Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Další zázrak primase Duky aneb Břevno v oku svém nevidí, ale smítko u druhého na dálavu „zpozoruje“

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Vatikánský občan D. Duka a další jeho přátelé z České biskupecké konference by si měli osvěžit své znalosti historie nacistické „Třetí říše" a druhé světové války, a to zejména ve vztahu ke své mateřské římskokatolické církvi, jejíž jsou nejvyššími představitelem u nás.

  • dalsi-zazrak-primase-duky-aneb-brevno-v-oku-svem-nevidi-ale-smitko-u-druheho-na-dalavu-zpozoruje

Představitelé církví v čele s Českou biskupskou konferencí prohlašují, že hesla použitá v rámci kampaně proti tzv. „církevním restitucím", jak se nazývá dar v celkové hodnotě řádově stovek miliard a darování až 1% území našeho státu církvím, ze strany ČSSD připomínají propagandu Třetí říše. Dokonce ve svém prohlášení tvrdí, že jde o cituji: „... je nekultivovanou a nekulturní cestou, ohrožující samotnou podstatu demokracie."


Myslím, že jsme všichni svědky jasného důkazu „zázraku", který jistě vynese preláta Duku do katolického nebe. Tímto „zázrakem" je naprosté otočení stavu věcí, který je opravdu, jak se říká, „do nebe volající". Tedy jasný zázrak, jinak to nelze nazvat. Zvolejme sborově haleluja. Podle pravidel pro svatořečení chybí panu Dukovi ještě nějaký podobný „zázrak" a bude jistě v budoucnu svatořečen, o tom nelze pochybovat. Již jenom za ten zázrak, jak se mu podařilo dotáhnout do cíle křižácké tažení Vatikánu proti „kacířskému" Českému státu, které církev začala po bitvě na Bílé hoře (1620) a v dnešních dnech jej dokončuje.


Tak aby bylo jasno, musí zaznít historická pravda, kterou nelze zpochybnit. A je vidět, že je nutno ji opakovaně připomínat, aby nezapadla v římskokatolické propagandě. Kdyby sám pan Duka nezačal používat rétoriku o propagandě podobné Třetí říše, nebylo by připomínáno toto. Když už Duka a biskupská konference začíná přirovnávat nesouhlasné názory odmítající klamavou rétoriku kolem tzv. „restitucí" k propagandě německé nacistické Třetí říše, tak v prvé řadě by si měli představitelé římskokatolické církve zamést před svým prahem. Měli by ve svém zájmu opravdu začít studovat Bibli, kde by se dočetli, jak Ježíš varuje před viděním smítek v očích druhých, ale břevno ve svém oku nikoliv.


Tak tedy, pokud nás chce pan Duka poučovat o tom, že nesouhlasné a odmítavé názory jsou propagandou „Třetí říše", tak se podívejme, jak se římskokatolická církev bratříčkovala s fašistickými a nacistickými režimy a co pro tyto zločinné totalitní režimy a jejich přední představitele, kteří mají na svědomí milióny umučených a zavražděných, sama obětavě udělala. Zřejmě šlo o výraz „křesťanské lásky k bližním". Dodejme ve zvráceném pojetí této „lásky k bližním". Příkladem je například rakouský biskup Alois Hudal.


Byla to právě římskokatolická církev a její vrcholní představitelé, kteří uzavřeli mezinárodní dohodu – říšský konkordát s Německem, který usnadnil nástup A. Hitlera k moci. Tato mezinárodní smlouva Vatikánu uzavřená s Hitlerovým nacistickým Německem je do dnešní doby platnou součástí německého právního řádu! Samotný Vatikán byl založen na základě jiného konkordátu, a to uzavřeného s italským fašistickým státem v čele s B. Mussolinim. Vatikán a římskokatolická církev a její stát vznikl na základě dodnes platných mezinárodních smluv s fašistickým státem B. Mussoliniho a nacistickým Německem A. Hitlera. Nic než fakta.


Samotný papež Pius XII. během druhé světové války se nijak radikálně nepostavil a neodsoudil například holocaust a nacistické zločiny, naopak římskokatolická církev se spojila s těmito režimy, neboť očekávala, že v této válce zvítězí, ale současně byla natolik „diplomatická", aby pokud tyto režimy nezvítězí, mohla opět jenom vytěžit pro sebe. Zcela otevřeně Vatikán spolupracoval s fašistickým režimem ve Francově Španělsku. Velmi neblahé je spojení římskokatolické církve s fašistickým režimem ustašovců v Chorvatsku, kde podporovala vyvražďování pravoslavných srbských duchovních. Tyto zločiny jsou velmi podrobně historicky zdokumentované a nelze je žádnou současnou propagandou překroutit nebo zamlčet. Jsou nemlčící věčnou obžalobou miliónů umučených a zavražděných. Proč římskokatolická církev a její představitelé tiše souhlasili a nevyjádřili jasný nesouhlas s agresivní politikou nacistů, byl fakt, že měla v určitém rozsahu společný zájem jako nacisté. Tím byl útok směrem „na východ". V agresivní politice nacistů viděli možnost se jednou provždy vypořádat s východní pravoslavnou církví. Není ani tajemstvím, že za agresí fašistické Itálie do Habeše (dnešní Etiopie) v roce 1935 bylo posvěcení Vatikánem, neboť ten měl možnost se zbavit další konkurence Koptské pravoslavné církve, která působila v severní Africe, v Libyi a Etiopii. Můj tchán, Jiří Vacek, mi vyprávěl, že si pamatuje na záběry z filmových týdeníků, jak italská děla posvěcují katoličtí duchovní. Ty pak střílely na dostatečně nevyzbrojenou habešskou armádu, často vyzbrojenou ještě „oštěpy". Jako stručné uvedení do historie spojenectví Vatikánu a jeho římskokatolického vysokého kléru s nacismem a fašismem to je více než dostatečné. O konkrétní spolupráci a zločinech by šlo napsat celé knihy. Za tím stál odvěký nesnášenlivý a agresivní postoj Vatikánu a jeho církve proti všem jiným církvím a obecně jiným náboženstvím, který trvá v nezměněné intenzitě, byť v jiné podobě, do dnešních dnů. Pro své společné cíle byli ochotni se spojit s fašistickými a nacistickými režimy. Jako každý totalitní a zločinný systém však Vatikán dobře věděl, že situace může dopadnout i jinak, a proto po druhé světové válce zneužil umučené a zabité katolické duchovní i věřící jako důkaz svého „odporu" proti těmto režimům. Zkrátka využili smrti obyčejných upřímných katolických věřících, kteří položili své životy v boji s nacistickým režimem a přisvojili si je jako organizace, aby zakryli své skutečné zájmy a své tiché a diplomatické spolčení proti lidskosti, humanitě a lidskému svědomí. Této obžaloby se Vatikán a jeho římskokatolická církev nemůže zbavit žádným překrucováním historických skutečností, nebo svatořečením jedinců – upřímných katolických věřících, kteří skutečně v boji proti těmto zločinným režimům položili své životy. Těm patří naše úcta. Zneužití památky všech umučených a zavražděných katolických věřících v nacistických lágrech nebo v boji proti nacismu a fašismu jako zastření zločinů Vatikánu a některých jeho vysokých představitelů během spolupráce s nacisty a fašisty je však naprosto jiná věc. To je nutno rozlišovat.

Jaký byl postoj některých vysokých představitelů Vatikánu a římskokatolické církve po druhé světové válce? Podívejme se například na osobu rakouského biskupa Aloise Hudala. Nechme jeho samého citovat jeho vlastní slova: „Veškeré zkušenosti mi daly konečně podnět, abych po roce 1945 zasvětil svou charitativní práci v prvé řadě příslušníkům SS a fašismu, kteří byli pronásledování bolševiky a demokraty." Slyšme dobře a nenechme se mýlit, pronásledování demokraty! A kdo byly ti, co vysoký představitel církve chránil před demokraty? Čtěme velmi pozorně tuto jasnou obžalobu Vatikánských vysokých představitelů ze spolupráce s nacisty:

Například Martin Bormann, vedoucí hlavní kanceláře NSDAP a osobní tajemník Adolfa Hitlera. Po skončení války se ukrýval v rakouských a italských katolických klášterech. Pak získal vatikánský cestovní pas do Brazílie. Tento cestovní vatikánský pas byl osobně podepsán papežem Piem XII.!

Adolf Eichmann, jeden ze strůjců a hlavních mozků holocaustu. Jemu dopomohl k útěku jistý katolický páter Benedetti. Nakonec byl dopaden izraelskou tajnou službou a popraven.

Hans Hefelmann, který byl hlavou provádění vyvražďování euthanasií. Jemu v rámci zřejmě „charitativní pomoci" pomohl katolický biskup Hudal v roce 1949 uprchnout do Argentiny. Na svou cestu byl hotovostí a doklady vybaven vídeňskou katolickou charitou.

Heinrich Müller, šéf gestapa. V červnu 1945 se setkává s Hudalem, který ho vybavil doklady a v mnišském převleku odjíždí Muller do Barcelony, v roce 1950 se dostává do Argentiny.

Ante Pavelič, vůdce chorvatských nacistů, odpovědný za genocidu Srbů a pravoslavných duchovních. Ten bohatě obtížen uloupeným zlatem a drahokamy nalezl po zhroucení svého režimu úkryt u katolických františkánů. V převlečení za kněze přichází do Říma a opět vybaven falešným vatikánským pasem koncem roku 1948 prchá do Argentiny.

Jako trpný výsměch pak působí blahořečení záhřebského arcibiskupa Aloise Stepanice, který s Paveličem aktivně spolupracoval na genocidě srbských pravoslavných občanů, které padlo za oběť na 800 000 Srbů!

Vatikán vyvražďování Srbů Paveličem podporoval!

Papež Jan Pavel II. Stepanice v roce 1998 blahořečil!

Dalšími chráněnci Vatikánu a katolického biskupa Hudala byli Walter Rauf, „vynálezce" pojízdných plynových komor, a Franz Stangel, velitel vyhlazovacího tábora v Treblince a Sobiboru.

Katolický biskup Hudal se ve své „charitě" na ochranu zločinců nacistické Třetí říše v rámci svého pojetí „křesťanské lásky k bližním" opíral o katolické kláštery, kde se většina jeho chráněnců skrývala. Tato činnost biskupa Hudala umožňovala zhotovení nových identit pro 50 000 nacistů a zajistila jim tím nový život.

Proto se ptám, může vůbec nějaký dnešní prelát římskokatolické církve jako je vatikánský občan žijící na našem území a placený z našich daní obviňovat druhé, kteří v demokratické společnosti vyjadřují svůj nesouhlasný názor, ať již principiální nebo obsahový, k daru nemalých financí a našeho území církvím a cizímu státu – Vatikánu z propagandy Třetí říše? Má vůbec takový člověk – vrcholný představitel organizace, která je naprosto jednoznačně a nezpochybnitelně obviněna z výše uvedených zločinů a jejich napomáhání, morální právo se o nesouhlasných názorech, což je v demokracii naprosto běžné, vyjadřovat jako o propagandě Třetí říše? V jaké to žijeme době, že toto je vůbec možné? Navíc demagogicky nazývat jiné nesouhlasné názory za porušení demokracie?

Útok představitelů církví v čele s Dukou na údajnou nekultivovanou a nekulturní kampaň ČSSD je zástupný, je ve skutečnosti útokem na všechny slušné občany našeho státu, ať již nevěřící či věřící, ať již jako členy církví nebo bez členství. Ve skutečnosti se v prohlášení představitelů církví jedná o útok na demokracii, navíc skrytou za rétoriku, že samotný nesouhlas s těmito „církevními restitucemi", ať už principiálně nebo co se týká rozsahu, je, jak Duka prohlašuje, ohrožením samotné podstaty demokracie. Ano, v tomto případě se panu primasovi Dukovi podařil doslova zázrak do nebe volající. Tak „mistrně" usilovat o demagogické otočení skutečného stavu věcí se snahou zastřít pravdu jsme jen tak dlouho neviděli. Jsme svědky opravdového „zázraku".

A tečka na závěr, když už chtějí představitelé Vatikánu a římskokatolické církve všechny ty, co mají jiný názor (tedy více než 80% naší veřejnosti) označovat za ty, co hlásají propagandu Třetí říše nebo gottwaldovského komunismu, tak si připomeňme další nezpochybnitelný fakt. Dnešní nejvyšší představitel Vatikánu a římskokatolické církve – papež byl v mládí aktivním členem nacistické organizace Hitlerjugend, viz obrázek níže. Bude se nám také tvrdit, že nás klamou smysly, že jde o další „zázrak", kterému nerozumíme?


Ano, demokracie je skutečně v ohrožení, ale jinak, než se předkládá církevními představiteli. Dostáváme se do doby, kdy jiné než oficiální názory těch, co mají moc, jsou považovány za „politicky nekorektní", anebo jsou rovnou obviňováni z nacistické a komunistické propagandy. Tedy nikoliv ti, co nesouhlasí s církevními restitucemi, ale sami představitelé římskokatolické církve přímo kolaborují s Třetí říší a jejími představiteli a přímo podporují její agresivní politiku a zločiny proti lidskosti a humanitě nejen aktivní podporou, ale i tichým souhlasem, a přesto obvinují druhé z „propagandy Třetí říše". To je alarmující.


Jako Češi – tedy celý náš národ bychom si měli uvědomit, že nacisté usilovali ve svých plánech náš národ zcela vyhubit po jeho zotročení prací jako otroky nacistické Třetí říše. Dále si jasně buďme vědomi historických fakt, jak vysocí čelní představitelé církve a Vatikánu spolupracovali s tímto režimem a jak pomáhali jeho vrcholným představitelům utéct před světskou spravedlností. Tím se z duchovního pohledu přímo podíleli na nacistických zločinech a schvalovali je.


A dnes je nám předkládáno k věření, že musíme církvi odčinit křivdy spáchané za vlády komunistů, kterých jsme se všichni jako národ dopustili, neboť jim vracíme naše území a vracíme peníze z našich daní!


To jsou fakta, která nelze zpochybnit, maximálně je může nějaký demagog překrucovat, až zcela obracet jako v případě „zázraků" primase Duky, vatikánského občana placeného z našich daních. To není závist, jak se nás snaží „morálně pacifikovat" pan Duka, ale ukazování pravdy a historických fakt.


Co bude následovat? Návrat majetku „sudetským" Němcům a přiznání jejich statusu druhého národa v českých zemích? Už jsme se jim omluvili za „křivdy". A křivdy by se přeci měly odčinit, jak se nám předkládá, ne?

Tento článek se nevyjadřuje k upřímným katolickým věřícím, kteří nejen za druhé světové války byli umučeni nacistickým režimem, nebo jiným. Naopak je psán i pro ně a myslí i na ně. Jejich oběť a památku naopak chová ve velké úctě. Ukazuje totiž skutečný charakter Vatikánu a jeho mocenské organizace církve, která jejich oběti a mučednictví pouze využívá ve své propagandě. Naopak všech věřících, ať již jsou jakéhokoliv vyznání, si váží a ti vždy jsou připraveni vyslechnout si pravdu. Pravda je totiž ukotvená ve věčnosti a jak nás Ježíš vybízí: „Poznejte pravdu, ta vás osvobodí." Předpokladem spásy je i rozpoznávání pravd relativních, pravd našeho světa. Nevěřme na „zázraky" prelátů, ale v tomto případě skutečně věřme svým smyslům a nezpochybnitelným historickým faktům. Jen tak lze v záplavě nejrůznějších propagand rozpoznávat pravdivé a odmítat demagogii a propagandu mocichtivých. A nezapomeňme, že „uměním" propagandy mocných bylo vždy překrucovat pravdu o historii.


„Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie." Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem.


Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže.


Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.


Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone, zjedovatělo a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.[12]

Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných..., takse nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.


Mistr Jan Hus

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře