Sovětský svaz mezi světovými válkami – Utajovaná fakta

Začal bych VŘSR (velkou říjnovou socialistickou revolucí). Tato revoluce, která svrhla krutou feudální nadvládu ruských carů, ve skutečnosti vůbec nebyla tak krvavá, jak nám líčí dnešní prozápadní pseudohistorikové. Výstřely z křižníku Aurora, které zahájili útok lidu na Zimní palác, byly pouhým signálem a byly vedené naslepo, nikoli s cílem zasáhnout palác. Vojenská posádka, které měla bránit Zimní palác, se téměř celá bez boje vzdala a bolševici, kteří útok vedli, dali všem vojákům, ale i důstojníkům a vysokým carským vojenským hodnostářům milost výměnou za slib, že nikdy nepozvednou zbraň proti bolševickému režimu a nechali je jít (99% z nich svůj slib později porušilo).

První věc, kterou bolševici udělali poté, co se dostali k moci, bylo zrušení trestu smrti (po invazi opět obnoven), rozdání políček bezzemkům (později se znárodňovali jen velkostatky a velké polnosti) a počali se práce na výstavbě těžkého průmyslu a elektrifikaci země. Téměř okamžitě poté, co se začali všechny tyto mírové plány na modernizaci a rozvoj této dříve feudální zaostalé země realizovat, však jejich snahu přerušila invaze celkově čtrnácti kapitalistických a feudálních zemí, která měla za úkol utopit bolševickou revoluci a snahu o spravedlivější a rovnější systém hned na počátku v krvi.

Válka (ve které hráli svou roli i československé legie) trvala dlouhých 5 let a úplně skončila až v roce 1922, kdy byl potlačen poslední odpor a bolševici znovu ovládli většinu země, kterou se jim pokusila invazní vojska násilím vzít. Společně s invazními vojsky bojovali proti bolševikům a lidu, který je v naprosté většině podporoval také ti carští důstojníci, kteří dříve přísahali, že proti nim nikdy nepozvednou zbraň. Bolševici nejprve ztratili téměř 2/3 země, protože nepočítali s takovýmto zákeřným napadením a slavnou Rudou armádu, která nakonec nad vetřelci zvítězila a později porazila i nacistické Německo a všechny jeho spojence, stavěli vlastně teprve během této invaze z prostých dělníků a rolníků, kteří podporovali jejich myšlenky a ideje a svým odhodláním a odvahou nakonec byli schopni bez řádného výcviku porazit nepřítele a uhájit svou svobodu a nezávislost. Pod cizí nadvládou tak po ukončení této války zůstala pouze velká část Ukrajiny okupovaná Polskem, které využilo oslabení Ruska po První světové válce a výše zmiňované protibolševické invazi a zabralo si pro sebe kus území Ukrajiny, které dříve patřilo carskému Rusku.

Tady se pomalu dostáváme k další dezinformaci hojně šířené západními pseudohistoriky, kterou je ukrajinský hladomor. Tento mýtus o záměrně vyvolaném a bolševiky řízeném hladomoru je jedním ze základních kamenů, kterými se antikomunisté a rusofobové ohánějí, když nazývají komunistický režim zločinným (přitom zapomínají na hladomory v Indii a mnoha dalších anglických a francouzských koloniích).

Tento hladomor na počátku třicátých let minulého století opravdu existoval a popírat ho, by byla stejná hloupost a lež, jako když je zveličován a zneužíván k politickým účelům. Jeho příčiny však byli naprosto jiné, než nám podsouvají dnes v médiích a bohužel i ve školách. Opravdových příčin bylo hned několik, včetně výše zmiňované První světové války, protibolševické invaze a okupace velké části zemědělské části Ukrajiny Polskem. Jedním z faktorů byl samozřejmě i odpor velkostatkářů a majitelů větších polností vůči bolševickému budování státních kolchozů (JZD). Tito velkostatkáři totiž raději pálili úrodu a zabíjeli zvířata, než aby je dali do společného kolchozu, ve kterém by z nich měli prospěch všichni.

Dříve než budu pokračovat, předložím čtenářům otázku, jestli vědí, který národ před druhou světovou válkou nejvíc nenáviděla největší část Ukrajinců, včetně Banderovců (které dnes západ tolik podporuje poté, co se dostali krvavým pučem na Ukrajině k moci)? Jedinou správnou a pravdivou, historicky snadno ověřitelnou odpovědí je, že národ, který Ukrajinci nejvíce vinili ze své bídy a ze svého utrpení nejsou Rusové, ale POLÁCI!

Dříve, než začnete něco namítat, nebo se ohánět Stalinem, na kterého západ hází všechny možné i nemožné a neproveditelné zločiny a zvěrstva (protože se ho tehdy bál stejně, jako se dnes bojí Putina), zkuste si v historických knihách přečíst něco o polské armádě Krajowe, o maršálu Pilsuckém a o tom, co na Ukrajině polská okupační vojska prováděla (včetně vybudování dvou koncentračních táborů, ve kterých bylo umučeno k smrti cca 70 000 Ukrajinců a ruských zajatců). Zkuste si zjistit, kolik příslušníků jakého národa Banderovci zavraždili a umučili a koho nenáviděli ještě více než Rusy a židy. Tito banderovští vrazi (osvoboditeli se přestali mít právo nazývat v okamžiku, kdy začali vraždit ženy, děti a lidi jen kvůli příslušnosti k jiné rase a začali kolaborovat s nacisty) ze všeho nejvíce nenáviděli za brutalitu, s jakou se chovali k obyčejným ukrajinským lidem právě Poláky.

Polská okupace také byla hlavní příčinou hladomoru a většina západními fotografy pořízených snímků pocházela buď z Polskem okupované části Ukrajiny, nebo z roku 1905 kdy na Ukrajině ještě za carského Ruska panoval jeden z mnoha tehdy běžných a západem zcela ignorovaných hladomorů. Soudný člověk pochopí, že tím, že fotky jsou focené na Polskem ovládaném území, nebo ještě za carského Ruska a pouze vydávané za fotky ze Sovětského svazu, se vysvětlí mnoho otázek typu, proč by ti „zlí bolševici" dovolili chodit západním novinářům po jimi ovládaném území, nechali je v klidu fotit a psát články a přitom měli (jak tvrdí západní pisálci) Ukrajinu neprodyšně obklíčenou (v době bez družic, nočního vidění a poplašných zařízení), aby neproklouzla ani noha a mohli tak Ukrajince umořit hladem.

Hlad sice vinou mnoha výše zmiňovaných faktorů panoval i na sovětské části Ukrajiny, ale nebyl zdaleka tak hrozivý jak líčí tehdejší a dnešní západní propaganda a mnoho lidí, které líčí jako jeho oběti, bylo pouze přesunuto v rámci Sovětského svazu na jiná na potraviny bohatší území. Důkazem, že Rusové neměli v rámci Sovětského svazu vůbec v úmyslu likvidovat Ukrajinu je to, že jí nejenže ponechali statut samostatné členské země svazu, ale i to, že po vítězství komunistů nad nacistickým Německem a osvobození západní části této země od polské okupace tam již nikdy žádný hladomor nepanoval a bylo tam postaveno mnoho továren a závodů, které byly bohužel po rozpadu Sovětského svazu zničeny, nebo rozkradeny, případně ponechány ve stavu v jakém byly a více než dvacet let do nich nikdo neinvestoval a nijak je nemodernizoval, to je už ale zase úplně jiná historie ...