Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Argentina se vypořádala s minulostí (+video)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • argentina_astiz
Argentinský soud poslal dvanáct bývalých vojenských a policejních představitelů diktatury za zločiny proti lidskosti na doživotí do vězení. V průběhu vlády vojenské junty zřídili na námořní škole v Buenos Aires tajné vězení, ve kterém mučili a zabíjeli levicové disidenty.

 

Mezi odsouzenými je třeba někdejší kapitán argentinského námořnictva Alfred Astiz, přezdívaný "blonďatý anděl smrti". Podívejme se ale blíže na to, co se pod taktovkou tolik Vondrou zbožňovaných USA a potažmo CIA odehrávalo v Argentině a to době, kdy v Československu normalizační Husákův režim „nemilosrdně drtil" československý „disent".

O Pinochetových represích v Chile jsme kvůli komunistické propagandě byli kdysi informováni vcelku „kvalitně", byť jednostranně, zato o Argentině po nástupu proamerické vojenské junty se ani komunistická média příliš nezmiňovala. V Argentině měl totiž boj mezi „dobrou" levicí a „špatnou" pravicí trochu nejasné kontury, a tak nebyl pro propagandistické účely komunistického režimu v ČR tak zajímavý.

To, co se v Argentině pod taktovkou CIA na přelomu 70. a 80. let minulého století odehrávalo, historici pojmenovali „špinavou válkou". Je to název příznačný, byť by klidně snesl ještě přívlastek „krvavá".

Hrozba levice

Proamerická vojenská junta nastoupila k moci v Argentině sice jako poslední mezi zeměmi jižního cípu jihoamerického kontinentu (Paraguay 1954, Brazílie 1964, Bolívie 1971 Chile 1973, Uruguay 1973), zato ale byla nejbrutálnější. K vojenským převratům sice v Argentině docházelo i před tím, spíše ale vesměs souvisely s vnitropolitickým bojem o moc a vojáci navíc vládu nakonec vždy předali politikům. Tentokrát však mělo jít o nastolení vojenské diktatury pod kontrolou CIA po vzoru Pinochetovy junty a potažmo i o fyzickou likvidaci argentinské levice, která v kontextu Monroeovy a Trumanovy doktríny ohrožovala životní zájmy USA.

Provést řízený vojenský puč v Argentině nebylo za života Juana Peróna kvůli jeho popularitě jednoduché. Perón sice nebyl žádný „levičák", politické hnutí, které založil (tzv. peronismus), ale zahrnovalo široké spektrum proudů včetně těch extrémně levicových. USA však nechtěly nic ponechat náhodě, a proto potřebovaly i v Argentině eliminovat byť i jen teoretickou možnost, že by ji mohla ovládnout levice. Tato možnost přitom ale nebyla jen teoretická -- argentinská levice už od konce 60. let udržovala úzké kontakty s Kubou a v roce 1973 se nejvlivnější levicová gerilová perónistická skupina Montoneros dokonce sloučila s prokubánskou gerilovou FAR (Fuerzas Armadas Revolucionarias), která o rok dříve spáchala pumové útoky na hotel Sheraton v Buenos Aires a zabila při nich i několik zahraničních turistů. Montoneros následně procházeli výcvikem nejen na Kubě, ale i na Blízkém východě, takže levicové gerilové podhoubí usilující o změnu systému v Argentině bezpochyby existovalo.

CIA tedy čekala na vhodnou příležitost k uchopení moci a ten nastal krátce po Peronově smrti, kdy se k moci dostala jeho žena María Estela Martínez de Perón, známá též jako Isabela. Už za její vlády začaly v Argentině - s podporou Pinochetova Chile -- řádit eskadry smrti tzv. Triple A (Alianza Anticomunista Argentina - AAA), které vraždily a unášely nejen gerilové partyzány, ale i levicově smýšlející lidi. Situace, v níž Isabela začala ztrácet politickou půdu pod nohama, pak využili generálové podporovaní CIA, která tehdy ve vojenských diktaturách viděla pevnou hráz proti komunismu. CIA tak postupně proměnila téměř celou Latinskou Ameriku v kontinent ovládaný represivními pravicovými vojenskými juntami. Ta argentinská ale svou brutalitou zaskočila nejen Argentince, ale i Bílý dům. Tehdejší ministr zahraničí Henry Kissinger musel nakonec juntu přátelsky varovat, aby si pospíšila s likvidací odpůrců režimu a situaci v zemi „stabilizovala", v opačném případě by mohla přijít o americkou finanční pomoc -- neboť v americké veřejnosti mezitím začala nabírat na významu otázka lidských práv.

Pozdě, ale přece

Finanční pomoc argentinské juntě byla nakonec zastavena až po nástupu demokratického prezidenta Jamese Cartera. Mezitím už ale byly tisíce levicově, ale i liberálně smýšlejících dělníků, intelektuálů, studentů, politiků, ale i domnělých teroristů uneseny, zavražděny, umučeny, naházeny do moře, a to bez jakýchkoli soudů nebo obvinění. Argentinští generálové si přitom nejvíce oblíbili likvidovat své politické odpůrce tím, že je nechali házet z letadel nebo vrtulníků do řeky La Plata či do vod Atlantického oceánu. Pro tyto „lety smrti" stačilo podezření, udání, tajné seznamy -- nikdo si nemohl být ničím jistý. Řádění argentinských generálů pod taktovkou CIA si nakonec vyžádalo na 30 tisíc obětí. Jen pro porovnání: v Paraguaji to bylo za 35 let diktatury asi 400 obětí, v Brazílii 475 obětí, v Chile 3000 obětí a v Uruguaji asi 200 obětí. Většina těl obětí teroru se navíc nikdy nenašla, takže jsou ještě dnes označováni pojmem desaparesidos, zmizelí.

Zvláštní kapitolu tvořily děti, které se narodily matkám ve vězení. Byly jim násilím odebírány a dávány do ústavní výchovy nebo k adopci „prověřeným kádrům", takže matky třeba i po 34 letech stále hledají své děti, které možná ani netuší, že nežijí se svými biologickými rodiči. Odhaduje se, že takto bylo ukradeno přes 500 dětí. V čele této vraždící vojenské mašinérie se vystřídalo několik generálů, mezi nimiž byli Jorge Rafael Videla, Roberto Eduardo Viola, Carlos Alberto Lacoste nebo Leopoldo Fortunato Galtieri...

Po nástupu demokratické vlády prezidenta Raúla Alfonsína v roce 1983 bylo stíháno a souzeno pouze devět vojenských vůdců. Rafael Videla a jeho velitel námořních sil byli odsouzeni na doživotí, Viola a další dva byli odsouzeni k nepodmíněným trestům a další čtyři důstojníci byli osvobozeni. Jakmile byl ale v roce 1990 prezidentem zvolen Carlos Menem, Videlu v rámci „procesu usmíření" amnestoval, což argentinskou veřejnost značně pobouřilo.

Argentinci tak museli čekat dlouhých 27 let, než se k moci dostali manželé Kirchnerovi, oba někdejší členové obávaných Montoneros. Až za jejich vlád totiž vznikly podmínky, aby se Argentinci konečně dočkali spravedlnosti, byť mnozí z nich se toho už bohužel nedožili.

České vypořádání se s minulostí

Ještě bych jen pro zajímavost připomněl, jak se s minulostí vypořádala „demokratická" Česká republika. Ludmila-Brožová-Polednová byla za svůj podíl na justiční vraždě Milady Horákové po cca 56 letech odsouzena na 6 let. Po několika měsících od nastoupení trestu omilostněna prezidentem Klausem.

Čeští bojovníci proti komunismu, dle jiných však chladnokrevní vrazi Mašínové byli ministrem obrany Sašou „Promopro" Vondrou vyznamenáni nejvyšším vojenským vyznamenáním. Mimochodem jeden z na doživotí odsouzených argentinských katů Jorge "Tigre" Acosta se obhajoval podobně jako Mašínové, tzn., že jednal jako „bojovník ve válce". Astiz s Tigrem Acostou a další tak měli smůlu, že s komunismem nebojovali v Česku, protože za likvidaci tisíců levičáků by v ČR od Vondry dostali nejspíše i řád Bílého lva. Octli by se tak ve společnosti fašistu Musoliniho, revolucionáře Fidela Castra, vůdce rudého teroru v Etiopii Mengistu Haile Mariama nebo humanitárních bombarďáků

">Madelaine Albrightové
a Václava Havla...

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře