Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

80. výročí Slavnosti sbratření v Holanech

Hodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 

Se vzrůstající hrozbou válečného konfliktu v Evropě v důsledku rostoucí agresivity hitlerovského Německa dochází koncem 30. let k aktivizaci vlasteneckých sil, projevům mezinárodní dělnické solidarity i spolupráci těch, kteří ještě donedávna stáli z různých důvodů spíše proti sobě, přestože jejich spory byly více otázkou osobní a taktickou než ideologickou. Jedním z projevů ukázkové schopnosti spolupráce a solidarity v dusné době výbojného a rasistického režimu v Německu bylo setkání v severočeských Holanech na Českolipsku dne 28. srpna roku 1938.

  • 80-vyroci-slavnosti-sbratreni-v-holanech

Jen měsíc před potupnými událostmi v Mnichově došlo k masivnímu vystoupení pracujících na podporu ohrožené republice a ve prospěch spolupráce a přátelských vztahů mezi lidem Československa a Německa.

V čase, kdy tlupy ozbrojených henleinovců terorizovaly již zcela bez zábran pohraniční oblasti a lidé v Československu byli odhodláni bránit svou vlast proti vpádu nepřátelských vojsk v případě nutnosti i silou zbraní, se blíží jedno z největších lidových vystoupení proti hitlerovské rozpínavosti a zvůli v období těsně před Mnichovem. Ohrožená republika ocitající se v nepříznivé situaci plynoucí i z její postupné mezinárodní izolace, na níž pilně pracovalo zejména Německo společně s Itálií, v době kdy její spojenci většinou jen pasivně vyčkávali událostí příštích, však nehodlala předčasně rezignovat.

Odhodlání bránit svou vlast vyslovovali lidé napříč politickou orientací, bez ohledu na věk a společenské postavení. Představitelé kultury a inteligence stáli v čele vlasteneckých sil a jejich slovo v té době mělo patřičnou váhu. Básníci a spisovatelé, na rozdíl od dnešní doby, dokázali ve svém díle nejen zachytit dokonale atmosféru doby, ale nahlédnout i za obzor a včas reagovat na přicházející těžké časy. Slovem zacíleným přímo na komoru povzbudit národ ke kuráži a činům. Halasovo Torzo naděje či hry Osvobozeného divadla budiž vzpomenuty jen jako příklady v celé dlouhé řadě dalších podobných počinů. Do dusné atmosféry konce první republiky pronikalo jednoznačné odhodlání širokých vrstev lidu bránit svoji vlast a přinášet v tomto úsilí i nezbytné oběti.

Obec Holany se nachází asi deset kilometrů jižně od České Lípy. Leží v malebné krajině Dokské pahorkatiny. Jihozápadně od Holan se tyčí do výšky 614 metrů nad mořem sahající vrch Vlhošť. V blízkém okolí je hned několik rybníků. Není divu, že již v 19. století se tento kraj stal vyhledávaným letoviskem pro rekreaci a volnočasové aktivity.

V Holanech pracovaly dva velkostatky. Po první světové válce při pozemkové reformě připadly soukromým majitelům. Kvůli špatnému hospodaření došlo k jejich zadlužení a majetek nakonec připadl Humpolecké bance. Tato jej posléze roku 1937 prodala pražskému Dělnickému družstvu Včela. Vedení tohoto družstva si oblíbilo kraj kolem České Lípy a při plánování vybudování ozdravovny pro dělnické děti volby nakonec padla právě na Holany. Po dokončení stavby dětské ozdravovny sem měly přijíždět především děti z Prahy, Kladna, ale i z jiných částí středních Čech.

Celá stavba měla být uzpůsobena a vybavena tak, aby se zde během roku mohlo vystřídat na tisíc dětí. S velkou vervou začaly být shromažďovány potřebné finanční prostředky. Došlo k vydání speciální propagační známky s tím, že si každý člen družstva nejen zakoupí aspoň dvě tyto známky, ale získá navíc ještě další zájemce. Nutno připomenout skutečnost tehdejší situace, kdy družstvo Včela nezískalo pro účely výstavby dětské ozdravovny žádné prostředky z veřejných zdrojů.

Proletářské spotřební družstvo Včela vzniklo na počátku 20. století v Praze a středních Čechách. Přibližně ve stejné době dochází ke vzniku proletářského družstva Vorwȁrts. Mělo sloužit rodinám německé národnosti. Obě družstva se zaměřovala na pomoc chudým dělnickým rodinám a vzájemně spolupracovala. V síti prodejen, které provozovala, byla možnost zakoupit potraviny za nižší ceny než v běžné obchodní síti. Ačkoliv ani za monarchie, ani po vzniku Československa nebyla tato družstva podporována státními orgány, přesto sociální politika nového státu měla poměrně příznivý vliv na jejich fungování. Od 20. let byl ve Včele velmi viditelný vliv komunistů, což ovšem nic nezměnilo na původním zaměření činnosti v dalším období.

Výstavba dětské ozdravovny v Holanech dostávala brzy po zakoupení vhodného pozemku jasnější kontury. Jako k danému účelu nejvhodnější bylo nakonec vybráno pole nesoucí název Solíč. Šlo o místo ležící u silnice z Holan směrem do zahrádek poblíž Kravského rybníka. V létě roku 1938 bylo rozhodnuto o tom, že základní kámen stavby ozdravovny bude slavnostně odhalen v neděli 28. srpna, a to za účasti široké veřejnosti nejen z okolí. Akce k položení základního stavebního kamene se měla stát, dle dohody organizátorů, velkým a odhodlaným veřejným vystoupením českých a německých vlastenců proti nacismu a hitlerovskému režimu. Ostatně na pozvánce ke slavnostnímu shromáždění stála jednoznačná slova: „Masovou účastí potvrdí český a německý národ svou touhu po bratrském soužití obou národností a pevnou vůli obhájit demokracii, svobodu všech národů, právě tak jako republiky.“

Konečně nadešel očekávaný 28. srpen 1938. Den manifestace česko – německého sbratření v Holanech na Českolipsku. Organizátoři neponechali nic náhodě a předem zajistili pro účastníky tři zvláštní vlaky, které přijely na nádraží v nedalekých Zahrádkách. Vypraveno bylo rovněž několik autokarů. Němečtí družstevníci se na místo sjeli z řady míst, mimo jiné i zvláštním vlakem z Liberce. Další účastníci přijeli z Varnsdorfu i kamenického Šenova. Do Holan dorazilo množství autobusů a aut i ze středních Čech. Mnoho lidí přicházelo pěšky ve velkých průvodech z České Lípy. Právě v tomto městě se mnozí manifestující nejprve sešli na dětském hřišti.

Následně se odebrali na místo konání shromáždění. Vlastní slavnost poté započala v Holanech na náměstí. Na místo přijeli zástupci několika politických stran. Nechyběli ani členové Sokola či legionáři. Organizátoři sice přípravě věnovali značnou pozornost, přesto i je samotné tak masivní účast poněkud zaskočila. V Holanech se toho dne sešlo přes 20 tisíc Čechů a Němců, některé odhady hovořily až o 30 tisících účastníků. Nestačilo ani připravené občerstvení a narychlo se nakupovalo v okolí u pekařů, řezníků nebo hostinských, aby byla uspokojena poptávka.

Hlavním řečníkem na shromáždění byl senátor Bohumír Šmeral ve svém vystoupení upozornil, že národnostní otázka úzce souvisí s otázkou sociální a vláda by se měla postavit případné agresi proti republice se vší rozhodností. V jeho projevy zazněly i tyto věty: „Když to bude nutné, za šest hodin budeme na hřebenech těchto krásných pohoří a zamkneme hranici na pevný zámek. Semknuti, odhodláni, jednotni – slibujeme: Bude učiněno vše, co je nutno učinit v zájmu nezávislosti republiky, v zájmu svobody českého a německého lidu v Československu, v dějinném zájmu celého velkého německého národa. Přes naše těla, přes hřebeny našich hor – fašistický útočník neprojde!“

V kulturním programu pak například vystoupila El Carova skupina. Na místě slavnosti se nacházely i zábavné atrakce. Velkou pozornost poutala střelnice, kde se zájemci mohli trefovat do figurky zobrazující Hitlera. Celá slavnost se po všech stránkách vydařila a účastníci se vraceli do svých domovů posíleni vědomím živé solidarity a odhodláním bránit svou vlast proti hordám smrtihlavů čekajících za hranicemi jen na povel fanatického diktátora z Berlína.

Základní kámen dětské zotavovny však na svém místě nezůstal dlouho. Vlastně jen několik hodin. Hned v noci z 28. na 29. srpen jej místní henleinovci notně posíleni alkoholem vyvrátili a odvalili ke stodole sedláka Wiedemanna na místo zvané „V louce“. Kámen zde přečkal nejen válku, ale i léta následující, než byl konečně v roce 1961 přesunut na důstojné místo k mateřské škole v Holanech.

Nad ním byla odhalena pamětní deska zhotovená Františkem Lipenským z České Lípy upomínající na slavnost sbratření uspořádanou proletářskými spotřebními družstvy Včela a Vorwȁrts. Řada německých účastníků manifestace brzy emigrovala na Západ. Často do Anglie. Další neměli tolik štěstí a čekaly je útrapy v koncentračních táborech. Někteří nepřežili, jiní se po válce vrátili zpět a zapojili se do poválečné obnovy.

Bc. Miroslav Pořízek

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře