Začalo to nerozhodností a zbabělostí jednoho muže, a skončilo to tragédií pro celou zemi.

Ano, taková je pravda, zvolit si do čela země silného, čestného a poctivého muže, který bude své zemi v tomto úřadě něčím jako otcem chránícím své dítě, je nesmírně důležitá věc, pokud nechceme, aby jako krysa utekl ze země, a zanechal jí klidně svému osudu, při jakémkoli vážnějším problému, či propuknuvší krizi.

Viktor Janukovyč byl prezidentem, jehož dvojakost a nerozhodnost, byli společně s jeho zbabělostí rozhodujícím faktorem, díky kterému se situace v zemi dostala až do stadia, v jakém je dnes.

Díky tomu, že nic nepodnikl, když k tomu měl příležitost a moc, skončila nakonec lokální kyjevská krize svržením legitimní vlády a občanskou válkou v zemi.

Přitom právě On, mohl zastavit běsnění fašistů a neonacistů, kteří každým dnem, kdy nic nedělal, získávali na sebedůvěře a radikalizovali na Majdanu své akce.

Možná, by se dala jeho zbabělá nečinnost chápat, kdyby neměl v té době podporu armády i policie, ale obě tyto instituce ho prosili v otevřených dopisech i při osobních jednáních o to, aby jim dal zelenou a nechal je obnovit pořádek v zemi.

Jak myslíte, že by se měl zachovat správný prezident  jakékoli země, kdyby někdo začal obsazovat vládní budovy, zabíjet policisty a pokoušel se svrhnout v demokratických volbách zvolenou vládu?!

Problémem bylo, že Janukovyč se bál cokoli podniknout, protože Majdan nebyl nic jiného, než jedna z dalších barevných revolucí řízených z USA a EU, a Janukovyč měl na tyto země velmi úzké vazby (podepsání smluv na těžbu břidlicového plynu, zahraniční konta atd).

Janukovyč však netušil, že jeho západní spojenci natolik vyhrotí situaci, že nakonec vyvolají revoluci, která se stane v podstatě válkou proti Rusku vedenou z ekonomických a geopolitických důvodů především ze strany USA. Američanům totiž nestačil jen břidlicový plyn v Donbasu, chtěli také Krym a celý evropský trh jen pro sebe.

Díky tomu, že na začátku pokrytecky a zištně lavíroval mezi západem a Ruskem, nevěděl po vypuknutí krize, co si má počít a nechal situaci dojít až do bodu, z něhož nebylo návratu. Neměl odvahu se postavit této situaci čelem a cokoli proti běsnění fašistů na Majdanu podniknout, protože mu bylo stále vyhrožováno možnými následky ze strany EU a USA.

Tehdy se rozhodl neudělat nic, čímž byla zmařena poslední šance urovnat situaci a zachránit zemi před chaosem. Janukovyč opustil všechny, kteří mu stáli po celou dobu věrně po boku, zanechal je napospas Banderovcům, a uprchl zbaběle ze země.

Celé je to o to smutnější, že i jeho po útěku z Kyjeva pořád ještě některé části země (včetně Krymu), čekali, že něco udělá, a slibovali mu věrnost v naději, že je povede osvobodit Kyjev od banditů, kteří se tam ozbrojeným pučem dostali k moci.

Všichni víme, že Janukovyč kromě pár rozporuplných projevů z Ruska neudělal vůbec nic, a nechal pučisty z Kyjeva uchopit moc v zemi. Následkem toho následovalo referendum na Krymu, který se odmítl podrobit nikým nezvolené nové vládě, a návrat této republiky k Rusku.

Zanedlouho po tomto referendu vypukla krvavá občanská válka mezi Kyjevem a Jihovýchodními regiony země, které se také nechtěli podrobit, a vyhlásili samostatnost. Kyjevská nelegitimní vláda poslala na jihovýchod země pravidelnou armádu a převážně z nacistů vytvořenou národní gardu a začala systematicky likvidovat každého, kdo odmítl respektovat jejich právo vládnout zemi.

Můj osobní názor je, že pokud se nakonec podaří svrhnout kyjevské pučisty a pohnat je k soudu za všechny jimi povražděné muže, ženy a děti, měl by vedle nich na lavici obžalovaných sedět i Viktor Janukovyč jako vlastizrádce, který opustil zemi v době, kdy ho nejvíce potřebovala.

Poučení, které z toho všeho plyne pro nás, je jednoduché, nevolme do čela země lidi jako je Janukovyč, ale takové jako je v současnosti Putin, nebo jakými byli v minulosti vlastenci jako Jiří z Poděbrad, T.G. Masaryk, Rastislav Štefánik, či J.V. Stalin, ochotné bez ohledu na různé dějinné epochy, a rozdílné politické názory, bránit svou vlast až do posledního dechu a raději zemřít, než zbaběle uprchnout. Pak v tom, až se něco semele, možná nezůstaneme sami.

Ladislav Kašuka.