Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Čechoslovakismus jako zastaralá myšlenka a nacionalistická lež

Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

  • masaryk2
V době 1.světové války, když vznikaly československé legie, československá národní rada, kdy Angličané, Francouzi a Italové ani nevěděli, co jsou vlastně ti „divní Čechoslováci" zač, bylo Československo jen neurčitou ideou. K českým snahám o samostatnost a rozbití staletími „prověřené" podunajské monarchie se dohodové mocnosti stavěly rezervovaně.

Spojení českého a slovenského protihabsburského zahraničního odboje bylo nutné už v zájmu dosažení jejich společného cíle. Izolovaný český či slovenský odpor neměl naději na úspěch.

Zároveň museli T.G.Masaryk, M.R.Štefánik a E.Beneš požadovat národní samostatnost, ne pouhou novou formu středoevropské federace. Proto musel být „vymyšlen" československý národ, který žije v rakousko-uherském soustátí rozdělený. Čechoslovakismus zkrátka musel vzniknout proto, aby Češi a Slováci mohli vytvořit vlastní stát.

Idea československého národa šla ale ještě dál, a měla velmi ambiciózní cíl, na kterém by (v případě úspěchu) profitovaly všechny národy a národnosti nově vzniklé republiky. V prvních letech po vzniku ČSR byla na Slovensku oproti českým zemím výrazně vyšší porodnost, a hornaté Slovensko nemohlo podle tehdejších předpokladů samo uživit rostoucí slovenskou populaci. Slováci měli podle této koncepce postupně expandovat na české území, kde neměli být asimilováni, ale postupným mísením a zejména propojováním české a slovenské kultury měl v průběhu 50 let vzniknout společný československý národ se společným československým jazykem. Výhledově se součástí československého národa měly stát i národnostní menšiny. Národnostní a občanský princip měl být propojen a slovo „Čechoslovák" znamenalo zkrátka „občan Československé republiky". Velmi podobnou či stejnou doktrínu mají již celá staletí občané Francie, Švýcarska a USA.

Tato státní doktrína první Československé republiky, zakotvená dokonce v ústavní listině, měla chránit jak Čechy, tak Slováky před německými a maďarskými iredentistickými snahami. Koneckonců, z hlediska práv a povinností si byli všichni českoslovenští občané rovni, bez ohledu na národnost.

Tato propracovaná a zpočátku široce přijímaná idea měla však jednu zásadní chybu. Neměla podporu mezi slovenskou inteligencí, Milan Rastislav Štefánik svou nepřítomností ve 20.letech zkrátka „odsoudil" čechoslovakismus do role Čechy vnucované myšlenky, kterou Slováci přijímali s neskrývaným podezřením. Obzvlášť, když místa na úřadech v někdejší Horní zemi místo vládnoucích Maďarů obsadili Češi. Přes všechnu proklamovanou a Čechy respektovanou rovnoprávnost obou „větví" společného národa, podmínky Čechů a Slováků rovnoprávné nebyly a ani být nemohly. A první ČSR na tom mohla změnit jen málo. Zatímco Češi chtěli z Československa díky ambicióznímu čechoslovakistickému plánu udělat nové Švýcarsko, Slováci se nechtěli vzdát své nově nabyté národní svébytnosti, a to ani za cenu rozkvětu a de facto rozšíření vlastní země. Čechoslovakismus se tak nevyhnutelně změnil v čechismus.

Po 2.světové válce byl čechoslovakismus odmítnut, a Československo se po odsunu Němců a části Maďarů stalo společným státem dvou rovnoprávných národů, Čechů a Slováků. Federalizace Československa na národním principu znamenala definitivní konec pokusu učinit z Čechů a Slováků jeden národ, a čechoslovakistickou koncepci učinila nejen neplatnou, ale hlavně nemoderní a zastaralou. Slováci tak mohli poprvé ve své historii stanout vedle Čechů ve společném státě jako suverénní, moderní a státotvorný národ. Bohužel k federalizaci došlo hlavně na slovenské straně, což česko-slovenské vztahy do budoucna stále zatěžovalo.

V době „česko-slovenské studené války" v letech 1990-1992 dokonce obhajobu společného československého státu začali nacionalisté na obou stranách lživě označovat za čechoslovakismus, který nejprve dostal označení buržoazní, později odnárodňující ideologie. Stoupenci společné česko-slovenské federace pak čelili obviňování z něčeho, s čím neměli nic společného. Naopak, federace je v přímém protikladu se zastaralou, a pro většinu Čechů a Slováků nepřijatelnou doktrínou společného národa.

Většina dnešních československých aktivistů tedy zastává jasný názor, který se dá vyjádřit slovy: „Československo ano, čechoslovakismus ne".

zdroj:http://stajan.bloger.cz/Ceskoslovensky-zpravodaj/Cechoslovakismus-jako-zastarala-myslenka-a-nacionalisticka-lez

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře