Nevídaná solidarita českých filmových tvůrců s lidem Ukrajiny? Omyl, s jedním Ukrajincem!

Mezi podporovatele prozápadního chápání situace na Ukrajině se prezentuje i řada lidí z kulturních a uměleckých kruhů. Není divu, jsou to vesměs přívrženci a sympatizanti sedícího-spícího, žvatlajícího, proradného politika a šéfa TOP 09, knížete Schwarzenberga. Že tento profláknutý, prolhaný, prozápadně orientovaný politik, falešný vlastenec a upachtěný stařík zastává a prosazuje zcela irelevantní, nedoložené, protiruské názory a tendence je všeobecně známo. Nu a protože je tento člověk v očích jisté společenské vrstvy české společnosti až chorobně závislá na jeho názorech a postojích, pak není divu, že bez vlastního uvažování kopírují jeho názory a stanoviska, ať jsou či nejsou správná, pravdivá, relevantní, opodstatněná nebo zcela zavádějící. Pod známým „ Kníže k lidu blíže (rozuměj blíže k lidu s ním sympatizujícího), zaujímají svá stanoviska, postoje a názory, které pak bezostyšně prezentují na veřejnost. Ne jinak tomu je i v případě solidarity s kolegou z branže, jistým (nebo nějakým?) ukrajinským režisérem Olegem Sancovem, kterého prý zadržely ruské orgány pro podezření z účasti na přípravě bombových útoků na Krymském poloostrově.

Aniž by představitelé českých kulturních a uměleckých kruhů znali, případně ověřili fakta a skutečnosti související se zadržením O. Sancova, podlehli jeho bědům, nářkům a SOS a zaujali jednoznačné stanovisko, odsuzující ruské orgány (zase ti zatracení rusáci!) z jeho zadržení a držení ve vazbě. Co na tom, že jim není známo, nakolik je podezření z přípravy bombových útoků pravdivé, nebo zda je či není spolu s dalšími třemi Ukrajinci členem ukrajinské nacionalistické organizace Pravý sektor? Pro ně je to trpící, nespravedlivě a neprávem podezřelý a ve vazbě držený ukrajinský občan, který (a to je hlavní pro vyjádření sympatií k tomu člověku) prohlásil, že „jako občan Ukrajiny neuznává ruské zabrání Krymu“! No a takovému názoru a postoji se přece tleská ve stoje, takový názor je třeba podpořit!

Proto není divu, že na konajícím se Filmovém festivalu v Karlových Varech tito vysoce uvědomělí, cítící potřebu vyjádření projevu internacionální solidárnosti, vydali prohlášení, žádající Sencovovo osvobození. Tuto otevřenou výzvu zaslali představitelům České republiky pod heslem „ Za svobodu ukrajinského režiséra Olega Sencova vězněného v Moskvě. Za zachování celistvosti Ukrajiny!“ Jak humánní a lidské, dalo by se říct. To však není z pohledu internacionální podpory Sencova zdaleka všechno.

Pozadu nezůstali ani představitelé Asociace českých kameramanů, Asociace režisérů a scénáristů a Českého filmového a televizního svazu, kteří protestují „proti nedostatečné reakci České republiky na agresi Ruska na Ukrajině“. Kromě toho však žádají české představitele, aby nezavírali oči před mučením, aby se zasadili o Sencovovo osvobození a aby „zpřísnili symbolické a zatím neúčinné sankce vůči ruskému agresorovi, aby přerušili diplomatické styky s Ruskem, případně přijali další kroky, které by vedly k návratu Ukrajiny k mírovému stavu v r. 1994!“. (Co by za to dali sami Ukrajinci, ale pozdě bacha honit).

Udělejme si malou rekapitulaci výzvy, prohlášení či požadavků, které výše jmenovaní, nesmírně uvědomělí, lidsky a morálně cítící představitelé kulturní a umělecké inteligence vyprodukovali. Tedy za a) Nic proti spravedlnosti nebo nepravostem, potažmo solidaritě, nicméně informace o zatčení a držení ve vazbě Olega Sencova a jeho tří dalších kolegů (nebo kompliců?) jsou evidentně kusé a neprověřené. Jinými slovy jsou stejně „relevantní“, jako všechny dosud přišedší informace proukrajinských (prozápadních) agentur, které převzaly naše masmédia bez toho, aby si ověřili jejich pravdivost a relevantnost. Budeme-li případ Sencova posuzovat z hlediska těchto skutečností, není a ani nemůže být věrohodně potvrzeno Sencovovo držení ve vazbě, mučení při výsleších, vyhrožování zinscenování jeho sebevraždy apod. Každý rozumně uvažující člověk ví, že takové poznatky, i kdyby byly stokrát pravdivé, se sotva dostanou za brány prokuratury či věznice (notabene ruské), aby byly zveřejněny v médiích. Nebo že by snad díky tzv.“motákům“ se dostaly ven tyto informace? Tomu snad nevěří ani kníže Šláfenberg.

b) Je až dojemné, s jakými obavami a jakým soucitem stojí výše citovaní lidé za Olegem Sencovem. Nejsem odborník přes filmovou či divadelní kulturu, nemám přehled o zahraničních filmových či divadelních tvůrcích-režisérech, proto mohu jen vyslovit osobní domněnku, že jméno režiséra Olega Sencova bylo, alespoň pokud mohu z dostupných zpravodajství a informací posoudit, do těchto dnů veřejnosti zcela neznámé a publicisticky vůbec nefrekventované (ale mohu se mýlit). Cože tak najednou je tento člověk středem zájmu naší „pracující“ kulturní inteligence? Nepamatuji, že by kdy předtím padlo jediné slovo o nějaké trestné činnosti, pronásledování či stíhání Sencova, natož jeho vazební zadržení v Moskvě! Jako blesk z čistého nebe však přišla zpráva o jeho zadržení a věznění a naše kulturní fronta se může přetrhnout v projevu sympatií a internacionální pomoci. Nejspíš tomu pomohla i festivalová atmosféra, kde se mohli představitelé kulturní fronty i dobře prezentovat před zahraničními novináři. Vždyť stále platí, že „účel světí prostředky“!

c) Jsme-li u solidarity a tolik projevovaných obav z jeho mučení, je pozoruhodné, že se tento projev solidarity týká pouze jediného občan Ukrajiny, zatímco tisíce občanů východní Ukrajiny strádá v bojích, válkou zničených městech, domech, ztrátou bydlení, nedostatkem potravin, lidí, kteří jsou vystaveni válečným, bezmilostným útokům armády jejich vlastní země. O těch v prohlášení, výzvě a požadavcích není ani zmínka. Opravdu nechápu a kladu si otázku, proč by se pro jednoho obyčejného, nijak významného režiséra měli naši političtí představitelé angažovat, zatímco na druhé straně tisíce nevinných lidí s desítkami raněných, mrtvých , strádajících by měly zůstat bez povšimnutí. To je velmi sobecké, pokrytecké a amorální od (ne)ctihodných dam a pánů režisérů, scenáristů, filmových a televizních „svazáků“ (rozuměj členů svých svazů). Pravdou však je, že naši političtí představitelé nijak zvlášť intenzivní zájem o osudy válkou sužovaných Ukrajinců neprojevuje. A měli by!

d) Výzvu ke zpřísnění ekonomických a jiných sankcí, dokonce požadavek na zrušení diplomatických styků s Ruskem může vyslovit pouze zcela omezený člověk, resp. debil. Je to myšlení (kéž by jenom zkratkovité) na úrovni IQ = úrovni tykve, tedy člověka prostého, duchem chudého, rozumu mdlého, nemající pojem o realitě vlastního, společenského (natož politického) života. Že se to projevuje zrovna u lidí z okruhu vzdělaných, inteligentních, umělecky renomovaných a známých osobností je zarážející a politování hodné.

Z podbízivé oddanosti ke knížecímu idolu, který má své specifické osobní zájmy a cíle, na které si tito lidé sice myslí, ale nikdy, ani náhodou na ně nedosáhnou, bez uvažování, vlastního názoru a snahy o pochopení samotné podstaty vzniku ukrajinské kauzy, akceptují nečistou politickou hru Schwarzenberga. Je smutné, že až takto ideologicky a morálně hluboce klesli lidé z umělecké branže, kteří nejsou sto přiznat, navzdory faktům a skutečnostem, že vyvolané události na Ukrajině jsou dílem USA a jejich administrativy, EU a představitelů NATO, ale jsou umanutě přesvědčeni (díky úspěšnému Schwarzenbergově systému vymývání mozků) uvěřit, že všechno způsobilo a zavinilo Rusko, potažmo prezident Putin! Podle našich představitelů kultury a umění zřejmě USA dělají mírotvornou politiku, zatímco Rusko jen agresorskou, uchvatitelskou! Uf, to je vrchol tuposti a omezenosti!

Je mi fakt líto těchto lidí, že se neumí zorientovat ve vlastním životě, že v těchto záležitostech neumí používat svůj vlastní mozek. Vždyť jde vesměs o tzv. starou gardu, lidí s nemalými životními zkušenostmi, věkem zralí na to, aby po všech dobrých i špatných životních zkušenostech a peripetiích uměli posuzovat realitu života. Jestliže byli v totalitě tlačeni k jedné špatné ideologii, které se museli chtěj nechtěj podřizovat, pak je nepochopitelné, že tak snadno (zřejmě z jistých falešných až naivních ideálů) a dobrovolně podléhají ideologii jiné, stejně demagogické a možná i více škodlivé, než byla ta předešlá. Nebo jim snad došla mozková šťáva, vyschnul a přestal fungovat mozek?

Nic proti tomu, pokud by jejich úvahy, názory a postoje odpovídaly realitě, což se ale bohužel říci nedá. Nicméně, chce-li být někdo trapný, chce-li někdo svou pověst a renomé dát všanc populistickým vyhlášením solidarity nějakému ukrajinskému režisérovi , ale už ne tisícům trpících Ukrajinců, nebo nepochopitelnou, až infantilní a vypočítavou náklonností ke knížeti a několika dalším demagogům, pak jsou to právě tito lidé. Jmenovat ani nemá smysl, občané ví nebo tuší, o kom je řeč. Mnozí jsou velmi známí a ve svém oboru výjimeční. Co z toho, když jejich postoje a názory jsou takto morálně pokleslé. Nicméně, jsou to jejich postoje, je to jejich volba a je jenom na nich, jestli své umění, tj. dělat divadlo nebo točit filmy apod. budou dělat pro veřejnost, nebo pro sebe. To vše s nemalým příspěvkem státu. Může se totiž také stát, že jim erár zatne tipec v dotacích a budou mít se svým uměním utrum. Je to sice jen virtuální, málo pravděpodobná prognóza, nicméně co není, může být. V české společnosti se již odehrálo nemálo událostí, o kterých by se dalo říct, že jsou nemožné (viz sliby a prohlášení V. Havla) a přesto se staly. To jen dokazuje, že i po 25 letech od listopadu 89 se můžeme ještě ledačehos dožít, resp. dočkat!