Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Botnia aneb papírna na řece Uruguay

  • frej-botnia
V úterý padl v nizozemském Haagu rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci sporu Argentiny a Uruguaje o další existenci papírny a celulózky firmy Oy Metsä-Botnia AB u města Fray Bentos v uruguajské provincii Rio Negro.

Uruguay zastupoval Foley Hoag, který si již vydobyl ostruhy při sporu Nikaraguy a Kostariky o režim na hraniční řece, kdy sandinisté právě díky Foley Hoagovi slavili plný úspěch.

Také nyní měla díky němu Uruguaj úspěch. Soud sice konstatoval, že režim na hraniční řece mezi Argentinou a Uruguají je upraven smlouvou z roku 1975, z níž Uruguaji vyplývala informační povinnost vůči svému sousedu, nicméně, soud dospěl k závěru, že argentinská strana za dobu trvání sporu neprokázala znečišťování řeky, hluk a jiné negativní vlivy. Spor, který se v Haagu vlekl čtyři roky, tak skončil víceméně úspěchem Uruguaje.

Pojďme však na začátek příběhu. Někdy v 80. letech se Uruguajci rozhodli využít i půd v provinciích Soriano, Rio Negro a Paysandú. Po zpracování návrhů došli k tomu, že s ohledem na existenci přístavu v Nové Palmiře by bylo účelné pěstovat v těchto oblastech dřeviny. Španělé a poté i Finové je přesvědčili, že komerčně výhodné mohou být rychle rostoucí eukalypty. První výsadba 15 milionů sazenic byla provedena v roce 1991, jejich těžba pak byla zahájena v roce 1997.

Vývoz dřevin nemá velkou přidanou hodnotu, a tak Finové navrhli postavit u řeky Uruguay (s ní je spojena kanálem, který prochází několika čističkami odpadních vod) papírnu se vším všudy, podle tehdy (v roce 2002) platných ekologických norem, zejména finských. Ve městě Fray Bentos s 23tisíci obyvateli tak celkem 4000 dělníků postavilo na klíč papírnu, celulózku se vším všudy, včetně zázemí. V roce 2006 začala zpracovávat eukalypty ze 180.000 hektarů, které dodnes obhospodařuje firma Forestal Oriental. Uruguajský stát kultivaci půdy podporoval, a tak ročně je zpracováno 3,5 milionu metrů krychlových dřevní hmoty, z níž 1,1 milionu tun tvoří celulóza vyrobená bez použití chlóru.

Forestal zaměstnává 360 osob a 2400 smluvních zaměstnanců, papírna 300 osob a další tisíce v obslužných činnostech. Oblast má, na rozdíl od sousední argentinské provincie Entre Rios, minimální nezaměstnanost. Hmota z Botnie jde ze 60 procent na evropský trh, ale také do Číny (Changsu Paper). Krize ve světě sice ovlivňuje i tento provoz, nicméně minimálně. Finské zdroje uvádějí, že s moderní a na klíč postavenou Botnií se dnes nedá srovnávat žádná finská papírna. Papír z eukalyptové hmoty jde na kapesníčky, toaletní papír, časopisy, knihy. Lze říci, že Argentinci sledovali provoz za řekou vždy žárlivě. Nejprve neumožnili tranzit do přístavů v Chile, pak ale zablokovali všech pět mostů přes řeku Uruguay, čímž obchod znemožnili nejen Botnii, ale všem firmám. Porušili tím sice základní dokumenty Mercosuru, ale prošlo jim to. Soud v Haagu po čtyři roky zásobovali důkazy, které protistrana vyvrátila, totiž o hluku nesoucím se 35 km na argentinskou hranici i o znečištění vody. Finové i Uruguayci prokázali, že voda z čistíren je velmi dobré kvality, a po osmotické úpravě je pitná (což se také dělá). Dokladovali, že v oblasti se nikdy žádné čistírny odpadních vod nevyskytovaly, veškerá odpadní voda z obou států vždy tekla do řeky, která, v některých úsecích na argentinsko-uruguajské hranici, připomíná spíš stoku. Přesto si Argentinci z Entre Ríos hýčkali naději, že závod v dnešní ceně 2,4 miliardy dolarů bude - i se zázemím - uzavřen.

Podotýkám, že otevřením papírny vzrostl národní důchod i industrializace Uruguaje v řádu procent. Obyvatelé Gualeguayachú v Entre Rios si na několik let udělali doslova živnost z otevírání a zavírání mostu do sousední země a vybírali „průjezdné" i od Argentinců. Čekali, že je Uruguaj bude muset odškodnit - a zavřít papírnu. Rozhodnutí soudu očekávali proto obyvatelé státu Entre Ríos u velkých plazmových televizí na náměstích. Ovšem, zklamalo je. Na vině jsou i argentinští politici, kteří protiuruguajskou propagandou sbírali laciné politické body. Už v době, kdy Buenos Aires chystalo žalobu, navštívil jeden z čelných argentinských politiků (netvrdím, že to byl N. Kirchner, byť to nevylučuji) Madrid, a žádal krále Juana Carlose aby Uruguajcům nařídil papírnu uzavřít. Říká se, že Juan Carlos zbledl, povstal na znamení ukončení audience a „politikovi" suše sdělil, že asistent obchodního oddělení Španělského království v Buenos Aires si s věcí  jistě bude vědět rady, pokud váhá vláda ve státníkově vlasti. (Syndrom snahy stále se radit v Madridu je vlastní mnoha iberoamerickým vládám).

Papírna ve Fray Bentos, pokud se nedočká sabotáže, bude pracovat dále. Ale oba národy by měly zvažovat, zda emoce (spíše fotbalové) patří k věci, k obchodu a k naturelu. Patří ovšem k naturelu všech politiků jakýchkoli vášní zneužít. A nejen v Cono Sur, neboli pod Jižním křížem, a na Uruguayi, Řece duhových ptáků.

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře