Výtržníci, narkomani, zloději a násilníci terorizují města a policisté a bezpečnostní služby s tím nechtějí-nemohou nic dělat!

Úplně čerstvě byl zase jeden člen ostrahy seřván svým nadřízeným za to, že už nevydržel jenom tak sedět a koukat, jak jeden arogantní „pablb“ dělá nepořádek s jídlem, dělá vulgární gesta a vyspává v obchodním centru a vyšel se z dispečinku tohoto „člověka“ zeptat, jestli ten zvednutý prostředník, který vystrkoval na kamery, patřil jemu. Odpovědí mu bylo přitakání doprovázené vulgární nadávkou a narušení osobního prostoru, když onen „tvor“ šel nadále proti němu bez jakéhokoli náznaku, že se mu chce vyhnout. Poté co securiťák „nelidskou entitu“ odstrčil, se proti němu ohnala pěstí a byla tudíž lehce zpacifikována.

Pokud si někdo myslíte, že tvorové, jakým je otrapa, o kterém je řeč poté něco pochopí a začnou se chovat jinak, neznáte jemu podobné typy. Při odchodu si musel praštit do jedněch automatických vchodových dveří oběma rukama a do druhých pak začal opakovaně kopat, takže ostraha musela znovu zasáhnout, protože dveře stojí několik desítek tisíc a chránit majetek OC je její pracovní povinností. „Entita navíc sprostě nadávala matkám příslušníků ostrahy a přála jim smrt a prohlašovala, že s nimi souloží.

Jelikož „entitě“ muselo být zabráněno v ničení majetku centra, došlo k potyčce, při které musela být použita síla úměrná k agresivitě, kterou „entita“ projevovala. Vše skončilo samozřejmě tím, že agresivní majetek ničící „entita“, která odešla vyhrožujíce ostraze vším možným i nemožným, včetně smrti, podá trestní oznámení na securiťáky a jak jinak než tím, že securiťákům nadřízený činitel vyjádřil své pohoršení nad „agresivním“ zásahem proti „milému mladému člověku“, kterému přece nikdo nemůže ubližovat jen proto, že uráží vás, vaši nedávnou zemřelou matku a ničí něčí majetek.

Inu doba se mění a pravidlo, že zlo má být vždy potrestáno, již dávno neplatí. Zmetci všeho druhu a ražení jsou dnes chránění více než ohrožená fauna a flora a lidé ze „staré školy“, kteří nejsou zvyklí nechat se beztrestně terorizovat a urážet se stávají v dnešní amorální době „dinosaury zralými na vymření“. Jedno velké plus jsem si však z tohoto příběhu odnesl, a sice to, že ve mne konečně dozrálo rozhodnutí, nad kterým jsem již dlouho přemýšlel. Tím rozhodnutím je skončit své působení v bezpečnostních složkách, které už vlastně dávno nesplňují svůj účel a poslání a jít prostě dál…

Ladislav Kašuka.