Proč musel zemřít generál Lučanský? Komu stál v cestě?

Za normálních okolností bych si netroufl formulovat závěry, dokud není k dispozici více informací. Třeba proto, že Slovensko je pro nás už dlouho „far far away“, dalekým zahraničím s politickými poměry snad ještě divočejšími, než jsou ty naše (a to je co říci). Objektivní hrozby pro demokracii, právní systém ČR i nás, řadové občany, které z případu a z politického a mediálního dění kolem něj plynou, podpořené osobními zkušenostmi a znalostmi pozadí některých kauz, mě ale přiměly učinit výjimku. 

Fakta, která postupně vyplouvají na povrch, totiž zásadním způsobem narušují některými slovenskými médii vykreslovaný obraze generála Lučanského jako div ne placeného informátora a pomocníka mafie. Naopak, nové informace ho ukazují spíše jako člověka, který s mafií tvrdě bojoval a nebál se postavit i lidem, jejichž přímé vazby na stávající slovenské politické špičky ho mohly ohrozit nejen pracovně, ale, jak se nakonec ukázalo, dokonce i na životě.

Informace, zveřejněné v nezávislých médiích, včetně českého serveru Parlamentní listy, vyvolávají nejen víc než jen oprávněné pochyby o „oficiální“ verzi vazebního zranění pana generála pádem na činku, ale i o způsobu a důvodech jeho údajné sebevraždy. A podotýkám, že svědectví o „čistotě“ slovenských bachařů od lumpa, kterého generál Lučanský dopadl, usvědčil a dostal do stejné „basy“, v níž měl před pár dny spáchat sebevraždu, pro mě není důvěryhodné ani co by se za nehet vešlo.

Možný motiv smrti generála Lučanského naznačil na svém FB i uznávaný právník, bývalý disident a později předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský (dovolím si volně přeložit): „Slovensko je malá země s minimálním mezinárodním vlivem. Téměř tu není důvod, pro který by kdokoliv riskoval obvinění z vraždy generála. Téměř. Jeden však existuje. Vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Prokurátor obžaloval z objednávky vraždy Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou, ale soud je po dokazování osvobodil. Odsoudil střelce, ale to byli pouzí pěšáci. Generál Lučanský se dostal do konfliktu s vyšetřovatelem vraždy Kuciaka a jeho snoubenky, protože nepovažoval vyšetřování za důkladné. Pokud měl byť jen indicie o hlubším pozadí vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky (moje poznámka: vraždy, která de facto spustila na Slovensku něco jako podivnou „barevnou revoluci“), byl by to motiv k jeho odstranění.“

Ján Čarnogurský svými slovy perfektně vystihl podstatu hrozby, s nímž se potýká i naše sice o něco větší, ale naprosto stejně mezinárodně bezvýznamná Česká republika. Jde o nekontrolovatelné prorůstání mafiánských zločineckých struktur do nejvyšších pater české politiky se všemi z toho plynoucími důsledky a projevy, s konkrétními kauzami i konkrétními lidmi. Ať už šlo o tzv. Sachergate, likvidaci Slušovic, kauzy Wallis, Diag Human, Chemapol, Mostecká uhelná, IPB, lehké topné oleje, nebo IDOS (v níž byl zaangažován i švagr dlouholetého vládce české politiky Kalouska), o „privatizaci“ OKD, kauzy Gripen, CASA, Pandury ...

Kolem těchto kauz, realizovaných zpravidla ve prospěch konkrétních miliardářů nebo finančních skupin, se vždy „motali“ jako zprostředkovatelé či lobbisté různí kmotři – počínaje rukou nikdy nevypátraného vraha inhumovaným (opak exhumovaný; pan Terry Pratchett jistě promine) superkmotrem Mrázkem a z ČR „zázračně“ uniknuvším pozdějším šéfem jihoafrického podsvětí Radovanem Krejčířem, přes „odsouzeného – neodsouzeného, zdravého – nemocného“ Romana Janouška nebo slavně ze všech zločinů vyviněného Ivo Rittiga, až po místní „kmotříčky“ brněnského či ústeckého typu. A abych nezapomněl – byli u toho i jejich pomahači a informátoři, počítaje v to i nejvyšší šéfy „českých“ zpravodajských služeb nebo milenky premiérů, a také specialisté „na špinavou práci“, často bývalí policisté z elitních policejních jednotek, nebo bývalí „misionáři“ z průzkumných jednotek AČR.

Nám, řadovým občanům, je naopak až drsně přímočaře dáváno najevo, že právní stát a jeho „ochranné ruce“ jsou pouze pro vybrané, zatímco plebs musí držet ústa a krok. Přimaloval jsi politikovi na volební plakát veselé růžky, nebo jsi se vzepřel se zbraní exekutorovi, jehož průvodci ti vyrazili dveře a ty jsi nevěděl, o co jde? Jdeš bez milosti bručet.

Opilý těžce zraníš nebo dokonce zabiješ autem člověka? Jsi celebrita nebo multimilionář? Drobný problém. Budiž ti odpuštěno, jdi a nehřeš více. Vzepřel jsi se svým loutkovodičům? Jdeš do basy bez nároku na zdravotní matraci, i kdyby ti ji doktor stokrát předepsal. Pomáhal jsi krást politické loutce, pro níž jsi dělal špinavou práci, ale jsi potichu a nepráskneš ji? Strávíš sice pár let v base, ale spíš jako v sanatoriu. Pracuješ „venku“ a v podstatě se nikdo nezajímá, kde jsi a co děláš.

Snažíš se rozkrýt, nebo nedej Bože dokonce likvidovat korupční systém na ministerstvu obrany nebo vnitra? Šup – a najednou máš v autě neidentifikovatelnou pistoli, jsi obviněn z pohlavního zneužití, nebo večer před tím, než ti policie ráno o půl čtvrté vyrazí dveře a obviní tě z braní úplatků, na tvůj účet „odnikud“ připlave 1,5 miliónů korun.

Výčet reálných projevů hlubokého souznění mezi českými mafiánskými skupinami, navenek vystupujícími jako ctihodné obchodní společnosti nebo finanční skupiny, kmotry, kmotříčky a jimi korumpovanými politickými loutkami by zabral ještě mnoho stran. To ale není cílem. Jako občan ČR ale chci a musím poukázat na způsob, jakým se k těmto aférám a jejich aktérům staví nejen rádoby odpůrci politického establishmentu bez ohledu na politickou orientaci, liberálové a mainstreamová média, ale i česká justice a policie.

Právě zde totiž vidím největší riziko pro český stát a především pro nás, občany, jimž je stále nejvybíravěji dáváno najevo, že vlastně nemáme co mluvit nejen do politiky a do stále okatějšího rozkrádání trvale hubnoucích státních financí, na které se skládáme rukou společnou a nerozdílnou, ale ani do stále otevřenějšího oklešťování našich práv a svobod (ne těch fiktivních, vymýšlených ve prospěch dnes již nikým neutlačovaných menšin, ale těch skutečných, často historických, daných Ústavou a zákony ČR) a do šílených nápadů stále hlasitěji vyřvávaných představiteli různých více či méně nahnědlých deklarativně „nepolitických“ nebo „občanských“ hnutí a skupin, financovaných často ze zahraničí obtížně identifikovatelnými nadacemi, instituty a podporovateli.

Tyto skupiny, trvale udržované v pohotovosti různými umělými kauzami typu Čapí hnízdo nebo evropské dotace, neustále vytvářejí tlak na vládu a dávají najevo, že v případě, že nebude ochotna dělat to, co chtějí jejich donátoři, vyjdou pod vhodnou záminkou (populární je například nezávislost tzv. veřejnoprávních médií, nově pak opatření vlády proti šíření nemoci Covid-19, nebo očkování) do ulic a s podporou ze stejných zdrojů placených soukromých médii nám uspořádají takový Me(a)jdan, že na to do smrti nezapomeneme.

Velmi hlasitě a agresivně se vyjadřují rovněž k mezinárodním hrozbám – především k té „ruské“. Nijak jim však nevadí ani stále rostoucí ilegální imigrace z Afriky a Středního východu, ani stále agresivnější projevy radikálních muslimů v západoevropských zemích, ani hrozby Evropě ze strany Turecka, česká účast v zahraničních tzv. „spojeneckých misích“, nebo tlak USA na nákup amerických zbraní bez ohledu na potřeby obranyschopnosti ČR. A už vůbec jim nevadí diktátorské snahy EU o přepsání dějin posledních 75 let, bezohlednou likvidaci vzdělanosti a identity zejména menších evropských národních států (včetně toho našeho) a vytvoření evropského superstátu pod kuratelou Německa. 

Možnost ztráty i těch posledních schopností českého státu fungovat jako opora a ochranný štít občanů před vnějšími hrozbami a před zlovůlí justice a vlastního státního aparátu je naprosto reálná. Její projevy jsou zřejmé každému, kdo je chce vidět. Umlčování lidí, kteří na projevy úpadku české státnosti upozorňují, snaha znovuzavést cenzuru, snaha blokovat a ukřičet nepohodlné názory a jejich nositele nálepkovat jako xenofoby nebo fašisty, a to i ze strany veřejnoprávních médií – to všechno už funguje. Stejně tak fungují metody dehonestace nepohodlných. Pracovní, ekonomická a společenská likvidace jsou běžně používanými metodami (sám jsem to zažil). Stejně jako policejní vazby ze smyšlených důvodů. Zatím nám v nich neumírali vysoce postavení funkcionáři a lidé, nepohodlní reálně existujícím českým politicko-mafiánským strukturám. Zatím. Bojím se ale, že při současném stavu občanského zájmu o věci veřejné včetně voleb to nemusí být až zas tak vzdálená budoucnost.

zdroj: https://www.eurabia.cz/Articles/44717-proc-musel-zemrit-general-lucansky-komu-stal-v-ceste-.aspx