Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Porošenko alias Havel, aneb bude osud Ukrajiny jiný, než v ČR?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Vývoj situace a události na Ukrajině zatím nevěští nic dobrého. Na části území Ukrajiny, tedy ve východojižní části, zuří občanská válka, bojují zde Ukrajinci proti Ukrajincům. A to jenom proto, že tamní obyvatelé mají strach či obavy, že západní část Ukrajiny, dnes jasně ovládaná sice legálními orgány, ale s nelegálními lidmi v čele.

  • porosenko-alias-havel-aneb-bude-osud-ukrajiny-jiny-nez-v-cr

Ti sledují prozápadní vývoj s cílem připojení Ukrajiny k EU, mnozí dokonce tíhnou k NATO atd. To nedává mnoho klidu lidem na zmíněném válčícím území už také proto, že podstatná část obyvatel je ruské národnosti a rusky hovořící, což zase vadí západním ukrajinským nacionalistům a vyvolává nesmyslný faktor nanávisti k Rusku a Putinovi jako takovému (příčina je hlavně v plynové kauze). Ale jen válčící Ukrajinci na východní části Ukrajiny nejsou důvodem k nemalé nespokojenosti s dalším vývojem na Ukrajině, protože ani vývoj a tendence Kyjeva, vlády a státních orgánů nejsou vůbec uspokojivé.

Nedávno byl zvolen a před několika dny do funkce ustanoven nový prezident Petro Porošenko. Obecně lze říci, že se na něj, jako vlivného a bohatého člověka, hodně spoléhá, nicméně mám obavy, aby Porošenko nebyl českým Havlem. Mnohé skutečnosti tomu nasvědčují, tedy kromě momentálního bohatství, kterého má Porošenko (podnikatel-miliardář) podstatně víc, než v tu dobu (nástupu do funkce prezidenta) měl Havel, ke kterému se však na druhé straně Havel poměrně rychle, díky restitucím, dostal. Od Porošenka jsou velká očekávání, že zastaví extrémní a zatím negativní vývoj a události, které významně poškozují již tak nemálo zbídačenou Ukrajinu, že zastaví krveprolévání v nesmyslné občanské válce mezi vlastním obyvatelstvem. Očekává se, že s pomocí EU a USA v zemi vybuduje skutečnou demokracii, svobodu, spravedlnost, sociální jistoty, zkrátka to, co dnešní Ukrajina víc jak dvacet let postrádá, po čem lid Ukrajiny volá a čehož se mu stále nedostává.

Porošenko, stejně jako dříve Havel, má poměrně velkou oblibu a důvěru jak domácích občanů, tak zahraničních představitelů v USA, EU i NATO, neboť nelze pochybovat, že chce-li Porošenko něčeho pozitivního alespoň v minimálním rozsahu, (o to s větším příslibem) dosáhnout, musí použít „zaručeně nezištných“ nabídek a pomoc ze zahraničí, především od EU (finančně) a od USA (politicky, prakticky a morálně). Bude muset (jako podnikatel jistě rád) dát možnost vstupu zahraničního kapitálu, investicím, spolu s tím řadě poradců, konzultantů, manažerů, lobbyistů a pod., kteří budou „demokratizovat a kapitalizovat“ Ukrajinu k „obrazu svému“. Opět způsobem, který nám není zcela neznámý z počátku devadesátých let minulého století. O tom, jak se u nás těmto záměrům „zadařilo“ snad není nutný komentář, fakta a skutečnosti hovoří za vše.

Nutno však podotknout, že situace v ČSR v době po listopadových událostech v r. 1989 byla podstatně jiná, než na Ukrajině. Přes všechny ty krádeže, podvody, tunely, rozprodej průmyslu a dalšího prosperujícího státního majetku (lodní flotila, nerostné bohatství a různé další státní objekty a instituce) cosi ještě málo u nás jako domácí, původní a originální české zůstalo. Co zůstane na Ukrajině, když tam už dnes, s nadsázkou, de facto nic není nebo je jen žalostně málo, kde prakticky nic nefunguje, nic významného se nevyrábí atd.? Netvrdím, že příchodem kapitálu a investic, kterému jistě půjde Porošenko maximálně vstříc, nepřinesou nějaké kladné body, např. zaměstnanost, zvýšení efektivnosti ekonomiky apod., jenže to vše půjde na úkor nesmírné zadluženosti státu, větší zaměstnanosti (sic) ale s levnou pracovní sílou a řadou jiných negativních jevů, pro společnost nikterak výhodných.

Kromě toho nelze vyloučit, že na Ukrajinu bude od západních „spojenců“ vyvíjen tlak na zapojení se do společenství EU a hlavně struktur NATO, případně jiných forem, kterými by se USA prostřednictvím NATO více přiblížili k hranici Ruské federace. Porošenko, stejně jako dříve Havel, bude s vděkem přijímat tyto nabídky a možnosti, předkládané „na stříbrném podnosu“, aby občanům z této velkorysosti zbyly k vyzobání drobečky už ani ne na podnosu, ale na podlaze. Jinými slovy, stejně jako byla naše „šmirglová“ (opak sametové) revoluce v listopadu 1989 zneužita několika chytrými vychcánky, podvodníky, tuneláři, zloději a jinými vykuky, tak podobně bude naloženo s investicemi, půjčkami a jinými pobídkovými formami místními ukrajinskými oligarchy, protože ti kromě Petro Porošenka a kyjevské vlády mají celou Ukrajinu mocensky rozdělenou a tak nějak neoficiálně „přivlastněnou“ a své teritoria ovládají nejen hospodářsky, ale také politicky a dnes i militantně.

Nicméně, Petro Porošenko, nebudou-li mu stát v cestě nějaké mimořádné překážky, je schopen jistého pokroku a zlepšení situace na Ukrajině dosáhnout. S odstupem času to však stejně jako v ČR nebude ku prospěchu lidu Ukrajiny, ale především hrstce mocných, kteří si tím nejen zlepší své již dnes dobré postavení, ale i těch, kteří se s tím svezou. Havel se stal prezidentem, aby byl posléze prezentován jako „fantom spasitel“ z područí komunistů a komunistického režimu, s aurou jednoho z největších Čechů (a lumpů), člověka, který toho hodně nasliboval, ale jen minimálně splnil, člověka, který šel na oko vstříc občanům ČR, zatímco jeho myšlenky a naděje byly od ranných dob jeho disidentství upřeny na západ, k USA (které jej také slušně finančně podporovaly). Tam také jako prezident ČR sklidil největší obdiv a uznání, tam byl položen základ jeho kultu osobnosti, glorifikaci, falešné geniálnosti, nevšednosti, neopakovatelnosti apod., tak stejně bude pojímán prezident Petro Porošenko. Zatím je na počátku své velké státnické pouti. Může se stejně jako Havel stát něčím velkým za předpokladu, že jej něco malého nesežere. Těch nástrah je na Ukrajině a jejích souvislostech víc, než je na pohled patrné. Zda jej i v takovém případě podrží oligarchové, jako našeho Havla řiťolezci Žantovský, Vondra, Schwarzenberg, Albrightová a desítky jim podobných, je otázka.

Přesto není od věci upřímně popřát prezidentovi Porošenkovi úspěchy, protože i když budou jen částečné, pomalé a nesnadné, občané Ukrajiny si je určitě zaslouží. Čemu však nevěřím je, že kdyby se Petro Porošenko takříkajíc i rozkrájel, své sliby, vyhlídky, možnosti a naděje není a nebude schopen naplnit. To by nesměl mít za „kamarády“ (kromě jiných) lidi jako Obamu, Merkelovou, Barrose, Van Rompuye, Rasmussena a další jestřáby, kteří se na ukrajinskou kořist těší sorry, jako kuře na sopel. V tomto ohledu je mi zase občanů Ukrajiny upřímně líto.

Nicméně, z velké části se Ukrajincům splní to, po čem touží, tj. po demokracii, svobodě, spravedlnosti, sociálních jistotách, bezpečí. Že se jim všechno nesplní, resp. splní jen malá část z toho z toho, co bylo a je naslibováno a čemu uvěřili, je třeba přičíst jako daň chudých a bezmocných tohoto současného světa. Pokud mají či měli Ukrajinci jiné představy, pak je mi jich upřímně líto. Očekávat upřímnou a nefalšovanou pomoc od EU v situaci, o které se nedá říct, že je bez problematická zvláště, má-li co dělat sama se sebou, je i přes velká slova

lídrů států EU (Merkelová apod.) nepravděpodobná. Totéž, resp. dvojnásobně platí o USA a její politice. Jen velmi naivní člověk si může myslet, že to Obama a spol. myslí tak upřímně, jak to říká. Stačí se porozhlédnout po světě aby člověk zjistil, jak to USA, Obama a NATO s těmi dobrými úmysly myslí.

Komentáře

Pro přidávání komentářů se musíte přihlásit / registrovat

Facebook komentáře