Podstata vítězství a porážky, aneb střet ukrajinského Davida a Goliáše.

Pravdu mají ti, kteří v dodávkách zbraní Ukrajině vidí další eskalaci bojů, místo toho, aby se bojové akce ukončili a sami prosazují či nabádají k mnohostranným jednání. Realita bojů na východě Ukrajiny má své důvody, které jsou však chápány pod zcela jiným úhlem pohledu, resp. z jiných příčin, než ve skutečnosti vznikly. Není od věci si základní věci zopakovat, tedy že to nebyli Rusové, ani prezident RF Putin nebo někdo jiný (jak se mnozí činitelé nejen Ukrajiny snaží vinu přenést na někého jiného), kteří boje v oblasti Doněcka a Luhanska vyvolali. To především. Důvody a pohnutky občanů k bojovým událostem v těchto oblastech byli ryze občanské a sice, že odmítli Kyjevskou polofašistickou a nacionalististickou vládu , že jim bylo upíráno používát ruský jazyk a občané ruské národnosti byli ze strany státu šikanováni a perzekuováni, neřku-li, že jim bylo i fyzicky vyhrožováno. To jsou dostatečně vážné humánní důvody, aby se lid z těchto oblastí zasazoval o svá práva.

Zde je nutno poukázat především na lidská práva, kterými celý svět oblubují nejen američtí představitelé v čele s Obamou, ale řada jiných politiků v EU i u nás, kteří tím sledují mj. i vlastní zájmy (viz Schwarzenberger, Kalousek, Laudát, ale také Kocáb, Štětina a řada dalších). Ani představitelé EU neberou velký ohled na skutečnost, že lid východní Ukrajiny má plné právo chránit své životní zájmy, protože ve hře je mnohem víc - americké ekonomické zájmy, kterým EU dává bohužel, přednost. Závěr je, že zde byly zcela jednoznačně popírána a nerespektována občanská, potažmo lidská práva. Boje na východě Ukrajiny eskalovaly poté, co byl Ruskem anektován Krym, neboť nebezpečná situace se v obou oblastech se dále stupňovala.

Skutečnost, že se ukrajinská armáda dostala do stavu bojové neschopnosti pro nedostatek zbraní, střeliva a bojové techniky je jen důkaz, v jakém stavu se nacházela a nachází Ukrajina. Nelze nevidět, že nejen bojová technika UA je naprosto nedostatčující a ve špatném technickém stavu, ale velení UA je naprosto neschopné říédit a vést bojové akce. Připočítáme-li k tomu naprostý morální rozklad příslušníků UA a skutečnost, že tisíce vojáků UA se vzdalo a nebo dobrovolně přešlo na druhou stranu jen dokazuje, v jakém stavu je tolik okřídlenými slovy uznávaná a velebená Ukrajina, toužící být nejen evropská, ale i demokratická!

Vláda a politici však přes tuto tristní situaci chce dál bojovat proti proruským separatistům, nebo podle Porošenka "teroristům", kteří jsou (celkem pochopitelně) podporováni Ruskem. Neberou v potaz skutečnost, že vlastními silami nejsou schopni východoukrajinské vzbouřence porazit, protože jejich osobní sobecké, amorální zájmy, zrada vlastního národa a zaprodanost sebe i státu americkým zájmům je žene dál plnit požadavky Západu. Ne příliš vážně (zda-li vůbec) berou na vědomí katastrofální stav ukrajinské ekonomiky a hospodářství, celkový společenský úpadek, zato jsou odhodlání pokračovat v bojích, protože jsou povinováni slibům, které dali Západu a odkud také čekají potřebnou slíbenou finanční pomoc. Pokračováním bojů by je údajně mělo dovést k pomyslnému vítězství i za cenu, že tím ještě více poškodí stát, jeho ekonomiku, markantně sníží životní úroveň obyvatelstva a Ukrajinu dostanou do situace horší, než byla před vypuknutím Majdanu v Kyjevě.

Otázkou však zůstává přístup k vlastní podstatě bojů, které lze považovat za občanskou válku. Tvrzení, že jde o reálnou válku Ukrajiny s Ruskem jen proto, že se bojů na straně povstalců účastní i dobrovolníci z Ruska neobstojí, protože i na straně Ukrajiny, resp. její armády se prezentují žoldáci z mnoha cizích států, včetně Američanů, vojáků US Army a poradců NATO. Ani skutečnost, že jsou povstalci podporováni vojensky z Ruska neobstojí, protože jakkoliv se o tom vedou silná slova, tak dosud nebylo nijak prokazatelně a věrohodně dokázáno, že tyto zbraně mají povstalci k dispozici. Nicméně, i kdyby tomu tak bylo a účast ruské vojenské techniky by se prokázala, je to z hlediska rovnováhy sil odůvodněné. Pravda, dnes Porošenko a další skuhrají, že nemají dostatek zbraní, že síly nejsou vyváženy a proto potřebují zbraně ze Západu. Porovnáme-li však vedle vyloženě vojenských možností , tj. techniky, zbraní, výstroje atd. na straně řadové ukrajinské armády s podobnými možnostmi povstalců, vezme-li v úvahu i morální vlastnosti a odhodlání občanů Doněcka a Luhanska bít se za svá práva, pak po stránce vojenské byla na straně UA naprostá převaha, zatímco morálně na tom byli (a jsou) povstalci podstatně lépe. Povstalci bojovali (nebo začali bojovat) jen s vojenskou technikou, kterou získali z vojenských útvarů na svém území a proti nim existovala sice značně zdecimovaná, přesto však početně převažující Ukrajinská armáda. Lze to porovnat k Davidovi a Goliášovi, jinými slovy, nejen vojenská technika a zbraně, ale i morálka, odhodlání a vlastenectví jsou faktory, které mají vliv na úspěchy "teroristů", resp. neúspěchy zdecimované UA.

Ze samé podstaty a logiky významu vítězství a porážky by bylo logické uznat, že vítězí ta strana, která má k tomu větší předpoklady a lepší bojové výsledky. Je sice pochopitelné, že se Kyjev nemůže smířit když ne s vítězstvím, tak alespoň s úspěchy povstalců. Jenže zatímco tyto úspěchy se rovnají vítězství povstalců, na druhé straně je to porážka vojsk ukrajinské armády, potažmo vlády. Za normálních okolností by bylo možné tuto válku, resp. tyto boje ukončit s tím, že úspěšnější vyhrává. Logika věci, výsledky dosavadních bojů a moudrý postoj politiků a představitelů Ukrajiny by v takovém případě měl nasvědčovat tomu, že prohlásí ukončení bojů s tím, že respektují výsledky bojů a uznávají vítězství povstalců, alias separatistů nebo také teroristů. Jenže to by bylo příliš čestné a morální gesto, které však od lidí jako je Porošenko, Jaceňuk a další nelze očekávat. Jsou příliš spřaženi a povinováni Západu, který jim takovou možnost neumožní, ani kdyby nakrásně chtěli.

Jenže nejde o normální okolnosti, ale o mnohem závažnější, hlubší a bohužel politicky nekorektní a nebezpečné záležitosti, které nedovolují ukončit tyto boje. Je řada důvodů, proč je v bojích nutné pokračovat. Ne snad proto, že by si to přáli občané Doněcka či Luhanska, ale proto, že EU pod tlakem USA akceptuje tlak na to, aby se situace stále více vyhrocovala ani ne tak k vůli samotné Ukrajině, ale hlavně kvůli Rusku. To je totiž sama podstata ukrajinských událostí od samého začátku, i když zdánlivě byla jiskra zažehnuta na Kyjevském Majdanu. V tu dobu totiž nikdo ani ve snu nepředpokládal, že se události budou vyvíjet tak dramatickým způsobem a především negativně pro autory scénáře. Nicméně jak se říká: "Kdo seje vítr, sklízí bouři" a bohužel, takový osud stihl i Ukrajinu.

Válka, resp. boje na východě Ukrajiny by mohly být ukončeny, neboť vítěz je de facto znám, jen poražený se nehodlá ke těmto skutečnostem hlásit a přiznat je. Porošenko, Jaceňuk, představitelé EU a USA (včetně NATO), ale i naši váleční štváči Schwarzenberg, Kalousek, Štětina a další nemohou strávit skutečnost, že separatistický David porazil armádního Goliáše! Nezbývá jim, než vinu hledat u Putina a v Rusku a proto tak vehementně prosazují požadavek na dodávku zbraní pro Ukrajinu, aby válka jen tak neskončila. Ve hře není jen Ukrajina, ale hlavně a především Putin a Rusko, které ani stupňované sankce zatím nijak zvlášť neotřásly. Proto také stupňují a aktivizují propagandu o hrozbě a nebezpečí ze strany Ruska, o jeho imperiálních záměrech, které prý ohrožují sousední státy a podle Kalouska by prý se Putin mohl zastavit až v Chebu a nedej bože v Kalouskově zahradě nebo Schwarzenbergově Orlíku. Tak toho bohdá nebude a proto užvatlaný kníže bude dál prskat jedovaté sliny o potřebě vyzbrojení Ukrajiny, čemuž budou mocně přitakávat Kalousek, Ženíšek, Laudát, Štětina, Vitula, Langšádlová, Herman, Halík, Kocáb, Bursík a další prominenti, jejichž plášť dnes plápolá po větru ve směru k Bílému domu. Tož asi tolik a o konci bojů na Ukrajině si můžem dnes, zítra a i v další dny nechat sladce zdát!