Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Evo Morales: K volbám přes překážky

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • evo-morales
Za necelý měsíc, 6. prosince 2009, se v Bolivijském mnohonárodním státě (Estado Plurinacional de Bolivia), jak zní podle nové, letošní ústavy název země, uskuteční volby. Voliči budou volit prezidenta, viceprezidenta, 130 zákonodárců-poslanců a 27 senátorů.

Není asi ani tajemstvím, že hlavním favoritem je a zůstává aymarský indián Evo Morales, kandidát Hnutí za socialismus (MAS). Jeho hlavním soupeřem a oponentem (odhlédneme-li od dalších sedmi vyzyvatelů) je Manfredo Reyes Villa. Tento regionální politik se profiloval v minulém desetiletí za prezidenta Lozady (dnes obyvatele okresu Miami-Dade na Floridě) a jeho nástupce, historika Mesy. Ambiciózní Reyes-Villa chtěl ostatně kandidovat už v minulých volbách proti Moralesovi, ovšem americký velvyslanec v La Pazu David Greenlee mu doporučil, aby přijal pouze kandidaturu na úřad viceprezidenta vedle Jorge Quirogy, který by byl Washingtonu D.C.milejší.

Quiroga byl přirozeně Moralesem rozdrcen, a tak z amerického snu zbyly pouze potrhané barevné plakáty na nárožích měst a vesnic. Bolivijský La Paz přijal nová pravidla, protože všemi zavrhovaný indián Morales v ústavě, kterou schválilo 61,43 % voličů, v novém státě zrovnoprávnil všechny. Přirozeně od žen po indiánské národy, jejichž jazyky jsou dnes vedle španělštiny také jazyky úředními. Bolívie tak má 36 úředních jazyků, čímž, co do diverzity,  možná předstihuje i dosud vedoucí Indii.

Ta na rozdíl od Bolívie ale není téměř pravlastí státních převratů. Bolívie ano.Velmi výstižně kdysi iberoamerikanista Jiří Kunz poznamenal, že pokud zná Arab dvacet názvů pro veblouda, jízdního velblouda a jistě i březí vebloudici, tak obyvatel Altiplana (a vlastně celého kontinentu) má třicet výrazů vystihujících podstatu a provedení puče, neboli státního převratu. V samotné Bolívii, která tu ztrácela přístup k moři, tu prohrála s Paraguayí válku o Gran Chaco, se od roku 1825, kdy byla vyhlášena nezávislost, událo odhadem na dvě stě převratů. Někteří politologové urputně trvají na dnes ještě platném odhadu 189, jiní píší rozklady o tom, že jich bylo technicky vzato více než 220. Úsloví „rok co rok prorok", známé spíše ženám, by se tak mohlo směle týkat přechodných obyvatelů zdejšího prezidentského paláce. Ani Aymarové, ani Kečuové přitom po takové smysluprosté rotaci moci neprahnou. Chtěli a chtějí ji vždy jen Spojené státy americké, uplatňující v této své andské politické laboratoři obecně známou politiku „velkého klacku či obušku".

Bolívie sloužila a dodnes slouží k ověřování teoretických hypotéz. Když se s nimi seznamujete, máte pocit, že jste se vnořili do děsivých představ hlavních hrdinů knih Stephena Kinga. Náš příběh začíná na Balkáně. Jedna z hlavních postav děje, Eduardo Rózsa Flores, Bolivijec maďarského původu, přijímá akreditaci španělského listu La Vanguardía a stává se na čas válečným zpravodajem v oblasti. Jen do té doby než zjistí, že by ho víc bavily boje proti Srbům a než přijímá místo v právě vytvářeném chorvatském cizineckém praporu. Práci (včetně vražd novinářů P. Jenckse a Ch. Würtemberga) vykonává tak dobře, že je povyšován až do hodnosti plukovníka, a chorvatský prezident Franjo Tudjman mu mimo jiné uděluje chorvatské občanství. Po válce odjíždí do Maďarska, pracuje u soukromých bezpečnostních agentur, ale už v únoru 2006 je dokumentován jeho pobyt v rodné Bolívii. Hojně cestuje a je ve styku s autonomistickými politiky a obchodníky. Dojem na něj udělá jenom Ruben Costas, který byl podle Zákona 3015 zvolen přímou volbou jako všech devět bolivijských prefektů, kteří stojí v čele departamentů a nejsou prezidentem odvolatelní. Byli zvoleni jako Evo Morales v celonárodních volbách 18. prosince 2005.

Costas postupně soustředí autonomisty z provincií Pando, Beni, Santa Cruz a Tarija. (Dohromady mají autonomistické provincie 3 mil. obyvatel při rozloze dvojnásobku Finska. Zbývající provincie La Paz, Ouro, Potosí, Cochabamba a Chuquisaca mají 6. mil. obyvatel při rozloze shodné s evropským Švédskem). Stranu Autonomia para Bolivia, kterou prefekt Costas vede, lze označit za secesionistickou. Proklamovaným cílem je postupné omezování ústřední moci a vytvoření samostatného a samosprávného státu, za cenu očištění východních provincií od indiánů a stoupenců levicových ideologií, například hnutí bezzemků (Movimento sin terra). Secesionisté využívají toho, že ústava země zná čtyři stupně autonomie: provincií, regionů, muncípií a území původních obyvatel, a chtějí toho do důsledku využít.

Dne 1. května 2006 prezident Morales znárodňuje nerostné bohatství země. Zahraniční společnosti těžící převážně na východě země musí uzavřít nové těžební a distribuční smlouvy, nebo odejít. Dekret o znárodnění vyvolá bouře v kancelářích monopolistů, přestože 92% procent Bolivijců znárodnění podporuje. Yacimentos Petroliferos Fiscales Bolivianos, Petrobras, Repsol a Shell se obracejí na  místní obchodníky a své spolupracovníky a partnery.  Jedním z nich je Branko Marinkovič, Chorvat a syn ustašovského emigranta. Také Shell přispívá svou troškou do mlýna a do terénu bolivijských měst posílá své bývalé zaměstnance i irská soukromá bezpečnostní služba I-RMS. Jsou to lidé, kteří pracují pro Shell při těžbě ropy a LPG u irského pobřeží. Scházejí se Ir. M. Dwyer, Slovák Ivan Pistovčák, Chorvat M. Tadić a Maďaři T. Révész, E. Tóásó, D. Gaspár, G. Dudog, A. Magyarosi, které povolává přímo Rózsa Flores. Většina z nich, jak jinak, prošla válečným křtem na chorvatské straně.

Shodou okolností přijíždí do La Pazu také nově akreditovaný americký velvyslanec, Philip Goldberg. Sloužil jako kariérní diplomat v letech 1993-6 v Bosně, později pracoval na Daytonské  mírové smlouvě a na Balkán se vrátil při konstituování Kosova v letech 2004-6, kdy byl prvním premiérem „země" Ramuš Haradinaj.

Goldberg nastupuje v srpnu 2006, ale pověřovací listiny předává až v říjnu téhož roku. Vidí vnitropolitické konflikty, seznamuje se s názory Moralese, je svědkem jeho šikanování v New Yorku při cestě na plenární zasedání VS OSN. Když Morales řekne, že OSN by se snad měla vystěhovat z New Yorku, Goldberg žertuje: „Možná by chtěl přestěhovat i sídlo Walta Disneye."

Eskalující konflikt naváže ozbrojence z Floresovy skupiny na Juventud cruzeňista, mládež organizovanou v rámci Costasovy strany, a jak později Flores uvádí i na obrazovkách maďarské televize, jeho skupina je osou, spojnicí mnoha jiných skupin. Flores procestoval celou východní Bolívii a brazilské přihraničí. Mezi roky 2006-9 uskutečnil více než šedesát výjezdů z Bolívie, včetně cest do Miami v USA a do Evropy. Bolívie, jak poznává, není zemí jen koky, ropy a plynu, ale také vzácného lithia. (Bolivie disponuje polovinou světových zásob lithia, které těží jen omezeně. Tento vzácný kov se používá v displejích, bateriích, v letectví spolu s hliníkem a výhledově při provozu termonukleárních fúzních reaktorů, jejichž odpadem je hélium. Tržní cena lithia je do 8 USD za kilogram kovu. Bolivijská ruda se upravuje pražením s vápnem, které je rozmělňováno vodou, při vytváření LiOH. Laboratorní a poloprovozní způsob vyzkoušený v Japonsku předpokládal získání kovu z mořské vody. Celkem 150.000 litrů bylo upraveno adsorbentem MnO2 a HCl, a za třicet dní bylo získáno 32 gramů lithia v ceně 0,25 USD. Náklady na provoz laboratoře ale známy nejsou.)

Americký velvyslanec utužuje obchodní a společenské styky se smetánkou Santa Cruz. Pánové Carlos Pablo Klinsky, americký poradce J. Urenga i Marinkovič jsou jeho stálými hosty. Když se setkává se secesionistou Costasem, pohár přeteče. Dne 10.září 2008 je prohlášen za nežádoucí osobu a zemi musí opustit. (Obama letos 23.října Goldberga nominoval na místo náměstka Hillary Clintonové pro zpravodajskou činnost a výzkum. Bude stát v čele organizace Bureau of Intelligence and Research (INR), která se zabývá analýzami. Původně patřila pod OSS a je spolu se samostatnou CIA součástí US Intelligence Community, do které dále patří 8 vojenských služeb, 1 spadající pod energetiku, 2 pod spravedlnost (známá FBI a DEA), 1 spadá pod finance, 2 patří Homeland Security (jedna z nich je Coast Guard). Zbývají NSA a Secret Service pečující o prezidenta a měnu).

Floresova skupina cvičí, je dobře vyzbrojena a jako krytí užívá platných mezinárodních novinářských průkazů. Skutečně získává informace přímo z Moralesova paláce, a tak plánují útok na loď, na níž se má na jezeře Titicaca uskutečnit výjezdní zasedání vlády za přítomnosti prezidenta. Akce je odvolána, protože se podařilo získat harmonogram prezidentovy předvolební cesty do provincie Santa Cruz.

Dne 4.5. 09 se má uskutečnit provinční hlasování o „zesílené" autonomii, a prezident se bude chtít setkat se svými věrnými v jámě lvové. To je čas pro akci. Pro výstrahu je popraven santacruzský arcibiskup J. Terrazas a skupina operuje - bez obav - z hotelu Las Americas v Santa Cruz. Dne 15.4.09 dostávají  bolivijští zpravodajci poslední informace o koncentraci žoldnéřů a nad ránem zasahuje elitní jednotka Delta. Elód Tóásó a M.Tadić jsou zatčeni, ostatní umírají se zbraní v ruce: M.Dwyer, E.Rózsa Flores a rumunský Maďar Arpád Magyarosi. Zbývající žoldnéři ze země prchají, stejně jako řada podnikatelů (mezi nimi i Marinković).

Při vyhodnocování modu operandi bolivijští vyšetřovatelé poukázali na to, že se poprvé v dějinách země i kontinentu bojů účastnili východoevropané s bojovými zkušenostmi a novinářským krytím. Snaha vytvořit z východních bolivijských provincií jihoamerické Kosovo za pomoci osob z bývalých soukromých bezpečnostních služeb - vzor Blackwater -  snad ani nemusela být výsledkem analýz. Protistátní akce Severo i Jihoameričanů bývávaly samozřejmostí. Přesto mají vyšetřovatelé za to, že Goldberg s těmito lidmi nebyl ve spojení, na rozdíl od Marinkoviće, který žoldnéře pozval a platil, zatímco prefekt Ruben Costas kryl zbytečnou demonstrativní vraždu. Jejich a Golbergova přítomnost na jednom místě ve stejný čas nechť je považována za  možnou dějinnou synchronicitu.

Přesto je skutečností, že Američané obyvatele západní hemisféry dokáží vystrašit. Dnes jde o Hondurasany (Hillary Clintonová v rozhovoru se senátorem Jimem DeMintem (R-S.Carolina) řekla, že Spojené státy uznají výsledky honduraských voleb, které jsou plánovány na 29.11.2009, ať už M.Zelaya bude nebo nebude v úřadě), zatímco na jaře šlo o Salvadorce. Těm bylo sdělováno, že USA vypoví salvadorskou komunitu ze země, bude-li zvolen levicový prezident Funes (byl zvolen a velvyslanectví USA se dva dny po volbách za tiskové zprávy v místních novinách omluvilo). Vbrzku půjde opět o Evo Moralese. Po celé své prezidentství čelí velmi složité vnitropolitické situaci. Proto by možná bylo vhodné, kdyby politické fauly a útoky nahradila špetka obyčejné férovosti. (Jedno z drahých, ale efektních aktivních opatření je návrh na vybudování venezuelsko-argentinského plynovodu, který by vyřadil bolivijská pole. Cena je odhadována na dvojnásobek ceny Nord Streamu, tj na 15 mld. euro .Venezuelským prezidentem by ale nesměl být Hugo Chávez. Pravděpodobnou kalkulaci ceny plynu po dopravě přes kontinent zřejmě nikdo neprováděl.)

 

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře