Gabriel Kolko: 35 let po pádu Saigonu

Podrobnosti

Z domova / Podoteky|

6. květen 2010|

Gabriel Kolko|

4721 x

Války Spojených států byly vždy velmi nákladné a kapitalizované a byly vedeny těmi nejmodernějšími zbraněmi, které byly k dispozici a s předpokladem, že proti Americe stojí moderní a koncentrovaný nepřítel jako třeba Sovětský svaz. Neustále bobtnající rozpočet Pentagonu je snad ta jediná věc, na které se jak republikáni, tak demokraté shodnou. Ale čím dál dražší a vleklé války s sebou nesou významné hospodářské a společenské závazky, které se v případě Vietnamu nakonec ukázaly jako rozhodující.

Americké války od roku 1950 byly vedeny proti decentralizovanému nepříteli v situacích, v nichž nebyly jasně definované fronty, jako tomu bylo v konvenčních válkách zvykem. V Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a dokonce i v Iráku čelí USA velké palebné síle, ale nepřítel je rozptýlený - bojuje z jeskyně, zpoza příkrovu džungle a podobně s levnou, poměrně primitivní vojenskou technikou proti nejvyspělejšímu americkému dělostřelectvu, tankům, vrtulníkům a letectvu. Ve finále pak trpělivost, vynalézavost a ochota přinášet oběti umožní nepřátelům zvítězit ve válce, nikoli v bitvě. Nepřátelé se nikdy nepostaví a nebojují tak, jak by se Američanům líbilo, nenabídnou se jako terče. Válka ve Vietnamu byla velmi zdlouhavá a drahá a války v Iráku a Afghánistánu jsou také dlouhé, což jen zvyšuje politickou odpovědnost strany, která je ve Washingtonu u moci. Opakovaně se tak ukazují meze americké moci a Korejská válka posloužila jako první precedent.

Když skončila, vedoucí američtí představitelé přísahali, že už v Asii nepovedou pozemní válku. Korejská válka byla dobojována k remíze, což byla v podstatě porážka amerických snah o sjednocení země. Vietnam pak znovu ukázal, že USA nemohou vyhrát pozemní válku - tam se to nezdařilo zcela, přinejmenším z vojenského hlediska. USA byly vždy vojensky zranitelné právě proto, že jejich nepřáteli byli především chudí lidé nucení přizpůsobit svou sílu svým možnostem.

Po porážce ve Vietnamu v roce 1975 američtí představitelé znovu tvrdili, že už nikdy nepovedou pozemní válku bez masivní vojenské síly nasazené hned od počátku konfliktu a bez podporu amerického lidu - která během války ve Vietnamu postupně erodovala. Weinbergerova doktrína z roku 1984 tento princip stvrdila. USA vyhrály války proti malým a relativně slabým protivníkům jakým byla třeba Nikaragua, ale v Iráku i Afghánistánu znovu opakují chyby z válek v Koreji a Vietnamu. Stále ještě chtějí být „nepostradatelnou silou", jak prohlásila někdejší ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, ale nemohou dosáhnout na vítězství, po nichž tak prahnou. Stejně jako opilci už totiž nejsou s to ovládat sebe sama nebo své prostředí nebo podnikat akce, které by byly v souladu s jejich cíli. Jsou proto nebezpečím pro sebe i svět.

Autor je americký historik a publicista, komentář vyšel na antiwar.com

Komentáře