Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Hysterické výlevy ODS ani Nečasovi nepomůžou

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Je to už několik týdnů, co policie podnikla „realizaci“ na Úřadu vlády, premiér Petr Nečas podal demisi a rezignoval na post předsedy ODS. Přestože Miloš Zeman jmenoval premiérem namísto Miroslavy Němcové svého vlastního kandidáta Jiřího Rusnoka, zástupci nominálně nejsilnější pravicové strany prakticky vyklidili pole. Mlčeli až do nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu. A nutno dodat, že to bylo pro ně i celou pravici lepší.

  • hystericke-vylevy-ods-ani-necasovi-nepomuzou

Kdyby raději mlčeli

Jedinou zajímavější zprávou z „tichého období ODS“ byla na počátku července ta, že straničtí stratégové pod dojmem mizerných výsledků v průzkumech veřejného mínění (agentura Factum ODS v červnu predikovala 8 %) zvažují omluvu za své chyby a přešlapy, které vyústily v Nečasovu demisi. Na sebezpytování občanských demokratů už ale asi nedojde. Po rozsudku Nejvyššího soudu přešli do bezhlavého protiútoku, pro svou argumentaci jsou schopni vzít zavděk kdejakou hloupostí a jejich dřívější minimální konzervativní takt je ten tam.

Výzvy k potrestání olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a jeho spolupracovníků kvůli tomu, že nejdiskutabilnější ze tří částí zásahu byla (alespoň prozatím) zastavena stejně tak diskutabilním rozhodnutím Nejvyššího soudu, svědčí o jediném – v médiích hojně citovaná tvrzení o tom, že Nečasova vláda přispěla k tomu, aby policie a státní zastupitelství měly při vyšetřování závažné kriminality volné ruce, byla pouhou fikcí. Snaha politiků ODS (a za TOP 09 Miroslava Kalouska) stvořit novou sarajevskou legendu, jak se to kdysi podařilo Václavu Klausovi, je ale odsouzena k neúspěchu. Bezhlavost jejich počínání je totiž do očí bijící. Zvlášť když při závažnosti informací o zneužívání Vojenského zpravodajství ze strany vedoucí kabinetu premiéra máte k „uvaření“ příběhu o policejně-prokurátorsko-prezidentském komplotu s cílem svrhnout Nečasovu vládu tak špatné ingredience, jako je zastavení stíhání exposlanců ze strany Nejvyššího soudu, propuštění obviněných z koluzní vazby a návštěva Ivo Ištvana u prezidenta Zemana. Navíc vyhrožování státním zástupcům a policistům se po velmi pravděpodobném vyjádření nedůvěry kabinetu Jiřího Rusnoka může stát pro prezidenta Miloše Zemana vítanou záminkou, proč při druhém pokusu nepověřit sestavením vlády Miroslavu Němcovou, a zabránit tak návratu pravicové většiny k moci.

Samostatným případem je bývalý předseda vlády. „Měli bychom si zvyknout brát slova expremiéra Nečase jako něco, co nemá žádnou hodnotu, jelikož je v tom ponořený až po uši,“ komentoval jeho poslední výroky o lidském dobytku, sviních a komunistických prokurátorech adresovaných Ištvanovi jeden z komentátorů ve vysílání ČT 24. Je smutné, že takto neslavně skončil každý z dosavadních expředsedů ODS.

Petr Nečas nyní neprožívá snadné období, a proto momentálně není (a možná ani nikdy nebude) schopen sebereflexe. Když ale výjimečně nastane chvíle, že začne zpytovat svědomí a vyzná se, že s Janou Nagyovou věděli, že nedělají dobré věci, tak by se před další palbou invektiv na adresu státních zástupců a policistů mohl vyjádřit i k tomu, že si po několik let z erárních peněz (skrze statisícové prémie) bohatě dotoval svou druhou domácnost. Jako občana by mě to zajímalo mnohem více než pochybné teorie spiknutí.

Kdyby představitelé nejsilnější parlamentní pravicové strany mlčeli, méně by si uškodili a mohli mezitím nerušeně a se zalíbením pozorovat, jak prezident z vnějšku i zevnitř rozkládá ČSSD.

Sociální demokracie vede ve volebních průzkumech již od léta 2010; její preference dočasně srazilo jen loňské zatčení jednoho z jejích nejvýznamnějších představitelů, středočeského hejtmana Davida Ratha. A teď se nabízí šance, jak s pomocí prezidenta zřetelnou vnitřní nejednotu socialistů odhalit v plné nahotě, stranu rozštěpit nebo alespoň znechutit část potenciálních voličů. I kdyby přešli k SPOZ a ta se dostala do sněmovny, rozdrobení levicového elektorátu mezi více stran by vzhledem k nastavení volebního systému přineslo levicovým subjektům méně poslaneckých mandátů než s mnohem silnější ČSSD.

Druhou variantou (namísto hysterických výlevů) je se Miloši Zemanovi v jeho snaze podmanit si sněmovnu energicky postavit. Spektrum zarytých „antizemanovců“, kteří se nechtějí smířit s ignorováním ústavních zvyklostí, je poměrně široké. Místo toho ODS lavíruje (výjimkou je jen nápad Miroslavy Němcové nechat podepsat všechny koaliční poslance před prezidentem, že podporují její pověření sestavením vlády), a aktivity v boji proti Zemanovi se tak ujímá spíše TOP 09. Pokud v srpnu v ČSSD převáží Sobotkovi příznivci či se počká, až Rusnokova vláda neuspěje, nebude nic bránit úpravě ústavy proti prezidentově výbojnosti. A ODS by u jeho odpůrců mohla získat nějaké kladné body. Ovšem ne nadarmo se říká, kdo chce kam…

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře