Facebook Twitter RSS
Czech English French German Russian Spanish

Bursíkova protičínská intifáda pokračuje

Hodnocení uživatelů:  / 6
NejhoršíNejlepší 

Čínský Tibet je nádherným místem pro dovolenou nebo studium. Čistý vzduch, překrásné velehory včetně těch na zeměkouli nejvyšších, kulturní památky i fascinující příroda. Spaní v malované místnosti v malovaném domě, protože Tibeťané jeden rok dům staví a pak ho tři roky zdobí. Do Lhasy z Prahy pohodlně letecky již jen s jedním přestupem. Nebo vláčkem, na který je ale třeba koupit si jízdenku zavčas, protože zejména v letních měsících jízdenky skupují spekulanti. Na univerzitě ve Lhase by čeští studenti s pomocí různých stipendií mohli studovat tibetštinu, čínštinu popř. další nabízené obory.

  • bursikova-proticinska-intifada-pokracuje

 

Takhle idylicky to zatím ve skutečnosti nevypadá. Zejména v té části Tibetu, kde leží hlavní město Lhasa, platí nejrůznější opatření, která pobyt a pohyb cizinců omezují a - prodražují. V době mimořádných událostí to připomíná Izrael při intifádě. Na rozdíl od té palestinské se ale tahle tibetská odbývá převážně v zahraničí, a možná by bez podpory z ciziny úplně přestala. Zběsilá tibetská diaspora na sebe nabaluje nejrůznější sluníčkáře, kteří pořád dokola demonstrují před čínským velvyslanectvím, kraválují při příjezdu presidenta ČLR apod. K šíření bludů o Číně a Tibetu je jim každá lež či polopravda dobrá. Ignorují a selektivně vykosťují minulost, když tvrdí, že Tibet je okupován, že není součástí Číny, a mlčí o dřívějším tibetském otrokářství i o bestiálních vraždách páchaných přímo buddhistickými mnichy. Ignorují současnost, když tvrdí, že Tibeťanům je upíráno právo na vzdělání, ačkoli čínská vláda tiskne pro tibetská děcka slabikáře, staví jim školy a univerzita ve Lhase již oslavila 30 let od svého založení. Ignorují statistiky, když lžou o tom, že jsou Tibeťané ve vlastní zemi v menšině, a zamlčují skutečnost, že čínská politika jednoho dítěte se na národnostní menšiny nevztahuje. Jistěže existují jednotlivé problematické případy, ale míra jejich výskytu je srovnatelná s tzv. Západem a jeho „vládou práva“. Vždyť vyhazování z práce za názor, ale i věznění za „verbální zločiny“ je naprosto běžné i u nás, lidská práva sem, lidská práva tam. Příslušní aktivisté se takových postupů dokonce dožadují, případ Bátora není zdaleka jediný. Permanentní protičínské výpady také zdařile odvádějí pozornost od konání některých jiných vlád. Doposud např. nebyl zaznamenán žádný větší výskyt demonstrantů před ambasádou Turecka, jehož vláda se jednou odmítá bavit o genocidě Arménů, podruhé vyhošťuje cizince za pouhé vyslovení slova „Kurdistán“, potřetí v oné oblasti zakázaného jména civilisty rovnou vraždí a počtvrté za to od vzorné lidsko-právní EU dostane bezvízový styk.

Ohlášená návštěva prezidenta ČLR v Praze je pro tuzemské intifádisty živou vodu. Rozcvička se konala 10. března před ambasádou ČLR v Praze a RNDr. Martin Bursík již ohlásil nelítostný boj v podobě další expozice třípatrového dalajlámy. V tomto případě lze ovšem lásku k dalajlámovi chápat podle hesla „Elitáři všech zemí, spojte se“. Martin možná závidí, že se Jeho Svatosti ještě jako malému klukovi vrhali níže postavení k nohám. V tuzemsku se takových skoků plebejců pan předseda asi těžko dočká, proto má rád různé jiné projevy obdivu, pobyt před kamerami televizí a doklady příslušnosti k elitě. Autor tohoto článku si vzpomíná, jak skoro přesně před deseti lety, na začátku března roku 2006, se jmenovaný předčasně vzdálil z předvolebního zasedání republikové rady strany, jejímž byl předsedou. Posléze se ukázalo, že nemohl chybět na jednom z mnoha televizních předávání cen za umění, kde se pražské celebrity srocují.

Jak by asi vypadal takový sluníčkově samostatný Tibet pod dalajlámovým žezlem? Asi jako Afghanistán – negramotnost, pár kilometrů silnic, železnice či civilní letiště jen ve snu a vstup pro cizince - s výjimkou pracovníků příslušné americké vojenské základny - buď žádný, nebo naprosto předražený jako v Bhútánu. Naši protičínští povstalci nikdy nevezmou v úvahu skutečnost, že do Tibetu dnes mohou cestovat právě jen díky vládě ČLR. Nedemonstrují přece kvůli cestovatelství. Jenomže právě uvolnění vízových procedur je jednou z mála věcí, kterou by z rozvoje dříve zanedbaných vztahů mezi ČR a ČLR mohli získat neprivilegovaní občané. Z vychvalovaných obchodů totiž profitují jen bohatí a dosavadní „investice“ připomínají spíše výprodej, kde nejdůležitější roli

budou hrát provize zprostředkovatelů. Jak je to už v kapitalismu zvykem, případná nová pracovní místa budou převážně „otrocká“, protože ta kancelářská budou vyhrazena jen předem vyvoleným. Pro vyvolené budou i nejrůznější družby mezi institucemi, kdy za státní peníze budou co ČLR jezdit osoby, které neumí čínsky ani slabiku a nezřídka se nedomluví ani anglicky. K „člověku z ulice“ z té velkolepé družby mnoho neprokape. Mimo jiné i díky vytrvalosti pana Bursíka a jeho fangličkářské povstalecké armády.

Pavel Křivka

autor byl v minulosti členem Strany zelených

 

podporte-width

 

Facebook komentáře