Ukrajinským vůdcům na vlastních lidech nezáleží? Zřejmě ne!

Tak nějak je možno si vysvětlit jejich postoj k poskytnuté humanitární pomoci z Ruska, kterou aniž by k tomu měli důvod, označili za snahu pod záminkou humanitární pomoci, propašovat pro tzv. separatisty zbraně a střelivo. Koloně ruských nákladních aut s humanitární pomocí bránili ve vjezdu na území strádajících obyvatel a to pod různými záminkami. Lze pochopit, že každá i dobročinná akce má své pravidla tedy, že konvoj s humanitární pomocí má mít svou legitimitu, možná doprovod mezinárodního Červeného kříže, povolení ke vstupu na cizí území atd., atd., nicméně šlo o potřebnou a akutní pomoc lidem, kteří jsou postiženi válečnými událostmi, lidé bez vlastního přístřeší, bez vlastních osobních věcí, bez řádné hygieny, s nedostatkem jídla a pití, rodiny s dětmi, starými lidmi, ranění, nemocní atd.

Jakkoliv lze, za normálních či mírových podmínek, uznat ze strany ukrajinských úřadů právo na řádný a legitimní proces přijetí takové pomoci, dochází z jejich strany nejen k záměrným obstrukcím, ale i k neopodstatněnému podezřívání z kontrabandu, kdy údajně místo věcí humanitárního charakteru je prý snaha Ruska propašovat na území Ukrajiny zbraně a vojenský materiál. Ukrajinské činitele ani za mák nezajímá, že jejich občané nutně a neodkladně potřebují pomoc. Oni zatvrzele trvají na všech, za normálních okolností běžných procedurách pro celní a jiné odbavení zboží při přechodu hranic. Že lidé v Luhansku a Doněcku strádají, trpí a možná (nebo zcela jistě) i umírají v důsledku válečných událostí, které je připravili o přístřeší, rodinný život, zdraví ale i životy, nikoho netrápí a nezajímá. Zřejmě to přijde ukrajinským úřadům jako vhodná pomsta za to, že se tito lidé postavili proti „vrchnosti“, že se nechtěli podrobit prozápadní vládě, v níž jsou fašisté, nacionalisté a různí dobrodruzi. Sám Porošenko zastává názor, že je třeba s lidmi z těchto oblastí zatočit a skoncovat jednou provždy. Bezcitně, bezohledně, nelidsky a cynicky vydává pokyny k potlačení bojů v Luhansku i Doněcku zvláště když je přesvědčen, že tamní obyvatele prý podporuje Rusko!

Zda podporuje či nepodporuje je otázka a je složité to zjistit a potvrdit. Faktem však zůstává, že Rusko, na rozdíl od domácí, tedy ukrajinské vlády si uvědomuje, v jaké tíživé situaci se obyvatelé v těchto bojujících oblastech nacházejí. Vyslání internacionální humanitární pomoci v hodnotě několika desítek milionů rublů je důkaz dobré vůle, že s těmito lidmi cítí, chápou jejich situaci a potřeby, kterou jim jejich vláda není schopna (a ochotna) zajistit! Navzdory problémům, které s kolonou aut s humanitární pomocí vznikly, při citlivém, lidském posouzení a snaze o pochopení situace obyvatel v Luhansku a Doněcku ukrajinskými úřady, mohla být kolona již dávno odbavena. Včetně všech náležitostí, které si ukrajinská strana vymiňovala.

Mohla, ale nebyla. Jednoduše proto, že ukrajinská vláda neviděla či neuznávala aktuálnost a potřebu problémy urychleně řešit, humanitární akci bagatelizovala, podezírala realizátory akce z podlostí, zkrátka necítila potřebu problémy strádajících obyvatel řešit. Nestrádají totiž oni, ale lidé blízcí separatistům a proto není potřeba nějaké ohleduplnosti, natož humanitární pomoci, notabene přichází-li z Ruska! I tak se dá s Ruskem bojovat, Sice nefér, podpásově, ale jak se říká: účel světí prostředky!

Jaká je současná situace s humanitární pomocí, není jasné. Na jedné straně kolona aut se měla konečně vydat k postiženým, což bylo z ukrajinské strany včetně Porošenka chápáno jako jasná a drzá invaze Ruska na Ukrajinu, na druhé straně jsou zprávy, že kolona byla vrácena zpět k hranicím! Kolik lidí bude muset ještě trpět a možná zemřít, než se k nim humanitární pomoc dostane? Zbytečná otázka, copak to někoho zajímá? Znovu tedy připomínám, že nevděk světem vládne, na Ukrajině obzvlášť! Aby toho později nelitovali!