Jak se dělá válečné zpravodajství
„Řekněte mi, jak se dělá válečné zpravodajství?“ Ptá se Jan Kraus Jitky Obžinové – bývalé vojenské zpravodajky pro ČT (v Bosně, Chorvatsku či Srbsku). Dozvídáme se, že reportáže z terénu musí být „divácky atraktivní“, a proto si „renomovaní západní novináři“ vybírají určitá „atraktivní“ místa vstupu. V Sarajevu se točili živé vstupy z „boje“ v podstatě jen na dvou místech: u ohořelého autobusu a v podzemním bunkru. Odtamtud se většina reportérů nehnula na krok. Ohořelý autobus měli totiž přímo na dvorku televize, kde pobývali.
Jitka Obžinová bez obalu přiznala, že válečné reportáže může dělat vskutku každý, protože to vlastně není ani nebezpečné. A ti „amatéři“, co jdou opravdu do terénu, jsou potom všem pro smích. Stačí si snadno zaplatit „malou ofenzívu“, aby pár vojáku předvedlo „hollywoodské“ drama a novináři pak expresivně popisují zběsilý „boj“. Toto je realita živých vstupů západních médií z válečných konfliktů. Takto většina novinářů „v terénu“ hrdinně nasazuje své životy. Jak mohou být potom zprávy objektivní? Odkud ve skutečnosti čerpají informace, když jsou jak „husy v ohrádce“? Nebylo by překvapivé, kdyby je čerpali sami od sebe – z médií či od „kolegů“ a nebo pouze od jedné strany konfliktu. Myslíte si, že jsou zprávy z Ukrajiny objektivní?
Stále stejné divadlo...
Reportáže z Krymu by se měly přejmenovat na „vymývání mozků“ v přímém přenosu. Novináři „bojechtivě“ popisují pouze jednu stranu mince; na převážně ruském poloostrově si vybírají nebohé ukrajinské rodiny, jež nás mají „vmanipulovat“ do jejich pozice, a přitom je zde majorita občanů ignorována a nebo ponechána na závěr jako „deviantní“ menšina ovlivněná ruskou propagandou. Jakékoli jiné zprávy, které kontrastují s narací dramatického vypravování jsou relativizovány nebo připisovány ruské „mašinérii na bělení hlav“. Ale i další věci se nezměnili od dob živých vstupů z Bosny. Najděte 1 rozdíl...
Člověk si musí položit otázku: Jak mohou ti „poctiví“ novináři stihnout objet celou zemi, „objektivně“ zaznamenat „bezpráví“ páchané na ukrajinských rodinách, a pak ještě být včas na místě (stále stejném) pro večerní „živák“? Nutně se vkrádá podezření, že se pohybují v rámci dané oblasti velice omezeně. Nutně se nabízí myšlenka, že si vybírají pouze to, co se jim hodí do zpráv. Že vlastně o žádné objektivní zprávy nejde, nýbrž o honbu za reportážemi, které korenspondují s dosavadní narací České televize, ale i západních „soudruhů ve zbrani“. U nás to jsou především havlisté, jenž tvoří „tvrdé jádro“ mediálního „mainstreamu“.
Havlisté a „primitivní antikomunismus“
Mediální „mainstream “záměrně operuje na vlně „primitivního antikomunismu“, a tím probouzí staré fóbie z ruského národa, které se tu kupí od dob sovětské nadvlády. Mnoho lidí dosud nepochopilo, že jednoduché dělení světa na „hodný“ západ a „zlý“ východ již dávno neplatí, ba co víc – v mnohém je to právě naopak. Západ se svým bojem proti komunismu infikoval marxistickou myšlenkou „světové revoluce“, a proto také v současnosti „rozváží“ svou „správnou“ demokracii do všech koutů světa. Rusko zcela opačně udělalo „krok zpět“ ke konzervativním křesťanským hodnotám. Nicméně naše mediální „elita“ reprezentovaná havlisty doposud nepřehodila ve svých mozcích výhybku, což je ovšem pasuje do role „užitečných idiotů“ – často bezděčně podporujících západní zájmy.
Pojmy jako demokracie či svoboda jsou jejich interpretací vyprázdňovány, neboť nelze licoměrně hovořit o „diktatuře“ v Rusku, a přitom ignorovat demokratický deficit v Evropské unii, či intervence USA. Jenže jim zkrátka nedochází do jaké míry se vlastně podobají bývalým soudruhům. Oni se stali, poučení chybami komunismu, těmi novými „majiteli klíčů“ – náhle vědí (stejně jako bývalí soudruzi), co je správné, co špatné a za co je třeba bojovat! Ve své slepé válce proti Rusku se nekriticky staví ke Spojeným státům a EU. Oni reprezentují zcela novou levici, kterou se „infikoval“ i mediální „mainstream“. A podobně jako za bolševika jsou jiné než ty „správné“ názory zcela nepřípustné.
„Podporuješ-li Rusko, jsi komunista!“
Tak často napadají „prozápadní“ diskutéři ostatní, kteří nesouhlasí s tezí, že je Rusko agresorem. Přitom se jedná o klasický případ „sebeudavačství“ – nechtěně se doznávají z vlastního ignoranství. Rusko totiž dávno není komunistickou zemí – naopak je mnohem „pravicovější“ než celá EU, ale i současné Spojené státy v čele s neomarxistou Obamou. Jak říkají mnozí podnikatelé: v USA je více práv, v Rusku zase svobody. Rusko opravdu nepotřebuje zakazovat 100 w žárovky nebo nově, dle neomarxistické ideologie genderismu, zasahovat do vlastnických práv akcionářů, když nutí velké společnosti přijmout kvóty pro ženy v dozorčích radách... Nepřesunul se „komunismus“ přece jen blíže na západ?
Podle biblické zásady „vidět třísku v oku jiného, ale nevidět trám v oku svém“ kritizují všichni havlisté Rusko. Vrcholem pokrytectví pak jsou slova (i činy) formálního maskota strany TOP09 – Karla Schwarzenberga o pošlapávání lidských práv – přesto si rád zajede do Saudské Arábie a s úsměvem sjednává byznys s tamním korunním princem, ale o lidských právech náhle ticho jako po pěšině. Přitom je zde kamenování homosexuálů a nevěrných žen běžnou praxí!
Média ovlivňují veřejné mínění, a to se pak stává hybatelem politiky (mediokracie ve zkratce). Původní proces (od lidí k médiím) je tak porušen. A je varovné sledovat, jak mnozí nemají vlastní názor. Jak se stávají pouze „překladači“ nadpisů v demagogických článcích, či vyjádření samozvaných elit. Mimoděk jsou i součástí nové totality omezující lidské myšlení. Jsou součástí i západní snahy budovat „nový světový řád“. Ač vědomě či bezděčně – jedno horší než druhé – tak podporují kreaci nové, doposud nevídané totality.
Rusko, Irán a Čína stojí mimo. Krize na Ukrajině je převážně bojem proti Rusku. Ale i Rusko má své zájmy, pochopitelně není zcela bez „viny“. Nicméně celý mediální mainstream prezentuje pouze jednu stranu mince. Můžeme jen doufat, že konflikt nepovede k eskalaci něčeho horšího...
Rusko, Irán a Čína stojí mimo. Krize na Ukrajině je převážně bojem proti Rusku. Ale i Rusko má své zájmy, pochopitelně není zcela bez „viny“. Nicméně celý mediální mainstream prezentuje pouze jednu stranu mince. Můžeme jen doufat, že konflikt nepovede k eskalaci něčeho horšího...
