Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Dne 19.února 2018, zemřel Brigádní generál v.v. MIROSLAV ANTONÍN LIŠKUTÍN,

Hodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 

Dne 19.února 2018, zemřel Brigádní generál v.v. MIROSLAV ANTONÍN LIŠKUTÍN, ČESKOSLOVENSKÝ hrdina z druhé světové války.

V roce 1939 se jako ani ne dvacetiletý mladík rozhodl bojovat proti Němcům a krátce před okupací naší země sedl v Brně na kolo, jel do Petřvaldu u hranic s Polskem, překročil hranice a zaklepal na dveře našeho konzulátu v Krakově. O čtrnáct dnů později odjel přes Švédsko do Anglie. Chtěl létat a bojovat!

Leteckou průpravu už Liškutín měl. Do leteckého výcviku byl v Brně přijat v den svých osmnáctých narozenin. Na vojně v Olomouci se ale, pro rozpuštění letectva, dlouho neohřál.

  • dne-19-unora-2018-zemrel-brigadni-general-v-v-miroslav-antonin-liskutin

„Návrat domů byl ve znamení hlubokého smutku. Napětí, které v republice zavládlo, uspíšilo rozhodnutí zbytečně zde nezůstávat. Rozhodl jsem se pro odchod bez rozloučení. V Rusku nás však nechtěli a v Polsku jsem se ocitl z naší skupiny jako vůbec první. Co bude dále, tedy záleželo pouze na mém rozhodnutí. Britský konzulát mi nabídl jízdenku do Londýna, a tak jsem měl jasno. V hlavě se mi honily myšlenky o Royal Air Force,“ zavzpomínal Miroslav Liškutín.

Do RAF mohl Liškutín nastoupit jako cizinec až za války, jinou možnost mezinárodní zákony nedovolovaly.

A tak se na jaře 1939 vydal do francouzské cizinecké legie. Eduard Beneš mezitím usiloval o vytvoření československé vlády v exilu, o shromáždění dobrovolníků v rámci francouzské armády, a později i začlenění do vojska v Anglii. Naši vojáci mohli válčit pouze po boku spojeneckých vojsk. Ve Francii však zažili zklamání. Galský kohout neměl na to, aby se proti Hitlerovi postavil…

Osmnáctého června 1940, po kapitulaci Francie, se Liškutínovi podařilo dostat na polskou loď, která zamířila k anglickým břehům. Zde vstoupil do britského Královského letectva. Po bojovém výcviku na stroji Hurricane přešel na jednomístný stíhací letoun Spitfire a byl převelen k 312. čs. peruti, ve které vydržel prakticky celou válku. Zúčastnil se mimo jiné obran konvojů nad mořem a doprovodů bombardérů nad Francii, Belgii, Nizozemsko a Německo.

Ke své přezdívce sir Galahad pak přišel 24. září 1943, když Čechoslováci zajišťovali ochranu bombardérů při bojové akci nad Francií. Liškutín zahlédl vracející se těžce poškozený bombardér Mitchell s holandskou posádkou. S druhým stíhačem se ujal jeho ochrany a doprovodu na mateřské letiště. Během letu je ale napadla trojice německých stíhačů. Rychlým a odvážným manévrem Liškutín jejich formaci rozbil, dva letouny ještě stačil pokropit střelami z kanonů a kulometů.

Třetí Němec boj vzdal. Od té doby mu Angličané říkali sir Galahad – jménem postavy z britské mytologie. Celkově nalétal Liškutín 131 letů nad nepřátelská území, z toho bylo 465 hodin bojových. Kolik ve skutečnosti sundal nepřátelských letadel, se už nikdo nikdy nedozví. I proto, že se mu dvakrát přetrhl a jednou dokonce ztratil film z kamery umístěné v křídle letadla, která měla vždy a vše monitorovat.

Slovíčka strach či bojové sny Liškutín neznal. Ti, kteří šli podle něj do bojů beze strachu, to většinou přežili, ostatní měli problémy, nervově se zhroutili. „Napětí ano, ale to je něco jiného. Cítil jsem určitou vášeň. Vzpomínám si, i když bych to neměl říkat, na chvíli, kdy jsem poslal letoun Dornier DO 217 do moře. Oblétl jsem si místo ještě jednou a vše vyfotil. Projel mnou pocit nadšení, přestože se vpravo vlevo střílelo. Žádný strach, jen vypětí. Nesmí se tím ale člověk příliš chlubit, protože to bylo nekřesťanské.

V květnu 1945, když v Praze vypuklo povstání, čekali naši piloti na letišti v Manstonu na rozkaz k odletu do Prahy. Ten však nepřišel. Letci, kteří do bojů zasáhli jako první, se do rodné vlasti vrátili až jako poslední. Museli se podřídit úmluvě mezi vítěznými mocnostmi, které si rozdělily, kdy kam kdo po válce může. U nás byla sovětská zóna, a tak se mohli vrátit až v srpnu. Nad hlavním městem tehdy zakroužilo 54 stíhacích letounů Spitfire.

Únorové události 1948, kdy se k moci dostali komunisté, jej donutily podruhé opustit rodnou zemi. Odešel znovu do Anglie a začal opět od nuly. „V Brně nesměl na letiště, ani pro svoje věci. Mohl buď kopat uhlí, nebo odejít do pohraničí jako zemědělec. On si vybral třetí možnost, z republiky odešel,“ prozrazuje na bratra jeho sestra Zdenka Fišerová.

V Anglii již zůstal navždy...

ČEST JEHO PAMÁTCE!

zdroj:https://www.facebook.com/nacionalismus.jako.vira/posts/610668069264767

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře