Zemane odstup! Nebo….!

Využil by tak cizí mocnost k nátlaku na ústavního činitele vlastní země“ a dodává, že „Pak samozřejmě nesmí ve funkci pokračovat a musí okamžitě odejít. Pokud by něco takového prošlo, nemá už smysl o Česku mluvit jako o demokracii,“ a vyzval (neupřesněno koho) k odvolání prezidenta. Teď už je to totiž podle pana Jandourka „prostě buď, anebo“. 

To „buď a nebo“ si můžeme vysvětlit porůznu. V případě „buď“ se pan prezident Zeman s ohledem na výše zmíněné okolnosti nejspíše pokálí, výhružnému požadavku jakéhosi Jandourka se podvolí, „sklapne kramle“, jako vrchní velitel ozbrojených sil zasalutuje a bez meškání opustí svou kancelář a Pražský hrad a spěšně odjede na Vysočinu objímat stromy. Tímto zcela bezprecedentním činem nejen že uklidní rozrušeného a nespokojeného pana Jandourka, ale co hlavní, zachrání demokracii v Česku! A to se cení.

Je tu však ještě to „nebo“. Jak už dobře známe pana prezidenta, určitě nedojde   k výše popisovanému průběhu v případě podmínky „buď“ a  panu Jandourkovi vzkáže něco, co se mu jistě nebude líbit s tím, že jej nejen umravní, ale nejspíše také pošle   k čertu. Ono se to má totiž tak, že někteří lidé se mylně domnívají, že jejich hlas sice není hlas Boží, ale hlasem  pravdy, sice jen fiktivní většiny, zato hlasem silným a …. a hloupým! Stejné je to i s hlasem Milionů chvilek, které si také si myslí, že mluví za celý národ, že mluví, co si myslí národ a co také chce národ. Myslet není zakázáno, i když občas bolí, dokonce ani vyjevit svůj názor není v demokratickém státě, jako je ČR zakázáno, jen by se ti volnomyšlenkáři měli poněkud krotit ve svých  nereálných, fantasmagorických požadavcích. A že jich už bylo. No a teď přijde nějaký Jandourek  a zakazuje prezidentovi vykonávat funkci jenom proto, že se Čína písemně, naprosto oprávněně, ohradila proti svého času uvažované cestě pana předsedy Senátu Kubery na Tchaj-wan.

Je velmi smutné, že někteří naši prozápadně  (tedy demokraticky) loajální  politici neumí, či lépe řečeno nehodlají respektovat režimy a politická stanoviska cizího státu a paradoxně je znepokojují věci, které sami dělají. Jako příklad lze uvést protestní dopisy nebo nóty některým vládám státům, ve kterých se dějí věci (netýká se Ukrajiny), se kterými naši čeští „demokraté“ nesouhlasí (především se jedná o lidská práva, svobodu slova atd.). Nemohou pochopit (a mohli by, vždyť je to samý JUDr., MUDr., PhDr., Mgr., MgA, MBA., Ing., Bc., BBC., MM.L, PhD,  dokonce i nějaký ten profesor se mezi nimi najde atd.), že je právo každého státu a jeho vlády dělat takovou politiku, která odpovídá potřebám státu, mentalitě a rétorice jejich občanů, jejich národa a že jen málokterý stát (s výjimkou Česka) si nechá do své všeobecné politiky „kecat“, notabene takovými rozumbrady, jako jsou někteří naši politici! Avšak protesty, nóty a kritické připomínky zásadně nedávají svým dobrodincům v EU a už vůbec ne USA a NATO, k tomu jim totiž chybí potřebná tzv. „matka“ kuráž. 

Na druhé straně však také nelze tvrdit, že by všechny ty „politické rozhodnutí“ vlády, včetně vrcholných politiků byly vždy košér, no ale co dělat, když celá naše demokracie a z toho plynoucí politika má stejnou úroveň, také není vždy košér!  A už vůbec nelze považovat za „košér“ jednání, jaké prezentují pánové Fischer, Vystrčil, Dienstbier a také pan Jandourek, kteří mají potřebu se populisticky prezentovat jako ti jedině správní, slušní, zásadoví a opravdoví demokraté. (k pohledání) Dochází jim v jejich intelektuálním naturelu, že třeba Číňanům je naprosto lhostejné, co si naši politici myslí např. o čínské vnitřní politice vůči Tchaj-wanu a že si  svou tenzi ve věci Tchaj-wanu budou dělat jak uznají za vhodné či potřebné? Dochází jim (no, popravdě řečeno, asi nedochází), že sice mohou vyskakovat jako nadržení čertíci, mohou s Čínou rušit smlouvy, dohody a různá  ujednání, ale že tím nic, zhola nic nedosáhnou? Vlastně ano, zhorší tím vzájemné vztahy, bez kterých se, bez nadsázky, neobejdeme. Nejsme totiž takoví machři, abychom se bez zboží a jiných produktů čínské provenience obešli. Jenže Číňané jsou natolik nad věcí, že jednání některých přitroublých  politiků je rozhodně nemůže vyvést z míry. Navzdory jejich chucpe jednání a rozhodnutí totiž neodmítli Česku poskytnout zdravotnickou pomoc v souvislosti s koronavirem, kterou rozhodně nelze považovat za nepodstatnou.

Nicméně, s jistou lítostí lze konstatovat, že naše kulantně řečeno, umanuté politiky obyčejný člověk snad i chápe. Je to trpký úděl opozice a co jiného by asi dělali, když jim potřebná voda na jejich mlýn neteče a studnice opravdové moudrosti jim dávno vyschla? Něco dělat musejí, nějak se zviditelnit, není-liž pravda? No a když nemohou být národu nějak prakticky prospěšní, tak alespoň nějak škodí. Pan Jandourek bude muset nějak přežít fakt, že prezident Zeman rozhodně nebude akceptovat jeho výzvu  či podmínky k odstoupení, pan Fischer, Dienstbier, Drahoš a další se budou muset spokojit s tím, že jakkoliv se usilovně snaží změnit směr otáčení země v podobě české demokracie, že se jim to v nejbližší době nepodaří. Rozhodně však nemusí věšet ani hlavu, ani sebe, vždyť v blízké době nám „hrozí“ volby, rozdají se politické  karty a pak se ukáže, jak a s kterými lidmi a partajemi to lidé i s tou naší demokracií myslí. 

Jiří  B a ť a , 31.03.202