy, ve zkratce – rozhodují o přítomnosti a budoucnosti nás všech! V souhrnu je to podobné, jako byste před odjezdem na dovolenou svěřili klíče od svého bytu výřečnému, notorickému zloději a lháři s tím, že vám tam během vaší nepřítomnosti bude zalévat květiny a krmit kočku. Po návratu pak zjistíte, že květiny uvadly, v umyvadle leží torzo vaší kočky, z vybavení bytu zbyly jen holé zdi a i tyto byly správcem, během vaší nepřítomnosti, prodány novému majiteli... Byt nebo republika, je v tom až takový rozdíl?

Disidenti naší doby

Na konci roku 2000 jsem byl nucen ukončit svou drobnou, řemeslnou živnost, a jelikož jsem nechtěl, a vzhledem k početné rodině ani nemohl, zůstat „viset" na Úřadu práce, zamířil jsem do dělnického prostředí. Byla to taková „standartní", maloměstská manufakturka. Špína, v zimě – na hale příšerná zima, měsíční mzda v rozmezí 7 – 8 tisíc Kč, povzbuzování ve stylu - „a do práce příjdete i v sobotu a v neděli, a zadarmo, a když se vám to nelíbí, venku za vraty čekají další!" Ano, ještě za proklínaného bolševika tu existovaly nejrůznější způsoby totalitní šikany, jako např. z větší části hrazená rekreace pro zaměstnance a jejich rodiny, zvýhodněné stravování, možnost získat byt apod. To vše však nově nastupující kapitalistický řád velmi rychle a spravedlivě zrušil. Když si pak k tomu dopočítáte náklady spojené s nájmem a zajištěním nejzákladnějších životních potřeb, ihned vytušíte, že děti zaměstnanců chodily oblékané do luxusního, značkového zboží, do školy na svačinu byl alespoň třikrát týdně kaviár (M.Macek by ho dětem nejspíše také doporučil) a na dovolenou se jezdilo tu do Egypta nebo třeba na Malorku, když chyběl rozlet a fantazie. Já vím, skromnější, nezhýčkaný člověk si řekne, no to bych se raději poohlédnul po něčem jiném. Souhlasím, jenomže, kde hledat, když z místních pracovišť, zaměstnávajících za rudé totality tisíce lidí, nezbylo víceméně nic? Jen jeden jediný jedinec zrušil jako přeskakující ředitel takové prosperující závody hned dva, a to v krátké době za sebou, ten druhý se pak postaral o nedaleký masokombinát. Stateční lidé, přečetli si úvodní prohlášení CH77, a když jim to po listopadu 1989 v plné míře došlo, mýtili bolševika od samých kořenů! A co na to někdejší chartisté? Část z nich se u společného stolu, byť někdy na protilehlé straně, zakousla pospolu s M.Mackem do žabích stehýnek, a ta druhá, která nikdy nepokládala existenční svobodu za rovnocenou součást lidských práv a svobod, mlčela a mlčí dodnes. Takže po úspěšně zakončeném díle byl tenhle příběh rozpuštěn a jeho činnost ukončena...

Ale zpět na halu. Pokud se někdo domnívá, že naši dělníci a pracující se svou sociálně orientovanou angažovaností výrazněji vymykají zbytku společnosti, řekl bych, že tomu až tak není. Ze všeho nejvíce mi současná situace těchto lidí, které polistopadový převrat uvrhl až na samé bezvýchodné dno naší společnosti, připomíná apatické přežívání. A není se čemu divit! Naprostou většinu jejich životní energie totiž spotřebovává boj o zajištění těch nejzákladnějších životních potřeb. A je to stále horší a horší! Také se tu do značné míry projevuje tendence nevidět za svou bídou a nouzí skutečné viníky polistopadového drancování, ale obrátit svou pozornost a zlobu k jednoduchým, nacionalisticky orientovaným řešením.

Zde krátce, pro někoho možná bez návaznosti na předchozí text, odbočím. Nicméně, z mého pohledu zde tato vsuvka chybět nemůže. Ožebračení, rozeštvání, nenávist, rasismus, agrese, fanatismus apod. patřily vždy k nejúčinnějším nástrojům, kterých od nepaměti užívaly elity k ovládání lidských osudů a chodu světa! A na tom se nic nezměnilo! Kdykoliv společnost, vystavená existenčnímu nátlaku, na tato „řešení" přistoupila a přijala je za své, dříve či později byla vystavena fatální destrukci a zkáze! Finanční krize a všeobecný rozklad, jehož jsme dnes svědky, nejsou dílem náhody, nýbrž součástí pečlivě rozvrženého a připraveného plánu k definitivnímu podmanění si naší lidské svobody a vytvoření jednotného tzv. Nového světového řádu. Znovu je proti nám použita osvědčená strategie, která byla uplatněna např. před nástupem Adolfa Hitlera k moci. Zacíleno tentokrát není na jednotlivé země, ale na Evropu jako na celek. A naše politické špičky, především pak z okruhu TOP 09 a ODS jsou strůjci tohoto rozvratu a připravovaného nástupu radikální pravice k moci! Za tímto účelem byly i instruovány a je jim poskytována podpora (viz.Schwarzenberg a jeho předchozí účast na setkání Bilderbergu a po návratu vznik TOP 09). Zároveň je plánováno, že bude pravicovým radikálům ze strany elit ve vhodnou chvíli poskytnuta finanční, zpravodajská a mediální podpora. (Jedním z mnoha způsobů takto skrytě vedených aktivit je u nás např. uplácení některých Rómů, aby na sebe co nejvíce negativně upozorňovali. Celá věc je pak medializována a stupňuje averzi společnosti vůči tomuto etniku.) Cílem je dosáhnout naprosté dominance krajní pravice v evropském politickém dění. To má později posloužit k zažehnutí dalších válečných konfliktů. Údobí dezorientace a všobecného chaosu má pak být využito ke snadnějšímu zavedení technických prostředků, určených k monitorování a především myšlenkovému i duševnímu ovládání populace (čipování). Předpokládá se, že existenčně rozvrácená a destabilizovaná společnost nebude mít dostatek vnitřní síly a vůle, aby zavedení této ryze technické totality zabránila! Předehrou k výše popsanému pak byla první půle r. 2000, kdy elita „odkryla" své tři kandidáty na budoucí nejvyšší politickou pozici v nově ustaveném globálním řádu. Na politické scéně se tehdy zčistajasna zjevila nikým nevolená a v této podobě zcela neznámá trojice, která nám byla v hlavních médiích představena jako TŘI MOUDŘÍ (bývalý finský prezident Martti Ahtisaari, bývalý španělský ministr zahraničí Marcelino Oreja a německý právník Jochen Frowein). Jednalo se tehdy o zrušení sankcí 14-ti evropských zemí vůči Haiderovskému Rakousku. Tři moudří navrhli sankce zrušit a nejvyšší evropští státníci, aniž by to provázela jakákoliv diskuse či otázky, sankce během několika dnů zrušili. Tím byl mimo jiné vyslán jasný signál ke krajní pravici, jaká neomezená síla stojí na její straně, a Tři moudří v této podobě z povrchu zemského zmizeli, aniž by se kdokoliv odvážil zeptat koho či co tato „svatá trojice" představovala a reprezentovala...

(dokončení příště)

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře