Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Béla Popper: 17. listopad 2011, růžové brýle slepých

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Nedalo nám to, to vlastní svědomí nás nutilo jít na demonstraci proti stávajícímu stavu věcí. Vytvořit onu 1/5 své vlastní existence, kdy veřejná masmédia vždy dělí počty protivládních protestů 5. Ale byli jsme dva, a náš syn, takže snad i 50%. Doufejme. Nedalo nám to, jakkoliv oba víme, že to je zbytečné. Hydra není na hradě, tam je maximálně Nyarlathotep, ani ve Strakově akademii, tam snad houf žabáků co sedí na prameni který vysychá, celé to je globální systémový problém a proti němu je třeba vystupovat, i když úspěch takové snahy je naprostou utopií.

I cesta je ale cíl. Hovořili jsme s přáteli, BJ z NeZa, jeho přítelkyní E a jeho přáteli. A já se chytal za hlavu u proslovů před Rudolfinem. Za takové plky (čest jedné výjimce) by se nestyděl ani Nečas. Trauma, aby snad někdo nebyl obviněn z levičáctví, tak opakují mantru slova demokracie, aby snad nebyl někdo obviněn z komunismu, nesnáší barvu rudou.

Nechápaje procesy kritizují zcela minoritní následky, které se dějí v naší zemi. Také mi vadí, pořád si ale uvědomuji, že my jsme jen špička ledovce. My jsme na tom vlastně dobře. A nás lze okrádat ještě dlouho a dlouho budou, protože s technologií roste mediální masáž. Julínkovné je pitomost proti testům léčiv na lidech v Africe a Asii nebo Polsku, léčiv, které my sami užíváme. Školné je prkotina proti kolonizaci Lybie a odhadem 60.000 obětí, či válkou v Iráku se snad milionem, nekonečnou válkou v Afgánistánu, podporou ukrutných režimů jakými je například Saudská Arábie či Barma, likvidováním ekosystému těžbou jak nerostného bohatství, tak explorace půdy těžbou deštných lesů a nebo různých GMO plodin.

Všechno souvisí se vším. My jsme, dobrovolně jak naprostí pitomci, nasedli do vlaku, na jehož konci je ztráta všeho, co vybudovala všechna hnutí od konce 18. století. Vracíme se přátelé do feudalismu či otrokářství, s elektronickými občanskými průkazy místo kovového obojku, s upravovanou minulostí, cenzurou (hlavně nevybočovat a nebýt na indexu, proto raději na to myslet sám, že...) tak pečlivou, že potkává dětské knihy (Honzíkova cesta, nakladatelství Axióma), s medii, která prokazatelně lžou ať v zahraničí, tak u nás (nejdříve AFP referovala o pár stovkách gaunerů, co přepadli vojenské sklady, vraždili a lynčovali, nakonec jsou z nich osvobozující jednotky, co na tom, že prokazatelně v Bengází a i jinde vlála vlajka AlQaeda). Můžeme jen mávat.

Ano, máme volnost pohybu, s totální kontrolou kde jsme a co děláme (skrze bankovní účet). Proč bychom neměli, není kam utéct. Neexistuje alternativa, ostatně Assange by asi mohl vyprávět, nebo oběti Mossadu. Svět je propojený, každý krok je vidět, každá aktivita. Jakmile někdo vystrčí hlavu, ztratí ji. Ale ztrácíme jednu přirozenost včerejška každým dnem. Jen příslib, že možná já budu mít štěstí, ten motor tohohle letadla (nic jiného to není), ten zůstává. Ztrácíme zabezpečené stáří, ztrácíme možnost vzdělání, ztrácíme všeobecně přístupnou zdravotní péči, ztrácíme služby státu, jako starostlivost o nezabezpečené, postižené, trvale nemocné a další. Ztrácíme důvod vůbec stát mít.

Odpovězte na jedinou věc, co stát dal navíc proti době 1989. Odpověď zní, nic, vlastně ono letadlo... Demokracie je slušné slovo pro kapitalismus. Demokracie, to je válka, to je kolonialismus, to je nekonečná válka na Blízkém východě vzniklá z kolonialistické ubermensch pojetí světa, že my jsme Evropa, oni nějací tmaví vykukové, co nám budou povídat do naší politiky, to je naše věc. Oni tam jen žijí od starověku (Arabové kolonizovali vojensky a kulturně, nebyl to holocaust). Demokracie, to jsou dvě světové války, masakry v Alžírsku a represe v indii před pádem koloniální správy, to jsou střelby do oponentů to je ostatně i vznik státního kapitalismu, co se pojmenoval socialismus a i těch, které sežral, od Trockého až po Slánského.

Myslíte si, když systém korporací a pár vlivných rodin vlastnících půlku světa nechá rozbombardovat Lybii, Irák, Afgánistán, Somálsko, Kongo, Libanon, Srbsko a utrhne jeho enklávu, podporuje tyrany, teroristy Talibánu proti shodou okolností kdysi legitimně zvolené vládě a tak dále a tak dále, že tenhle systém ohrozí nějakých klidně 10.000.000 osob České republiky? Tenhle systém klidně nechá Indii chcípnout hlady, pokud by se to vyplatilo. Odpověď zní ne. Neexistuje výhra bez radikální změny. Neexistuje cesta, jak neztratit vše. Demokracie, vláda lidu, je mrtvá. Její zbytky, i v západní Evropě, zemřely pádem Východního bloku jako alternativy, jako alternativy jistých (i když často proklamativních) sociálních jistot.

Těch pár korporací, které skrze dcery, vnučky a pravnučky vlastní skoro celý svět, od CocaColy (a mrtvých předáků na jejích plantážích) až po Exxon Mobil Corp., či srkze půjčky státní banky. A banky kontrolují veškerý pohyb. Mají všechno, mají mechanismy, jak ovládat ekonomiku skrze půjčky státům, které sami řídí, které vlastní, skrze agentury, které provozují, skrze mechanismy, kterými dosazují své lidi na vlivné posty. I ti jsou ale jen pěšáky. I to je letadlo. Nějaký Nečas či Kalousek, to jsou jen tupci dole, zastupitelní pěšáci. Až nebudou potřeba, odhodí je. Jeden řečník chtěl ve vládě profesionály. Koho? Tůmu? Ten prokazatelně lhal a já byl u toho a také jsem to napsal. Věděl že lže tazateli do tváře, když říkal, že dcery u nás nebudou sanovat matky v zahraničí. Co tedy ČSOB a KCB? Proč by jinak ty banky dcery vůbec kupovaly??? To není naivita, on je to asi chytrý chlap, asi tomu rozumí, ale lže. Takové třeba chcete?

Poznámka: článek vyšel kdysi na Czechfreepress pod názvem Ekonomové, kozlové a petržel v únoru 2009 a uváděl jsem tam tehdy toto: „Mateřské banky nebudou své ztráty subvencovat ze svých dcer – my to hlídáme V tomto smyslu, podle mne, čirý alibismus a nebo politické klišé, které sám hlavní aktér popřel. Řekl totiž, že matky nemohou převádět likvidní aktiva z dcer do matek, aniž by si toho český dozor všiml a tudíž že jsou dcery i přes labilitu matek bezpečné. Příkladem budiž KCB a ČSOB. Sám sebe se ptám, jak může dohled ošetřit „praní špinavých peněz“, tedy prodej málo likvidních akcií nějaké společnosti které má v držení matka, skrze několik nastrčených subjektů až do situace, kdy tyto akcie či obecně cenné papíry nakoupí dcera. Dojde tím k převodu aktiv z dcery na matku mimo dohlížené cesty.

Dalším argumentem bylo, že matky jsou proti snižování hodnoty dcer, které mohou případně prodat jako likvidní „rodinné stříbro“ a tím sanovat své ztráty a pozici. Proti tomuto tvrzení ale bylo tvrzení, že dcery nebudou případně sanovat své matky, že nemají takový kapitál, aby to matkám mohlo pomoci. To je hlava 22, argumentace kruhem. Jsou tedy pro matky dcery hodnotným kapitálem, nebo nejsou... Jednou větou ano, i ne. Nemluvě o tom, komu by v současné krizi celou banku prodali, kdo by měl dostatečné množství likvidních aktiv.„ Je řešení? Ano, USA kdysi řekly, že neuznávají svůj dluh vůči Venezuele. Ano, až budeme rýt držkou v zemi, až nebudeme vědět kudy kam, až někteří zoufalci vezmou do ruky zbraň, až najdeme odvahu se zbavit stigmatu. Pak možná někdo řekne, sežerte si to sami. Já s Vámi nehraji. Nejsou to moje dluhy. Asi zemře hodně lidí. Demonstrace nic nezmění. Lze předpokládat, že až bude špatně, systém se zhroutí. Krize je asi nevyhnutelná, ne dnešní, ale zítřejší. Jejím následkem bude brutální společnost. V té chvíli možná budeme mít příležitost. Jen krátce. Pak už nezbude nic.

A nebo? Komunismus, tak jak si jej představoval Marx či Trockij nemůže existovat. Pravicový thermidor Stalinismu je jen kapitalismus přemalovaný na červeno. Jenže i ideál může být cíl. Cesta může být cíl. Vědět, že něco není možné, že ale by bylo dobré se tomu přiblížit. Kriticky. I to je značně naivní vzhledem k lidskému potenciálu. Přesto myšlenka skutečně rovných příležitostí, toho, že děti mají právo na vzdělání ať jsou jejich rodiče kdokoliv (proti tobě, Nietzsche), spravedlnosti soudní, toho, že brakovat zdroje planety pro zábavu, i když na to mám, je důvodem proto, aby přebytečné zdroje pozbyl, aby požitek jednoho nestál nad životní potřebou druhého, nárokem na zdravotní péči a podobně. Měl by to být cíl. A ten nepůjde docílit salónním přístupem typu sociální demokracie. Ta vždy nakonec zklamala, vyměkla. U nás i ve světě.

Arafát neviděl rozdíl mezi Likudem a Stranou práce, Castro mezi Republikány a Demokraty („jako byste se mne ptali, zda je lepší CocaCola nebo PepsiCola“) a já nevidím rozdíl mezi naší ČSSD a pravicí. ČSSD nikdy nebude mít odvahu otočit kormidlo zpět k tomu, co bylo odebráno, jen zbrzdí (alespoň něco, a to je možná můj důvod), trochu, a když zatlačí zvenku, povolí (Zeman a bombardování Jugoslávie, jak to, že jej ČSSD nepovolala k odpovědnosti? - čest výjimkám). Jestli chcete svět který jste znali, musíte se smířit s tím, že budete muset doleva. Hodně doleva. Protože jinak se smyčka utáhne.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře