Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Co je to za vlády, které ze svých ministrů dělají zrádce a pomatence?

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Před pár dny jsem napsal článek o velice zvláštním úkazu. Spousta politiků, kteří zpočátku vypadali jako duševně zdraví lidé, začali jevit znaky choromyslnosti v momentu, kdy vstoupili do vlády. A teprve až je z vlády vyhodili, rozum se k nim zas vrátil.

Jako domácí příklad pro tuto tezi jsem uvedl Lubomíra Zaorálka, který byl zdravě uvažujícím mužem před svým vládním angažmá, což dokládal např. svým odporem ke stavbě amerického radaru v Brdech, ale po svém jmenování ministrem zahraničí jako by jej všechen intelekt náhle opustil, začal hulákat, že konečně už dneska někam patříme (čímž myslel EU a NATO), a musíme se prý podle toho chovat, projevoval kladný poměr k Američany spunktovanému fašistickému převratu na Ukrajině, ale – když posléze už zase jako obyčejný poslanec opouštěl Černínský palác, měl to už v hlavě poobracené všechno zase naopak.

  • co-je-to-za-vlady-ktere-ze-svych-ministru-delaji-zradce-a-pomatence

 

Jenže samozřejmě, hned s tím na veřejnost vyjít nemohl, to by nebylo ehrwürdig, a tak si pár měsíců počkal a v minulých dnech s tím do médií vtrhl: Naše vojenské mise v zahraničí počítaje v to samozřejmě ztráty životů našich lidí, jsou protismyslné a skončí nejspíš nakonec tak bídně, jak skončili Američané ve Vietnamu.

A bylo to venku. Jak v reálu, tak i v mém pozdějším článku, pod kterým se o těchto obratech Pavla na Šavla a pak zase zpět na Pavla, rozproudila živá diskuze. A podivuhodná věc vám to byla, protože dobrá polovička diskutujících k těm obratům vyjádřila své pochopení. Je to prý prostě už jednou tak, že do vlády nastupuje člověk rozumný, protože ještě svobodný, ale v té vládě rozum ztratí, protože v ní ztrácí i svou svobodu. Náhle jej svazují tisíce závazků, z vládní funkce vyplývajících, musí dělat kompromisy mezi svým svědomím a tím, co se od něj coby ministra žádá, takže postupně přichází o statut člověka slušného a zdravě uvažujícího – až to s ním 0nakonec dojde tak daleko, že jej lid obdaruje nikoliv jen jedním dalším jeho příjmením, ale hned pěti nebo šesti, čímž jeho politickou kariéru de facto uzavře. Nu a když to pak ministr obdrží i úředně, avšak s tím bonusem, že zase nabývá zpět jak svobodu, tak rozum, ukáže se, že pro jeho další a úspěšný politický život mu už ty dary dorazily pozdě. Tři strategické obraty do protisměrů i ona lidem mu věnovaná příjmení se od jeho pravého jména už odpárat nedají.

Je to zkrátka tak, že účast ve vládě, člověka pošpiní, aťdělá co dělá. A nedá se s tím absolutně nic dělat.

V tomto místě mi laskavý čtenář jistě dovolí, abych do probíhající diskuze vstoupil i já – a to následující otázkou.

Jak to, že se s tím nedá nic dělat? Vždyť co to bylo, co údajně vzalo ministru Zaorálkovi svobodu a tím i rozum a dobrou pověst? Bylo to vládní směřování – zřejmě nedobré, a byla to politika vlády – taktéž nedobrá, kterým se musel přizpůsobovat (pokud je ovšem s ochotou nepřijal za vlastní?), se kterými musel dělat kompromisy – a to tak dlouho, až získal znaky člověka příliš adaptovatelného, zrádného a podle své řeči a chování i zčásti nesvéprávného. Takže tady je, milí zlatí, zakopaný pes. Vždyť kdyby vstoupil do vlády slušné, rozumné a mravné, mohla jej přece práce v takové vládě dokonce i osobně povznést, udělat z něj člověka lepšího a respektovanějšího, než byl předtím, než do vlády vstoupil, není – liž pravda? A jestliže jeden z oněch diskutujících uváděl, že novice ve vládě svazují tisíce závazků z vládní funkce vyplývajících, kterým se musí podrobit, je třeba se zeptat: Jaké závazky to jsou, či jaké závazky to v konkrétním případě Zaorálkově byly? Byly to závazky takové, jejichž plnění by nedělalo problém ani prezidentu Masarykovi, anebo šlo o závazky nemravné a ponižující? Ale pak bylo přece třeba je odmítnout – a ne se jim podrobovat.

Anebo takovouto možnost náš ministr anebo dokonce ani sama naše republika už neměli? A nemají ji ani dnes? Docela ji už ztratili?

Nu a je-li odpověď na tuto otázku kladná, pak toho dnes – zdá se mi - na oslavování zas tolik není.

Lubomír Man

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře